Tinea pedias cruris corporis fungální infekce (Objednejte antifungální sprej OnycoSolve)

Terfimed 250

Základní informace

Terbinafinum 250 mg v 1 tabletě

Farmakoterapeutická skupina

Antimykotika pro systémové použití, allylaminy (ATC kód: D01BA02)

Mykotické infekce kůže a nehtů: léčba onemocnění tinea corporis, tinea cruris, tinea pedis a léčba onychomykózy způsobená dermatofyty. Přípravek Terfimed 250 nemá oproti lokálně podávanému terbinafinu žádný účinek při léčbě pityriasis versicolor.

Charakteristika

Terbinafin je allylaminové fungistatické až fungicidní antimykotikum s relativně širokým antifungálním spektrem, které dobře proniká do kůže a jejích adnex. Inhibicí enzymu skvalenepoxidázy narušuje v buňkách mikromycet časné stadium syntézy ergosterolu. Ergosterol představuje životně důležitou membránovou komponentu mykotických buněk. Kromě deficitu ergosterolu dochází i k mezibuněčné kumulaci skvalenu, což má za následek odumírání fungální buněčné membrány. Terbinafin je účinný zejména vůči dermatofytům – např. rodu Epidermophyton,Trichophyton a Microsporum. Proti mnohým kvasinkám druhu Candida vykazuje slabý a méně spolehlivý účinek.

Léková forma

Více informací

Dávkování a způsob podání

U infekce kůže 1 tableta 1× denně po dobu 2—6 týdnů, u onychomykózy rukou 1 tableta 1× denně po dobu 6 týdnů, u onychomykózy nohou 1 tableta 1× denně po dobu 12 týdnů. Tablety se polykají celé a zapíjejí vodou, lze je užívat s jídlem nebo bez něj.

Kontraindikace

Hypersenzitivita na terbinafin a pomocné látky, závažné poruchy jater a ledvin, laktace. V graviditě by měl být přípravek podáván jen tehdy, je-li to nezbytně nutné.

Účinek terbinafinu zvyšuje cimetidin a snižuje rifampicin. Terbinafin minimálně inhibuje metabolizmus léků zprostředkovaný cytochromem P-450 (cyklosporin, terfenadin, triazolam, tolbutamid, perorální kontraceptiva) vyjma těch, které jsou metabolizovány prostřednictvím enzymu CYP2D6 (metoprolol, propafenon, některé β-blokátory či antidepresiva). V případě nutnosti současného podávání terbinafinu a flukonazolu je třeba odpovídajícím způsobem upravit dávkování terbinafinu.

Nežádoucí účinky

Pocit plnosti, nechutenství, dyspepsie, nevolnost, mírná bolest v břiše, průjem, bolest kloubů a svalů, alergické kožní reakce (vyrážka, kopřivka), bolest hlavy.

Upozornění

Použití přípravku u dětí se nedoporučuje pro nedostatek zkušeností.

Dostupnost

8, 14, 28 nebo 42 tablet

Balení dostupné v ČR

14 nebo 28 tablet

Podrobné informace

Pro širokou veřejnosti:

Pro odborníky:

S podrobnějšími informacemi o přípravku se seznamte v SPC.

Diagnostika a léčba dermatofytóz

Autor: Jana Hercogová

Dermatofytózy jsou vyvolávány dermatofyty a jsou klasifikovány podle toho, kterou část těla postihují. U prepubertálních dětí se nejčastěji vyskytují tinea corporis a tinea capitis, zatímco u dospívajících a dospělých se s větší pravděpodobností vyvinou tinea inguinalis, tinea pedis a tinea unguium (onychomykóza). Klinická diagnostika nemusí být vždy spolehlivá, neboť stejné léze jako v případě dermatofytóz se mohou tvořit také při jiných onemocněních. Například u tinea corporis hrozí záměna za ekzém, u tinea capitis za alopecia areata a u onychomykózy za dystrofii nehtů na nohou vzniklou v důsledku opakovaných nezávažných traumat. Lékaři by si měli podezření na onychomykózu a tinea capitis potvrdit za pomoci testu s hydroxidem draselným nebo kultivací. Tinea corporis, tinea inguinalis a tinea pedis obecně reagují na levnou topickou léčbu, např. krémy s obsahem terbinafinu či butenafinu, ale při rozsáhlém postižení, selhání topické terapie, u imunokompromitovaných pacientů nebo u závažné „mokasínové“ tinea pedis mohou být indikována perorální antimykotika. Perorální podávání terbinafinu je vzhledem ke snášenlivosti, vysoké četnosti vyléčení a nízké ceně farmaka léčbou první linie u tinea capitis a onychomykózy. Fungální absces bychom měli léčit griseofulvinem, pokud jako jeho vyvolávající patogen nebyl prokázán Trichophyton. Není‑li fungální absces ve vlasaté části hlavy léčen promptně, hrozí jizvení a trvalá ztráta vlasů.

