Zahalená dáma houbová infekce (Objednejte antifungální sprej OnycoSolve)

ZГЎzraДЌnГЅ grapefruit – lГ©k o kterГ©m jste nevД›dД›li

OblГ­benГЅ citrus mГЎ nejen chutnou a zdravou duЕѕinu, ale i jeho peciДЌky jsou plnГ© pЕ™ekvapivД› lГ©ДЌivГЅch lГЎtek. Extrakt z grapefruitovГЅch jadГ©rek je jedno z nejsilnД›jЕЎГ­ch pЕ™Г­rodnГ­ch antibiotik. Dezinfikuje a zabraЕ€uje mnoЕѕenГ­ tГ©mД›Е™ 800 kmenЕЇ bakteriГ­ i virЕЇ, stovce plГ­snГ­ a parazitЕЇ.

AntioxidaДЌnГ­ ГєДЌinky vГЅtaЕѕkЕЇ z grapefruitovГЅch jadГ©rek jsou podle odbornГ­kЕЇ dvacetkrГЎt silnД›jЕЎГ­ neЕѕ ГєДЌinky vitaminu C, a dokonce padesГЎtkrГЎt neЕѕ u vitaminu E.

Pro krГЎsnГ© a zdravГ© nehty

Tip: pЕ™Г­pravky obsahujГ­cГ­ extrakt z jadГ©rek grapefruitu:

**Citrovital:** obsahuje hlavnД› bioflavonoidy. Tato lГЎtka vykazuje silnГ© ГєДЌinky, kterГ© zabraЕ€ujГ­ mnoЕѕenГ­ bakteriГ­, virЕЇ a plГ­snГ­.

KomentГЎЕ™e

DalЕЎГ­ ДЌlГЎnky z rubriky

CibulovГЅ ДЌaj nebo ЕЎЕҐГЎva na kaЕЎel! Na co vЕЎechno pomЕЇЕѕe cibule?

Včera | To, že je cibule zdravá, asi ví každý. Přesto se ji dost často zdráháme využívat, protože zrovna…

Vejce natvrdo: 6 lahodnГЅch zpЕЇsobЕЇ, jak s nimi naloЕѕit

1. 4. | Vajíčka natvrdo nemusí sloužit jen jako ozdoba na chlebíčky. Využití pro ně je spousta a je jen na…

NejlepЕЎГ­ velikonoДЌnГ­ nГЎdivka: S kopЕ™ivami a uzenГЅm masem

30. 3. | Velikonoční nádivka je tradiční dobrota, která by neměla chybět na žádném svátečním stole. Pokud…

Po 50 se zvyЕЎuje riziko infarktu. Jak mu zabrГЎnit?

29. 3. | V České republice je infarkt jednou z nejčastějších příčin úmrtí. Není ale těžké mu zabránit nebo…

Debata o czexitu se v Česku „šíří jako infekce“. Už její samotná existence ale může být nebezpečná

Českou veřejnou debatou obchází nové strašidlo – je jím pojem czexit, tedy možný odchod Česka z Evropské unie. O tom, co bylo ještě před časem naprosto nemyslitelné, se dnes debatuje jako o reálné možnosti a odborníci varují před katastrofickým scénářem, který by byl po odchodu z unie nevyhnutelný. Už jen to, že se czexit stává součástí veřejné debaty, může být pro Česko nebezpečné. Zatímco v Británii se o vystoupení hovořilo už od 90. let, v Česku se pojem czexit objevil jako rána z čistého nebe a šíří se rychleji, než je zdrávo.

Pojem czexit se začal objevovat už v souvislosti s odchodem Velké Británie z EU, o kterém obyvatelé ostrovního království rozhodli v červnu 2016. Poté, co se nejčernější obavy naplnily a brexit se stal skutečností, se strhla lavina, během které se však hovořilo například také o frexitu, tedy o opuštění EU ze strany Francie.

V Česku, které se stává jednou z nejvíce euroskeptických zemí v unii, však situace došla tak daleko, že se možnost vystoupení z EU stává součástí veřejné debaty – a to navzdory tvrzení politiků, že si czexit nepřejí a nic dobrého by to Česku nepřineslo. Humbuk kolem czexitu v posledních dnech vyvolalo jednání zástupců stran ANO, SPD, KSČM a Pirátů o obecném referendu. Hnutí ANO sice trvá na tom, že by se otázky kladené voličům neměly členství Česka v EU týkat, opak ale požaduje hnutí SPD Tomia Okamury.

Právě jednání o referendu vyvolalo velký zájem médií, ekonomů a odborníků. Pojem czexit se tak začal šířit veřejným prostorem rychleji, než by bylo zdrávo. „Způsob, jakým se ta debata o referendu šíří jako infekce, mi připadá jako z jiného světa,“ řekl pro INFO.CZ ekonom České spořitelny Petr Zahradník, který se problematice Evropské unie dlouhodobě věnuje. Případný odchod Česka z EU přirovnává ke katastrofě století.

„Jsem celkem zhrozen tím, co se v České republice na toto téma děje a jak toto sémě klíčí bez jakéhokoliv racionálního důvodu. Země, jejíž HDP má růst pět procent ročně a má nejnižší nezaměstnanost v EU právě díky tomu, že je její součástí, takovýmto způsobem hazarduje se svým členstvím – to mi opravdu přijde téměř jako choromyslnost,“ dodává Zahradník.

Už jen to, že se o možnosti czexitu vůbec diskutuje, však může být nebezpečné. Čím víc se totiž bude o czexitu mluvit jako o reálné možnosti, tím víc hrozí, že se toto téma bude v očích veřejnosti legitimizovat. „Už samotná existence debaty o možnosti referenda o vystoupení vytváří veřejný prostor pro debatování toho samotného odchodu z Evropské unie. Myslím, že to je absolutně zbytečné a nebezpečné,“ říká pro INFO.CZ ředitel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM Vladimír Bartovic, podle kterého v Česku neexistují racionální důvody, proč unii opouštět.

„Jediným důvodem je celkové negativní naladění Čechů vůči EU, ale pokud u takto závažné otázky neexistuje nějaká kultivovaná, dlouhodobá debata založená na argumentech, tak není možné podsouvat občanům, aby o tom v brzké době rozhodovali v referendu,“ říká také Bartovic.

Na rizika spojená s debatou o czexitu ve včerejším rozhovoru pro INFO.CZ upozornil i předseda Polanecké sněmovny Radek Vondráček za hnutí ANO, které ale s SPD o obecném referendu otevřeně jedná. „Pro mě je ale czexit naprosto zásadní otázka. Je nebezpečné se o tom vůbec jen bavit. Euroskepticismus tady z nějakého důvodu je a je na politicích, aby vysvětlovali výhody EU, jak je důležité, že jsme v EU a jaká by to byla katastrofa, pokud bychom vystoupili,“ tvrdí Vondráček.

Kritici by mohli namítnout, že když to šlo v Británii, proč by to nešlo u nás. Británie se však ve vztahu k EU vždy držela tak trochu zpátky, debata o vystoupení se zde navíc vedla přes dvě desetiletí a nebyla ani tak hysterická.

„Ta diskuse o brexitu byla v Británii dlouhodobá – uvažovalo se o tom už v souvislosti s přijetím Maastrichtské smlouvy od 90. letech. Debata o vystoupení se v Británii vedla i v rámci politických stran a dlouhodobě o tom psaly i tamní euroskeptické deníky,“ vysvětluje pro INFO.CZ analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) a odborník na vztah Evropské unie s anglofonními zeměmi Kryštof Kruliš s tím, že u nás je to zatím sezónní záležitost.

„To téma u nás není dost etablované na to, aby čas na referendum dozrál. Je to zřejmě reakce na špatnou migrační politiku EU, ale to je jedna marginálie, která tady rozproudila velkou debatu, která ale kromě této jedné politiky nemá jiné opodstatnění,“ dodává Kruliš.

Podle politologa a vedoucího Filosofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Daniela Kroupy diskuse o czexitu škodí Česku už dnes. „Já se domnívám, že samotná debata, tak jak je dnes vedena, způsobuje škody České republice především proto, že znejišťuje její postavení v Evropské unii. Pokud jste investorem a budete uvažovat o tom, kam vložíte své peníze, tak se zemi, o které nevíte, kam patří, rozhodně vyhnete,“ říká odborník a bývalý disident.

Tento negativní důsledek debaty o czexitu už tento týden pocítil viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar. Poté, co se v médiích objevily zprávy o rozhovorech nad zákonem o obecném referendu, se totiž s obavami ozvali investoři z Japonska. Špicar jim pak musel zprávy z médií vysvětlovat během osobního setkání.

„Odmítáme jakékoliv zpochybňování našeho členství v EU. Vysílá to negativní signál zahraničním investorům. Zpochybňování našeho členství v EU a z něj vyplývající nejistota by zahraniční investory mohlo vést k pozastavení plánovaných investic a v krajním případě i k odchodu ze země. Že se nejedná jen o hypotetickou možnost, můžeme sledovat na příkladu Velké Británie,“ napsal poté viceprezident v tiskové zprávě.

Daniel Kroupa zároveň upozorňuje, že pokud má být referendum skutečně demokratickým nástrojem, vyžaduje to širokou veřejnou debatu. V současných podmínkách „nesmírně fragmentovaných médií“ ji ale podle něj vůbec vést nelze. „Důsledkem této situace je, že by rozhodující slovo v referendu dostali lidé, kteří nejen že jsou o celé záležitosti nejméně informovaní, ale ani o žádné informace zájem nemají,“ domnívá se politolog a dodává, že zavedení referenda ještě víc rozštěpí českou společnost – je to totiž hra s nulovým součtem, kdy jeden bere vše a druhý o všechno přijde. „Toto je pro naši zemi rozhodně nežádoucí stav,“ říká Kroupa.

Jak by případné referendum o czexitu dopadlo, se lze jen dohadovat. Současné průzkumy veřejného mínění však nahrávají spíš táboru těch, kteří by v referendu hlasovali pro ANO. Nedávná studie bratislavského nevládního institutu Globsec například ukázala, že Evropskou unii hodnotí kladně méně než polovina Čechů mladších 35 let, což je nejskeptičtější postoj v rámci zemí visegrádské čtyřky.

Navzdory podobným průzkumům Bartovic věří, že by v případě referenda Češi řekli czexitu NE. „Já pevně věřím, že by případná debata, která by tomu referendu předcházela, dostatečně velkou většinu Čechů přesvědčila, že jakýkoliv czexit by nenávratně poškodil českou ekonomiku a v konečném důsledku i samotnou životní úroveň občanů,“ říká Bartovic s tím, že Česko nemá ve světě takové postavení jako Velká Británie. „Věřím, že by Češi pochopili, že by zůstali obklopení Evropskou unií jako jakýsi ostrov, rozhodli by se tedy správně – to znamená zůstat v Evropské unii,“ uzavírá ředitel institut EUROPEUM.

Doporučujeme

Nenávistný obsah se šíří po alternativních sítích a úložištích. Současná…

Zoufalec týdne: Tomio Okamura. Komentář Petra Holce

Exkluzivně z Girony: Bitva o katalánský trůn rozděluje a na policejní…

V sídle Youtube se střílelo. Policie zasahuje proti útočníkovi, na místě jsou zranění

Putin nabízí Erdoganovi rakety, které dráždí NATO. Využívá příležitost, jak poškodit USA, říká expert

ANALÝZA: Východní Ghúta je minulostí. Kde přijde další úder?

Unikátní pohled do nitra českého Googlu: Každý má právo na fake news

Trump posílá na hranici s Mexikem armádu. Rozčílila ho „karavana“ migrantů, která se sune k USA

Autorská práva k publikovaným materiálům

Publikování nebo jakékoliv jiné formy dalšího šíření obsahu serverů CZECH NEWS CENTER a.s. jsou bez písemného souhlasu této společnosti zakázány.

RSS kanály serverů CZECH NEWS CENTER a.s. lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření RSS kanálů těchto serverů je možné pouze s předchozím písemným souhlasem jejich provozovatele.

CZECH NEWS CENTER a.s. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.

Copyright (2008) The Associated Press (AP) – všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány,přepisovány nebo redistribuovány.

Hvězda vítězného filmu Berlinale O těle a duši Borbélyová: Chtěla bych hrát v českém filmu

Iva Přivřelová

Jednatřicetiletá Alexandra Borbélyová se narodila v Nitře, nyní ale patří k největším talentům maďarského filmu. Stačila jí na to jedna role, plaché hrdinky romance O těle a duši, která letos vyhrála prestižní filmový festival v Berlíně. Díky české premiéře snímku se dívka, která vyrostla na československých filmech, poprvé podívala do Prahy.

