Žlučovitá žlučovitá forma infekce (Objednejte antifungální sprej OnycoSolve)

Žlučovitá žlučovitá forma infekce

Česko-Slovenská filmová databáze

Uživatelská zóna

trochu blázen a trochu snílek

email pozpátku: aklybok.ap (a) seznam.cz

Moje komentáře

    • 30.3.2018 21:55
    Poslední pokušení Krista (1988)

    Kontroverzní ? Jistě. Znevažující ? Zcela určitě. Pobuřujicí ? Ovšem. Svatokrádežné ? Snad. Licoměrné ? Dle mého soudu ANO. Neetické ? V každém případě. Nehodlám oslavovat režiséra jenom proto, že nanejvýš citlivé téma uchopí po svém a ne jenom cynicky rozboří, ale přímo humpolácky rozšlape svatostánek, budovaný po tisíce let. Nečekala jsem to – ne v takové míře . ne zrovna od Martina Scorseseho. To není o zlidštění a přiblížení Krista a jeho života . ani o jeho slabosti, která se paradoxně stává i jeho silnou stránkou. Netvrdím, že se zpracování nepřibližuje možné realitě víc nežli tradiční vyobrazení na zdech kostelů. Ale nepokládám za odvážný ani za šťastný počin vykreslit první křesťany – nebo alespoň některé z nich – jako radikální, víceméně fanatickou sektu . a do toho přivést na plátno Ježíše, který vyhlíží jako schizofrenik a projevuje se jako schizofrenik. Nemluvě o jeho matce, která vzhledem ani chováním nikterak nepřipomíná notoricky známou podobu Panny Marie. Myslím, že existují náměty, k nimž bychom měli přistupovat s určitou úctou – a v tomhle případě i s ohledem na víru svých spoluobčanů. Protože TOHLE je něco jako posprejovat kostel . nebo zporážet náhrobky na hřbitově. Proč ? Pro vlastní exhibici ? Děkuju, nechci . 2,5* P.S.: Jediné, co mě zaujalo a čemu jsem mohla být nakloněna, byla pozměněná úloha Jidáše.

    Šerifská hvězda (1957)

    Western, který se staví čelem ke zločincům i k ne zrovna přátelsky naladěným spoluobčanům – a nevyhýbá se ani poněkud kontroverzním tématům či láskyplným citům k opačnému pohlaví. Tak nějak samozřejmě předpokládá, že správný muž se nakonec dokáže se ctí vypořádat se vším, co mu osud a scénář snaživě postaví do cesty. Vyznačuje se snad až naivní upřímností a přímočarostí – a především ne zcela podloženou vírou v sebe a světskou spravedlnost. To ovšem není na škodu, neboť trocha optimismu ve vztahu k lidskému pokolení nemůže nikterak výrazně uškodit. Slabší 4*

    Jméno růže (1986)

    Originální detektivní příběh z oněch drsných, nehostinných časů, kdy církev neochvějně stála nade vším a nade všemi . jakoby její moc zastiňovala i samotné Slunce. Je neprostupný jako večerní mlha a temný jako černé myšlenky, zatvrzelý jako lidská zloba a komplikovaný jako duše hříšníka . nicméně navzdory vší bídě pozemského života bezpodmínečný jako čistá víra, opravdový jako ryzí cit . a nesmělý i věčný jako naděje – jako dávná, ničím nezkalená vzpomínka. Jednu z hlavních úloh v něm hraje OHEŇ . zneužívaný i nezávislý – a nepředvídatelný ve své živelnosti . krutý i očistný.

    Krycí jméno U.N.C.L.E. (2015)

    Příběh, jehož charakteristickým rysem je úsporný – dalo by se říct polosuchý humor. Pečlivě míří – a ve většině případů střílí do černého. Daří se mu – alespoň zčásti – vystihnout charakteristické povahové rysy, které lze přiřadit typickému občanovi každé z obou velmocí, které stály – a stojí – na svém . a proti sobě na světovém kolbišti. Škoda maličko “ustřeleného” finále. Nemám pranic proti závěrečné pointě, jen jsem očekávala —– . MOŽNÝ SPOILER . —– ostřejší – nikoli fatální (!) – střet obou hlavních hrdinů . a tak nějak samozřejmě jsem předpokládala, že chtěným či nechtěným řízením osudu dojde ke zničení onoho veledůležitého nosiče, jehož vlastnictví mělo zaručit nadvládu nad světem. V podstatě jde o příběh, který si bez sebemenšího zaváhání vybral cestu . a neměl v úmyslu jakkoli zpochybňovat její cíl – přesto . ve finále svým způsobem zpochybnil sám sebe . 3,5*

    Blízko od sebe (2013)

    —– “Kdybychom znali budoucnost, nevylezli bychom z postele !” —– Excelentní, leč VELICE egoistické drama, jehož poznávacím znamením je krutost . cílená i bezděčná, ale za každých okolností značně intenzivní a v podstatě všeobjímající, neboť v rámci užší ani širší rodiny nerozlišuje – NECHCE rozlišovat – mezi upřímností a bezohledností. Takže se připravte na nejhorší, protože právě vlastní příbuzenstvo bývá obyčejně tím, kdo Vám zcela nezištně zajistí takové malé, pěkně vyhřáté peklo na Zemi . ani se nemusí přehnaně snažit – jde mu to tak nějak samo od sebe.