Tinea infections are caused by dermatophytes and are classified by the involved site. The most common infections in prepubertal children are tinea corporis and tinea capitis, whereas adolescents and adults are more likely to develop tinea cruris, tinea pedis, and tinea unguium (onychomycosis). The clinical diagnosis can be unreliable because tinea infections have many mimics, which can manifest identical lesions. For example, tinea corporis can be confused with eczema, tinea capitis can be confused with alopecia areata, and onychomycosis can be confused with dystrophic toenails from repeated low‑level trauma. Physicians should confirm suspected onychomycosis and tinea capitis with a potassium hydroxide preparation or culture. Tinea corporis, tinea cruris, and tinea pedis generally respond to inexpensive topical agents such as terbinafine cream or butenafine cream, but oral antifungal agents may be indicated for extensive disease, failed topical treatment, immunocompromised patients, or severe moccasin‑type tinea pedis. Oral terbinafine is first‑line therapy for tinea capitis and onychomycosis because of its tolerability, high cure rate, and low cost. However, kerion should be treated with griseofulvin unless Trichophyton has been documented as the pathogen. Failure to treat kerion promptly can lead to scarring and permanent hair loss.

Diagnostika a léčbadermatofytóz

Prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc., MHA

Autoři předkládají doporučení, jak diagnostikovat a léčit mykotické infekce působené vláknitými houbami, tj. dermatofyty. Protože jsou to praktičtí lékaři, je vidět řadu rozdílů v přístupu jak k diagnostice a léčbě, tak i ke klasifikaci jednotlivých nozologických jednotek, které jsou navíc ve Spojených státech amerických tradičně nazývány jinak než v Evropě. Už samotný název článku „diagnostika a léčba tinea infections“ nedává žádný smysl, neboť „tinea“ je klinické označení pro infekci působenou vláknitými houbami. Podobně používat jako synonyma „tinea unguium“ a „onychomykóza“ není správné (onychomykóza má více příčin, způsobují ji nejen dermatofyta), stejně jako „tinea versicolor“ a „pityriasis versicolor“ (jde o chorobu působenou kvasinkami, nikoli o tineu, tedy jen druhý název je správný). Článek problematiku dermatofytóz velmi zjednodušuje a neuvádí hlavní dělení těchto dermatomykóz, tzn. na infekce superficiální a infekce hluboké, což má zásadní význam pro léčbu. V českém překladu je nesprávně užit opakovaně termín „fungální absces“ pro kerion, chybí zmínka o dalším projevu hluboké dermatofytózy postihující kštici (scutulum).

Mykotické infekce se dělí z různých hledisek: podle původce, podle toho, kde se tento agens vyskytuje (v půdě, u zvířat, u lidí), podle lokalizace nebo hloubky postižených struktur kůže. Základní dělení je na povrchové (postihují rohovou vrstvu epidermis, vlasy/chlupy a nehty), hluboké (infekce škáry a podkoží, některá dermatofyta mohou působit i hluboké dermatofytózy kštice) a systémové. Superficiální dermatomykózy jsou buď nezánětlivé (pityriasis versicolor), nebo zánětlivé – dermatofytózy (předmět tohoto sdělení) a kandidózy.

Dermatofytózy mají tři hlavní původce – rody Trichophyton, Microsporum a Epidermophyton, nejčastější příčinou dermatofytóz jsou s výjimkou tinea capitis druhy Trichophyton rubrum a Trichophyton mentagrophytes. Poslední jmenovaný druh má navíc dvě varianty – Trichophyton mentagrophytes var. mentagrophytes (zoofilní typ, přenášený na člověka ze zvířat) a Trichophyton mentagrophytes var. interdigitale (antropofilní typ, přenášený z člověka na člověka).