Jak jste získala roli kvalitářky masa s fóbií z doteků Márii, hlavní hrdinky filmu O těle a duši?

Na univerzitě, kde jsem studovala herectví, jsme měli i filmový kurz, kde mě poprvé viděla režisérka Ildikó Enyediová. Když začala pracovat na O těle a duši, napsala mi, že tam pro mě má menší roli psycholožky. Casting jsem zvládla, ale záleželo ještě, kdo bude hrát Máriu. Uplynuly měsíce. Pak mi Ildikó zavolala, jestli bych jí pomohla s výběrem Márie, z pěti kandidátek. Nazkoušela jsem s nimi pár scén, další měsíce se nic nedělo, než mě režisérka pozvala na kávu. Lekla jsem se, že mi vezme roli psycholožky. Ale ona mi řekla, že chce na roli Márii vyzkoušet mě.

Hodně. Na škole nám říkali, že dostaneme jen takovou roli, na jakou vypadáme. Je pravda, že filmoví režiséři tak často obsazují. Ale já nechci hrát jen velmi ženské postavy. O těle a duši jsem proto brala jako velkou šanci. Jenže první casting se mi nepodařil. Ildikó tvrdila, že kamera v mých očích zachycuje moji ženskost a už otevřenou sexualitu. Ale dala mi ještě jednu šanci.

Tak jsem šla doma do koupelny a nevyšla jsem, dokud jsem v sobě nenašla Máriinu dětskost a přísnost. Ona se totiž v soukromí chová naivně a dětsky, v práci je však velmi přísná. Pak jsem si na casting vzala blůzku, co mi nepadla, nechala jsem se jinak učesat. A cítila jsem, že v mém výkonu byla nějaká energie. Potom jsem znovu měsíce čekala. Když mi Ildikó napsala, že by si mě vybrala, nebyla si zase jistá, jestli dostane peníze. Takže to celé trvalo dost dlouho.

Pražské impérium kinosálů se rozroste o dalších 18, megaplex bude stát na Chodově

Jaké typy hereček se o Máriu ucházely?

Hodně jiné, než já i mezi sebou navzájem. Na castingu byly i neherečky, včetně jedné režisérky, která se dost podobala mladé Ildikó. Ale producenti nechtěli, aby obě dvě hlavní role získali neherci. Tak náročnou roli jako Mária by asi ani neherec nezvládl.

Jak jste komplikovanou postavu ženy, která chce překonat svůj strach, s režisérkou budovaly?

Našly jsme způsob její chůze, inspirovala jsem se spolužačkou, která chodila, jako kdyby plavala. Šaty mi pomohly ještě víc, Mária je zahalená, nenosí přiléhavé oblečení. Každý knoflík musel být na svém místě, jinak kostým Ildikó odmítla.

Od prvního dne natáčení jsme pak cítily, jako by ve středu stála Mária a my ji začaly poznávat. Ildikó mi dávala svobodu, později mi už jen říkala, ať jdu a hraju to, jak cítím. Jako by do mě Mária vnikla, v šest večer jsem ji vždycky opustila a tak to šlo každý den. Vlastně to nebylo těžké. Věděla jsem, že by mě Ildikó nenechala působit falešně. A také napsala scénář, do něhož bylo lehké se vžít.

Jak se vám hrála scéna ve vaně? Při ní už několik českých diváků omdlelo. Na Letní filmové škole se zdálo, že za to mohlo hlavně vedro, ale slavnostní premiéra v Praze ukázala, že lidi kácí spíš emocionální vypjatost té scény. K čemuž pomáhá i doprovod balady Laury Marlingové.

Při té scéně omdlívají diváci i v Maďarsku. Song What He Wrote, který je fantastický a ve filmu má silný efekt, při natáčení nebyl ještě vybraný, ani romantická hudba, kterou si Mária kupuje. Ty scény jsem hrála bez muziky, jen jsem si představila pocit, když jsi zamilovaná a všechno cítíš ve velkém.

Nejsledovanější: Dokument o českých YouTuberech promarnil šanci prozkoumat aktuální fenomén

Jaký význam pro vás mělo, že se ta křehká romance odehrává na jatkách?

Ty brutální scény jsem viděla až v kině. Na jatkách jsme natáčeli jen čtyři dny. Když nás tam ředitel provázel, v chladící komoře, kde visely krávy bez kůže, mě upozornil, že pokud mi teď není dobře, ten film natočit nezvládnu. Ovšem můj otec je myslivec, takže jsem na mrtvá zvířata zvyklá. Ildikó má zvířata moc ráda. Ale tu lásku chtěla umístit do prostředí plného brutality. Nebavily jsme se o tom, ale myslím, že chtěla vystihnout, že zabíjíme to, co je nám podobné. I mezi jeleny, které pak ve filmu vidíme, panuje láska.

Vaše hrdinka trpí poruchou autistického spektra. Setkala jsme se v rámci přípravy na roli s někým s Aspergerovým syndromem?

Ne. Ildikó to po mě ani nechtěla. Ovšem v ní samé jsou prvky Márii. Během natáčení mi říkala, že v mládí nechtěla s lidmi moc komunikovat a byla hodně uzavřená. Když stála ve frontě v obchodě, než přišla na řadu, pořád si opakovala slova jako dvacet deka šunky. Ona podobné situace zná, proto je dokázala tak dobře napsat.

Ildiko Enyediová před O těle a duši osmnáct let nerežírovala celovečerní film. Znala jste její tvorbu?

Když jsem dostala roli psycholožky, podívala jsem se na její debut Moje 20. století, potom i na Šimona kouzelníka a další filmy. A taky znám seriál Terapie, který začala točit pro HBO už asi před šesti roky.

Profil: Jan Tříska natočil desítky filmů. Prosadil se i v zahraničí

Návrat režisérky k filmu byl o to větší, že O těle a duši v únoru na Berlinale vyhrálo Zlatého medvěda. Jak jste si užila tamní slavnostní premiéru?

Pořád jsem plakala, před ní i po. Byla jsem dojatá, nikdy by se mi nesnilo, že budu s filmem v Berlíně. Pak jsme navíc vyhráli, z toho jsem ještě v šoku. Na konci léta jsem byla s kamarádkami v Itálii a jedna Italka mě poznala. Když si se mnou fotila selfie, došlo mi, jak je ten film velký.

Máte už díky úspěchu víc nabídek?

Vtipné je, že v Maďarsku mi teď nikdo práci nedává. Každý se lekne, že nemá roli, jakou by mi po tomhle mohl nabídnout. Takže je zatím ticho a čekám. Ale nebojím se, že by Mária zůstala mou jedinou úlohou.

Jako rodačka z Nitry mluvíte i slovensky. Chtěla byste si zahrát ve slovenském filmu?

Moc ráda. Jako malým nám mamina pouštěla české a slovenské filmy a pohádky. Znali jsme se sourozenci každého herce. Mamina by chtěla, abych hrála na Slovensku, ale já jsem chtěla jít do Budapešti. Nicméně zahrát si v českém nebo slovenském filmu je můj sen. Vaše filmová kultura mi chybí, dospívala jsem na ní. Když jedu domů, mamka mě aspoň vezme na nějaké slovenské nebo české filmy do kina.

Podívejte se, jak se přestavovalo pendolino. Zmodernizovaná souprava už vozí cestující

Kdybyste se dostala na uměleckou školu VŠMU v Bratislavě, mohla jste dnes být slovenská herečka.

Při přijímačkách jsem postoupila do posledního třetího kola, ale pak mě nevzali. Možná i proto, že jsem víc toužila po Budapešti. Do Bratislavy jsem se hlásila spíš kvůli rodičům.

V Budapešti nyní máte angažmá v progresivním divadle Józsefa Katony. Jak tam vypadala Shakespearova komedie Jak se vám líbí, kde jste hrála Rosalindu?

Hodně moderně, text přepsal mladý básník, který dělá i slam poetry. Naše divadlo je in a artové. Nedrží mě ve škatulce. Moje nejslavnější divadelní role je žena, která v 50. letech sexuálně zneužívala mladé dívky, než ji oběsili.

Maturitní otázky, studium, témata

Největší databáze studijních materiálů pro střední a vysoké školy.

Karel Havlíček Borovský – Obrazy z Rus

Je to v postatě o jeho cestě do Ruska z období roku 1843-1846. Tuto zem zde oslavuje a srovnává ji s Čechy. Dává nám Rusko za vzor.

Jednotlivé kapitoly vycházely časopisecky.

Popisuje obyčej ruské církve. Vypráví jak na slavnost jel na saních,jak hledal nejlepší místo, aby co nejlépe viděl. Velmi detailně popisuje rozmístění lidí v kostele, biskupy, zpěváky. Ceremoniál dělí na tři části. V první se četli všechny přestupky, co lidé v zemi udělali a lid v kostele odpovídal mocným hlasem: „Proklat budiž.“ Naopak lidé, co pro zem něco udělali dobrého jsou vyzdvihováni a hlásalo se „Věčňaja paměť.“ V poslední části slavnosti panovalo heslo: „Mnogája léta.“ Přála se těm,co sedí na vyšších místech (biskupové,kněží,…). Po slavnosti se autorovi zastesklo po domově a hleděl tam, kde si myslel, že jsou Čechy a hlásal: „Všem vám, pravým, věrným Čechům!Mnogája léta!“ ( Česká včela –20. a 24. 6. 1845 )

Každý národ má prý slova, která jsou nepřeložitelná, protože znamenají věci nebo zvyky specifické jen pro daný národ. Slovo Gulať znamená nepracovat, veselit se, vyhodit si z kopýtka. dělají to však velmi originálně. Těchto slavností je v Rusku hned několik. Nejvýznamnější bývají : pod Novinskem na Svetuju( velikonoce), na Máslenicu ( konec masopustu), v Sokolníkách( první máj),…

Každý z nich je specifický a tak ho Karel popisuje každý zvlášť. Jak se liší, jak se lidé na ně chystají a připravují. Staví se různé stránky, jsou zde různé komedie na ulicích. Důležitou část tvoří tzv.: Balagány ( boudy ) – něco jako u nás kolotoče. Vykresluje rozdíly mezi bohatým a chudým lidem, ježdění v kočárech. Mezi bohatými se mluví hodně francouzsky, německy, anglicky a ruský jazyk jde slyšet jen u chudých lidí. S autorem slavnost navštívil i nějaký pan Č. – byl to Čech a velmi se tomu divil. Nemyslel si, že by tam za národní jazyk styděli, myslel, že takový způsob chování je jen v Čechách. Borovského zde alespoň uklidňuje, že i jinde jsou takoví prosťáčci jako u nás. Kritizuje, že se zde najde mnoho německých nápisů a srovnává opět s Čechy, kteří neumějí svým jazykem psát.

Popisuje různé zvyklosti, tradice,… ( Česká včela 19.8. – 9.9.1845 )

K.H. Borovský zde popisuje pojem taškářství. Taškář je ten, kdo vydává za pravdu něco, v co sám nevěří. A právě to je na těchto kupcích špatné – jejich taškářství. Jejich cílem je dostat za zboží co nejvíce,ať za to stojí, či ne. Ale výhoda je prý v tom, že lidé to o nich vědí a záleží na každém, jak chytrý a světaznalý, aby se nechal ošidit.

( Česká včela 14. – 28.10. 1845)

Cizozemec je ten,kdo nepatří k našemu národu. Co je ale náš národ?Je stejného původu, má svůj jazyk,stát, obyčeje,… Každý si myslí, že ten jeho národ je nejlepší. Když si potom jeden podmaní ten druhý, snaží se tam uplatňovat svoje zvyky, jazyk, náboženství,…Také ruský národ je velmi ovlivňován , a to národy evropskými. Nejdříve normanská knížata, Řecko a nakonec tatarské kmeny. Toto ovlivňování má i pozitivní vliv, protože se přiučili mnohému novému. Popisuje Rusko za vlády jednotlivých panovníků – Petra a Kateřiny Veliké,cara Ivana Vasiljeviče, Alexandra a Mikuláše Pavlovičovi a další.

