Včel a infekce houbami (Objednejte antifungální sprej OnycoSolve)

foto dermatomykozy kozni povrchove houbove infekce

KЕ™eДЌovГ© ЕѕГ­ly nejsou jen neestetickou zГЎleЕѕitostГ­, ale hlavnД›.

KЕ™eДЌovГ© ЕѕГ­ly mohou bГЅt nejen nevzhlednГ©, ale pЕ™edstavujГ­ i rizikovГЅ faktor pro vznik vГЎЕѕnД›jЕЎГ­ch zdravotnГ­ch problГ©mЕЇ, jako je povrchovГЎ flebitida, trombГіza povrchovГЅch Еѕil, nebo dokonce hlubokГЎ ЕѕilnГ­ trombГіza. Pokud

dermatomykozy foto onemocneni

nemoci kuze foto. DermatomykГіzy (koЕѕnГ­ povrchovГ© houbovГ© infekce RadГ­, jak ЕѕГ­t zdravД› a spokojenД›, co se vyplatГ­ jГ­st a pГ­t. Pojmem

PlГ­sЕ€ovГ© onemocnД›nГ­ kЕЇЕѕe –

Seznam mГ­st, z kategorie plГ­sЕ€ovГ© onemocnД›nГ­ kЕЇЕѕe.. KdyЕѕ pejska trГЎpГ­ koЕѕnГ­ plГ­seЕ€ – 4,132x | Tisk ДЌlГЎnku MykГіzy jsou nakaЕѕlivГ© (infekДЌnГ­) nemoci, pЕ™enosnГ© na rЕЇznГ© hostitele.

VyrГЎЕѕka v oblasti koneДЌnГ­ku |

Mohlo by jГ­t napЕ™. o opar, podle tД›ch povrchovГЅch erozГ­ a velkГ© bolestivosti, kterou popisujete, navЕЎtivte koЕѕnГ­ho lГ©kaЕ™e, doporuДЌovala bych vГЅhledovД› provГ©st i vyЕЎetЕ™enГ­ k vylouДЌenГ­ dalЕЎГ­ch pohlavnД› pЕ™enosnГЅch chorob.

Cervene skvrny |

Dobry den, asi pred mesicem a pul se mi na rameni udelal cerveny vystouply flek (podlouhly, cca 1cm), na povrchu hruby, nebolestivy, nesvedici. Nehoji se a pred dvema dny se asi centimetr od nej objevil dalsi, mensi a pomalu i treti.

PopГЎlenina |

U popГЎlenin druhГ©ho stupnД› zasahuje poranД›nГЎ oblast hloubД›ji neЕѕ jen do povrchovГ© vrstvy kЕЇЕѕe. Bolest. TransplantГЎt koЕѕnГ­ho ЕЎtД›pu. KoЕѕnГ­ vyЕЎetЕ™enГ­ se provГЎdГ­ v ambulantnГ­m zaЕ™Г­zenГ­ nebo na lЕЇЕѕkovГ©m koЕѕnГ­m oddД›lenГ­. Mezi

Candida albicans a gardnerella vaginalis

Candida albicans – foto. Kožní mykózy – dermatomykóza, trichofycie, dermatofýza tinea (svědivá infekce mužských pohlavních orgánů), plíseň na nehtech. Povrchová kandidóza sliznic se diagnostikuje poměrně snadno. Kultivační

lze zpЕЇsobit v Гєstech povrchovГ© poranД›nГ­, tedy spГ­ЕЎe odД›rku, pokud je u zubu nД›co jako vГЎДЌek (nafouklГЎ bouliДЌka) je vhodnГ© vyhledat zubnГ­ho lГ©kaЕ™e, protoЕѕe pravdД›podobnД› se bude jednat o zГЎnД›tlivГЅ proces, kterГЅ je potЕ™eba Е™eЕЎit. S

Plísňová onemocnění 13 :: EXOTICKÉ PTACTVO

bГЅvГЎ zpravidla Trichophyton gallinae nebo T. mentagrophytes. MГ©nД› ДЌasto se mЕЇЕѕeme setkat s plГ­snД›mi r. Microsporum nebo Penicillium. Tyto povrchovГ© plГ­snД› napadajГ­ zpoДЌГЎtku zvlГЎЕЎtД› neopeЕ™enГЎ mГ­sta, pozdД›ji i peЕ™Г­. KoЕѕnГ­

PohlavГ­ Еѕeny |

ЕЅenskГ© pohlavnГ­ orgГЎny se dД›lГ­ na orgГЎny zevnГ­ a vnitЕ™nГ­. Jsou. nejДЌastД›jЕЎГ­m zГЎnД›tem je mykГіza – kvasinkovГЎ infekce. PЕ™i

