Vzácná infekce plicních plísní (Objednejte antifungální sprej OnycoSolve)

Mykotická pneumonie

Mykotická pneumonie je akutní infekční zánět plic vyvolaný houbami. Mezi houbami rozlišujeme plísně a kvasinky. Plicní mykózy vznikají obvykle po vdechnutí rozmnožovacích buněk (spor) plísní, které se vyskytují v půdě a na rostlinách.

Nejdůležitějšími onemocněními jsou kokcidioidomykóza (původcem je Coccidioides immitis), blastomykóza (Blastomyces dermatitidis), histoplazmóza (Histoplasma capsulatum) a parakokcidioidomykóza (Paracocidioides brasiliensis).

Časté jsou také mykózy způsobené houbami Aspergillus, Candida a Cryptococcus, vyskytující se nejčastěji u nemocných se sníženou obranyschopností bez ohledu na její příčinu (nemoc nebo jako vedlejší účinek léčby, např. u pacientů s AIDS, po transplantaci orgánů užívajících tzv. imunosupresivní léčbu, u dlouhodobé antibiotické léčby). Mykotické nákazy jsou u nemocných po transplantaci orgánů nejčastější příčinou úmrtí pro infekci.

Příznaky, průběh onemocnění

Kokcidioidomykóza se vyskytuje zejména na jihozápadě USA a v severním Mexiku a postihuje především zemědělské dělníky. Mikrob se vyskytuje v půdě a napadá primárně plicní tkáň. Inkubační doba je 7 až 28 dní. Onemocnění může být někdy zcela bez příznaků nebo se spontánně zhojit, jindy dojde k druhotné nákaze plic jiným mikrobem a onemocnění probíhá pod obrazem velmi závažné, někdy smrtelné choroby. U některých pacientů je zánět plic provázen kožní vyrážkou. Někdy přechází akutní plicní infekce do chronického stadia, které se může po několika letech zhojit nebo může nastat rozsev nákazy (tzv. diseminace) v celém organizmu. Diseminace nastane asi u 1 % pacientů s primárním plicním onemocněním; častější je u osob se sníženou imunitou a u osob tmavé pleti. Rozsev postihuje jakoukoli tkáň, včetně mozku, míchy, kůže a kloubů. Diagnózu potvrdí mikrobiologické vyšetření (mikroskopické vyšetření sputa, kultivace na živné půdě), serologické vyšetření potvrdí protilátky v krevním séru. Onemocnění se léčí nitrožilně podanými antimykotiky (tj. antibiotiky potlačujícími houbové infekce), nejvhodnější je amfotericin B, dále se podává ketokonazol a itrakonazol.

Histoplazmóza je obvykle bezpříznakové nebo relativně mírně probíhající plicní onemocnění. Vyskytují se také chronické formy a akutní diseminované onemocnění. Mikrob se vyskytuje v půdách obsahujících ptačí nebo netopýří trus, a k nákaze dojde vdechnutím spor. Onemocnění se trvale vyskytuje v některých oblastech východní části USA, kde postihuje až 95 % obyvatelstva. Plicní infekce probíhá většinou bez příznaků, někdy se pozoruje akutní chřipkové onemocnění s horečkou a dráždivým kašlem. Infekce pomine bez léčby a zanechá na rentgenovném snímku plic pouze drobná ložiska zvápenatění. Chronická forma postihuje především dospělé osoby; v plicích vznikají velké dutiny, podobající se postižení při plicní tuberkulóze. K závažné diseminované formě nemoci s postižením jater a sleziny dochází především u starých osob, v kojeneckém věku nebo u osob se sníženou imunitou. Diagnóza je stanovena mikroskopickým, kultivačním vyšetřením, kožním testem a průkazem protilátek v krevním séru. Nejvhodnějším lékem je také amfotericin B.