    Co jsme komu udělali? (2014)

    Příkladně multikulturní, po všech stránkách korektní, líbivě uhlazené, sladce podbízivé a očividně převelice CHTĚNÉ dítě . jako názorná ukázka a přímo modelový příklad bezproblémového soužití rozličných kultur a náboženství. Víte . bylo by fajn, kdyby svět fungoval právě TAKHLE – jenomže se obávám, že nefunguje . 2,5* . P.S.: Vřele doporučuju snímek “Hádej, kdo přijde na večeři” (1967) – jako nezpochybnitelný důkaz, že i komedie na téma rasismu a předsudků s ním spojených se může vyznačovat neobyčejnou silou a hloubkou a POCTIVOSTÍ . i přirozeným šarmem a neokázalým půvabem – vlastnostmi, které nejsou úplně obvyklé ve skutečném ani ve filmovém světě.

    Marie Stuartovna (1936)

    —– “Ať vyhraju nebo prohraju sázku, nemůžu prohrát válku !” —– Kde se rodí hlad po moci . dnes stejně jako v časech dávno minulých ? Dvě ženy – dvě spřízněné královny v soukolí dějin a v síti intrik, z nichž jedna prý vládla “hlavou” a druhá “srdcem” . a obě tak – každá po svém způsobu – naplnily svůj osud. Je na vás, abyste rozhodli, která z nich zvítězila . pokud lze říct, že SKUTEČNĚ a DEFINITIVNĚ zvítězila. —– “Je mi teprve dvacet pět ! Mám celý život před sebou. Jsem volná ! JSEM VOLNÁ !” —–

    Oblomov (1979)

    Bezpochyby umělecké – a adekvátně poetické, leč zároveň i neskutečně úmorné . skoro až k nepřečkání. Nedokázala jsem se jen tak DÍVAT – musela jsem se nějak odreagovat, abych to celé přežila a uchovala si duševní zdraví. Takže jsem ŽEHLILA, vážení přátelé – ne nějak dramaticky úporně (a úsporně), aby za mnou byl vidět kus PRÁCE . spíš jen tak lehce, nezávazně, abych se osvobodila – od Oblomova a jeho světa . a přitom jsem s trochou sadomasochistického uspokojení sledovala, kterak se lze PROTRPĚT životem. Mám pochopení pro hlavního “hrdinu” . pro všechny ostatní důležité i nedůležité postavy . dokonce i pro ty, kteří zachytili jejich filmové osudy na filmové plátno – leč víc jak 3* nikomu z nich z mého pohledu nepřísluší.

    Bláznivá dovolená v Evropě (1985)

    —– “Clarku, jsem ráda, že jsme se rozhodli být prasata !” —– Ne lepší, ale ani ne výrazně horší . ve srovnání s pilotním filmem. Dovolená v Evropě . BURANSKÁ dovolená v Evropě – možná dokonce víc buranská, než měla v úmyslu, přičemž určitá úroveň bláznovství jí (naštěstí) zůstala . patrně jako vedlejší produkt tvůrčího hemžení na place. Jakoby měli jen neurčité povědomí o Starém kontinentu . jakoby mu nebyli schopni porozumět – nejen Griswoldovi, ale prakticky všichni, kdož se na zfilmování jejich v pořadí druhého dobrodružství jakýmkoli způsobem podíleli. Krom toho – obecně nesnáším přeobsazování rolí, třebaže uznávám, že se mu v praxi někdy nelze vyhnout. Jenomže Griswoldovic děti SOUČASNÉ se projevují o poznání méně sympaticky nežli jejich děti MINULÉ, které byly (patrně v důsledku nevyhovujícího termínu natáčení) nenápadně odloženy a vzápětí zapomenuty – v naivní víře, že si toho zábavy chtivý divák nepovšimne, takže . ne zcela přesvědčivé 3*

    Dorian Gray (2009)

    Obraz jako zrcadlo duše . jako nepřímý důkaz všech vašich činů. Škoda maličko plochého, zbytečně zjednodušeného zpracování, které se zhlédlo v interesantně potemnělém vizuálu, tudíž se příliš nebabrá s charaktery hlavních protagonistů – a už vůbec ne s jejich proměnami v průběhu času. Jistě – Dorian Gray má svého našeptavače, ale jeho svodům podlehne na můj vkus až příliš lehce. Přitom se dlouho zdá, že se pouze snaží DOSTIHNOUT svůj pochybný bezskrupulózní vzor – a elegentně tak uchlácholit, případně rovnou obejít své svědomí . než jeho srdce okorá – a ztvrdne na kámen. Teprve závěrečná hra na pravdu trochu nelogicky uvádí věci JAKOBY na pravou míru. Ale . je to vážně jenom Dorian Gray – a nikdo jiný . ten vtělený ďábel bez kouska cti a svědomí, jehož pozdní pokus o nápravu a o nový začátek vedou (tak jako vždycky) ryze sobecké důvody ? Je to vážně jen on, kdo se na nikoho a na nic neohlíží, kdo si bez rozpaků bere a neumí dávat ? Slabé 3*. P.S.: Kolem hororu kráčel věčně mladý Dorian obloukem výrazně nadprůměrného poloměru . lze-li to tak říct. Možná ho ta dlouhá cesta dílem znavila a dílem znudila, takže ztratil chuť na hlubší osvětlení svého morálního profilu nedovtipnému divákovi.

    Mladý Cassidy (1965)

    —– “V týhle zemi přišlo hodně dobrýho nazmar.” —– Velice irské . prudké, hrdé a nepoddajné . tudíž vždy připravené i k bitvám předem prohraným. P.S.: Měla bych jen jednu drobnou otázku: Co se stalo s dětmi jeho sestry ? Kdo se o ně postaral ?