Rakovina kЕЇЕѕe |

Rakovina kЕЇЕѕe je souhrnnГ© oznaДЌenГ­ pro nГЎdorovГЎ onemocnД›nГ­ postihujГ­cГ­ koЕѕnГ­ kryt tД›la. Typicky se projevujГ­ charakteristickГЅmi, rЕЇznД› zbarvenГЅmi vГЅrЕЇstky na kЕЇЕѕi. NГЎdorovГЎ. si charakteru, zbarvenГ­, velikosti a umГ­stД›nГ­ koЕѕnГ­ch vГЅrЕЇstkЕЇ. K

PlГ­sЕ€ovГ© KoЕѕnГ­ Infekce

o infekční onemocnění virového původu. Přenáší. PLÍSŇOVÉ KOŽNÍ INFEKCE Dermatomykózy se projevují jako okrouhlá, zarudlá a svědivá ložiska vyvolaná nižšími houbami, které se živí odumřelými vrstvami kůže. Mohou

Nemoci zad – Nemoci –

DermatomykГіzy (koЕѕnГ­ povrchovГ© houbovГ© infekce) Pojmem mykГіza se obecnД› oznaДЌuje onemocnД›nГ­ houbami, plГ­snД›mi a kvasinkami. DermatomykГіzy . Foto: 40 let starГ© nГЎpady v novГ©m balenГ­

PlГ­sЕ€ovГЎ onemocnД›nГ­ kЕЇЕѕe

Seznam mГ­st, z kategorie plГ­sЕ€ovГЎ onemocnД›nГ­ kЕЇЕѕe.. koupelnД› je rekonstrukce pouze zapoДЌatГЎ, viz foto. , umyvadlo, boiler. Do. DermatomykГіzy (koЕѕnГ­ povrchovГ© houbovГ© infekce) – Nemoci –

Prezentace “ZГЎsady odbД›ru a transportu materiГЎlu k.

Zásady odběru a transportu materiálu k mikrobiologickému vyšetření, průvodky Mikrobiologie a imunologie – BSKM021p + c Týden 13 Ondřej Zahradníček.. Transport moče Pro hodnocení močové infekce je důležitá kvantita – viz dále. Tu

DermatomykГіzy (koЕѕnГ­ povrchovГ© houbovГ© infekce) – Nemoci.

. a kvasinkami. DermatomykГіzy pЕ™edstavujГ­ plГ­sЕ€ovГЎ onemocnД›nГ­ kЕЇЕѕe. Jsou velmi ДЌastГ© u diabetikЕЇ (nemocnГЅch cukrovkou), ale pЕ™enГЎЕЎГ­ se i mezi jinak zdravГЅmi lidmi jako infekce, pЕ™edevЕЎГ­m pЕ™i nedostateДЌnГ© hygienД› nebo zapaЕ™enГ­.

Onychomykóza je infekční onemocnění nehtového aparátu způsobené mikroskopickými houbami: dermatofyty, kvasinkami (hlavně C.. „tinea unguium“ a zahrnuje houbové infekce. ploše nehtu. Bílé křídovité hmoty na povrchu

Ppt – PГЎtrГЎme po mikrobech DГ­l XIII. Mykologie PowerPoint.

OndЕ™ej ZahradnГ­ДЌek K praktickГ©mu cviДЌenГ­ pro VLLM0421c MГ­sto. Гєvodu. bdadafoto. . mykotickГЅch onemocnД›nГ­. NejdЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­ jsou mykГіzy, kterГ© dД›lГ­me na povrchovГ© (koЕѕnГ­ a slizniДЌnГ­ ) a orgГЎnovГ© ДЌi systГ©movГ©

Candida albicans a mouДЌnivka foto

Kožní mykózy – dermatomykóza, trichofycie, dermatofýza tinea (svědivá infekce mužských pohlavních orgánů), plíseň na nehtech. Další články k tématu moučnivka foto.

Candida albicans

Candida albicans je druh kvasinky, kterГЎ nД›kdy u lidГ­ zpЕЇsobuje ГєstnГ­ a genitГЎlnГ­ houbovГ© infekce. Tato. PovrchovГЎ kandidГіza sliznic se diagnostikuje pomД›rnД› snadno. KultivaДЌnГ­. DomГЎcГ­ lГ©ДЌba vaginГЎlnГ­ kvasinkovГ© infekce

Imunita včel

(Moderní včelař 3/2008, s. 17 – 19)

V poslední době se opakují úhyny větších počtů včelstev u nás i v cizině. Včelstva hynou většinou na kleštíkovitost (varroózu), mor a oslabená včelstva i na nosematózu. Problémem jsou také virová onemocnění. Málo se asi mezi včelaři ví, že podobně jako člověk nebo jiní živočichové, má i včela vyvinutou vlastní vrozenou imunitu, která jí pomáhá vzdorovat patogenním mikroorganismům.