Blastomykóza je chronická infekce plic, jež se může šířit do dalších tkání, zejména na kůži a do kostí. Choroba se vyskytuje ve středozápadních státech USA a ve východní Kanadě. Onemocnění postupuje pomalu, zánět plic je obvykle mírný, ale pokud se neléčí, má špatnou prognózu. V 80 % případů je plicní zánět provázen chronickým kožním onemocněním. Pravděpodobně i u blastomykózy existují případy nemající zjevné příznaky. K nákaze dochází vdechnutím spor vyvolavatele v chladném vlhkém klimatu, místo přirozeného výskytu mikroba však ještě nebylo zjištěno. Postihuje nejčastěji muže ve věku 30 až 50 let. Blastomykóza se léčí amfotericinem B.

Parakokcidioidomykóza je chronická infekce postihující plíce, sliznice, kůži a mízní (lymfatický) systém. Pokud se neléčí, končí smrtelně. Mikrob proniká do těla plícemi. Onemocnění se vyskytuje nejčastěji ve vlhkých horských lesích Severní a Střední Ameriky, většinou na venkově u zemědělců ve věku 20 až 40 let. V mikroskopickém obraze je onemocnění charakterizováno tvorbou uzlíků zánětlivé tkáně (tzv. granulomů). Plicní zánět se obvykle spontánně zhojí. Nejnápadnějším projevem nemoci je infekční zánět sliznice ústní dutiny a nosu, provázený tvorbou vředů, a také kůže kolem úst a na nose. Postiženy mohou být i slezina, játra, střeva, nadledviny a mízní systém. Zjevným projevům nákazy předchází dlouhá bezpříznaková fáze. K léčbě se používá amfotericin B, ketokonazol nebo itrakonazol.

Kryptokokóza je infekční onemocnění vyvolané kvasinkou Cryptococcus neoformans. Nemoc postihuje mozek, ačkoli prvotní je postižení plic. Vyskytuje se sporadicky na celém světě, dnes je nejčastější u pacientů s AIDS (u nich v 10 % všech nakažených). Původce je normálně přítomen ve výkalech domácích i volně žijících ptáků po celém světě. Ptáci nejsou nemocní pravděpodobně pro vysokou tělesnou teplotu. Nákaza vniká do plic vdechováním. Onemocnění postihuje více muže než ženy. Projevy nemoci jsou zánět plic (pneumonie) a chronický zánět mozkových blan a mozku (meningoencefalitida), projevující se bolestmi hlavy a zvýšenou teplotou, následně poruchami psychiky, vidění a nakonec bezvědomím. Plicní zánět se obvykle zhojí spontánně.

Aspergilóza postihuje nejčastěji plíce, ale i vedlejší nosní dutiny a povrchové tkáně. Nejčastějším původcem je Aspergillus fumigatus. Těžký zánět plic s diseminací do vzdálených orgánů se objevuje zejména u osob se sníženou obranyschopností. Mikrob se vyskytuje zejména v tlejících rostlinách, např. v senu, a jeho spory jsou všudypřítomné. Mikrob roste v dýchacích cestách, ucpává je a typickým projevem je vykašlávání vláknitých aspergilových hmot. U osob s alergií po opakovaném vdechování houbových spor vznikne alergická alveolitida (zánět plicních sklípků), projevující se dušností, horečkou a únavou. Opakovaným kontaktem s aspergilami dojde nevratnému poškození plic; příkladem je tzv. plíce sládků, vyskytující se u pivovarských dělníků pracujících s ječmenem, na němž se během skladování vytvořilo hojně spor. Jestliže mikrob osídlí již vytvořené (často tuberkulózní) dutiny v plicích a množí se v nich, vznikne tzv. aspergilom; je vyplněn vláknitými houbovými hmotami a ohraničen vazivovou stěnou. Pacienti s aspergilomem nemusejí mít žádné příznaky, nebo mají jen mírný kašel. Komplikací aspergilomu může být hemoptýza (krvácení do dýchacích cest s vykašláváním krve), když dojde k nahlodání plicní cévy. Tzv. invazivní aspergilóza se vyskytuje u osob se sníženou imunitou. V plicích dochází k rozsáhlému rozpadu tkáně, mikrob proniká do cév a vyvolává tvorbu krevních sraženin (trombů). Tyto infikované tromby jsou roznášeny krevním oběhem do vzdálených orgánů, zejm. do ledvin, srdce a mozku. Invazivní aspergilóza má špatnou prognózu a často je smrtelná. Ke stanovení diagnózy aspergilózy přispívá mikroskopické vyšetření sputa, kultivační vyšetření, kožní testy u alergické formy nemoci a serologické vyšetření prokazující protilátky v krevním séru.