Podrobně popisuje vývoj jazyka, zvyků, jak se vychovává šlechta, život cizozemců na univerzitě v Rusku. Popisuje i zaměstnání, které využívají cizozemci v Rusku, aby ruský národ zvelebili. Staví fabriky, působí zde umělci,… ( Časopis českého muzea 1846 )

František Laďislav Čelakovský

– Citace z Čelakovského srovnání písní českých a ruských „ písně české jsou prchavější, hravější, cit prostě pronášející, předmětů, a to nejbližších, jen lehce se dotýkající, a tudy v mezech mnohem užších se pohybující.“

– Písně (básně) jsou rozděleny podle formy:

o Básně rozpravné – baladické a dějepravné zpěvy (1,21)

o Elegické písně – pod zástěrou smutku náznak veselosti a radosti (2,10,18,20)

o Písně naivní, žertovné a satirické – jádro českého národního básnictví, humor, naivita, většina básní v knize

o Písně – v nejužším smyslu slova, národní písně (lidová slovesnost)

o Popěvky – jednoslohové básně (písně), založeny na staročeských melodiích

1. Toman a Lesní panna

3. Celoroční váživa

4. Stasa čarodějnice

5. Dobré naučení

8. Starý zahradník

10. Žehravý (=žárlivý)

11. Radost a žalost

12. Dárek z pouti

13. Pečlivá milá

14. Drahý zpěvák

16. Cikánova píšťalka

17. Slzy a vzdychání

18. Nevěrný milý

20. Milý nade všecko

21. Dívčina jak dobrá hodina

22. Krotká holubička

23. Dárek z lásky

25. A co dál – to nepovím

29. Neblahé sejití

37. Statečný jonák

38. Svatební den

39. Pomoc pro náramnou lásku

43. Poslední vůle

45. Český sedlák

46. Krásná Kordula

47. Vrchní z Kozlova

51. Veselá jízda

52. Vracování od milé

53. Zrušení slibu

55. Zmizelá radost

56. Kalendár a ne farár

Václav Beneš Třebízský: Bludné duše

Lidé jednou odmítnou účast na honu, protože jim je zakazováno mluvit česky, a vrchnost je začne trestat. Květ je zbaven rychtářství-na jeho místo nastoupí rychtář Ouřada, který začne svůj úřad důsledně a represivně zastávat. Ponocný je také zbaven úřadu a záhy poté umírá. Kníže vydává různé nasmyslné rozkazy, např. že mrtvoly mají být pochávány obalené v plátně a ne v rakvi, … Roste všeobecné napětí. Nový rychtář Ouřada prokleje a vyžene svoji ženu a syna, kteří nesouhlasí s jeho činy, a nakonec je omylem zabit jedním z mušketýrů, kteří hlídají okolí Podlesí. Květ a ještě jiný sedlák jsou mezitím uvězněni. Na žádost Světlušky jde za ně orodovat pan kaplan, avšak bezvýsledně. Květova žena se starostmi rozstoná a zemře. Světlušku pronásleduje Ouřadův syn Vavřina, který ji miluje. Ona jej ale nechce a Vavřina ji prokleje a utíká do světa. Mezitím se muži začnou mobilizovat, nejprve pod vedením jistého bláznivého kněze Jeronýma a poté Refundy, a začínají vzpouru. Refundovi se podaří dostat Květa i sedláka z vězení. Celý oddíl vzbouřenců se shromažďuje v jednom dolíku, kde poletují malá světélka, kterým se říká bludné duše, a jsou to dle legend duše zemřelých. Mezi nimi, jak vzbouřenci věří, létá i duše Lucilie, zemřelé dcery bývalého knížete, která milovala prostý český lid. Vzpomínka na ni vzbouřence posiluje. Refunda se ostatním příznává ke svému původu – je z mocného knížecího rodu Kolovratů a v mládí miloval slečnu Lucilii, která záhy zemřela.

Na zámku onemocní syn knížete a v horečkách začne mluvit česky. Kníže je zdrcen a je schopen čehokoli pro jeho uzdravení. Vtom k němu přichází Refunda s požadavky vzbouřenců. Využije prapodivných řečí o svém zázračném původu a knížeti slíbí, že se mu syn uzdraví, jestliže mu vyhoví. Tak se stane a Refunda se vrací. Mezitím ale vypukly boje a mladý kaplan byl smrtelně raněn. Lid začne žít v míru a opět poslušně pracovat. Světluška se s láskou postará o umírajícího kněze a rozhodne se do konce svého života nevdat. To ale poruší na přání svého otce. Stane se matkou dvou dcer. Po létech se setkává se slepým a téměř chromým Vavřinou a je svědkem jeho setkání s matkou po dlouhém odloučení.

Květ – hrdý, statečný sedlák; stojí si za svým názorem

Refunda – záhadný; vypadá jako tulák původem šlechtic; má vůdcovské schopnosti

Světluška – poslušná dcera Květova; obětavá, čestná, schopná snášet útrapy

Babička – Obrazy venkovského života od Boženy Němcové

sv.Dorotě…), masopust, házení věnečků, sbírání „devatera kvítí“, svatební zvyky,

pohřební zvyky, atd.

Antonín Ladislav Puchmajer: Sebrané básně 1795

Puchmajerovy básně jsou většinou pravidelné, užívají sylabotónický verš a většinou se snaží o pravidelnost, co se týče dlouhých a krátkých slabik. Rým je pravidelný, obkročný nebo střídavý, schéma veršů v jedné básni je tím pádem také v každé sloce stejné. Jeho básně (hlavně z prvního svazku) jsou rytmické a dá se říci i melodické, připomínají texty písní. Tuto domněnku potvrzuje i užití refrénu v podobě opakujících se veršů i celých slok. První a svazek prvního dílu je složen především z oslavných básní na české hrdiny (např. Jana Žižku), Boha, i tématiku milostnou či bájeslovnou. Najdeme zde i překlady biblických žalmů.

Druhý díl je věnován básni Crám Gnídský, což je překlad z francouzštiny podle Karla Sekondata Montesquie.

Mám vydání z roku 1881, ale v předmluvě je psáno: Předmluva k prvnímu vydání z r.1833.

Z toho usuzuji že poprvé vyšly v roce 1833.

• tvarová a funkční rozmanitost jednobuněčných eukaryotických organismů

• většinou jsou mikroskopické, ale největší z nich jsou viditelné pouhým okem

• schopnost přežívat v nejrůznějších prostředích a získávat živiny rozmanitým způsobem

• mohou se živit autotrofně (fotosyntetizující krásnoočka) i heterotrofně

• tělo je tvořeno jedinou buňkou, která zajišťuje všechny životní potřeby

• rozšíření po celém světě – žijí ve slaných i sladkých vodách, v půdě, cizopasí v těle mnohobuněčných organismů

• nejrůznější SPECIALIZOVANÉ ORGANELY:

I. opory a ochrany –

1. PELIKULA (pevná a pružná blanka na povrchu bičíkovců, nálevníků a výtrusovců),

2. PANCÍŘE (u některých bičíkovců),

3. SCHRÁNKY (chitinové u štítovky nebo vápenaté u dírkonožců),

4. CYSTY (klidová stádia vytvářená za nepříznivých podmínek)

1. BIČÍKY (bičíkovci),

2. PANOŽKY (kořenonožci),

3. BRVY (nálevníci)

1. TRÁVICÍ VAKUOLY (u heterotrofních prvoků), popř.

2. BUNĚČNÁ ÚSTA = cytostom,

3. BUNĚČNÝ HLTAN = cytopharynx,

4. BUNĚČNÁ ŘIŤ = cytopyge (nálevníci)

1. pulzující VAKUOLY odstraňují rozpustné odpadní látky, přebytečnou vodu a udržují stálý osmotický tlak

1. STIGMA (červené zbarvené tělísko reagující na světelné podráždění) nebo

2. BRVY a BIČÍKY (s hmatovou funkcí

3. NEUROMOTORICKÝ APARÁT – trepka, koordinace pohybu brv

o nepohlavní (je běžnější)

– DĚLENÍ – může být PODÉLNÉ(bičíkovci), PŘÍČNÉ(nálevníci)

– PUČENÍ – nově vznikající jedinec dorůstá a oddělí se (roumatky, nálevníci)

– SCHIZOGONIE – rozdělení mateřské buňky na větší počet buněk dceřinných (výtrusovci)

– KOPULACE – dva jedinci představující pohlavní buňky splývají, vzniká zygota, dále se rozmnožují sporogonií (tvoří spory), např. bičíkovci, kořenonožci

– KONJUGACE (spájení) – 2 buňky se dočasně spojí a vymění si část hmoty mikronukleů (malého jádra), dále se množí dělením (nálevníci)

• nemá plastidy (heterotrofie)

• velké množství mitochondrií

• nemají buněčnou stěnu

• velké endoplazmatické retikulum óxelkové chemické složení (bílkoviny)

1) způsob výživy: heterotrofie (býložravci, masožravci, všežravci)

2) pohyb: pohybové orgány (končetiny, křídla)

3) řídící soustava: nervová soustava

4) smyslové orgány, vztah

5) centralizace živočišného organismu (nedělitelnost)

6) tvar těla: paprsčitá souměrnost nebo podle jedné roviny

7) cefalizace: hlava (centralizace smyslových orgánů)

8) povrch těla: malé členění, životní prostředí

9) metabolismus: KATABOLISMUS (rozklady), ANABOLISMUS (sklady)

10) vnitřní členění: orgány – automatické celky (orgánové soustavy), oběhová soustava – krev

o k pohybu využívají bičíky nebo panožky

o Na povrchu mají pelikulu, pohybují se pomocí jednoho nebo více bičíků (fiagellum)

o žijí jednotlivě i v koloniích

o autotrofní i heterotrofní druhy

o v nepříznivých podmínkách tvoří klidové stadium.

o třída: ŽIVOČIŠNÍ BIČÍKOVCI

– nemají chlorofyl, živí se heterotrofně, často parazitují

1. trypanosoma spavičná (přenáší ji moucha cc), parazituje v krevní plazmě, lymfě, mozkomíšním moku, spává nemoc,projevuje se horečkami, spavostí, celkovým ochabnutím

2. bičenka poševní = trichomonas vaginalis, způsobuje infekci močových cest a pohlavních orgánů – trichomoniáza. Hnisavé výtoky z pochvy,

3. lamblie střevní – způsobuje záněty tenkého střeva

4. trubénka Haeckelova – tvoří kolonie na dně nádrží, živí se organickými zbytky a bakteriemi

o třída: ROSTLINNÍ BIČÍKOVCI

– mají chlorofyl, živí se autotrofně

– součástí planktonu, často bývají řazeni k rostlinám

1. krásnoočko zelené

2. obrněnky – mají schránky

3. váleč koulivý – tvoří kolonie

o proměnlivý tvar těla, což umožňují panožky (parapodia) – výběžky cytoplazmy schopné měnit tvar

o pomocí panožek se pohybují a přijímají potravu (fagocytózou)

o vytvářejí potravní vakuoly,

o rozmnožují se dělením

o některé druhy tvoří schránky

– měňavka velká – žije v detritu stojatých vodních nádrží, má prstovité panožky

– měňavka úplavičná – střevní parazit – způsobuje úplavici

2. třída: KRYTENKY

– mají chitinové schránky s nalepenými zrnky písku

– při dělení si jedinec vytváří vlastní schránku

3. třída: DÍRKONOŽCI

– pouze mořští prvoci

– více komůrkové vápenaté schránky, množstvím otvorů vychází nitkovité panožky

4. třída: SLUNIVKY

– mají schránku z oxidu křemičitého nebo chitinu (ze schránky vystupují paprskovité tenké panožky)

5. třída: MŘÍZOVCI

– mořští planktonní živočichové

– žijí v symbióze s jednobuněčnými řasami

– mají kulovité schránky z chitinu a vnější křemičité schránky

o endoparazité bezobratlých i obratlovců (žijí v buňkách nebo tělních dutinách hostitelů)

o původci těžkých onemocnění člověka a zvířat

o ve vývoji střídají hostitele a generace pohlavní a nepohlavní

o nepohlavní rozmnožování schizogonií

– napadají červené krvinky

– zimnička – původce malárie, přenašečka je samička komára Anopheles, při bodnutí se krvinkovky dostanou do krevního oběhu člověka, množí se v červených krvinkách a v pravidelných intervalech se vyloučí do krve, napadají další krvinky a do plazmy vylučují toxické látky způsobující malarické záchvaty(vysoké horečky a následné zimnice)

• pohlavní rozmnožování probíhá ve slinných žlázách komára

1. Zimnička třetidenní

2. Zimnička čtvrtodenní

– malárie 4 denní, malárie 1 denní

– buď komár nakazí nás nebo my jej

– rozmnožování je velice složité

– rozšíření – Afrika, Indie, špatně se jí člověk zbavuje, nikdy se nevyléčí úplně