    Bláznivá dovolená (1983)

    Volně a trochu ledabyle pospojované humorné scénky, jejichž bláznovství má rozličnou úroveň i zabarvení, přičemž čas od času – s trochou vzdoru a furianství – preferuje černou. Nenacházím žádné výrazné nedostatky, ale ani klady . snad i proto, že hlavou rodiny je poměrně nesympatické individuum, které vláčí svou zákonitou choť a dva potomky přes celé Státy kvůli naplnění vlastního snu.

    Velká ryba (2003)

    Tak nějak melancholicky úsměvné, až nezemsky poetické, navzdory všem (ne)úmyslným šalbám téměř realistické – a snad i maličko jasnozřivé vyprávění o neobyčeném životě Edwarda Blooma. Nicméně jeho fantazie – jakkoli bezbřehá – brouzdá ve vodách, které mi nejsou úplně blízké. Ne proto, že nedohlédnu na dno jejich hlubin. Nechci jim brát jejich tajemství – to mi ani nepřísluší, ale nedokážu se naladit na rytmus jejich vln, které občas vyplaví na břeh cosi neurčitého, leč trochu nepatřičně morbidního. Maličko rozpačité 4*

    Zůstaň se mnou (2014)

    —– Někdy si v životě vybíráš a někdy si zase vybírá život.” —– Velice cituplné . uměřeně zasněné . smrtelně zraněné – a bolestně obnažené . leč zároveň nadmíru decentní a vkusné pojednání, jehož středobodem je jediný prchavý okamžik – zlomek vteřiny, který vám převrátí život naruby a sebere všechno . nebo SKORO všechno, co jste milovali. Nevnucuje se ani nepropadá sebelítosti, neboť navzdory svému žalu respektuje běh času – a snad i zlovůli osudu, když se na pomezí bytí a nebytí nerozhodně ohlíží za mozaikou uplynulých let. Přesto není dokonalé – dokonalost mu uzmula rodina bez poskvrnky, v jejímž láskyplném objetí se chápající rodiče cele obětují svým potomkům a vnímaví potomci naopak bez sebemenších námitek ctí své rodiče, takže i vzpomínky mohou zůstat křišťálově čisté – prosté jakékoli nepříjemné scénky, která by snad mohla zpětně vést k sebeobviňování, probudit výčitky či jiné ne úplně pěkné emoce. Ale možná právě proto celek nepůsobí tak opravdově, jak by chtěl . a mohl, kdyby slétl z oblaků dolů na zem a slevil ze svých ideálů . 3,5*

    Královna Viktorie (2009)

    Naivně jsem si myslela, že nepůjde “jen” o výpravnou dobovou romanci ve stínu intrik – či politiky, což je v podstatě totéž. Doufala jsem, že se dozvím víc .. o NÍ – jako o jedné z těch žen, které dokázaly nést korunu. Jakoby vládla jen na vedlejšák, ve volných chvilkách mezi koupáním a portérováním milovaného psíčka a svého vyvoleného (ve druhém případě se omezila pouze na provozování malířského umění) . jízdou na koni . střelbou z luku . tanečními kreacemi . a tak dále a tak podobně. Až by se mi chtělo říct, že se jedná o vyprávění nehodné královny jejího významu, neboť nakonec nedokáže naplno zaujmout ani svým romantickým hávem. Třebaže se jedná o kostým velkoryse zdobený, nevzbuzuje očekávané emoce. Na druhou stranu mu nelze upřít upřímnou snahu o co nejpřitažlivější vyobrazení všech okolností, které souvisely s příchodem královny Viktorie na anglický trům a které předznamenaly její dlouholetou vládu . 3,5*

    Yves Saint Laurent (2014)

    Tak nějak vnitřně (a dílem i zevně) umělecky rozervané . a maličko exhibicionistické, nicméně životopis by měl být v první řadě o ŽIVOTĚ, nikoli o díle – tudíž účel je splněn a drobné nedostatky tentokrát pomíjím, neboť forma je interesantní, obsah vypovídající, emoce přítomné, tah na branku zcela zřejmý . a víceméně nezáludný. Slabší 4*

    Až tam nezbyl žádný (TV seriál) (2015)

    —– “Věřte v Boha. Ale možná bychom se také mohli zamknout.” —– Příběh se ve své první polovině rozvíjí převelice slibně, o to víc zamrzí rozuzlení. Ne, že by nebylo logické . když se nad ním zamyslíte, je svým způsobem DOKONALÉ – prakticky se nenabízí žádná jiná varianta, která by celou záležitost uzavřela s takovou elegancí. Nicméně samotné provedení je snad až příliš prvoplánové, neboť trochu neomaleně strhává závoj, upředený z nitek dávných provinění, mlhavých vzpomínek, narůstajících obav a nejistých očekávání. Navíc . přestože situace se pozvolna, leč neúprosně mění k horšímu, všichni zbývající aktéři se v rozlehlém sídle s až nepochopitelnou tvrdošíjností přidržují stereotypů chování, které se v dané situaci zdají být poněkud nesmyslné – jakoby přímo vzývali osud, aby se mohli stát další obětí. Mnoho povyku pro nic – chce se mi trochu nespokojeně podotknout, třebaže zrovna tohle rčení s daným tématem v podstatě nekoresponduje. Nepřesvědčivé 3*

    Motýlek (1973)

    —– “Obviňuji vás z promarněného života . ” —– Něco málo o muži, který se nikdy nevzdal . a to ani tenkrát, když nezbývala prakticky žádná naděje . v podmínkách, které přímo vybízely k rezignaci – snad proto, že nechtěl promarnit dny, které mu ještě zbývaly. A něco málo o životě, který chodívá i po zdánlivě neschůdných stezkách.