Alergická aspergilóza se léčí kortikoidy (hormony se silným protizánětlivým účinkem, např. prednisonem). Aspergilom je nutné odstranit chirurgicky. Při invazivní aspergilóze je nejvhodnějším lékem amfotericin B.

Kandidóza je infekční onemocnění vyvolané kvasinkou Candida albicans. Kvasinka je součástí mikrobiálního osídlení kůže a sliznic asi u 20 % populace. Frekvence nosičství se zvyšuje věkem, častější je u hospitalizovaných pacientů. Při zásahu do normálního bakteriálního osídlení organizmu např. antibiotiky nebo při snížení celkové odolnosti nemocí, léčbou kortikosteroidy (např. prednisonem) nebo imunosupresivy (léky snižujícími obranyschopnost, např. po transplantaci orgánů) přerůstají kvasinky ostatní mikroby a způsobují infekční onemocnění. Kvasinky mohou kromě častých povrchových infekcí kůže a sliznic vyvolat také celkové infekce, buď postihující jednotlivé orgány a tělní krajiny (močové ústrojí, játra, ledviny, srdeční chlopně, mozkové pleny, břišní dutinu) nebo spojený se sepsí („otravou krve“). Plicní infekce jsou u kandidózy poměrně vzácné.

Pneumonie vyvolaná pneumocystis carinii: Pneumocystis carinii je mikrob považovaný za houbu, ačkoli jeho chování a citlivost k antibiotikům ho spíše řadí k prvokům. Původně byl popsán jako původce atypické pneumonie u podvyživených kojenců, ale do popředí zájmu se dostal jako častý původce zánětu plic u pacientů s poruchami buněčné imunity, především u nemocných s AIDS, a také u osob se zhoubnými chorobami krevních buněk (např. leukémií) nebo po imunosupresivní léčbě.

Nejčastějšími příznaky jsou horečka, dušnost a suchý dráždivý kašel. Na rentgenovém snímku plic jsou typicky oboustranná zastínění centrálně blízko plicní stopce (hilu). V tepenné krvi je snížen tlak kyslíku. Diagnóza je potvrzena mikroskopickým vyšetřením; mikroby však nejsou přítomny ve sputu a k průkazu je nutno vyšetřit bronchoalveolární laváž (výplach získaný při bronchoskopii – vyšetření dýchacích cest optickým přístrojem) nebo vzorek plicní tkáně získaný napíchnutím jehlou přes stěnu průdušnice, hrudní stěnu, popř. chirurgickým výkonem při otevření pohrudniční dutiny.

Nejúčinějším lékem je kotrimoxazol (preparát Biseptol), u nemocných s AIDS však má nepřijatelné vedlejší účinky (kožní vyrážky, pokles počtu bílých krvinek, horečka). Alternativním lékem vhodným pro pacienty s AIDS je pentamidin, který se podává rozprašovačem do plic. Tím se sníží vedlejší účinky na minimum; při nitrožilním podání pentamidinu se totiž vyskytují velmi těžké nežádoucí účinky včetně selhání ledvin, poškození jater, poklesu bílých krvinek, horečky, kožní vyrážky a podráždění žaludku, které mají 10 až 30 % úmrtnost. Při poklesu tlaku kyslíku v tepenné krvi podáváme kyslík a ve vhodných případech použijeme podpůrné dýchání přístrojem s použitím pozitivního přetlaku v dýchacích cestách na konci výdechu.