– napadají střeva, játra, ledviny i jiné orgány obratlovců, způsobují tzv. kokcidiózy

– kokcidie jaterní – způsobuje hnisavé záněty jater a žlučovodu králíků a zajíců

– toxoplazma gondii – parazituje na bílých krvinkách, přenosná ze zvířat (koček) na lidi, teploty, zduření mízních uzlin, bolesti kloubů a svalů, únava (nebezpečná pro těhotné ženy)

o nejdokonaleji vyvinutí prvoci, mají nejsložitější stavbu

o obvykle mají dvě jádra

– makronukleus-zajišťuje vegetativní funkci – vylučování trávicích enzymů

– mikronukleus – nese genetickou informaci – uplatňuje se při konjukaci

o tělo je pokryté brvami

o dobře vyvinuté organely na zpracování potravy kontraktilní vakuoly= stažitelné

– vyskytuje se ve stojatých vodách

– indikátor znečištěné vody

– rozmnožuje se příčným dělením

– může u nich dojít také ke konjugaci (přilepí se k sobě a vymění jadérka)

– nepříznivé podmínky přežívají ve formě cysty

– obal je tvořen pelikulou

– části: brvy, buněčná membrána a pelikula, potravní vakuoly, mikro- a makronukleus, buněčná ústa, buněčný hltan, základ budoucí potravní vakuoly, kontraktilní vakuola vypuzující vodu

– zdravotnický – původci chorob

– ekologický – čističky vod (vyčistí vodu)

– hospodářský – součástí planktonu (hodně ryb)

10. Houby a lišejníky

• Asi 250 000 druhů

• Základní stavební látka buněčné stěny = chitin

o Glykogen (= živočišný škrob, typické pro živočichy)

o Lipidy (= olej, typické pro rostliny)

• Buňky hub neobsahují plastidy -> heterotrofní způsob výživy

o Saprofyty: rozkládají organické látky z odumřelých těl organismů (význam v koloběhu živin)

o Parazity: organické látky přijímají z živých organismů (hostitele)

o Symbionty: prospěšné soužití s jiným organismem; především s cévnatými rostlinami, od nichž získávají organické látky a rostlinám poskytují těžko dostupné minerální látky, např. fosfor -> mykorrhiza (lišejníky = soužití houby se sinicí nebo řasou)

• Stélka – jednobuněčná nebo mnohobuněčná

• Mnohobuněčné houby: stélku tvoří HYFY = větvená nebo jednoduchá houbová pletiva, soubor houbových vláken tvoří MYCELIUM = podhoubí = vlastní tělo hub

• Nepravá HOUBOVÁ PLETIVA = tvoří se seskupením, srůstem a splétáním hyf, z houbových pletiv se u některých hub za příznivých podmínek tvoří PLODNICE

o Plektenchym – lepivé (klouzek)

o Pseudoparenchym – drobivé (holubinka)

• Pohlavně = splynutím samičí a samčí pohlavní buňky

o Zoospory – ve vodě, vypadají jako spermie

• Pučením = růst dceřiné buňky z buňky mateřské

• Houby vřeckovýtrusné – meióza a mitóza (z 1-8)

• Houby stopkovýtrusé – meióza (z 1-4)

o Vytváří plodnice (mají klobouk a třeň ) + další části: bradavky, prsten, pochva

o Výtrusorodá vrstva pod kloboukem nebo v celém těle nebo na povrchu (kuřátka)

o Uvnitř celé plodnice – břichatkotvaré

• Saprofytismus, Symbióza, Parazitismus

• Potravinářský průmysl – věda o houbách se nazývá MYKOLOGIE

1. MYXOMYCETA (HLENKY)

o nevytvářejí podhoubí, většinou se živí saprofyticky, některé jsou parazitické

o rostou ve vlhkých a stinných stanovištích

o vyskytují se jako jednobuněčné haploidní MYXOAMÉBY (nahé buňky) nebo MYXOMONÁDY (pohybující se pomocí dvou bičíků)

o živí se pohlcováním bakterií

o PLAZMODIUM je mnohojaderná masa protoplazmy s plazmatickou membránou na povrchu, vzniká dělením jednoho jádra, mnohojaderné plazmodium vytvářející lesklé hlenovité povlaky na hnijícím dřevu je nejvýraznějším stadiem životního cyklu hlenek

o slizovka, nádorovky – patří mezi závazné (obligátní) parazity, žijí ve formě plazmodia v hostitelských buňkách

1. nádorovka kapustová – zvláště nebezpečná

2. vlčí mléko – vyskytují se v lesích na pařezech

o žijí ve vodách, vlhké pudě, na souši

o vytvářejí trubicovité podhoubí bez přehrádek

o patří mezi saprofyty a závazné parazity cévnatých rostlin

o stěny mají z celulózy a glukanu

o zoospory (pohyblivé buňky) mají dva, nestejně dlouhé bičíky, kratší bičík je péřitý, delší hladký a kmitá směrem dozadu

1. vřetenatka révová – závažný parazit vinné révy napadající listy i bobule

2. plíseň bramborová – způsobuje choroby některých lilkovitých rostlin (rajčat a brambor)

o žijí převážně ve vodě nebo ve vlhké půdě

o patří mezi saprofyty a parazity planých a kulturních rostlin.

o stěny výtrusu a podhoubí jsou tvořeny z chitinu a glukanu, pohyblivé buňky (zoospory, gamety) mají jeden hladký bičík vzadu

o podhoubí je trubicovité, bez přehrádek

o způsobují rakovinu brambor – tu vyvolává rakovinovec bramborový, který však napadá prakticky všechny rostliny z čeledi lilkovitých

o vzácně jednobuněčné, většinou mnohobuněčné houby s vláknitým, přehrádkovitým podhoubím

o mají buněčné stěny z chitinu a glukanu

o nemají pohyblivá rozmnožovací stádia

o jsou to saprofytické, saproparazitické, parazitické i symbiotické organismy

– živí se saprofyticky i paraziticky

– jsou složkou půdní mikroflory, podílejí se významně na rozkladu organické hmoty

– podhoubí bývá obvykle ve stáří nepravidelně přehrádkované, jinak je trubicovité, mnohojaderné

– hlavní složkou buněčné stěny je glukan

1. Vytvoření kopulačních výběžků na dvou pohlavně odlišených hyfách

o Karyogamie -> vznik zygoty

3. Přeměna v zygosporu, její vyklíčení – vznik výtrusnice

4. Meiotickým dělením vznikají haploidní výtrusy – + a –

1. kropidlovec černavý – rozkládá substráty bohaté na sacharidy, tvoří tlusté šedé povlaky, například na špatně uskladněném chlebě

2. plíseň hlavičková – jeden z nejznámějších druhů, tvoří bělavé povlaky, tvoří se např. na marmeládě nebo vlhkém chlebě

– saprofyté, parazité, zaujímají významné místo v ekosystému

– kvasinky z rodu Canidida – působí onemocnění kůže a sliznic.

– některé vytvářejí kvasinkovité kolonie

– nejpočetnější skupina hub, zahrnují houby mikroskopickým i makroskopických rozměrů

– převážně saprofyté, jsou známy i parazitické druhy

– prožívají život jako haploidní podhoubí (mycelium)

– tvoří kyjovité výtrusnice – vřecka – obvykle obsahuje 8 haploidních výtrusů (meóza -> mitóza)

– v buňkách mají jedno jádro

– tvoří nepohlavní výtrusy konidie

– kvasinky – jsou součástí půdní mikroflory, žijí často na povrchu i uvnitř těl rostlin i živočichů, účastní se kvasných procesů, při kterých jsou rozloženy cukry za vzniku alkoholu a oxidu uhličitého

2. kvasinka vinná – způsobuje kvašení ovocných šťáv, některé kmeny jsou využívány při zkvašování moštu na víno

3. štětičkovec – má charakteristicky bohatě větvené konidiofory tvořící „štětku“, využívá se v potravinářství a k výrobě antibiotik, např

1. Penicillium notatum – produkce penicilinu

2. Penicillium rocquefortii – využití ve zrání sýrů

4. kropidlák – tvoří plísňovité povlaky na organických podkladech žlutavého zabarvení. Aspergillus Flavus obsahuje aflatoxin – rakovina jater

5. padlí – vysoce specializovaní parazité vyšších rostlin, vytváří bělavé povlaky na listech, např. padlí travní

6. smrž obecný – jedlá, chutná houba s kulovitým kloboukem

7. ucháč obecný – jedovatá houba s hnědým prohnutým kloboukem

8. paličkovice nachová ( – tvoří podhoubí v semeníku lunicovitých a mění ho v tmavý tvrdý útvar – námel, který je zdrojem jedovatých alkaloidů využívaných k výrobě léčiv

– prožívají život jako dikaryotické podhoubí (dospělý život)

– převážně saprofyté, významní dekompozitoři v lesních a lučních ekosystémech

– mají přehrádkované mycelium

1. Vyklíčení haploidních spor – vznik haploidního dikaryotického mycelia

2. Spojení dvou fyziologicky odlišených mycelií – vznik dospělého dikaryotického

3. V příznivých podmínkách vzniká plodnice

– kolmo k povrchu, tvoří ROUŠKO – v něm jsou pak zvláštní buňky odlišného tvaru i velikosti – CYSTIDY

– většina velkých hub má PLODNICE složené z

2. KLOBOUKu, na spodní straně klobouku jsou PÓRY, LUPENY nebo OSTNY, ty nesou ROUŠKO (HYMENIUM) – tyto útvary nazýváme HYMENOFOR – na hymeniu se nachází kyjovité výtrusnice = bazidie

– mnoho druhů vytváří různě barevné a tvarově specifické plodnice

– u některých skupin je zejména v mládí celá plodnice zahalena celkovým obalem – PLACHETKOU, a klobouk odspodu částečným obalem – ZÁVOJEM

o pozůstatky v dospělosti – pochva, prsten, útržky (Muchomůrka červená)

I. HOUBY a Rouškaté (třída) – LUPENATÉ

1. rez travní – parazituje na všech druzích obilnin a trávách

– Sněti – parazité rostlin se specifickými vývojovými cykly – sněť pšeničná, sněť ječná, sněť ovesná, mazlavá

1. sněť pšeničná – parazituje na klasech pšenice, ve kterých přeměňuje obilky na mazlavou hmotu, páchnoucí po shnilých rybách

– Dřevokazné houby – saprofyté nebo parazité s enzymatickým aparátem schopným rozkládat dřevo

1. dřevomorka domácí – žije na jehličnanech, způsobuje značné škody v budovách,

2. choroš šupinatý – vytváří mohutné plodnice, které přirůstají k podkladu

– Jedlé houby – hřibovité

3. křemenáč osikový

4. kozák březový

1. muchomůrka zelená, tygrovaná

2. závojenka olovová

– složené organismy, které žijí v symbióze houby (MYKOBIONT) a sinice nebo zelené řasy (FOTOBIONT)

– houba je heterotrofní část, rostlina (sinice nebo řasa) je autotrofní

– k podkladu je lišejník přirostlý příchytnými vlákny

– charakter stélky a typ rozmnožování určuje houba – proto je řadíme do systému hub, lišejníky jsou však zcela specifickým organismem, který žije na biotopech, kde by žádný jiný druh žít nemohl: vysoké hory, polární oblasti, oblasti pouští

1. nepohlavně – pomocí úlomků jeho stélky nebo pomocí zvláštních tělísek tzv. SOREDIÍ – drobné kulovité spletence mycelia

2. pohlavně – rozmnožuje se jen houba, postupně se vytvoří plodnice a vřecka s výtrusy

1. Svrchní Korová vrstva

2. Řasová vrstva

3. Dřeňová vrstva

4. Spodní korová vrstva

2. terčovka bublinatá

3. dutohlávka sobí

4. mapovník zeměpisný

9. Semenné rostliny (nahosemenné, krytosemenné)

• Gametofyt se stává pouhou součástí sporofytu

• Nezávislost procesu oplození na vodním prostředí

• Tvorba semen – dokonalejší rozmnožování

a. Nahosemenné rostliny (Gymnospermae)

b. Krytosemenné rostliny (Angiospermae)

• nedokonalá ochrana vajíček, vyrůstají volně na plodolistech (ne v pestíku), dozrávají v semena

• k opylení dochází přenosem pylu přímo na nahé vajíčko pomocí větru – nejsou už vázány na vodu

• nemají květní obaly

• dřevní část cévního svazku je tvořena pouze cévicemi (tracheidy)