Imunita, neboli schopnost organismu bránit se proti škodlivým látkám a mikrobiálním patogenům, je tvořena několika složkami: vnější a fyzikální bariéry, buněčná imunita a humorální imunita.

Fyzikální bariéry

Mezi fyzikální bariéry můžeme zařadit kutikulu, stěnu mesenteronu a slizovité vrstvy, které tvoří bariéru proti vstupu mikroorganismu do těla živočicha. Patogen si však často najde cestu nebo způsob, jak si vytvořit vstup do těla hostitele, např. chemické naleptání překážky nebo využije otevřené poranění na těle hostitele, třeba po poranění kleštíkem včelím (obr. 1 a 2).

Obr. 1: Šipka naznačuje místo kousnutí roztočem V.d. na kukle (Kanbar a kol., 2004)

Obr. 2. Mikroskopický snímek otvoru v kutikule dospělé včely po kousnutí roztočem. (Kanbar a kol., 2004)

Buněčná imunita

Buněčná imunita je tvořena imunitními buňkami. Tyto buňky jsou schopny se samy bránit proti patogenům. Jako příklad uveďme fagocyty, buňky schopné fagocytózy (obr. 3) – pohltí patogenní částici (tzv. antigen) a „stráví“ ji (obr. 4). Rozdíl mezi buněčnou a humorální imunitou často splývá, protože obě složky imunity jsou na sobě funkčně závislé. Velmi důležitá funkce imunitních buněk je syntéza humorálních faktorů – látek zodpovědných za humorální imunitu.

Obr. 3: Fagocyt pohlcující bakterii, bakterie je potom v těle fagocytu strávena.

Obr. 4: Ilustrativní schéma pohlcení antigenu a jeho strávení fagocytem.

Humorální imunita

Humorální imunita je speciální název pro imunitu, která je zprostředkována pomocí chemických látek, jež produkují různé buňky v těle (především buňky imunitní). Mezi tyto látky se řadí např. imunopeptidy, lysiny a aglutininy (Turner, 1994).

Imunopeptidy jsou krátké bílkoviny podílející se na imunitní reakci, v hmyzí říši je jich známo více než 200 (Nappi a Ottaviani, 2000), nejčastěji jsou namířeny proti houbovým a bakteriálním patogenům. V hemolymfě včely se nacházejí neustále, ale jen v nízkých koncentracích, avšak při jejím napadení dochází k syntéze dalších imunopeptidů, aby se zvýšila jejich koncentrace a patogen byl snáze zneškodněn.

Apidaeciny je název pro skupinu imunopeptidů, které nejčastěji působí proti bakteriím, narušují jejich buněčnou stěnu a tím je usmrcují. Apidaeciny jsou velmi účinné, zatím jsou známy 4 typy apidaecinů, z nichž jeden zatím nebyl spolehlivě prokázán. Mezi další imunopeptidy patří např. abaecin, který má ale užší rozsah působení než apidaeciny, hymenoptaecin aj. U abaecinu byla objevena jeho účinnost proti bakterii Paenibacillus larvae. Imunopeptidy byly nalezeny také v mateří kašičce (např. royalisin). Royalisin je aktivní proti určitému typu bakterií, mezi něž mj. patří i bakterie moru včelího plodu (Bachanová a kol., 2001). Royalisin by tedy mohl pomáhat larvám bránit se bakteriím moru.

Lysiny jsou bílkovinné molekuly schopné zabíjet určité buňky. Hlavní člen skupiny lysinů je enzym lysozym. Lysozym se tvoří v buňkách střeva, v imunitních buňkách a u hmyzu také v tukovém tělese (Ponnuvel a Yamakawa, 2002). Lysozym chemicky zničí ochrannou vrstvu některých bakterií (grampozitivních), ty potom uhynou a stanou se neškodnými. Při infekci se zvyšuje koncentrace lysozymů v těle živočichů, díky tomu jsou lépe chráněni a patogen je zneškodněn.

Aglutininy jsou bílkovinné látky nacházející se také v hemolymfě včel. Účinkují ovšem trochu jinak než imunopeptidy a lysozym. Molekuly aglutininů jsou schopny navázat se na povrch cizí částice nebo buňky. Dochází k jejich obalení a izolaci od okolí. Aglutininy se často nachází na startu imunitní reakce. Pro imunitní odpověď organismu je totiž nutné patogeny poznat. Na identifikaci patogenů se podílejí právě aglutininy. Po obalení patogenu dochází buď k fagocytóze (plasmocyty jsou buňky v hemolymfě, které „sežerou“ cizí – nepřátelskou buňku, resp. částici), nebo je spuštěna série reakcí v těle hmyzu, která zajistí zneškodnění mikroorganismu – tzv. profenoloxidázová kaskáda. Aglutininy se účastní mnoha imunitních odpovědí, jsou vysoce specifické, tedy citlivé na určité chemické látky, proto se v hemolymfě nachází více typů aglutininů.