Vzácná infekce plicních plísní

Lidově se mu říká “černá plíseň”. Celým jménem kropidlák černý alias Aspergillus niger. Je to houba a vděčíme jí za mnoho. Průmyslově nám vyrábí to, co bývá na potravinách uvedeno pod číslem “E330”, případně popsáno jako regulátor kyselosti. Všechno to ale jen kamufluje dobře známou kyselinu citronovou. Kropidlák se stará i o výrobu jiných látek, jako třeba o glukoamylázu. Bez té bychom neměli kukuřičný fruktózový sirup ani levné sladké limonády.

Kropidlák je dobrý sluha, ale umí se předvést i jako producent ochratoxinu – jedu, který se postará o pokles stavu bílých krvinek a o snížení hladin imunoglobulinů. K tomu, aby nám zdevastoval imunitní systém a zvýšil riziko vzniku rakoviny, netřeba mnoho. Stačí konzumovat produkty vyrobené z plesnivých surovin. Jen málo kdo ví, že tato nižší houba je také jednou z nejčastějších příčin problémů s infekcemi zvukovodu a bubínku (otomykóz) a že se umí na nás vyřádit ještě jedním způsobem a o tom bude dnešní článek.

Dříve aspergilóza postihovala především zahradníky. Plísním se v půdě daří, zvláště když je prohnojená, a tak byli první na ráně. Stejně rizikovou je i práce v kravínech a se siláží, slámou a senem. Ale ani člověk městský není o nic ochuzen. V popelnicích i kanalizaci je dost toho, na čem se plísním daří. Před sporami se neschová nikdo a protože se ani kapitalismu nedaří větru poručit, jsou sporami zamořeny i mnohé budovy, nemocnice nevyjímaje. V angličtině už se jim dostalo označení “sick building” a tomu, čím v nich lidé trpí, se říká “sick building syndrome (syndrom nemocných budov).

Aspergilům se daří i v hrobkách a ani ta faraóna Tutanchámona nebyla ušetřena. Některé prameny uvádějí, že z řad objevitelů hrobky a těch, kteří do ní krátce po otevření vkročili, jich přišlo o život 25. Někteří z nich právě za příznaků onemocnění vyvolaného plísněmi a jejich mykotoxiny. Možná že za tím, co vešlo ve známost jako kletba faraónů, se přece jen skrývá něco zbla pravdy. Mělo by jít o údajné praktiky Starých Egypťanů, kteří v nádobách měli pěstovat nebezpečné plísně a dělat z nich nástrahy pro lupiče míst posledního odpočinku.

Zdravotnické materiály uvádějí, že každý den člověk vdechne něco mezi tisícem až deseti na desátou (10 000 000 000) spor. I v tomto množství se jich dokážeme zbavit. Jen někdy se to tak semele, že si naše armáda mikrofágů kolujících v krvi a hojně přes stěnu vlásečnic prostupujících do plicních sklípků s vdechnutými konidiemi neporadí. To pak máme vážný problém. V plících je teplo i vlhko tak akorát. A hlen má také dost výživných látek na to, aby konidie mohly vyklíčit v invazivní hyfy. Pak už nemoc postupuje rychle a někdy se z plic nastěhuje i do srdce, mozku a dalších orgánů. Pro hyfy, které jsou základním stavebním prvkem hub, máme v češtině přiléhavé slovo podhoubí, ale zdravotníci ho nepoužívají. Hyfy jsou mikroskopická bezbarvá vlákénka a v živočišných tkáních jsou jen těžko pozorovatelná. I to je důvod, proč se na nemoc často přijde až hodně pozdě.

V poslední době počet nemocných aspergilózou roste měrou vrchovatou. Zásluhou léků, které bereme. Houba začne mít nad námi často navrch, když třeba umravňujeme poblázněný imunitní systém kortikoidy. Těmi své útrapy zahání astmatici, alergici, pacienti po transplantacích. Paradoxně jsou často mezi nemocnými i sportovci. Svalovou hmotu si rádi zvyšují pomocí “bobulí”. Vyššímu riziku jsou ale vystaveni všichni, kdož se nějakým způsobem, nebo stářím, dobrali sníženým počtům, nebo málo funkčním bílým krvinkám zvaných neutrofily.