• samčí a samičí výtrusné listy (MIKROSPOROFYLY a MEGASPOROFYLY) tvoří oddělené samčí a samičí šišticovité soubory (STROBILY)

o charakterizovány zejména velkými zpeřenými listy

o rozkvět v druhohorách, do dnešní doby se však zachovaly jen nepatrné zbytky

o vymřelá skupina dřevin stromového i liánového vzrůstu

o velké zpeřené listy, svým vzhledem připomínaly kapradiny

o k ochraně vajíček mají čížkovité útvary listového původu

o doloženy z období devonu až jury, nejvíce v karbonu

o předpokládá se, že se z nich vyvinuly rostliny krytosemenné

o př. ligigendrom

o nejprimitivnější skupina recentních semenných rostlin

o nízké dvoudomé stromy s nevětveným kmenem a velkými zpeřenými listy, nahlučenými na vrcholu kmene

o kmeny pokryté zbytky řapíků

o zralá semena mají dužnatou vnější vrstvu, připomínají plod – semenná peckovice

o vznikly v karbonu, největšího rozkvětu dosáhly v druhohorách

o kořeny cykasů žijí v symbióze se sinicemi (fixace vzdušného N2)

o př. cykas revoluta

o asi 600 druhů

o malé jehlicovité nebo šupinovité listy

o vznikly koncem prvohor a postupně se rozšířily na větší část zemského povrchu

o ve třetihorách většina jinanů vymřela, v současné flóře je zastoupen jediný druh:

– opadavý, dvoudomý strom s plochými dvoulaločnými listy s vidličnatou žilnatinou vyrůstajícími na brachyblastech

– velká kulovitá semena připomínají peckovici = semenná peckovice

– přirozeně se vyskytuje pouze na nevelkém území v jihovýchodní Číně

– léčivý – zlepšuje krevní oběh, imunitu a paměť

• Třída: JEHLIČNANY (KONIFERY)

o většinou stálezelené dřeviny stromovitého, méně často i keřovitého vzrůstu s jehlicovitými nebo šupinovitými listy – pro snížení ztrát vody respirací (chladné a suché oblasti)

o pryskyřičné kanálky v listech, primární kůře a ve dřevě

– získává se z nich terpentýn a kalafuna – antibakteriální účinky

o KVĚTY – uspořádány na vřetenu v květenství

o KVĚTENSTVÍ = šištice (samčí nebo samičí)

– Mikrostrobily Samčí : jeden samčí květ = jedna tyčinka. Většinou se tvoří na spodních větvích

– Megastrobily – Samičí : jeden samičí květ = semenná šupina se 2 vajíčky, pod ní se nachází podpůrná šupina

o Opylení větrem = větrosnubné rostliny

o SEMENA – 2 na každé šupině, vznikají ze dvou oplozených vajíček, jsou okřídelná

o PLOD = šiška = zdřevnatělá samičí šištice (u jedle a cedru se rozpadá přímo na stromě, po rozpadu zbude vřeteno)

• pylová zrna při opylení dopadají na kapku tekutiny, vytvářenou na klovém otvoru vajíčka a době jeho zralosti, vysycháním jsou vtahována do vajíčka, kde klíčí v pylovou láčku. ta proniká k zárodečníkům vajíčka a uvolňuje dvě neobrvené spermatické buňky, z nichž jedna splývá s vaječnou buňkou – základ embrya

• oplozená vajíčka dozrávají v semena, volně ležící na plodolistu

• semena – zpravidla křídlatá, rozšiřována větrem, vzácně živočichy ( u jalovce)

o Jedle bělokorá (douglaskaú) – ploché, na konci vykrojené jehlice, vzpřímené rozpadavé šišky vzácněji se vyskytuje v nižších polohách

o Borovice lesní – jehlice uspořádány po dvou na zkrácených větévkách (brachyblastech), u nás roste na chudých půdách a často extrémních stanovištích, druhotně jsou vysazovány borové monokultury

o Borovice kleč – roste nad horní hranicí lesa, keřový vzrůst

o Modřín opadavý – výrazně světlomilná, rychle rostoucí dřevina s každoročně opadavými měkkými jehlicemi

o Jalovec obecný – keř či nízký strom s pichlavými jehlicemi, tmavě modré dužnaté šištice se používají jako koření a k aromatizování alkoholických destilátů (např. borovičky), patří mezi chráněné druhy

o Tis červený – typická nepřítomnost pryskyřičných kanálků, jedovatý, semena obalená dužnatým červeným míškem rozšiřují ptáci

o Borovice vejmutovka, Smrk pichlavý – původně ze S Ameriky

o Borovice černá – ze Středomoří, dlouhé tuhé jehlice a semenné šupiny naspodu černé

• byliny i dřeviny

• ve dřevě jsou cévy

• první v druhohorách, největší rozkvět v třetihorách,

• vajíčka jsou uzavřena v pestíku (útvar, který vzniká srůstem z jednoho nebo více plodolistů), po dozrání se vajíčka mění v semena

• Květní části umístěné na květním lůžku bývají volné či srostlé. Rozlišujeme květní obaly  které se nepodílejí na rozmnožování, jsou barevně a tvarově rozlišeny na kalich a korunu (květy různoobalné), pokud nejsou takto rozlišeny jedná se o okvětí (květy stejnoobalné) a na vlastní větu- tyčinky a pestík.

– stonkový původ – květní lůžko

• obalné listy – koruna, kalich, okvětí

• výtrusné listy – tyčinky, plodolisty

– hroznovité – postranní stonky nepřerůstají hlavní, rozkvétají zdola nahoru nebo pokud jsou kruhovitě uspořádány rozkvétají od obvodu ke středu

– vrcholičnaté – postranní stonky přerůstají hlavní, rozkvétají shora dolů nebo od středu do obvodu

– homotaktické – kombinace více stejných typů, např. složený klas

– heterotatické – kombinace z různých typů, např. hrozen jinanu

Srovnání hlavních znaků dvouděložných a jednoděložných rostlin

Klíčení dvěma vstřícnými dělohami jednou dělohou

Květní obaly rozlišeny na kalich a korunu okvětí

vývojově původnější odvozenější

DVOUDĚLOŽNÉ ROSTLINY (Magnoliopsida)

• Evolučně původnější skupina rostlin. Vyvinuty cévy.

• Samčí gametofyt – pylové zrno. Samičí – zárodečný vak

• Vyvinuly se pravděpodobně v Juře

2. Pětičlenné, případně čtyřčlenné květy rozlišené na kalich a korunu

3. Hlavní kořen nezaniká – Allorhizie

4. Kruhové uspořádání cévních svazků

5. Dlanitá, případně zpeřená žilnatina

6. Vyvinuté kambium – stonek druhotně tloustne

o vytrvalé byliny, vyklenuté květní lůžko, více pestíků z 1 plodolistu, obsahují alkaloidy → jedovaté – využití ve farmacii

o dřeviny i byliny, mají palisty, entomogamní ( opylení hmyzem )

o plod – měchýřek (talovník), nažky (jahoda), peckovice (slivoň), malvice (jabloň)

o význam: ovoce, léčivky, okrasné rostliny

o obsahují éterické oleje – parfémy

– Ostružiník maliník –souplodí peckoviček

– Řepík lékařský – proti zánětům

4. Čeleď: BOBOVITÉ (Vikvovité – Fabaceae/Viciaceae)

o ↓ oboupohlavný K(5) C5 A10 G(1) svrchní

o Třetí nejpočetnější čeleď

o Květy souměrné, uspořádané v hroznu, rozdělení lístků v horní pavézu a dvě postranní křídla, dole člunek

o byliny i dřeviny, entomogamní

o symbióza s hlízkovitými (nitrogenními) bakteriemi

o složené listy s palisty zakončené úponkem

o květenství: hrozen, hlávka, plod: lusk

– plané (trnovník akát, hrachor, janovec metlatý)

5. Čeleď: MIŘÍKOVITÉ (Mrkvovité/okoličnaté)

o typické pro mírný pás, entomogamní složené listy, v pletivech siličné kanálky →alergie

o spodní semeník dozrává v dvounažku

– kořenová zelenina (mrkev obecná, petržel zahradní),

– naťová zelenina (kopr vonný, celer),

– koření (kmín, fenykl),

– plané (bršlice kozí noha, bolševník obrovský)

o typické pro mírný pás, entomogamní, hroznovitá květenství, plod – šešule, šešulka

• brukev zelná – dvouletá bylina, odrůdy

o kedluben, květák, hlávkové zelí, kapusta, brokolice, kadeřávek

– plané druhy (kokoška pastuší tobolka, hořčice rolní, penízek rolní, česnáček lékařský)

o nejpočetnější čeleď, obou i jednopohlavné květy, květenství úbor, plod – nažka s chmýřkem nebo háčky

o zásobní polysacharid inulín

– olejniny (slunečnice roční),

– zelenina (locika salát),

– okrasné (astry, chryzantémy),

– plané (kopretina bílá, podběl obecný, heřmánek, bodlák, smetánka lékařská, , devětsil, jestřábník, sedmikráska)

o křižmostojné listy, čtyřhranný stonek, plod-tvrdka, léčivky a koření

o obsah éterických olejů, silic

o převážně byliny, oboupohlavné pětičetné květy,

o plod – bobule, tobolka

o v pletivech jsou alkaloidy → jedovaté

– pěstované (lilek brambor, rajče jedlé, paprika roční, tabák virginský),

– plané (rulík zlomocný, lilek černý)

o anemogamní, jednopohlavé květy tvoří květenství – jehnědy, nažka, oříšek

o anemogamní dřeviny, jednopohlavné květy – vrcholičnatá květenství, nažka v čížce (dřevnatější rozšířené květní kůžko). Bukvice, žaludy, kaštany

o významné dřeviny mírného pásu

o Bezobalné květy, typ plodu – oříšek

o jednopohlavné květy, dvoudomé rostliny, bezobalné květy tvoří květenství – jehnědy, tobolka

o vytrvalé rostliny (hlízy, oddenky, cibule), oboupohlavné květy, plod: tobolka, bobule

o řada druhů obsahuje alkaloidy

o zástupci: cibule kuchyňská, česnek kuchyňský, tulipán, konvalinka vonná, lilie zlatohlávek, vraní oko čtyřlisté,

– ocún jesenní – alkaloid kolchynin

o jednoleté až vytrvalé rostliny,

o stonek → stéblo ( dutý, kolínka )

o květenství – složený klas, květy oboupohlavné, vzácně jednopohlavné ( kukuřice )

o souběžná žilnatina

– obilniny a pícniny:

• pšenice obecná, žito seté, ječmen setý, oves setý, rýže setá, kukuřice setá, cukrovník lékařský,

– luční rostliny: srha říznačka, lipnice luční, jílek,

– jiné: rákos obecný ( naše největší tráva ), bambus ( celosvětově největší tráva )

– vytrvalé bylina s oddenky nebo kořenovými hlízemi

– jsou autotrofní, mykotrofní parazité s endotrofní mykorhizou( houbová vlákna pronikají do kočenů vstavačovitých, kde jsou stravována) = mykotrofie – typ heterotrofní výživa

– květy přizpůsobeny k opylování živočichy, souměrné, pestré, nápadné okvětí, spodní semeník, plod tobolka

– rozšířeny ve vlhkých tropech, u nás chráněné

– př.: střevíček pantoflíček, vemeník dvoulistý, kruštík širolistý, hlístník hnízdák, prstenec májový, vanilovník plocholistý

– byliny trávovitého vzhledu, trojhranný stonek se dření

-čárkovité, trojřadě uspořádané listy, květy jsou oboupohlavné či jednopohlavné, stejnoobalné až bezobalné, uspořádané v jedno- až mnohokvětých kláscích

– př.: ostřice chlupatá, suchopýr

– trávy, jednoleté až vytrvalé byliny s dutými kolénkatými stébly , které nesou střídavé listy se souběžnou žilnatinou

– listy rozlišeny v čárkovitou čepel a pochvu, na jejich rozhraní je blanitý jazýček a ouška

– jsou větrosnubné, květní obaly redukované, květy oboupohlavné sestavené do klásků, které podpírají 2 plevy, klásky tvoří laty či klasy

– plodem je obilka (obilniny ,pícniny)

– př.: pšenice setá, žito seté, ječmen setý, oves setý, kukuřice setá, rýže setá, cukrovník lékařský, lipnice luční, ovsík vyvýšený, srha říznačka, psárka luční, bojínek luční, rákos obecný, bambusy

– ananasovník chocholatý, banánovník obecný, datlovník obecný, kokosovník ořechoplodý