    Souboj o poklad Yankee Zephyru (1981)

    Souboj přiměřeně dobrodružný, leč nadmíru nezábavný a nenapínavý. Popravdě . netuším, jak může spatřit světlo filmového světa ve výsledku TAK neveselá až truchlivá taškařice, když má k dispozici dostatečně malebné lokace i důvěryhodně vyhlížející rekvizity. Ale co chcete, když jsou jejími protagonisty: 1) omšelý postarší opilec podprůměrného IQ, jehož počínání vzbuzuje spíše útrpný nežli veselý úsměv, 2) namachrovaný pololibový frajer urostlé postavy, snažící se bez většího úspěchu napodobit Indiana Jonese, 3) nepříliš atraktivní tmavovláska pronikavého hlasu, vyplňující většinu nestandardních situací velice mocným jekotem, 4) rezavý dýchavičný vrtulník vtrošivé povahy, evidentně nespokojený se svou úlohou pilotovaného rotorového letadla a 5) skupinka profesionálních zločinců pochybných schopností, jejichž poznávacím znamením je proklatě nepřesná muška. A jen tak mezi námi: Dva idioti, kteří chytí a svážou jelena, aby ho poté zanechali jeho neradostnému osudu a naplno se věnovali svým žabomyším válkám a vzájemným naschválům, si rozhodně VŮBEC ŽÁDNÝ poklad nezaslouží. Velice slabě poblikávající až zmírající 2*

    Veřejně prezentované soukromé drama, spoře přioděné klubovým přítmím a stylově zahalené cigaretovým dýmem. Vypráví o životě, v němž jdou pospolu . ve vzácném porozumění . za doprovodu saxofonu . budoucnosti vstříc jazz, drogy, démon alkohol i láska – a užívají si každičkou vteřinu tak, jakoby měla být tou poslední.

    Jarní úklid s.r.o. (2008)

    Maličko morbidní, leč vcelku vtipé i originální – přesto ne zcela uspokojivé. V podstatě se nabízí paralela s poněkud amatérským rozjezdem prezentované rodinné firmy. Pokud mám být upřímná, ze všeho nejvíc mě zaujalo počínání obou rodných sester, které se zjevně ani v náznaku nezatěžovaly rozjímáním o možných zdravotních rizicích, která je v jejich lukrativním oboru podnikání mohou ohrožovat. Obzvláště fascinující je tato skutečnost u “zodpovědnější” z nich, kterážto je – krom jiného – matkou chlapce poměrně útlého věku. A jen tak na okraj: Docela by mě zajímalo, čím jsou ve Státech podmiňovány ekonomické aktivity v podobných profesích a jaké sankce hrozí za porušení stanovených mantinelů. Slaboučké 3*

    V srdci moře (2015)

    —– “Ďábel má rád nevyřčená tajemství – hlavně ta, co rozežírají lidskou duši.” —– Magické vyprávění . jakoby vyšlo odněkud z neprobádaných hlubin oceánu – TOHO prastarého oceánu, který stál u zrodu života na Modré planetě . a jakoby tak mimoděk připomnělo všechno, co od něj člověka vzdaluje – i co ho k němu přibližuje. Snad proto, že pán tvorstva – vydán mu na pospas – je bezbranný stejně jako na počátku své cesty . a lidské instinkty a lidstá povaha jsou skrze něj pevně propojené se všemi živými organismy, které z něho pocházejí. A především: Jde o jeden z TĚCH příběhů, které mi umožňují nepokrytě fandit VELIKÉMU zvířátku . nadto zvířátku, které (podle našich měřítek) brání jiná zvířátka, což je – co se mě týká – obzvláště povznášející. Žádného jiného kladného hrdinu ke štěstí nepotřebuju, tudíž veškerý informační šum o jakési příšeře pouštím jedním uchem tam a druhým ven. Jedinou drobnou vadu na kráse pro mě představuje osoba vypravěče. Legendu o Bílé velrybě zprostředkovává jeden z přeživších členů posádky velrybářské lodi Essex – což by bylo jednoznačně stylové a osvěžující a přínosné, kdyby se filmaři po celou stopáž dívali JEHO OČIMA. Jenomže součástí snímku jsou i mnohé scény, kterými evidentně nemohl projít – které prostě nemohl vidět na vlastní oči . a to celkový dojem maličko sráží . 4,5*

    Komisař Maigret zuří (1963)

    Dlužno podotknout, že komisař Maigret ve stylovém podání Jeana Gabina má do jakýchkoli projevů zuřivosti VELICE daleko, neboť přehnané citové výlevy neodpovídají jeho naturelu. Krom toho – poučen léty praxe – musel nutně dojít k poznání, že nekontrolované výbuchy negativních (a dokonce ani pozitivních) emocí mu v jeho specifické profesi nikterak nepomohou. Vyznačuje se jakýmsi neústupným vnitřním klidem . vycházejícím z pevného přesvědčení, že zločin na amatérské i profesionální úrovni je třeba neúnavně pronásledovat a likvidovat – bez výjimky . a bez ústupků. Kdoví, jak by se svými starosvětskými způsoby uspěl v našem nervně pulsujícím, extrémně bezohledném, neomaleně hrabivém a morálky prostém věku – naštěstí žil v době, která mu milosrdně umožnila potírat závažnou kriminalitu s noblesou . a podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí.