Výzkumníci z USA, Německa a Izraele si před časem začali všímat více myší, než lidí. Zaujal je na nich způsob života, při němž vdechují takové množství zárodků plísní, které by mnohé jiné živočichy zabilo. V nejnovějším čísle časopisu Science popsali, v čem myší schopnosti odvracet hrozbu houbových infekcí spočívá. Myšky za svou odolnost vděčí rafinovanosti jejich imunitního systému. Ten spory hub zmanipuluje tak, že se pak samy zahubí. Přišlo se na to pokusem, při němž myši atakovali konidiemi Aspergillu. Vybrali si agresivní kmen fumigatus, který je častou příčinou lidské pneumonie. Nejprve si ale houbu zmodifikovali, aby změnila barvu ve chvíli, kdy si její buňky spustí instrukce vedoucí k buněčné smrti.

Řeč je o samo-destrukčním režimu, který je v buňkách zabudován. Máme ho my lidé i myši. Je to užitečná výbavička. Jakmile v těle některé z buněk dosáhnou určitého věku, nebo jsou jinak poškozeny a začne u nich hrozit, že by se mohly rakovinově zvrhnout, jejich vnitřní signál spustí kaskádu dějů, na jehož konci je smrt buňky. Této buněčné řízené sebevraždě se odborně říká apoptóza. Buněčné mrtvoly pak z těla odstraní specializované úklidové čety a jejich místo zaujmou buňky zdravé. Něco hodně podobného, jako je apoptóza, mají i houby. A právě do tohoto mechanismu se houbám umí namontovat myší bílé krvinky.

Jak už jsme se zmínili, tak konidie a hyfy jsou malé a průhledné, takže jsou v tkáni prakticky neviditelné. S tím se vědci také vypořádali. Houbu geneticky upravili, aby po aktivaci sebevražedného procesu její buňky změnily barvu (začaly fluoreskovat). To jim dovolilo sledovat osud parazita v tkáni. Ukázalo se, že spory začaly zažínat své “pohřební svíce” velmi záhy po setkání s myší bílou krvinkou. Nic při tom ale nenasvědčovalo, že by mezi krvinkou (neutrofilem) a konidií houby docházelo k nějakému klání. Přesto to po vzájemném setkání začalo jít s houbou rychle z kopce. Je to poněkud zvláštní, neutrofilům se přezdívá školení zabijáci. Jejich granula nejsou nic jiného, než připravené sady lytických enzymů dychtících rozcupovat kdejakého vetřelce na kousky. I když setkání plísňové konidie se zabijákem dělá dojem přátelského setkání, výsledkem je, že konidie od svého zlého úmyslu (tvořit mnohobuněčné invazivní hyfy), po konzultaci s neutrofilem, jaksi upouští.

Dalším studiem, v němž velkou roli sehrály genetické modifikace, vyšlo najevo, že myši zvládají infekci pomocí NADPH oxidázy. Tímto enzymem se neutrofilům daří v konidiích spustit enzymovou kaspázovou kaskádu, která už sama (ve vlastních buňkách plísně) vykoná dílo zkázy.

Při pokusech vyšla najevo ještě jedna věc. Ta by mohla mít cenu zlata. A sice, že plísně polibku smrti, kterým je obšťastňují neutrofily, nepodléhají tak snadno, když jsou vybaveny proteinem AfBIR1. Ten je pro ně jakýmsi andělem spásy, který chrání jejich kaspázy před “nechtěným” spuštěním, které jim ordinují neutrofily. Proč by právě toto mělo mít pro nás tak velký význam? Inu proto, že každý protein má v genomu také svůj gen a ten rozhoduje o výši jeho produkce. Jinak řečeno – aktivnější gen u Aspergilla, znamená těžší průběh nemoci u pacienta.

Důvodem k radosti je vysoká pravděpodobnost, že lidský imunitní systém pracuje podobně, jako ten myší. Jen není tak výkonný. Proto by právě u nás pravidlo, že ďábel spočívá v detailu, mělo mít mnohem větší význam, než u myší. I mírné přibrzdění genu aspergillům by z lidských smrtelných aspergilóz mělo udělat banální záležitosti okresního formátu.