8. Vyšší rostliny – Rhyniofyty, mechorosty, kapraďorosty

• eukaryotické mnohobuněčné organismy

• převážně autotrofní, druhově pak heterotrofní

• jejich tělo (KORMUS) je rozlišeno na kořen, stonek, list (pouze u primitivnějších mechorostů je zachován stupeň stélky

• na rozdíl od řas žijí a přizpůsobily se životu na souši – mají dokonalá vodivá pletiva (kromě mechorostů)

• rodozměna – nejčastěji různotvará u recentních (současných) = heteromorfní

• sporofyt výrazně větší než gametofyt (u fosilních – neživých – je tomu naopak)

• u nižších je k oplození nutná voda

Vyšší rostliny (Cormobionta) Mechorosty (Bryophyta) Játrovky (Marchantiopsida)

Nahosemenné rostliny (Pinophyta) Jinany (Ginkgoopsida)

Krytosemenné rostliny (Magnoliophyta) Dvouděložné (Magnoliopsida)

• Oddělení: RHYNIOFYTY (RHYNIOPHYTA)

o známy od siluru do devonu – vymřelé

o výskyt na rozhraní vody a souše

o tělo je tvořeno jedním orgánem = stonkem

o dnes existují rostliny jim podobné, žijící a rostoucí v tropech a subtropech – PSILOFYTY

o nemají listy, mají pouze vychlípeniny z pokožkových buněk

o mají dřevostředný cévní svazek

– fertilní: rozmnožování výtrusy, výtrusnice = nese výtrusy

o rozmnožování: z výtrusů vyrůstá gametofyt nesoucí samčí a samičí pohlavní orgány (GAMETANGIA) → buňky splynou → vytvoří zygotu a z ní pak vzniká nová rostlina

o stejnotvará rodozměna = izomorfní

2. Cooksonia pertoni

3. Asteroxylon mackei

o výtrusné rostliny

o existuje asi 25 000 druhů

o zpravidla suchozemské výtrusné, nejčastěji vlhkomilné rostliny

o rostou na nejrůznějších podkladech, např. v lese, na skalách, na borce

o zabraňují erozi půdy, zadržují vodu, podílejí se na vzniku rašeliny

– tělo mechorostů je tvořeno stélkou, která může být:

• rozlišená na lodyžku (KAULOID) s lístky (FYLOIDY) a připevněna k podkladu příchytnými vlákny (RHIZOIDY)

– na povrchu kryto kutikulou

– s výjimkou mechu ploníku obecného (dlouhý až 30m) nemají vodivá pletiva

– k oplození vaječné buňky spermatozoidem dochází ve vodním prostředí

– v jejich životním cyklu převažuje gametofyt nad sporofytem = heteromorfní rodozměna

– typická je pro ně výrazná rodozměna:

• GAMETOFYT (HAPLOIDNÍ): z výtrusnice (tobolky) vypadne jednobuněčný haploidní výtrus, z kterého vyklíčí prvoklíček (PROTONEMA), z něho pak vyrůstá mechová rostlinka a na ní: na jedné straně samčí pohlavní orgány – PELATKA (ANTHERIDIUM), která produkuje spermatozoidy (pohyblivé); na druhé straně samičí pohlavní orgány – ZÁRODEČNÍK (ARCHEGONIUM) z nichž vzniká jedna vaječná buňka – oosféra (nepohyblivá)

• SPOROFYT (DIPLOIDNÍ): jeho základem je zygota vznikající splynutím pohlavních buněk, z nichž se vyvíjí štět s tobolkou (capsulou), v tobolce vznikají redukčním dělením výtrusy, výtrus vypadne a vše se znovu opakuje

– množí se vegetativně (mechové koberce): rozpadem prvoklíčku nebo úlomky mechové rostlinky; někdy tento způsob rozmnožování převládá (zejména v období sucha)

• Třída: JÁTROVKY (Marchantiopsida)

o primitivnější třída mechorostů

o gametofyt (stélka) je

– lupenitá s rhizoidy

– listnatá: rozlišený na rhizoidy, kauloidy (lodyžky) a fyloidy (lístky)

o fyloidy jsou ve dvou řadách bez středního žebra

o mají pohárky sloužící k nepohlavnímu rozmnožování

o rozmnožují se i pohlavně: mají redukovaný prvoklíček

o tropické játrovky patří k nejvýznamnějším stromovým epifytům (žijí na nich, ale neparazitují)

– nepohlavní rozmnožování: rozmnožovací tělíska jsou v pohárcích na stélce

– vyskytují se ve velmi vlhkých prostředích

o 15 000 druhů, vláknitý či lupenitý prvoklíček

o spirální olistění, lístky mají střední žebro

– tobolka = kryta víčkem, otevírá se čepičkou – druh pohybu – v jejímž ústí je řada zoubků reagující na vzdušnou vlhkost

– vyvinuta vodivá pletiva

– je nejpůvodnější, na bázi odumírá (nahoře roste)- rašelina, malé lístky. Vyskytuje se obvykle na vlhkých stanovištích, kyselých půdách. Pokrývá až 1% povrchu Země

– přeslenitě se větvící stonky. Fyloidy se skládají z dvou typů buněk:

i. hyalocyty –velké bezbarvé schopné pojmout mnoho vody – zásobárna

ii. chlorocyty – obsahují mnoho chroroplastů – asimilační funkce

– nemá rhizoidy a v lístku nemá střední žebro

i. Dříve jako palivo

ii. Zemědělství – do půdy pro zlepšení schopnosti uchovávat vlhkost

iii. Léčebné zábaly

iv. Rašelina konzervuje spoustu dříve žijících organismů -> paleontologie

– buňky: mrtvé – hyalocysty (H2O za deště, vzduch za sucha), živé – chlorocysty

VYŠŠÍ ROSTLINY – CORMOPHYTAE – novější taxonomické pojetí

1. Cévní svazky – většinou pouze tracheidy a sítkovice, u Hasivky orličí nebo Vranečků už i tracheje

2. Syntéza lygninu – lepší funkce stavebních pletiv

3. Heteromorfní rodozměna – redukce gametofytu

4. Oproštění od vodního prostředí

o Pravé orgány: kořen, stonek, list, Výtrusné rostliny

o Listy – podle velikosti

– Mikrofyly – čárkovité nebo šídlovité

– Megafyly – vícenásobně zpeřené

o Listy podle funkce

– Trofofyly – listy asimilační

– sporofyly – listy výtrusné

– trofosporofyly – obojí funkce

o Rozvoj již v prvohorách -> dnes fosilní paliva

– především pomocí výtrusů

1) stejnovýtrusné rostliny – není poznat zdali samčí nebo samičí

2) různovýtrusné rostliny – mikrospory a megaspory – 2 druhy prokelů

– rodozměna – k oplození dochází ve vodě nebo vlhku

1) výtrus – spora vyklíčí v prokel – 1n

2) vznik gametangií – samčí antheridia, samičí archegonia – 1n

3) splynutí gamet – vznik zygoty – 2n

4) samotná rostlinka – 2n – vytvoří výtrusnice – ve výtrusorodém pletivu redukčním dělením vznikají spory

o Velmi staré (již od siluru), stromové formy vymírají v permu, křovité v druhohorách, dnes pouze bylinné

o u nás zákonem chráněné

o sporofyt převažuje nad gametofytem

o mají plný, nečlánkovaný, vidličnatě větvený plazivý stonek, porostlý drobnými listy

o na koncích větví stonků vyrůstají výtrusné lístky (sporofyly), na jejichž svrchní straně bývají umístěny výtrusnice (sporangia), v nichž se tvoří výtrusy (spory)

o sporofyly mohou být uspořádané do výtrusnicových klasů

– ze spory se vyvíjí podzemní prokel, který se živý saprofyticky

– po několika letech se na něm vytvoří gametangia

– z oplozené vaječné buňky vyroste sporofyt a gametofyt brzy odumře

1. Plavuň vidlačka

2. Vraneček brvitý

o vytrvalé výtrusné cévnaté rostliny

o mají plazivé oddenky a duté, přeslenité větvené stonky

o pokožka je inkrustována oxidem křemičitým

o drobné šupinovité listy bývají pochvovitě srostlé

o některé přesličky (přeslička rolní) tvoří v jednom vegetačním období dva typy lodyh – jarní nezelené (nesou výtrusnicový klas) a letní zelené (tvoří zásobní látky ukládající se v kořenu)

o výtrusy jsou kulovité, jejich vnější vrstva se dělí na čtyři dlouhé haptery (pentlice), které se vlivem změn vlhkosti vzájemně splétají a výtrusy se tak rozšiřují

o prokly nesou bud pelatky nebo zárodečníky

1. Přeslička rolní – jarní nezelená lodyha odumírá a je nahrazena letní zelenou lodyhou

2. Přeslička lesní – se hojně vyskytuje v lesích, má jeden typ lodyhy

o vytrvalé výtrusné cévnaté rostliny

o byliny nebo dřeviny (dnešní zástupci jsou převážně byliny, v tropech rostou i stromovité druhy)

o stonky jsou plné, nečlánkované, často jsou přeměněny na oddenky, ze kterých vyrůstají adventivní kořeny

o listy jsou velké

o na rubu nebo okraji listů se seskupují výtrusnice v tzv. výtrusnicové kupky, mohou být chráněny blanitou ostěrou

o výtrusnice jsou po obvodu opatřeny prstencem – řadou ztloustlých buněk

– výtrusy klíčí ve vlhku v zelené srdčité prokly

– spermatozoidy jsou mnohobičíkaté

2. Papratka samičí

3. Osladič obecný

4. Hasivka orličí

7. Vývoj a charakteristické znaky nižších rostlin

• Eukaryotní organismy; jedno- i mnohobuněčné

• Tělo tvoří STÉLKA = THALLUS – nerozlišené tělo, nedochází k diferenciaci pletiv, neobsahuje cévní svazky

• Autotrofní – fotosyntetizující organismy

• Vodní (sladkovodní i mořské) i suchozemské organismy, významní producenti organické hmoty ve vodě, součást fytoplanktonu, výjimečně paraziti

o Vegetativní (dělením, rozpadem kolonií nebo mnohobuněčných stélek)

o Nepohlavně (sporami: zoospory = pohyblivé, aplanospory = nepohyblivé)

o Pohlavně (spojení gamet)

– U ruduch, chaluh a zelených řas dochází k METAGENEZI (rodozměně): GAMETOFYT = haploidní stélka, na které vznikají GAMETANGIA, v nichž se tvoří pohlavní buňky = GAMETY. Splynutím gamet vzniká ZYGOTA, na které se tvoří výtrusnice = SPORANGIA. Ve výtrusnicích meiotickým dělením vznikají haploidní výtrusy (SPORY). Ze spor vyrůstá GAMETOFYT

– Izogamie (gamety velikostně i vzhledově stejné, liší se fyziologicky)

– Anizozgamie (samičí gameta je větší než samčí)