Nákaza patogeny

K virové a bakteriální nákaze dochází nejčastěji infikovanou potravou. Jedinec se však může nakazit i skrze povrchové zranění. U včel je nejčastěji způsobuje roztoč kleštík včelí (Varroa destructor), který nabodává kutikulu dospělých včel nebo kukel a odsává hemolymfu. Odsátím hemolymfy dochází ke snížení koncentrace látek, jež jsou zodpovědné za ochranu před patogeny. Navíc je porušena fyzikální bariéra (kutikula). Včela je tudíž oslabena a stává se náchylnější k bakteriální nebo virové nákaze. Proto je velmi důležité včely včas léčit na kleštíkovitost. Po překročení určité hranice počtu roztočů ve včelstvu může být na léčení pozdě, včelstvo bude oslabeno nejen kleštíkovitostí, ale i různými jinými patogeny – hmyzomorkami, viry, houbami – (Nosema spp.) a bakteriemi. Plod se také stává náchylnější k infekci v důsledku stresu, který způsobují parazitující roztoči.

Je prokázáno, že včely nakažené roztočem jsou náchylnější k infekci virem deformovaných křídel (DWV, obr. 5 a 6), ovšem je také zjištěno, že silná invaze roztoče ve včelstvu není dostatečná k propuknutí nákazy DWV v celém včelstvu, to musí být pravděpodobně oslabeno ještě dalšími vlivy. Parazitace včel roztočem potlačuje jejich imunitu, je snížena transkripce genů (tzn. „přepis genů v bílkoviny“) kódujících antimikrobiální peptidy nebo enzymy zodpovědné za imunitu (Xiaolong a kol., 2005).

Pokud krmíme včelstva medem, je nutné znát jeho původ. I když má včela vyvinuté určité bariéry vstupu bakterie do těla, při silném infekčním tlaku neodolá a larva nebo včela se nakazí, uhyne a stane se tak infekční pro další jedince v úle.

Aktivace imunitních odpovědí organismu ovšem není zadarmo. Evans a kol. (2005) např. zjistili, že morem nakažené včelstvo produkovalo více imunopeptidu abaecinu, ale zároveň došlo ke snížení plodnosti včelstva.

Obr. 5: Včely postižené virem deformovaných křídel.

Obr. 6: Prázdné a plné viriony (virové částice) viru deformovaných křídel izolovaných z nakažených včel. Plné viriony ještě obsahují svoji genetickou informaci uloženou v nukleové kyselině – RNA. Prázdné virony již svojí RNA nakazily buňku – RNA byla „vstříknuta“ do hostitelské buňky. RNA viru deformovaných křídel obsahuje cca 10140 nukleotidů – jednotlivých částic („cihel“), ze kterých je RNA poskládána (Lanzi a kol., 2006).

Obrana patogenů před imunitou hostitele

Bohužel se nebrání pouze včely před patogenem, ale brání se i patogen před včelami, resp. před jejich imunitou.

Viry se váží do určitých receptorů na hostitelské buňce na principu zámku a jediného klíče, který do něj zapadá. Tyto receptory nejsou primárně určeny pro viry, ale např. pro komunikaci mezi buňkami ve tkáních. Viry se je ovšem naučily využívat ve svůj prospěch. Antivirotika (léky proti virům) často působí na tyto receptory, určitým způsobem je upraví a tím je znemožněno navázání se virů. Viry mají ale schopnost rychle se adaptovat tak, že zmutují a „najdou“ si jiný receptor na hostitelské buňce, na který se naváží. To způsobuje při léčbě virových onemocnění značné problémy, proto je složité vyvinout lék, který by vydržel být účinný po dlouhou dobu. Z tohoto důvodu asi nebudeme mít v brzké době účinná antivirotika působící na včelí viry.

Bakterie jsou schopné vytvářet látky, které inhibují enzymy startující imunitní reakce včelí buňky. Mohou se tak stát „agresivnějšími“ a působit velké škody v těle včel. Bakterie jsou také schopny vytvořit si protilátky na léčiva, a to způsobuje neúčinnost antibiotik. Kleštík včelí je také schopen vytvořit si rezistenci na léčiva, která proti němu používáme.

Toto jsou jen příklady adaptivnosti patogenů. Je nutné si uvědomit, že nebojujeme jen my léčivy proti patogenům, ale že i patogeny se snaží bránit léčivům a tak si zajistit přežití.

Všechny části imunity spolu úzce souvisí. Kdyby fungovala jen jedna složka, včelí organismus by se nedokázal ubránit invazi mikroorganismů.

Jak bychom mohli včelám pomoci?

Včelí imunitu, jak bylo napsáno výše, ovlivňuje řada faktorů. Mohli bychom včelám napomoci bránit se patogenům? Lze zavést některá preventivní opatření v boji proti nemocem?