    Barevný závoj (2006)

    Neobyčejně podmanivý příběh, který se toulá labyrintem lidské duše, a přitom nepotřebuje kompas – a neptá se na cestu. Respektuje hrdiny, které si vyvolil, ctí zemi, o které vypráví a oddává se epoše, se kterou je svázaný. Snad je maličko zasněný, utopený v hlubinách času, které se podobají věčnosti, leč jeho představy jsou krutě reálné a každá chvilka štěstí draze vykoupená. . 4,5*

    Otello (1986)

    Výpravná podívaná, která si evidentně dává záležet na každém detailu . až na jednu drobnost, která se týká úvodního Otellova návratu: Jak mohla dopustit nenadálou proměnu hrozivé vodní masy rozbouřeného oceánu v neškodné krotké vlnky vesnického rybníka ? Nicméně i tak se jedná o převelice dramatickou záležitost lahodící zraku i sluchu s očekávaným vyústěním . třebaže dojemné líbeznosti a opravdovosti Zeffirelliova “Romea a Julie” (1968) nedosahuje”.

    Mogadišu (TV film) (2008)

    Brilantně vyvážený, převelice atmosférický, autenticky vyhlížející, nadmíru emocionální – a přesto uměřeně civilní příběh . podle skutečných událostí . z oněch dávno zapomenutých a svým způsobem idylických časů, kdy teroristé bojovali za své ideály a představy o svobodě – a letadla unášeli primárně proto, aby VYJEDNÁVALI, tudíž cestující měli (navzdory neutěšené situaci) určitou NADĚJI. Dnes jsme se posunuli kamsi na vyšší level – zmínění teroristé se zatvrdili, tudíž už nic nepožadují a bomby v letadlech odpalují rovnou a bez odkladů, neboť jejich jediným cílem je pozabíjet co největší množství nepřátel. Přičemž za nepřátele považují veškeré obyvatelstvo bezbožných nepřátelských států. Trochu si za to můžeme sami, neboť prostřednictvím ohně a meče vnucujeme naše “západní” hodnoty kdekomu .. a pak se nestačíme naivně podivovat, co jsme to vlastně stvořili . jakého zradikalizovaného džina jsme nezodpovědně vypustili z láhve. Neboť svět je komplikovaný: Globalizace je neúprosná, leč světonázory rozličné, rozprostření moci a kapitálu nerovnoměrné, útisk, násilí a nespravedlnost běžné, zbrojařská lobby vlivná a zájmy malých státečků, regionálních mocností i světových velmocí protichůdné . každý žije (a popřípadě i bojuje) tak, jak umí – a jak mu to okolnosti dané místem a časem jeho pomíjivé existence dovolí . 4,5*

    Klan Wagnerů (TV film) (2013)

    Těžko říct, nakolik obrázek Wagnerovic klanu odpovídá skutečnosti a nakolik jde jen o zavádějící spekulativní výklad . jeden z mnoha možných. Nicméně proti uměleckému zpracování nelze nic namítat: Forma je převelice interesantní a obsah nadmíru výmluvný. Dokonce TAK výmluvný, že byste s popisovanou umělecky nadanou rodinkou rozhodně nechtěli být spřízněni . a to ani vzdáleně. Představují něco jako klubko hadů . či hnízdo krys – s tím drobným rozdílem, že hebcí hlodavci drobnějšího vzrůstu s tenkými ušními boltci a s korálkovýma očima ani elegantní hadi plaché povahy s rajcovně rozeklaným jazykem a s typickou kresbou na kůži neintrikují v rámci vlastní rodiny. Jejich prioritou je zajistit přežití svého potomstva a tím i svého druhu – tudíž se jedná o podobnost čistě metaforickou, která nevypovídá vůbec nic o nich, zato velice mnoho o nás . jakožto příslušnících druhu Homo Sapiens. P.S.: 1) Určeno především všem matkám . současným i budoucím – jako memento. Neboť žádná matka nemá právo obětovat své děti . ani pro větší slávu jejich otce . či pro odčinění vlastní viny – domnělé nebo skutečné; 2) Jejich světonázor úzce souvisel s prostředím, v němž vyrůstali . což může, ale taky nemusí být omluva – s ohledem na to, jakým směrem se svět v následujích letech ubíral.

    Reservation Road (2007)

    Velice vyostřené, velice sugestivní – a přece velice civilní drama dvou rodin . a dvou mužů. Drama, v němž se všichni protagonisté stávají svým způsobem rukojmími tragické události, která navždycky promění jejich životy. Příběh urputného nelítostného zápasu . ne tak o budoucnost, jako o minulost – a o přítomnost. Zaklesnuté do sebe jakoby v něm ve zvláštním bezčasí ustrnuly dobro a zlo, pravda a lež, láska a nenávist . neoddělitelně propojené, navždycky obtěžkané trnovou korunou bolesti . bez víry a naděje a odpuštění. Protože nelze vrátit ten jediný osudový okamžik . prchavý zlomek vteřiny – jako mrknutí oka . jako mávnutí křídel droboučké světlušky.