– Oogamie (výrazně větší nepohyblivá samičí gameta = OOSFÉRA)

o jednobuněčná, jednojaderná, často kapkovitý tvar

o na předním konci nese bičíky, má světločivnou skvrnu = stigma

o nemají buněčnou stěnu, na povrchu je pelikula = periplast

o př. krásnoočka, zelenivky

o jednobuněčná, jedno i vícejaderná

o má panožky = pseudopodie

o nemá buněčnou stěnu

o jednobuněčná, jednojaderná

o na povrchu buněčná stěna

o málo pohyblivé – nemá bičíky

o př. rozsivky, zelenivky

o mnohobuněčná vláknitá

o jednoduché nebo rozvětvené

o podobná trichální, ale vlákna jsou morfologicky a funkčně rozlišená (poléhavá a vzpřímená vlákna)

o Př. Kadeřnatka

o vláknitá nebo vakovitá stélka

o jednobuněčná mnohojaderná buňka s buněčnou stěnou

o př. trubicovky

o mnohobuněčné vlákno z mnohobuněčných buněk s buněčnou stěnou

o vláknité nebo vakovité, větvené nebo jednoduché

o mnohobuněčná, nejvýše organizovaná

o ruduchy, chaluhy

o patří k nejstarším rostlinám na Zemi

o stélka – většinou mnohobuněčná – vláknitá, pletivná

o obsahují chlorofyl a a d, barviva: fykoerytrin (červené) fykocyanin (modrý), karotenoidy

o rozmnožování – dělení a rozpad stélky, výtrusy nebo oogamií

o žijí převážně v teplých mořích, mohou růst i ve větších hloubkách, díky modrému fytocyaninu

o Rosolenka – vyluhováním buněčných stěn se získává agar – surovina pro potravinářský a farmaceutický průmysl, mikrobiologii (želé, živné půdy)

o Potěrka žabí símě – horské potoky, pletivné stélky podobné žabím vajíčkům, žije u nás

o Korálovka – pobřeží tropických moří, silně inkrustované buněčné stěny – tvorba korálových útesů

o Chlorofyl a a c, barviva: fukoxantin (hnědý), karoten

o Sladkovodní i mořské

o Třída: ZLATIVKY (CHRYSOPHYCEAE)

o rozšířené hlavně v čistých sladkých vodách, součástí planktonu

o stélka – monadoidn, rhizopodová

o někdy mají křemitou schránku (mořské druhy)

o Dinobryon – keříčkovité trsy v rybnících

o Třída: ROZSIVKY (BACILLARIOPHYCEAE)

o známé z dávných geologických období Země – fosílie z nahromaděných schránek tvoří hmotu = křemelina = diatomit – použití k výrobě dynamitu, filtrů, izolační materiály

o složka mořského i sladkovodního planktonu (bioindikátory), žijí jednotlivě i v koloniích

o stélka – kokální, mají dvojdílnou, průsvitnou, křemitou schránku: horní větší část = víčko = epithéka, překrývá spodní menší část = hypothéku, štěrbina mezi nimi ryphé

o rozmnožování – nepohlavní – dělení buněk – dceřiné buňky získají po 1 části schránky, menší část – vždy hypothéku si dotvoří (jedna z buněk je menší), dělení se několikrát opakuje, až do určité minimální velikosti buněk, pak nastává pohlavní rozmnožování

o Diatoma – řetízkové kolonie, rozsivková hornina

o Člunovka – hojný druh ve všech vodách

o Astorionella – hvězdicovité kolonie

o Pinnularia – ve velkém množství v mořích znečistěných N a P – znemožňuje koupání

o Třída: CHALUHY (PHAEOPHYCEAE)

o téměř všechny mořské, evolučně nejpokročilejší hnědé řasy

o stélka pletivná nebo trichální, až několik metrů dlouhé (60 i více metrů), nadlehčují je plovací měchýře vyplněné oxidem uhličitým

o hromadí jód, využívají se jako hnojivo, palivo, potravina, výroba sody a potaše (K2CO3)

o rozmnožování – vegetativní, nepohlavní (zoospory) i všechny druhy pohlavního

o Bobulák – chladná moře, stélka až 100m, přisedlý, ale dosahuje až k hladině

o Chaluha bublinatá – na pobřeží severní Evropy

o Čepelatka , Chaluha FUCUS , Hroznovice

o monadoidní stélka (2 bičíky), pulzující vakuola, povrch tvořen zahuštěným protoplastem = periplastem, světločivná skvrna (stigma)

o chlorofyl a a b, barviva: karoten, xantofyl, v důsledku ztráty chlorofylu se někteří zástupci vyživují heterotrofně (proto jsou i součástí zoologického systému-rostlinní bičíkovci)

o jsou hlavně sladkovodní (ve znečištěných vodách) – samočištění vod

o rozmnožují se podélným dělením buněk

o Krásnoočko zelené , Krásnoočko štíhlé

o Pravděpodobně se z nich vyvinuly vyšší rostliny

o Všechny typy rozmnožování

o Chlorofyl a a b, barviva: karoten, xantofyly

o nejpočetnější a nejrozmanitější skupina řas

o žijí v planktonu a bentosu sladkých vod, v moři při pobřežích, ale i v půdě, na kůře stromů a v symbióze s lišejníky

o buněčná stěna je z celulózy, často prostoupena uhličitanem vápenatým

o pokud mají stigma, je ve chloroplastech

o v plastidech se často vyskytují pyrenoidy = tělíska, v nichž se tvoří škrob

o Třída: ZELENIVKY (CHLOROPHYCEAE)

o Jednobuněční bičíkovci i stélkaté řasy

o Hlavní primární producenti sladkých stojatých a pomalu tekoucích vod (společně se sinicemi)

o Snadná kultivace v laboratoři -> využívány pro výzkum fotosyntézy, genetika

o Nepříznivá období mohou přežívat ve formě hypnospory.

o Žijí volně nebo v koloniích případně cenobiích

– Kolonie – soubor buněk držících pohromadě pomocí slizových obalů. Často zahrnuje i jedince pocházející z více generací. Méně dokonalé.

– Cenobium – složitější pravidelně uspořádané soubory. Všechny buňky patří k jedné generaci. Například u druhu Váleč koulivý. Teorie – kolonie a cenobia jsou předstupněm při vzniku mnohobuněčnosti.

1. Pláštěnka – žijí jednotlivě, někteří zástupci obsahují červené barvivo – krvavé zbarvení sněhu v horách a polárních krajích

2. Váleč koulivý – tvoří cenobia = složitější pravidelně uspořádaný soubor – jedna generace, viditelný okem

3. Zelenivka – žije jednotlivě nebo ve shlucích v mělké vodě, v půdě a v symbióze s živočichy (nezmar zelený), houbami a lišejníky, obsahuje mnoho vitamínů B, C, K

4. Kadeřnatka – přisedlá vláknitá stélka

5. Porost locikový = mořský salát – listovitá stélka, pobřežní oblasti evropských moří – potravina

6. Zrněnka – kokální stélky tvoří jen tenká vlákna, shluky, ale může být i jednotlivá buňka, vytváří povlaky na zemi, kamenech a kůře stromů

• Třída: SPÁJIVKY (CONJUGATOPHYCEAE)

o pouze sladkovodní

o stélka – jednobuněčná nebo mnohobuněčná nevětvená vláknitá stélka

– spájení = konjugace – dvě vlákna se k sobě přiblíží a protoplasty vegetativních buněk splynou – vnikne tlustostěnná zygospora

– nepohlavně – dělení nebo rozpad stélky

o Šroubatka , Jařmatka , Dvojčátkovité řasy , Vřetenovka , Krásivka , Hvězdulka

• Třída: TRUBICOVKY (BRYOPSIDOPHYCEAE)

o většinou mořské organismy

o stélka – sifonokladální nebo trubicovitá

• Třída: PAROŽNATKY (CHAROPHYCEAE)

o Nejvýše organizované zelené řasy

o Vzpřímená pletivná stélka rozlišená na kauloid, fylomy a rhizoidy (obsahuje CaCO3)

o v čistých, sladkých stojatých vodách

o tvarem připomínají přesličky

o rozmnožování – vegetativně nebo oogamicky …NEPOHLAVNĚ POMOCÍ SPOR SE NEROZMNOŽUJÍ

1. Parožnatka – i v brakických vodách

2. Lesklenka – často v akváriích

• důležitá součást vodních ekosystémů – plankton, bentos (biocenóza stojatých vod), ale i složkou edafonu

• produkují kyslík – umožňují život vodních aerobních organismů

• samočištění vod – př. Krásnoočka

• složka potravy, krmivo pro zvířata, hnojivo

• získávají se z nich různé látky – karagen (zhušťovadlo), agar, z popeloviny se vyrábí soda a potaš

• křemelina (usazené schránky rozsivek) se používá ve stavebnictví, na výrobu skla izolačních hmot

6. Vodní režim, růstové a vývojové procesy u rostlin

voda 65% – 50 – 80

sušina organické látky 32%

anorganické látky 3%

o VODA: tvoří většinu hmoty živých soustav (60-95%), je vhodným prostředím pro všechny biochemické reakce a dobrým rozpouštědlem, podílí se na udržení stálého pH a osmotického tlaku, ovlivňuje termoregulaci, transport látek

– její množství může kolísat v závislosti na vnějších podmínkách

– nejméně vody obsahují semena – 5-15%, nejvíce šťavnaté plody

– podílí se i na procesu oplození výtrusných rostlin

o ANORGANICKÉ IONTY: ovlivňují především osmotický tlak, pH, acidobazickou rovnováhu a elektrické a transportní procesy, např.

– K+ (hlavní nitrobuněčný kation),

– Na+ a Cl- hlavní ionty mimobuněčných tekutin živočichů),

– Mg2+, Ca2+ nebo aniony H2PO-, HPO2- (podílejí se na udržování stálého pH v buňkách i mimobuněčných tekutinách)

o NEROZPUSTNÉ SOLI: nacházejí se především v oporných a ochranných strukturách organismů, např. CaCO3 (uhličitan vápenatý) je součástí schránek bezobratlých,např. měkkýšů, Ca(PO4)2 (fosforečnan vápenatý) se vyskytuje v kostrách obratlovců, nebo SiO2.nH2O (hydratovaný oxid křemičitý) tvoří schránky mřížovců

o SACHARIDY: organické sloučeniny složené z atomů uhlíku, vodíku, kyslíku; v organismech mají nejrůznější funkce:

– a) stavební materiál těl organismů (celulosa, chitin)

– b) zásobní látka (u živočichů a hub glykogen, u rostlin škrob a inulin)

– c) zdroj energie pro organismy (uvolňuje se jejich oxidací)

podle složení rozeznáváme:

– a) monosacharidy: pouze jedna monosacharidová jednotka, např. glukóza, fruktóza (hroznový cukr)

– b) oligosacharidy: 2-10 monosacharidových jednotek, nejznámější jsou disacharidy: např. sacharóza (řepný cukr), laktosa, maltóza (sladový cukr)

– c) polysacharidy: více jak 10 monosacharidových jednotek, např.: škrob, celulosa, glykogen, chitin

o BÍLKOVINY (proteiny): makromolekulární látky složené z aminokyselin (derivátů karboxylových kyselin obsahující aminoskupinu), které jsou pospojovány peptidovými vazbami do polypeptidického řetězce; důležitý je nejen počet aminoskupin, ale i jejich pořadí v polypeptidickém řetězci; 20 základních aminokyselin přičemž bílkoviny jsou složeny z několikaset aminokyselin

– a) stavební – staví tělo buňky, např. kolagen, keratin

– b) katalycká – funkce metabolismu, enzymy

– c) regulační – hormonální funkce, hormony

– d) obranná – imunita, protilátky

– e) transportní – hemoglobin

– f) zásobní – v semenech rostlin se nachází bílkoviny – zásobníky energie

můžeme je dělit:

– a) jednoduché – obsahují ve svých molekulách pouze aminokyseliny

– b) složené – kromě bílkovinné složky obsahují ještě nebílkovinnou část, např. fosfoproteiny (obsahují kyselinu fosforečnou), glykoproteiny (obsahují sacharid) nebo lipoproteiny (obsahují lipidy)

o TUKY (lipidy): estery vyšších mastných kyselin (palmitová, olejová, stearová k.) s estery alkoholu (např. glycerol)

– a) zásobárna energie: živočichové v tukové tkáni, rostliny v semenech

– b) stavební: fosfolipidy tvoří cytoplazmatickou membránu

– c) ochranná a tepelná

o NUKLEOVÉ KYSELINY: makromolekulární látky tvořené řetězci vzájemně spojených nukleotidů, jsou nositeli genetických informací, slouží k uchování a přenosu dědičných znaků z generace na generaci, rozlišujeme dva základní typy nukleových kyselin

Významné správné minerální výživy u rostlin

• UHLÍK: základní stavební prvek živých organismů

o hlavní zdroje: ze vzduchu CO2 (fotosyntéza), v menším množství v podobě HCO3-

o rostliny přijímají dusík ve formě NH4+ nebo NO3-

o nedostatek: omezuje růst rostlin (listů), snížený obsah chlorofylu (málo zelené), zkracuje se vegetační růst, časnější dozrávání semen

o nadbytek: oddálení kvetení, hromadění dusičnanů, pomalejší dřevnatění

o význam: účastí se na látkovém a energetickém metabolismu, součást nukleových kyselin, ATP, vitamínů

o nedostatek: malé, bledě zelené listy, zpomalení růstu

o funkce: zvyšuje odolnost rostlin vůči mrazu, ovlivňuje otevírání průduchů

o nedostatek: žloutnutí listů = chloróza, opad listů, snížení fotosyntézy a dýchání

Význam vody v buňce

• důležité rozpouštědlo, většina reakcí probíhá pouze ve vodě

• přímo se účastní metabolických procesů (dýchání, fotosyntéza)

• aktivita nukleových kyselin a bílkovin se projeví pouze v přítomnosti vody

• vysoká schopnost disociovat molekuly na ionty, dobrý vodič tepla

• vysoké specifické teplo, přes buněčné povrchy nejsnáze prostupují molekuly rozpuštěné ve vodě

• velká funkce při vzniku života: první rostliny ve vodě až po vytvoření O2 přechod na souš