Nyní naše včelstva asi nejvíce ohrožuje roztoč kleštík včelí, který páchá značné škody. Často však není sám, doprovázejí jej viry a bakterie, které je schopen přenášet a které dokončí jím započaté dílo zkázy. Rozmnožování roztočů napomohly i poslední dvě velmi teplé zimy. Při delším období plodování měli roztoči šanci stihnout více generací a tudíž došlo k jejich přemnožení a úpadku včelstva v letních měsících.

Léčení je třeba provádět v návaznosti na stav vývoje populace roztočů. Ne tedy podle kalendáře, ale podle diagnostiky přirozeného letního spadu roztočů. Za velmi perspektivní se dnes obecně považují aplikace kyseliny mravenčí.

Nemálo důležitá je hygiena ve včelařském provozu, čisté nářadí, nové plásty a vydesinfikované úly nám mohou velmi pomoci udržet naše včelstva zdravá. Snížíme totiž potenciální nebezpečí infekce patogenních mikroorganismů. Budou-li mít včely méně nepřátel ve svém obydlí, snáze se ubrání zbytku patogenů, které je ohrožují jinde.

Brakujme také špatná, málo životaschopná včelstva! Často se snažíme za každou cenu udržet slabé „včelstvíčko“ při životě, ale málokdy si uvědomujeme, že tím šíříme nevhodné geny do svého okolí, nemluvě o nemocech , kterými jistě tato včelstva trpí a mohou tedy nakazit další včelstva na včelnici.

Všechny výše popsané imunitní mechanismy jsou geneticky kódovány. Jestliže se najde včelstvo se špatnou genetickou výbavou je lepší ho utratit – ušetříme si tím spoustu práce v budoucnu. Jak poznáme špatnou genetickou výbavu? Včelstvo se nemůže dostat do síly, zjara bývá postiženo nosematózou, má krátkověké včely, špatně zimuje atp. Chovejme jen zdravá včelstva s kvalitními matkami – jistě se nám cena vložená do matek vrátí, přinejmenším na zdraví včel.

Plemenné matky jsou šlechtěny mj. i na čistící pud, ten je z hlediska prevence včelích nemocí velmi důležitý. Včelstva s dobrým čistícím pudem lépe „uklízejí“ prostor úlu, vyklízejí mrtvé larvy a kukly, uklízejí úlové dno atd. Úklidem se sníží počet potenciálně infekčních mrtvých jedinců v úle, poklesne tím riziko onemocnění celého včelstva.

Zalétlé roje jsou také častým zdrojem nemocí, naše včely je mohou vyloupit a přinést si tyto nemoci domů. Je zjištěno, že roje dokáží doletět až 16 km daleko! To je obrovské riziko šíření např. moru včelího plodu. Velmi snadno se tak přenese do sousedního okresu, který měl doposud zdravá včelstva.

Toto jsou jen základní a často zdůrazňované možnosti ochrany včel před atakem patogenů. Dbejme však alespoň na ně, snáze pak udržíme naše včelstva zdravá.

Budoucnost

O včelí imunitě je toho známo zatím poměrně málo, ale stále se objevují nové poznatky, souvislosti a nové látky, které pravděpodobně mají podíl na ochraně včel před patogeny. Výzkumu také velmi pomohlo přečtení celého genomu včely. Ví se, že existují rozdíly v imunitní odpovědi u různých genotypů včel. Toho by se mohlo využít ke šlechtění včel imunních proti různým nemocem, snad už v blízké budoucnosti.

Hledání, prohlížení a navigace

Nacházíte se zde: Home > Články > Absolventská práce (5. díl) – Nemoci včel

Hlavní menu

Značení matek

Náhodná fotografie

Kdo je online

Absolventská práce (5. díl) – Nemoci včel

Napsal uživatel Radka Kotalová Pondělí, 13 Prosinec 2010 00:00

2. 5 Nemoci včel

Včela a plod mohou onemocnět některou z nemocí, která se u těchto živočichů vyskytuje. Nemoci se dělí na nenakažlivé a nakažlivé. Nakažlivé onemocnění se dále dělí na infekční, které jsou způsobeny viry, baktériemi a houbami a onemocnění parazitární, jejíž příčinou jsou především prvoci a roztoči. Nemocí včel je spousty, proto se v této části zaměřím jen na ty nejznámější.

Nemoci včel nejsou žádná legrace a je nutno je brát velmi vážně. Jestliže se naskytne situace, kdy včelař musí díky nemoci upálit svá včelstva, znamená to pro něho, jako by mu umřel člen rodiny.

2. 5. 1 Infekční onemocnění

Infekční onemocnění je proces, při kterém se choroboplodné mikroorganismy dostávají do styku s hostitelským makroorganismem a vyvolávají jeho onemocnění (ENCYKLOPEDICKÝ SLOVNÍK 1993).