Pravda, ještě zbývá to nejpodstatnější. Najít něco, čím by se dalo do genu (AfBIR1) dloubnout. Něco, čím by se dal uchlácholit, aby ubral plyn v produkci ochranného proteinu. I když takové udělátko ještě nemáme, podstatné je, že už víme, co se má hledat. Před týmem Shlezingerové, za to, že své poznatky nezištně obratem zveřejnil, virtuálně smekáme. Šance, že se brzo někomu někde podaří najít “klacek” na konidie, tím mnohonásobně vzrostly. Zcela jistě se tomu začne nyní věnovat celá řada pracovišť, jde o velkou věc. Na aspergilózu neumírají jen astmatici a nemocní cystickou fibrózou. Ohroženi jsou i atopici. V podstatě stačí i jen přehnaná reakce na penicilin a taková smůla může potkat kohokoliv z nás.

Neta Shlezinger, et al.: Sterilizing immunity in the lung relies on targeting fungal apoptosis-like programmed cell death. Science 08 Sep 2017:Vol. 357, Issue 6355, pp. 1037-1041

Horažďovský Pavel, Černovská Markéta

Plíseň potřebuje sacharidy

Standa Kunc , 2017-10-10 05:40:59

Před plisnemi nejlépe se chránit tak, že jim nedáme nažrat Rakovina, plíseň, plíseň, plíseň https://stanislavkunc.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=500755 se Syndromem nemocných budov to souvisí taky ale až jako následek iné příčiny Radon nejlepsi pritel cloveka https://m.youtube.com/watch?t=2s&v=mOLhRCNw5i4

Pavel Brož , 2017-09-23 10:35:57

Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni

PROČ PLÍSNĚ ŠKODÍ ?

PROČ PLÍSNĚ ŠKODÍ ? Jejich likvidace a prevence

PLÍSNĚ, LIKVIDACE A PREVENCE

  • Plísně jsou mikroskopické vláknité houby, které mají velmi malé nároky na živiny.
  • Pro svůj růst vyžadují především vlhkost.
  • Vyskytují se v bytech i domech, kde mohou růst na zdech, ale i povrchu různých předmětů.
  • Vlhkost může být na zdech a předmětech ve vnitřním prostředí v důsledku stavební závady, nedostatečného větrání nebo nedostatečného vytápění využvíaných prostor. Převážně se jedná o místnosti s novými těsnícími okny.Vlhký vzduch zůstává v prostorách a vodní pára se kondenzuje na chladném povrchu.

plíseň v kuchyni

plíseň na textilu

PLÍSNĚ – ZDROJ NEBEZPEČÍ PRO ČLOVĚKA

Plísně se rozmnožují velice rychle. Při růstu vytvářejí spory – své rozmnožovací orgány. Za vhodných podmínek se z jedné spory může vytvořit až miliarda dalších v období 5 dnů. Spory se z plísní uvolňují do ovzduší, ze kterého jsou vdechovány a ohrožují tak zdraví člověka.

! ALERGIE NA PLÍSNĚ JE ČASTÁ ZEJMÉNA U DĚTÍ !

Kromě alergií se plísně mohou projevit jako průvodci celé řady poškození lidského organismu, a to od lehkých forem až po onemocnění končící smrtí.

K nejzávažnějším poškozením člověka, která mohou plísně způsobit, patří mykózy. Tedy nemoci, při kterých plísně rostou a rozmnožují se v těle postiženého. Mezi mykózy patří onemocnění plic, zánět zevního zvukovodu, zánět vedlejších nosních dutin, zánět rohovky oka a různé záněty kůže. Nejčastěji tato onemocnění vyvolávají plísně druhu Aspergillus, Cladosporium a Penicillium!

LÉKAŘSKÉ OŠETŘENÍ BÝVÁ VELMI KOMPLIKOVANÉ !