    Kniha džunglí (1967)

    Běh času nezastavím . a z mého přespříliš dospělého, maličko cynického a zbytečně kritického úhlu pohledu dnes už není příběh lidského mláděte a jeho přátel dobrodružstvím, které by mi přinášelo nějaké nadměrné potěšení. Snad proto, že lehkomyslnost zápletky hraničí s povrchností . snad proto, že její způsoby nekorespondují s filosofií opravdové džungle. Naštěstí je určena primádně dětskému divákovi – a bráno optikou dětského vnímání světa se jedná o vtipné a osvěžující vyprávění bez hluchých míst. P.S.: Chlapec, který od malička vyrůstá v džungli, se tady najednou nedokáže o sebe postarat ?

    Great Balls of Fire! (1989)

    —– “Jestli mě čeká peklo, budu tam taky hrát na piano !” —– Dravá a živelná, divoká a pobuřující . víc než zdravě sebevědomá – až arogantní . a především VELICE rytmická záležitost, která svůj výraz vědomě připodobňuje naturelu své ústřední postavy. Nicméně – jak všichni dobře víte – každý svého štěstí strůjcem, jiný kraj, jiný mrav a pýcha předchází pád . nebo – lépe řečeno – nikdo není nedotknutelný, moc médií je nezpochybnitelná (někdy až trochu děsivá), hlad po bulvárních informacích neutuchající a přízeň fanoušků i štěstěny povrchní a nestálá. Víte . nebyl prvním ani posledním, kdo si do sytosti užil letu v oblacích i tvrdého a nedobrovolného návratu na pevnou zem . mezi obyčejné smrtelníky – poté, co se provokativně přiblížil ke slunci. Ovšem -.prodělanému karambolu navzdory . jeho nespornou výhodou zůstalo MLÁDÍ – deviza, kterou si za peníze nekoupíte . a NADÁNÍ – dar, který můžete přičíst na vrub Bohu stejně jako Ďáblu . záleží toliko na úhlu pohledu. Ale . ruku na srdce: Kdyby tím nejúspěšnějším a nejznamenitějším Ďáblovým počinem bylo vynalezení rock´n´rollu a následné vyslídění vhodných adeptů, kteří ho uvedou na světovou scénu, byla by Země dobrým místem pro život . tím nejlepším.

    ÚVAHA: Stručně o závisti

    • počet příspěvků: 30
    • poslední příspěvek: 4. března 2018 18:15
    Zrovna tak

    jako závist je i nenávist lidskou přirozeností. T

    Teprve dnešní dobro*erové chtějí z nenávisti udělat trestní čin.

    • 0
    • /
    • 0
    • 2.3.2018 17:58
    • reagovat
    Snaživý pan autor střelil kozla.

    Chtěl poplivat pana Ovčáčka a vybral si k tomu Závist a Nenávist, jako symboly největšího zla. Ale ono to tak není. Závist a Nenávist jsou Zlé jenom když jsou Přes míru. Pokud nejsou přes míru, jsou Dobré. Stejně je to i např. se Svobodou, ale i s Láskou , Sobectvím, Pýchou a dokonce i s Leností. A vlastně se vším ostatním. Správná MÍRA je to, co odlišuje Dobro od Zla, ale i Boha od Ďábla.

    • 0
    • /
    • 0
    • V. Čermák 376
    • 2.3.2018 12:06
    • reagovat
    Info pro naše soudruhy : Drtivá většina majetných

    Info pro naše soudruhy : Drtivá většina majetných lidí v civilizovaných zemích – na Západě, hlavně v USA – přišla k majetku normální, poctivou prací svou, svých rodičů, prarodičů prostě svých předků a rozumní lidé v jejich zemích si jich váží – dávají práci milionům lidí, rozvíjí vědu, průmysl prostě pokrok lidské společnosti. Většina těchto lidí se věnuje filantropii – jen Bill Gates se svou ženou dal na dobročinnost již přes 40 000 000 000 dolarů ( do r. 2006 – 31 miliard dolarů ) a stále pokračuje – a není sám. Jinak, on začínal s kamarádem Stevem Ballmerem jako kluk v garáži v Redmontnu. Šéf Applu – největší firmy světa začínal také z nuly – je jich mnoho – tvůrci a majitelé GOOGLu Sergey Brin a Larry Page jsou mladí kluci. Facebook – Mark Zuckerberk – další " mlad’och „. Super firmy v Silicon Valley v Kalifornii posouvají IT technologie dopředu – díky jim máme počítače, zadarmo mailujeme, máme satelitní navigaci a vše ostatní – A TI VAŠI ČÁŇANI TO ZATÍM JEN KOPÍRUJÍ – jsou to chytré a pracovité opičky..

    On ten svět funguje jinak, než vykládali v 50.tých a 60.fých létech soužky učitelky na základkách a komunistická propaganda. Tam to bylo jasné – bohatí jsou zlí a chudí hodní, ale tak to vůbec není.

    • 0
    • /
    • 0
    • 2.3.2018 10:46
    • reagovat
    Ovčáčka jsem poprvé viděl v akci naživo před týdnem

    u Jílkové, a musím říct, že mi byl sympatický. Vyjadřoval se k věci a s humorem, na rozdíl od většiny ostatních účastníků pohovoru. I like that guy.

    • 0
    • /
    • 0
    • F. Houžňák
    • 2.3.2018 10:03
    • reagovat
    Re: Ovčáčka jsem poprvé viděl v akci naživo před týdnem

    Ano, psychopaté bývají často okouzlující, stejně jako notoričtí lháři případně lháři na plný úvazek.

    • 0
    • /
    • 0
    • 2.3.2018 10:56
    • reagovat
    No, rozhodně jako psychopat nevypadal,

    spíš jako inteligentní člověk, který ví, o čem mluví. Vy s dotyčným pánem obcujete osobně po delší dobu, nebo jenom tak nenávistně žvaníte?