2. 5. 1. 1 Bakteriální nákazy

Jedná se o nejzávažnější onemocnění včelích larev, kterou způsobuje tyčinkovitá bakterie Paenibacillus larvae, která žije v jejich střevě. Napadené larvy zahubí a včelstvo slábne, onemocnění není rozpoznatelné.

Příznaky se projevují až u zavíčkovaného plodu. Víčka jsou ztmavlá, propadlá, proděravělá. Plást bývá nepravidelně zakladen.

Nákaza se šíří infikovanou potravou, zalétlými včelami a roji, loupeží, infikovanými plásty, úly a včelařským příslušenstvím. Nejčastěji se vyskytuje v zimním období.

Léčení není účinné, pouze tlumí příznaky. Postižená včelstva se utrácejí, vybavení se pálí (VESELÝ a kol. 1985, s. 283-285).

Tuto nemoc způsobuje směs několika mikrobů, kteří si navzájem připravují podmínky k množení, např. Streptococcus pluton, Bacillus alvei, Bacillus laterosporus a další.

Bakterie se dostanou s potravou do žaludku, kde se rychle rozmnoží.. Infikované larvy nevytváří kuklu tak pevnou jako larvy zdravé. Nemocné larvy hynou ještě před zavíčkováním a rychle se rozkládají. Z nakažených larev, které přežijí, se vytvoří menší kukly a také vylíhlé včely jsou menší, než včely zdravé. Kromě toho mají takto postižené včely na povrchu těla zárodky bakterií, takže dále šíří infekci.

Nakažené larvy ztrácejí článkování, těla měknou a klesají na dno buňky, nakonec se mění v tmavohnědou kašovitou hmotu.

Hniloba se vyskytuje hlavně v jarních chladnějších a vlhčích měsících, vrcholí v květnu a červnu.

Obecní úřad nařídí prohlídku všech včelstev v obci a likvidaci včelstva nemocného nákazou. Používané nářadí se musí spálit a stejně tak i pracovní oděv (VESELÝ a kol. 1985, s. 281-282).

Původce nemoci je mikrob Bacillus apisepticus, který se dostane do hemolymfy a vyvolá hynutí včel. Do včely se původci této nemoci dostanou vzdušnicemi nebo trávicím ústrojím s potravou. Onemocnění vypukne při oslabení včelstva.

Včely jsou zpočátku neklidné, později slábnou a přestávají létat. Mohou také ztratit ochlupení těla, takže jsou nápadně černé a lesklé. Nakonec uhynulé včely vysychají a rozpadají se na „prach“.

Mrtvoly včel je nutné sesbírat a spálit. V okolí úlu se přeryje půda a dezinfikuje. Dezinfekce je důležitá i u pracovního oděvu a nářadí (VESELÝ a kol. 1985, s. 286).

2. 5. 1. 2 Houbová onemocnění

Včelí úl se stává vhodným prostředím pro bujení hub, není-li vhodně větrán. Mnohé druhy neškodí včelám ani plodu a objevují se na plástech hlavně po zimě.

Zvápenatění včelího plodu

Onemocnění způsobuje mikroskopická houba – plíseň Ascosphaera apis. Infikované larvy hynou většinou během 2 dnů po zavíčkování, některé již před zavíčkováním.

Víčka buněk s infikovaným plodem jsou skvrnitá, mírně propadlá.

Houba spotřebovává veškerou potravu, kterou larva dostane, nakonec ji zcela vyhladoví. Poté prorůstá a požírá celé tělo, které “zvápenatí”. Larva lehce zežloutne, její tělo za současného ztvrdnutí vyschne a včely je z buňky odstraní.

Mumifikované larvy a postižené plásty se spálí. Úl, včetně pracovního nářadí a oděvu, se vydezinfikuje. Víčka buněk s infikovaným plodem jsou skvrnitá, mírně propadlá (VESELÝ a kol. 1985, s. 286-288).

Jedná se o houbovou nákazu, většinou způsobenou houbou Aspergillus flavus.

Šíření nákazy probíhá větrem i vodou a do včelstev jsou přinášeny včelami i jiným hmyzem. S potravou vniknou do žaludku včelí larvy, kde vyklíčí. Larva následně uhyne a stane se velmi tvrdou tzv. „mumií“.

Bývají napadány i dospělé včely a někdy i člověk. Napadené dospělé včely mají ztvrdlý zadeček a nejsou schopné letu. U člověka může vyvolat dlouhodobé záněty.

Uhynulé včely se pálí; úl, pracovní oděvy a nářadí se vydenzifikují (VESELÝ a kol. 1985, s. 288).

2. 5. 1. 3 Virová onemocnění

Viry jsou nejmenší organismy, jejichž velikost je v miliontinách milimetru (nm). Rozmnožují se v buňkách některých tkání, způsobují jejich rozpad a nakonec smrt infikovaného jedince. Mezi takováto onemocnění patří např. virová paralýza včel, která se ještě dále dělí na různá onemocnění (ENCYKLOPEDICKÝ SLOVNÍK 1993).