Typickou kožní lézí tinea superficialis na hladké kůži (trupu, obličeji, končetinách) je červený, ostře ohraničený plak (plochá široká léze nad niveau okolníkůže), s vyvýšenými okraji, na kterých jsou šupiny a v případě akutního průběhu i pustuly. Tyto kožní léze se jednak kontaktem s nemocnou kůží šíří na další místa na těle a jednak se rozšiřují do plochy. Důležitým subjektivním příznakem je svědění, důležitým objektivním příznakem jsou šupiny na okraji, nebo pokud mají léze tzv. formu iris (mají soustředné kruhy připomínající duhovku nebo terč), i na těchto anulárních projevech. Důvodem přítomnosti šupin na povrchu plaků je fakt, že mikroskopické houby se nacházejí ve stratum corneum pokožky. V klinické praxi je důležité znát různé klinické podoby povrchových dermatofytóz, včetně jejich variant. V USA se používá řada názvů, které se u nás nepoužívají (např. tzv. atletická noha je označení pro tinea pedis interdigitalis, „mokasinový typ tiney“ je hyperkeratoticko‑skvamózní tinea pedis). Vezikulózní tinea pedis se manifestuje v podobě puchýřků v klenbě nohy.

Diferenciální diagnostika tinea superficialis na hladké kůži je široká, jak autoři ukazují v přehledných tabulkách. Ráda bych zdůraznila, že pro odlišení jiných dermatóz autoři článku nezmiňují predilekční lokalizace – zatímco tinea vzniká v místě kontaktu s infekčním agens, kožní léze jsou proto na těle asymetricky rozšířeny a nemají typickou lokalizaci, o většině nemocí, jež je třeba odlišit, to neplatí. Psoriáza chronicky stacionární neboli plaková postihuje obvykle symetricky kůži nad lokty, koleny, křížovou oblast a kštici. Atopický ekzém je symetrický na končetinách i trupu a obličeji, u dětí často probíhá pod obrazem „pulpitis sicca“ neboli lamelózního olupování kůže na ploskách (často mylně považováno za superficiální dermatofytózu). Terčovité léze erythema multiforme jsou obvykle na dlaních, ploskách a nikdy nemají šupiny (nejde o zánět epidermis), podobně jako fixní lékový exantém či granuloma anulare. A pokud u některých dalších klinických jednotek šupiny přítomny jsou, jsou v celém rozsahu lézí, nejen na okraji (psoriáza, numulární ekzém). Šupiny na okrajích primárního plaku pityriasis rosea Gibert naopak jsou podobně distribuovány a i výsev vícečetných, menších sekundárních lézí s odstupem týdne může činit diferenciálně diagnostický problém. Ráda bych upozornila na fakt, že autoři opomenuli zmínit iniciální stadium mycosis fungoides, T‑buněčného kožního lymfomu a sekundární stadium syfilidy. Obě tyto klinické jednotky mohou probíhat pod obrazem mnohočetných červených nesvědivých makul až plaků se šupinami na povrchu, lokalizovaných na trupu.

Ze všech uvedených důvodů se domnívám, že doporučení léčit dermatofytózy hladké kůže pouze na základě klinického obrazu může být mnohdy obtížné i pro dermatologa. Pokud jsou anamnéza a klinický obraz typické, lze připustit zahájení léčby topickými antimykotiky, ale nedojde‑li ke zlepšení či zhojení lézí do dvou týdnů, je třeba odeslat pacienta k dermatologovi ke stanovení diagnózy. Úloha kožního lékaře je však zároveň velmi ztížená, protože kultivace původce z kožních lézí již ošetřovaných antimykotiky je prakticky nemožná. Dermatolog musí nejprve antimykotickou léčbu přerušit a teprve s odstupem buď provést vyšetření v louhovém preparátu (mikroskopické vyšetření s 20% KOH, jehož výsledek má zkušený dermatolog okamžitě, eventuálně do dvou hodin), nebo odebrat po otření kožní léze alkoholem pomocí sterilního tupého skalpelu šupiny z okraje lézí, které se kultivují na Sabouraudově glukózovém agaru (výsledek je za tři až čtyři týdny). Protože tyto obě varianty jsou problematické a oddalují stanovení diagnózy, v praxi se často přistupuje k provedení probatorní excize a dermatohistopatologickému vyšetření za použití barvení PAS. Správnou klinickou praxí by proto mělo být nejprve provedení mikroskopického vyšetření s pomocí KOH (louhového preparátu), eventuálně současného odběru na kultivaci a teprve poté zahájení léčby.