    • 0
    • /
    • 0
    • F. Houžňák
    • 2.3.2018 11:20
    • reagovat
    Re: No, rozhodně jako psychopat nevypadal,

    Vy jste viděl pána na živo poprvé před týdnem, já ho znám léta. Mám zmapovanou jeho kariéru včetně té v Haló novinách a v Blesku. Žvaníte Vy, ani s dotyčným nemusíte obcovat, Houžňák. Čest, chasníku.

    • 0
    • /
    • 0
    • 2.3.2018 13:17
    • reagovat
    Aha, takže ho osobně neznáte a jenom tak žvaníte,

    podle toho, co jste si přečetl kde v novinách. Prostě jako vždycky, novinový expert. Vámi by se daly dláždit silnice, ovšem tolik jich nemáme, aby to stačilo. Vy neznáte pěkné české slovo "obcovat", ekvivalent to německého "verkehren"? To neznamená "souložit", jak se domníváte, i když chápu, že vaše vnímání je ovlivněno způsobem vašeho uvažování. Znáte to, čistému vše čisté, Němci to mají ještě rozvedené, dem Reinen alles rein, dem Schweinen alles Schwein. Zkuste si pokusně zachrochtat.

    • 0
    • /
    • 0
    • F. Houžňák
    • 2.3.2018 15:14
    • reagovat
    Re: Aha, takže ho osobně neznáte a jenom tak žvaníte,

    Ano, v "novinách" je k přečtení kde co. Existují ty seriozní, o kterých Vy nemáte zdání, a pak třeba ty Haló. Pokud mnou by se daly dláždit silnice, Vy se nehodíte ani na podkladní vrstvu. Proč se mnou komunikujete německy moc nechápu, asi máte nějaké přetrvávající trauma z obtížného dětství. Zkuste si pokusně zapřemýšlet. Nebo snad radši ne, těch pokusů u Vás už bylo tolik a pořád nic. Čest, chasníku.

    • 0
    • /
    • 0
    • 2.3.2018 15:42
    • reagovat
    Jsou vám Le Monde, Figaro a Frankfurter Allgemeine

    dostatečně seriózní? Trauma nemám, němčina je tam, co žiju, obcovací řečí, a chtěl jsem vás trochu vzdělat, abyste zjistil, jak se k věci stavějí jiné národy. Vy se nechcete vzdělávat? Tak si aspoň zachrochtejte, dem Schweinen alles Schwein.

    • 0
    • /
    • 0
    • F. Houžňák
    • 2.3.2018 20:10
    • reagovat
    Re: No, rozhodně jako psychopat nevypadal,

    A že vám nevadí lidé s "kariérami" ve stalinistických výborech z konce padesátých let, kteří dnes sedí třeba v senátu nebo na ÚS?

    • 0
    • /
    • 0
    • 3.3.2018 9:20
    • reagovat
    Re: No, rozhodně jako psychopat nevypadal,

    Vadí, pane kolego, vadí.

    • 0
    • /
    • 0
    • 4.3.2018 18:15
    • reagovat
    Re: Ovčáčka jsem poprvé viděl v akci naživo před týdnem

    No servus Kaiser, láska hned na první pohled . 🙂

    • 0
    • /
    • 0
    • J. Farda
    • 2.3.2018 18:52
    • reagovat
    Vy máte ve zvyku se do každého, koho vidíte v televizi

    a připadá vám, že mluví rozumně, hned zamilovávat? No potěš koště, a oni a ony tu vaši lásku opětují? To musí ale bejt maso.

    • 0
    • /
    • 0
    • F. Houžňák
    • 2.3.2018 20:12
    • reagovat

    Jedná se o zajímavou úvahu o závisti. Rád bych ji však doplnil. Závist je z pohledu křesťanského ten nejhloupější hřích. Je tím myšlena ta pravá žlučovitá forma, projevující se právě v úsloví o přání, aby sousedovi chcípla koza. Naopak mírná forma závisti je stimulující pro zesílení vlastní aktivity, aby člověk dosáhl takových nebo ještě lepších výsledků než majitel kozy. Ovšem tato tzv. mírná forma vlastně tou pravou závistí není, je to pouze zdůrazněný obdiv vůči posuzovaným osobám.

    Autor se však velice mýlí, že v období totality byla závist menší. Vždyť právě komunismus se opírá o základní pilíře a to je neschopnost a závist ( dle prof. Parkinsona – nesvist ). Dalšími základy jsou lež a násilí, které tyto " ušlechtilé myšlenky " rozvíjejí k dokonalosti, jak jsme na své kůži poznali, bohužel mnozí již zapomínají a další generace tyto pojmy již nezná .

    • 0
    • /
    • 0
    • 2.3.2018 9:32
    • reagovat
    Závist je i pozitivum

    Bůh nadělil člověku právo závidět i proto, že nás chce motivovat k zamyšlení nad smyslem lidské existence. To, co si lidé nejvíce závidí jsou především věci světské, často pomíjivé. Málokdy závidíme opravdovou víru v Boha a křesťanské ctnosti: skromnost, pokoru, štědrost, cudnost, přejícnost, střídmost, mírnost. Také obvykle nezávidíme úctu k lidem, čestnost, otevřenost, ochotu lidem pomáhat, poradit jim, něčemu je naučit. Spíš si těchto ctností a povahových rysů vážíme, ale moc nás nebolí, že mi zrovna takoví nejsme. Někdy se dokonce nad někým, kdo takový vzorný je, spokojeně ušklebujeme a v duchu si někdy možná i říkáme: Ty naivko, kde to žiješ, vzpamatuj se. Darebáci dokonce kladné povahové vlastnosti jiných lidí, jejich slušný způsob jednání, považují za projev slabosti, neschopnosti bojovat o lepší hmotnou existenci podivnými praktikami, což mistrně využívají pro neoprávněné získání především majetkových výhod.