Mykotoxiny jsou toxické látky, které produkují některé druhy plísní. Mají negativní vliv na imunitní systém. Při poruše imunitního systému tak dochází k menší odolnosti proti infekcím. Těkavé organické látky, které plísně produkují při svém růstu, mohou v lidském těle působit hluboko v respiračním traktu. Často způsobí podráždění.

  • Stávající výskyt plísní je NUTNÉ odstranit – dezinfikovat. Následně je nutné i preventivní opatření. Jen ve velmi málo případech je postačující samostatná dezinfekce. I v případě, že je odstraněna příčina růstu plísní, tak vlhkost v materiálech zůstává a odpařuje se velmi zvolna. I malý obsah vlhkosti může být pro růst plísní dostatečným zdrojem vody pro život.
  • Výběr vhodného přípravku pro odstranění plísní je velmi důležitý, stejně tak i výběr přípravku pro preventivní ošetření. Je třeba volit přípravky tak, aby byly navzájem kombinovatelné a nejlépe od jednoho výrobce.

JAK NA LIKVIDACE PLÍSNÍ V DOMĚ

Přípravek s obsahem chloru (chlorový)

Většina přípravků s obsahem chloru (chlornanů) má jen dezinfekční a bělící účinek. Při použití přípravku s obsahem chloru dojde k rychlému zahubení plísně na povrchu. Velice brzy však na ošetřených místech znovu narostou díky zasolení, kdy se hlavně do zdiva dostanou chloridy (hydroskopické částečky soli), které přijímají vodní páru ze vzduchu a zadržují ji v kapalné formě, čímž vytvářejí prostředí vhodné pro opětovný růst plísně. Chlorové přípravky je doporučeno používat převážně na nesavé povrchy, jako jsou dlažby a obklady, spáry oken, sanitární místnosti. Doporučovaný a ověřený je přípravek FungiSPRAY chlorový.

Přípravek bez chloru (bezchlorový)

Ideální použití je především na savém povrchu jako je zdivo, nábytek, dřevěné prvky, ale i koberce a textil. Univerzálností přípravku je jeho možnost použití i na nesavé povrchy, avšak na rozdíl od chlorového přípravku – tento nemá bělící účinek, nepoškozuje povrchy, nepoškozuje stavební materiály a nezapáchá. Dlouhodoběji působí na postiženém místě a tím je likvidace plísně aktivnější. Nezanechává za sebou hydroskopické soli (nezasoluje). Vyzkoušený a ověřený je přípravek FungiSPRAY bezchlorový. Díky přidaným vůním (citrus a avokádo) je jeho aplikace příjemnější.

JAKOU ZVOLIT PREVENCI

FungiSAN bezchlorový – preventivní přípravek do malířských nátěrů, omítek a jiných minerálních stavebních materiálů. Lze jej aplikovat v bytových i nebytových prostorách. Vhodný do prostor s extrémními podmínkami (vývařovny, prádelny, atd.)

Plicní fibróza mě přiměla dát životu novou náplň

Příběhy pacientů Jak vypadá plicní fibróza z pohledu lékaře a pacienta? Na otázky odpovídala MUDr. Martina Šterclová z pražské Thomayerovy nemocnice a František Zahradník, který se s touto chorobou potýká již více než osm let.

Plicní fibróza je onemocněním s potenciálně smrtelnou prognózou. Jakým způsobem pacienty s nemocí seznamujete?

MUDr. Martina Šterclová (MŠ): Většina pacientů přichází na naše pracoviště s tím, že mají závažný plicní problém. Když dospějeme k diagnóze idiopatické plicní fibrózy, části pacientů se paradoxně uleví, protože pod pojmem „vážné onemocnění“ si většina z nich představí rakovinu. Musíme tedy pacientovi vysvětlit, že toto onemocnění je minimálně stejně závažné. Zároveň je ale nutné zdůraznit to, že je v řadě případů léčitelné s tím, že je možné je zastavit či alespoň zmírnit jeho dopady.

Co předcházelo tomu, než jste se odhodlal k návštěvě lékaře?