2. 5. 2 Parazitární onemocnění

Způsobují je prvoci a roztoči. Rozmnožují se velmi rychle, někteří z nich mohou způsobit vážná onemocnění všech zvířat včetně člověka.

Varroáza je celosvětově nejrozšířenější a nejzávažnější onemocnění včelího plodu a dospělých včel.

Toto onemocnění včelího plodu i dospělých včel vyvolává roztoč Varroa destructor nebo-li kleštík včelí, který saje z včelích kukel i dospělců hemolymfu.

Onemocnění se šíří především pomocí živých včel, trubců a matek. Včely a trubci šíří onemocnění především při zalétávání do cizích úlů a při rojení. Rychlejšímu množení onemocnění pomáhá sám člověk převozem napadených matek a včelstev.

Oplozené samičky roztoče se nechají zavíčkovat společně s larvou v buňce. Zde nakladou vajíčka, z kterých se vylíhne další generace roztočů. Z prvního vždy sameček, z ostatních samičky. Ještě před vylíhnutím včelí larvy se v buňce spáří, samečkové potom zahynou.

Takto narozené včely se rodí s různým stupněm poškození (nedokonale vyvinutá křídla a zadeček, zakrnělé nohy, popřípadě menší počet noh), které zkracuje jejich život. Včelstvo tak postupně slábne, až nakonec zahyne zcela (nejčastěji v průběhu zimy, kdy se žádné včely nelíhnou).

Trubčí plod bývá napadán až 17krát více, než plod dělnic. Včelař při podezření na nákazu varroázou pokládá na dno úlu papírovou podložku, na níž po čase nachází mrtvé roztoče. Další, časové náročnější diagnostickou metodou je prohlídka zavíčkovaného trubčího plodu. V každém úle včelař musí z buněk vytáhnout a prohlédnout nejméně 100 kukel. Na kuklách, které jsou ještě bílé, lze světlehnědé parazity snadno rozeznat.

Léčení je povinné – řídí se vyhláškou Státní veterinární správy. Hlavní fáze probíhá v říjnu, listopadu a prosinci, léčí se fumigací (kouřem) nebo aerosolem (mlha). V letním období je možné léčit také kyselinou mravenčí anebo po nařízení Státní veterinární správy kontaktními pásky. S výjimkou kyseliny mravenčí je léčení možné jen mimo hlavní snůškové období – aby se stopy léčiv nedostaly do konzumního medu (VESELÝ a kol. 1985, s. 293-295; VČELKY, dostupné na: http://www.vcelky.cz/nemoci.htm).

Původcem je mikroorganismus Nosema apis neboli hmyzomorka včelí, jež vyvolává nejrozšířenější a nejčastější průjmové onemocnění dospělých včel.

Hmyzomorka se dostane s potravou přes medový váček do středního střeva (žaludku), kde se množí. Včely nedokáží strávit řádně potravu a v důsledku průjmu kálí i v úlu. Ve výkalech je mnoho nestrávené sladiny, která láká další včely a tak se onemocnění šíří.

Včely jsou neschopné letu, velmi obtížně lezou na dně úlu. Dalším příznakem pokročilé nákazy jsou hnědé až žluté vodnaté výkaly.

Nosemóza napadá včelstva zejména na jaře, kdy včely nemají dostatek příležitostí k pročišťovacím proletům.

Důležité je správné ošetřování včelstev. Jestliže již onemocnění ve včelstvu propuklo, je nutné úl vydezinfikovat a léčením omezit rozvoj nemoci. Uhynulé včely se spálí (VESELÝ a kol. 1985, s. 289-291).

Acarapis woodi neboli roztočík včelí je původcem tohoto onemocnění. Oplozené samičky přecházejí na mladé včely, u nichž pronikají do prvního páru hrudních vzdušnic.

Jsou-li v pozdějším období vzdušnice naplněny těly roztočíků, mohou žít i na povrchu jejich těl. Roztočík je vázán svým životem na včelu a mimo ni hyne za dva, výjimečně za více dnů. Proto se onemocnění šíří živými jedinci včely medonosné při rojení.

Nejčastěji se onemocnění vyskytuje v zimě při prvních proletech včel, popřípadě po delším období nepříznivého počasí, kdy včely neopouštěly úl.

Klinické příznaky se objeví za 3-4 roky od proniknutí roztočíků do včelstva. Nemocné včely jsou bezletné, poskakují, někdy mohou mít na jedné straně křídla vyvrácená. Padají na zem, slézají se do hloučku a hynou (VESELÝ a kol. 1985, s. 292-293).