• při pohybech a růstu rostlin, při oplození výtrusných rostlin (kapraďorosty, mechorosty, řasy)

• při rozšiřování plodů rostlin

– nižší a ponořené vyšší rostliny přijímají celým povrchem těla; vyšší rostliny jsou zakořeněné a vodu přijímají kořenovým systémem (kořenovými vlásky)

– je ovlivněn množstvím vody v půdě, teplotou půdy (u rajčat a okurek se zastavuje příjem H2O při 4° C), je zajištěn pomocí difúze a osmózy

– s vodou jsou zároveň vedeny i minerální látky – to je uskutečněno transpiračním proudem (pomocí xylému, cévic a cév)

– voda vedena transpiračním proudem končícím v listech, voda stoupá rychlostí 1-50 m*h-1 (nejrychleji u lián), při vedení H2O se v rostlině uplatňuje:

– 1) TRANSPIRACE (vypařování): „dýchání přes něco“ (z latiny trans=přes; spirare=dýchat) = odpařování – výdej vody ve skupenství plynném, vypařování hlavně z listů- díky tomu je veden transpirační proud. Dělení:

• a) stomatární = odpařování vody pomocí průduchů (STOMAT) z buněk listového mezofylu jde voda do mezibuněčného -90%, kolísá podle otevírání průduchů

• b) kutikulární = odpařované kutikulou, u mladých rostlin s tenkou kutikulou méně než 10%, vypařování celým povrchem listů

– maximální před polednem, v poledne snížení, odpoledne stoupá, večer klesá, odpovídá otevírání průduchů

– 2) KOHEZE : kohezní síly – podílejí se na udržování vodního sloupce, působí mezi molekulami – 3) KOŘENOVÝ VZTLAK: vytlačování vody do nadzemních částí rostliny, funguje zejména z jara, kdy nejsou listy-např. projev při poranění v této době vytéká míza

– transpirace – ve stavu plynném

– gutace – ve stavu kapalném, z latinského gutta=kapička; voda je vydávána hydatody, časně ráno po chladné noci, kde je atmosféra plná vodních par a není možná transpirace, př. kontryhel, rostliny v pralesech, projev kořenového vztlaku, gutační voda obsahuje minerální látky

asi 1% přijaté vody využije rostlina ke svému metabolismu, transpirační koeficient – udává, kolik gramů vody potřebuje rostlina na vytvoření 1g sušiny, intenzita transpirace – rychlost odpařování vody

Příjem (výdej) látek do buňky

o a) DIFÚZE = fyzikální pochod, při kterém probíhá transport částic (molekul) z míst s vyšší koncentrací do míst s nižší koncentrací částic (z koncentrovanějšího roztoku do zředěného roztoku) – podle koncentračního spádu, bez energie – takto pronikají molekuly močoviny, alkoholu, barviva, jedy, léčiva – díky současnému pronikání vody v opačném směru dochází k vyrovnávání koncentrace

o b) OSMÓZA = zvláštní případ difúze, při které pronikají snadno a rychle pouze molekuly vody, osmotický tlak = hydrostatický tlak ve směru opačném než probíhá osmóza – rozeznáváme další případy osmózy: plazmolýza, plazmoptýza

– plazmolýza: buňka se nachází v hypertonickém prostředí = koncentrace látek je větší vně buňky než uvnitř, voda uniká z buňky, protoplast se smršťuje a odděluje od buněčné stěny – př. posolená ředkvička, okurka

– plazmoptýza (deplazmolýza): buňka je v hypotonickém prostředí = uvnitř buňky je vyšší koncentrace než vně – voda jde do buňky, buňka může prasknout, př.: třešně po dešti praskají, pylová zrnka

– buňka v prostředí izotonickém = stejná koncentrace uvnitř i vně (-nic se neděje)

o v důsledku příjmu vody tlačí vakuola na buněčnou stěnu a tím vzniká tlak = turgor – naopak buněčná stěna působí tlakem buněčné stěny na protoplast v opačném směru

– pinocytóza: přenos kapalných částic – do buňky se dostane koloidní roztok bílkovin, vklesnutím do membrány

– fagocytóza: přijímaní celých pevných látek, př. měňavky, některé bílé krvinky

– opak endocytózy, kdy z buňky jsou vylučovány odpadní látky, pinocytární váček splyne s cytoplazmatickou membránou a obsah je vyvržen z buňky

• = poměr mezi příjmem a výdejem vody

• optimální bilance – příjem a výdej v rovnováze

• vodní deficit – větší ztráty než příjem, klesá turgor, rostlina vadne (vratně = reverzibilně, nevratně = ireverzibilně)

Růst a vývoj rostlin

• RŮST = nenávratné zvětšování objemu a hmotnosti, spojeno se změnami tvaru a vnitřního uspořádání rostlinných orgánů, projev života

• rostliny rostou na rozdíl od živočichů během celého života

• růst rostlin je způsoben vlastním buněčných dělením a vlastním růstem buněk (u jednobuněčných po dosažení určité velikosti se jednobuněčný organismus rozdělí na dva – jedna buňka na dvě dceřinné)

o Prodlužovaní (ELONGAČNÍ): buňky se už nedělí, vakuoly nasávají hodně vody, zvětšují svůj objem až nakonec splývají v jednu velkou vakuolu, množství cytoplazmy zůstává nezměněno, cytoplazma i s jádrem zatlačena vakuolou v buněčné stěně

o Rozlišovací (DIFERENCIAČNÍ): buňky se tvarově odlišují a rozrůzňují se (specializují se) k vykonávání určité funkce, vznik buněk krycích a vodivých pletiv, trachomů a orgánů. Růst do objemu

– Světlo: důležité pro fotosyntézu, při jeho nedostatku nastává ETIOLIZACE = nápadné prodlužování článku stonků, bledě žlutá barva, méně vyvinutá mechanická pletiva, potlačení růstu listů, např. rostliny ve tmě, klíčení brambor; světlomilné – slunečnice, stínomilné – hajní byliny

• Etiolizace je důležitým mechanismem, díky kterému jsou rostliny například zasypány hlínou schopny rychle bez energetických ztrát vyrůst za sluncem. V praxi například v hustých podrostech, využíváno u zeleniny – etiolizovaná zelenina je dobře poživatelná

– Teplota: minimum – růst začíná, maximum – růst se zastavuje, optimum – nejrychlejší růst

– Voda: nezbytná v zárodečné a prodlužovací fázi… + živiny

– Znečištění prostředí: nepříznivě působí na růst

– FYTOHORMONY = rostlinné hormony – jsou syntetizovány v určitých pletivech vyšších rostlin, z místa vzniku se vodivými pletivy dostávají do jiné části rostliny a zde v malých koncentracích ovlivňují růst a vývoj rostlin

– STIMULÁTORY RŮSTU (podporují růst) – auxiny, cytokininy, gibereliny

o Podpora prodlužovacího růstu, zakládání adventivních kořenů

o tvoří se ve vrcholech stonků a nejmladších listech, brzdí růst postranních pupenů stonku, tedy odříznutím vrcholu stonku se podnítí růst postranních větví z pupenů-využití při řezu dřevin (chceme-li, aby rostla rostlina do šířky a ne do výšky), ve vysokých koncentracích auxin růst brzdí

• Cytokininy: tvoří se v kořenech, urychlují buněčné dělení, zpomalují stárnutí listů , stimulují klíčení semen

• Gibereliny: vznikají v nejmladších listech a kořenech, urychlují růst orgánů, přerušují období klidu u semen, hlíz a cibulí, vyvolávají tvorbu bezsemenných plodů. Podporují využívání zásobních látek pro získání živin pro růst.

– INHIBITORY RŮSTU (zastavují růst) – kyselina abscisová, etylen

• Kyselina abscisová: tvoří se v dospělých listech, semenech, plodech; způsobuje opad listů = abscise a plodů;

o potlačuje rozvíjení pupenů v době vegetačního klidu, brání vstupu K+ do svěracích buněk (při uzavření průduchů)

o navozuje Dormanci – stav klidu, odpočinku

• Etylen: uvolňuje se ze zralého ovoce, urychluje zrání plodů (např. banánů)

• 4 VÝVOJOVÉ FÁZE (období) – u vyšších rostlin

o Embryonální – vývoj embrya od vzniku zygoty po dozrání semene

o Vegetativní – začíná klíčením semene, vytváří se vegetativní orgány; rozmnožování pouze nepohlavní

o Období dospělosti – vznikají generativní orgány, tvorba gamet a výtrusů; pohlavní rozmnožování

o Období stárnutí – odumírání jednotlivých orgánů i celé rostliny, převládají katabolické děje, rozmnožování neprobíhá

• RŮSTOVÉ KOLERACE – projev celistvosti rostlinného těla – vzájemné působení a ovlivňování jednotlivých částí těla, orgán ve spojení s rostlinou se chová jinak, než když je oddělen (z odděleného listu vyrůstají kořeny); cílem je opětovné dosažení rovnováhy

• POLARITA RŮSTU – na rostlině i jejích orgánech je rozlišen vrcholový = apikální pól – narůstají z něho prýty, a spodní = bazální pól – regenerují z něho kořeny

o důležité při roubování – podnož a roub srostou pouze po přiložení opačnými póly

• REGENERACE = obnova nebo nahrazení ztracených částí

o fyziologická – náhrada opotřebovaných nebo ztracených částí

o patologická – nahrazování odejmutých orgánů nebo zacelování ran (odříznutá větev)

• HOJIVOVÉ PLETIVO = KALUS – zaceluje rány

• životní cyklus = doba života – od vzniku zygoty po uhynutí rostliny

• ORGANICKÁ (statková) – hnůj, močka, kompost, zelené hnojení

vápenatá – mletý CaCO3, pálené vápno

o dusičnany v půdě – přehnojení – splach do vod, velký obsah v zelenině – rakovinotvorné

o biominerální hnojiva – s přídavkem rohoviny a stopových prvků

o specializovaná hnojiva – pro rajčata, jahody, .

o zelená hnojiva – hrách (hlízkovité bakterie), hořčice, jetel, vikev (vysoký obsah minerálů)

4. Otázky – Stavba a funkce rostlinných orgánů

2) Dva typy kořenových soustav

3) Která kořenová soustava má kořeny postranní:

4) Která kořenová soustava má kořeny náhradní (adventivní):

5) Jak se nazývá pokožka kořene:

6) Čím se vyznačuje absorbční zóna, prodlužovací zóna, vzrostný vrchol:

7) Co je kalyptra:

8) K čemu slouží přesýpavý škrob v kalyptře:

9) Jak se nazývá prostřední část kořene s cévními svazky:

10) Kde se zakládají postranní kořeny:

11) Význam endodermis:

12) 4 x metamorfóza kořene:

13) Z čeho je bulva:

14) Části stonku jen nepatrně se prodlužující z nichž vyrůstají listy se nazývají:

15) Jak lze na stavbě stonku rozpoznat dvouděložnou a jednoděložnou rostlinu:

16) Rozliš lodyhu, stvol, stéblo:

17) Co vidíš na řezu kmenem naší dřeviny:

18) Co je felogén a jeho význam:

19) Jiný název pro čočinky:

20) Na jaké rostlině se dají pozorovat čočinky:

21) Co jsou brachyblasty:

22) Co se jí z bramboru:

23) Rozdíl monopodium x sympodium:

24) Význam šlahounů:

25) Tři základní složky listu:

26) Tři základní typy postavení listu na stonku:

27) Co je heterofylie:

28) Rozdíl dlanitá a zpeřená žilnatina:

29) Popiš příčný řez listem:

30) Co je cibule:

31) Co je podpučí:

32) Co jsou listeny a co tvoří u pampelišky:

33) Co jsou generativní orgány:

34) Které rostlinné orgány se podílejí na stavbě květu:

35) Jmenuj výtrusné části květu:

36) Jak se nazývá samčí výtrus:

37) Jak se nazývají obalné části květu:

38) Co je pestík a z čeho se skládá:

39) Rostlina jednodomá a dvoudomá:

40) Co je květenství:

42) Co je kleistogamie:

43) Co je anemogamie a entomogamie a uzpůsobení k tomu:

44) V čem spočívá dvojí oplození u krytosemenných:

45) Kde nalezneme buňky pomocné Synergidy a protistojné Antipody:

46) Co jsou integumenty a co z nich vzniká:

47) Co je radiculla:

48) K čemu slouží perisperm, endosperm a děloha:

49) Mezi jakou skupinu plodů patří: nažka, bobule, oříšek, lusk, peckovice, dvojnažka:

Leave a Reply