František Zahradník (FZ): Hlavně potíže s dýcháním při fyzické zátěži, a to i vzhledem k nadváze, kterou jsem v té době trpěl. Do té doby jsem chodil pravidelně plavat, jezdil jsem na kole. Co do fyzické kondice jsem na tom tehdy rozhodně nebyl špatně. Příznaky jsem zpočátku ignoroval až do chvíle, kdy jsem začal kašlat – a to byl právě ten moment, kdy jsem se rozhodl navštívit lékaře.

Jaké vlivy mohou potenciálně ovlivnit rozvoj tohoto závažného onemocnění?

MŠ: Lze říci, že takových faktorů bylo vysledováno několik. Roli hrají určité genetické změny, které ale obvykle nejsou dědičné, virové infekce, které pacient dříve prodělal, nebo i samotné stárnutí organismu. Z těch ovlivnitelných je pak na místě zmínit kouření, a to aktivní i pasivní. Kouření po stanovení diagnózy další průběh nemoci zhoršuje – i proto, že některé dostupné léčebné metody nejsou kuřákům hrazeny ze zdravotního pojištění.

Jak vám nemoc jako taková změnila život?

FZ: Trvalo asi šest týdnů od první návštěvy lékaře, než mi byla na odborném pracovišti stanovena diagnóza. Krátce na to jsem se dozvěděl i zběžnou prognózu či průměrnou délku života pacientů. V tu chvíli jsem se rozhodl udělat tlustou čáru. Skončil jsem se svým dosavadním zaměstnáním a začal si hledat novou životní náplň. Prioritou se pro mne stala rodina a dá se říci i vlastní rozvoj. Odstěhoval jsem se do přírody a našel si nové koníčky. Například jsem se začal věnovat truhlařině či kovářství. Nemoc mne v podstatě přinutila přehodnotit svůj dosavadní život.

MŠ: Léčebná opatření lze v podstatě rozdělit do dvou skupin: na farmakologická (sem patří léky) a nefarmakologická (do této skupiny spadá i úprava životosprávy). Nachází li se nemocný na počátku svého onemocnění, je možné pokusit se chorobu zastavit tzv. antifibrotickými léky, které zpomalují proces vazivovatění plicní tkáně. Co se týče životosprávy, důležité je zanechat kouření a vyhýbat se zakouřeným prostorům. Dále je důležitá pravidelná přiměřená fyzická aktivita, nejlépe formou plicní rehabilitace. Je klíčové, aby si pacient uvědomil, že dýchání není jenom o plicích, ale že se na něm pozitivně podílí například i svaly či optimální tělesná hmotnost. Nízká tělesná hmotnost naše pacienty obvykle netrápí, spíše bojujeme s nadváhou.

FZ: Pobyt na čerstvém vzduchu spojený s uměřenou fyzickou aktivitou. Mám rád zejména delší procházky po rovinatém terénu. Co mi naopak vadí, je vlhké počasí a například i pára. Důležité pro mne osobně bylo i omezit stres a situace, které představují zátěž pro psychiku. Klíčové je také osobní zázemí, rodina, koníčky. To vše pomáhá.

Na co by si pacienti měli během léčby dávat pozor a jakým způsobem lze předejít nežádoucím komplikacím?

MŠ: V případě, že je nemocný léčen antifibrotickými léky, je bezpodmínečně nutné, aby se důsledně vyvaroval alkoholu. Důležité je také dbát na doporučení lékaře týkající se frekvence a složení stravy. V době zvýšeného výskytu infekcí dýchacích cest se pak obecně nedoporučuje účast na hromadných akcích. Z dalších doporučení lze jmenovat například očkování proti chřipce a pneumokokovi. Nutné je také zdůraznit přínos plicní rehabilitace a uměřené fyzické aktivity.

<< Předchozí článek

Následující článek >>

Stáhněte si leták

Sdružení pacientů s plicní hypertenzí pomáhá nemocným a šíří povědomí o nemoci

Plicní hypertenze (PH) je onemocnění charakterizované vysokým krevním tlakem v plicních cévách. Způsobuje řadu komplikací a může pacienta zcela vyřadit z běžného života.

Leave a Reply