2. 5. 3 Nenakažlivé nemoci plodu a včel

K úhynu plodu hladem a následnému požírání dochází nejčastěji ke konci zimy a na jaře, protože v této době nejsou včelstva dostatečně zásobována kvalitní potravou. Pokožky z vysátého nezavíčkovaného plodu se nachází na dně úlu a v buňkách plástů. U zavíčkovaného plodu bývají porušena víčka a vysáty měkké části kukel. Onemocnění zaniká po odstranění jeho příčin během několika týdnů (VESELÝ a kol. 1985, s. 278).

Hynutí plodu zimou a přehřátím

Plod uhynulý zimou hyne většinou na okrajích plástů. Má šedou až černou lesklou barvu. Pokud včely plod včas neodstraní, podléhá po určité době bakteriálnímu rozkladu.

Při déle trvajícím zvýšení teploty nad 36°C plod hyne. Mnohdy to bývá při nedostatečném přívodu vzduchu, např. při ucpání česen. Při vysoké teplotě se včely snaží především snížit teplotu v úle odpařováním vody. Při nedostatku vody se včely „vrhají“ na plod a vodu z něj vysávají. Trvá-li přehřátí jen krátce, plod se vylíhne, ale takové včely mají pak deformovaná křídla a nevyvinuté nohy (VESELÝ a kol. 1985, s. 278).

Během zimy se u včel mohou projevit poruchy zažívání, které se můžou někdy zaměnit s nosemózou.

Vyskytuje se ke konci zimního období, kdy včely vyprazdňují své přetížené výkalové vaky.

Příčinou je těžko stravitelná potrava, dlouho trvající zima, časté vyrušování včelstev ze zimního klidu, nedokonale zpracované cukerné zásoby.

Včely mají zvětšený zadeček, jsou malátné, neklidné a silně hučí. Časně vyletují a v úle je hodně mrtvolek. Z úlu je cítit hnilobný zápach (VESELÝ a kol. 1985, s. 278-279).

Většinou tzv. májovkou trpí mladé včely, které spotřebovávají velké množství pylu. Onemocnění se vyskytuje nejčastěji v květnu, kdy kvete nejvíce rostlin.

Nejčastěji k zácpě dochází v období, kdy je ve včelstvu málo mladých včel a velké množství nezavíčkovaného plodu. Včely jsou proto nuceny konzumovat hodně pylu. Také toxický pyl a nektar z jedovatých rostlin mohou způsobit zácpu včel. Chladné počasí se na tomto onemocnění také podílí, znemožňuje včasné vyprázdnění výkalových vaků mladých včel a brání tak přínosu vody do úlů.

Nemocné včely mají zduřelý zadeček a kálejí v úle několikacentimetrové výkaly žlutohnědé barvy. Postižené mladušky lezou po úlu a velmi těžce létají. Většina takto nemocných bezletných mladušek hyne.

Onemocnění lze předcházet silnými včelstvy, slunečným stanovištěm a zabezpečením blízkého a nezávadného zdroje vody a pylu (VESELÝ a kol. 1985, s. 279).

Včelí genocida (CCD – Colony Colaps Disorder)

CCD nebo-li syndrom rozpadu včelstev je nemoc, kdy včely nečekaně, náhle, zničehonic odletí z úlu a už se nevrátí. Dělnice začnou opouštět úl a odletí dožít svůj život někde v přírodě o samotě. Včely, jež úl opustily, brzy zahynou hlady stejně jako ty, které v úlu zůstanou.

Včelstvo, které bez problémů fungovalo, se během pár dní rozpadne. CCD je velkou záhadou pro stovky vědců, kterou se snaží objasnit. Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského tvrdí, že jedním ze spouštěcích momentů CCD je okamžik, kdy včelstvo napadne roztoč Varroa destructor. Ten včely oslabuje, takže je pak můžou snáze ohrozit další viry, bakterie, paraziti a plísně. Když ve společenství začne slabých jedinců přibývat a i ostatní nemají dostatek síly, prostě to vzdají. Přestanou se o své nemocné a také o chod včelstva starat.

Jednou z dalších příčin vzniku syndromu CCD mohou být podle některých vědců neonicotinoidy, které jsou součástí různých agrochemikálií používaných jako mořidla pro ochranu rostlinných semen.

Podle tajemníka Českého svazu včelařů Miloslava Peroutky může mít vliv na sebevražedné chování včel jejich monotónní strava. Může to být tehdy, jestliže se posekají všechny louky a spolu s intenzivním [1] zemědělstvím dojde ke snížení biodiverzity. Včely mají dostatek pylu, ale jen z jedné rostliny. Brzy by se tato výživa odrazila na jejich celkovém zdraví (KYŠA 2009, dostupné na http://hn.ihned.cz/c1-38840240-tajemny-zabijak-vcel).

[1] Intenzivní zemědělství – hlavním rysem je pěstování velmi omezeného počtu druhů plodin.

Leave a Reply