    • 0
    • /
    • 0
    • 2.3.2018 8:53
    • reagovat
    Sociální smír ve společnosti neexistuje, ani

    se o něj politici nesnaží. A závist podporují média a to i ta veřejnoprávní. Poctivost v práci, v životě je médii dehonestována i za podpory mnohých politiků. Jó, máme co jste chtěli.

    • 0
    • /
    • 0
    • V. Kotas
    • 2.3.2018 6:52
    • reagovat
    já mám takový pocit,

    že u nás to platí obráceně. Ta závist, o které píšete může působit pokrokově v tom smyslu, že když má soused kozu, tak ji chci mít taky a snažím se o to, abych si ji mohl také pořídit. To může platit jinde. U nás to bohužel funguje podle hesla "pane bože dej, ať koza sousedovi chcípne".

    • 0
    • /
    • 0
    • 2.3.2018 6:14
    • reagovat
    Re: já mám takový pocit,

    Proč však u nás Babišovi přejeme, ale sousedovi né ?

    • 0
    • /
    • 0
    • 2.3.2018 8:12
    • reagovat
    Re: já mám takový pocit,

    Protože je Schopný a Umí?

    • 0
    • /
    • 0
    • V. Čermák 376
    • 2.3.2018 12:09
    • reagovat
    Tak to funguje v řadě končin, ba naopak mám ten dojem,

    že v Čechách přístup "ať sousedovi ta koza chcípne" je rozšířený docela málo. To v Německu je to daleko silnější. O Čechách a Češích se to opakovaně říká, ale zpravidla to má naznačit to, že ten, co to říká, je něco lepšího než ten "obyčejný český póvl", protože von by přece nikdy . naopak . Ale třeba se vy pohybujete mezi samými nepřejícníky, co já vím. V takovém případě zkuste změnit okruh známých.

    • 0
    • /
    • 0
    • F. Houžňák
    • 2.3.2018 10:12
    • reagovat
    Spise by meli zavidet

    muzi zenam. Ona ta pipina je ten nejlepsi vydelecny nastroj, zvlaste umi-li se obratne pouzivat. Bimbasem se zdaleka tak dobre vydelavat neda.

    • 0
    • /
    • 0
    • 2.3.2018 1:24
    • reagovat
    Re: Spise by meli zavidet

    Přišel jste podat důkaz o genderové nerovnosti v příjmech? )

    • 0
    • /
    • 0
    • M. Jandáková
    • 2.3.2018 2:14
    • reagovat
    Re: Spise by meli zavidet

    Nerovnosti? Proc ne ! Ono hekat v posteli a hekat nekde v dolech, to je ruzny zpusob hekani. Jenze za ten v dolech se tak dobre neplati, sperky a nahrdelniky ci znackove tasticky se jen tezko daji koupit. Zato damy v ”doprovodu” si prijdou pekne na sve, par tisic dollaru za den bude urcite nekde videt. A nezdanene. konec koncu nedelaji nic spatneho, jsou pouhe spolecnice. Sameozrejme, chce to talent, ktery kazda nema.

    • 0
    • /
    • 0
    • 2.3.2018 3:36
    • reagovat
    Ovšem vy i kdybyste se v posteli uhekal,

    tak vám z toho nic nekápne, i kdybyste se přitom třásl jako dvojitý sulc. I když . jsou různí perverti, co já vím.

    • 0
    • /
    • 0
    • F. Houžňák
    • 2.3.2018 15:17
    • reagovat

    Krásně ženy jsou vysoce zvýhodněné oproti mužům i po stránce finanční. Ty průměrné již musí makat. A ty co nejsou ani průměrné, bohužel i dřít. Ale podívejte se kolem sebe, kdo to vše vytvořil? Kupříkladu mezi 10 informatiky je jenom 1 žena. Čím to asi bude? Podívejte se na nositele Nobelovy ceny. O zastoupení žen v řemeslech ani nemluvě. Prostě nelze chtít rovnost proti přírodě, tedy z moci úřední.

    • 0
    • /
    • 0
    • 2.3.2018 8:59
    • reagovat
    Opět je to závist.

    O krásné ženy je postaráno, ty méně krásné ale pracovité se dokrášlu a makají , no a ty líné škaredé bojují za genderovou rovnost.

    • 0
    • /
    • 0
    • 2.3.2018 10:15
    • reagovat
    Úžasný úhel pohledu.

    Kochala jsem se kontexty. Ale možná jsem to měla číst odspodu. Od posledního odstavce k prvnímu. Protože dole jsem nenašla jejich pointu, na politiku mám málo dioptrií. Čím blíž zptáky, k první větě, tím silnější text. Děkuji.

    • 0
    • /
    • 0
    • M. Jandáková
    • 2.3.2018 1:19
    • reagovat
    Re: Úžasný úhel pohledu.

    pozdravujte pan Freuda, pane Kaine.

    • 0
    • /
    • 0
    • M. Jandáková
    • 2.3.2018 1:20
    • reagovat
    Máte tam překlep, mělo to být

    "čím blíž s ptáky". Akorát nevím, co tam ti ptáci dělají.

Leave a Reply