Zatímco u superficiální dermatofytózy kůže může dermatolog diagnózu určit bez laboratorních vyšetření, při podezření jak na hlubokou tineu kůže i kštice, tak na onychomykózu jsou louhový preparát a kultivace etiologického agens nezastupitelné. Proto lékař, který nemá možnost provést sám mikroskopické vyšetření, by měl pacienta odeslat na specializované pracoviště. Samotná problematika diferenciální diagnostiky tinea capitis i tinea unguium je totiž ještě složitější a i provedení odběru na kultivaci je třeba znát. Zahájení léčby systémovými antimykotiky bez předchozího přímého průkazu původce nejen že není lege artis, ale neodpovídá v případě fluconazolu ani podmínkám úhrady ze zdravotního pojištění. V praxi se setkáváme nejčastěji s lichen planus nebo psoriázou, eventuálně s různými onychodystrofiemi (včetně geneticky podmíněných – pachyonychia congenita) postihujícími nehtové ploténky, které byly opakovaně neúspěšně léčeny systémovými antimykotiky bez předchozího vyšetření a stanovení diagnózy.

Podobně jako jsou odlišně nazývány typy dermatofytóz, liší se i doporučená léčba. Lze zobecnit, že nejprve používáme topická léčiva a při neúspěchu léčby nebo při větším rozsahu onemocnění přistupujeme k systémové terapii. Hluboké dermatofytózy vyžadují vždy léčbu systémovou, podobně jako je tomu v případě imunosuprimovaných nemocných. Připadá mi zvláštní zdůraznění jen některých antimykotik a opomenutí jiných. Chybí též zmínka o možnosti využít topická léčiva připravovaná magistraliter s důrazem na vhodné vehiculum pro konkrétní lokalizaci. Např. pro onychomykózu je vhodné využívat laky a roztoky, na hladkou kůži krémy a masti, do kštice roztoky atd. Antimykoticky působí řada různých léků, které lze kombinovat se specialitami. Důvodem může být minimální využívání magistraliter léků v USA na rozdíl od ČR. Důležitou součástí léčby je správně vysvětlit pacientovi, jak aplikovat antimykotika (nestačí jen na samotnou kožní lézi, ale i do širšího okolí) a jak onemocnění předcházet, včetně dezinfekce oděvu či obuvi.

Předložený článek by měl upozornit na rozmanitost klinických obrazů dermatofytóz, na nezbytnost přímého průkazu etiologického agens před zahájením terapie a nezastupitelnost mezioborové spolupráce. Na závěr mi dovolte připomenout, že dermatologická mykologie má v ČR velkou tradici, v minulosti byla doménou kožních klinik, ze kterých se v poslední době pomalu přesouvají mykologické laboratoře do centrálních mikrobiologických. Diagnostika paradoxně sice pokročila, ale nemusí být vždy dostupná. Proto znalost provedení poměrně jednoduchého louhového preparátu v ordinaci dermatologa může být alternativou ke kultivačnímu vyšetření. Úlohou praktického lékaře je včas na dermatofytózu pomyslet, pacienta v případě jasného nálezu léčit nebo odeslat k dermatologovi a nezapomenout na hlášení infekční nemoci při hromadném výskytu.

Další články z této rubriky

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

tinea cruris

RADA PROTI SVĚDĚNÍ VARLAT

Svědění ovlivňující tříselnou oblast

Tinea cruris

Je dermatofytická infekce způsobující svědění a podráždění v oblasti třísel, postihuje zejména muže. Tato vyrážka je zapříčiněna pocením a těsným oblečením. Někdy se v záhybech kůže může objevit zarudlá vyrážka se šupinami, která se šíří plošně dále.

Kandidóza je kvasinková infekce, která se objevuje u obou pohlaví. U žen se objevuje v oblasti pochvy a způsobuje výtok spojený s pálením nebo intenzivním svěděním. U mužů bývá spojena s infekcí „glans penis“, která je prvotním příznakem onemocněním cukrovkou. Kandidóza může být způsobena nejen pohlavním stykem s nakaženou osobou, ale i užíváním antibiotik, které narušují střevní bakteriální flóru. Kvasinková infekce způsobuje podráždění, pálení, svědění a bolest v oblasti třísel. Těhotné ženy mohou být ke kandidóze náchylnější.

Psoriáza je chronické kožní onemocnění vyznačující se zarudlou a svraštělou kůží se stříbrnými šupinami. Tyto šupiny se objevují na kolenou, loktech, spodní části zad a na pokožce hlavy. Lupénka se může objevit i v rozkroku, zejména v oblasti třísel, protože se jí lépe daří na vlhkých místech, kde vytváří červené skvrny se šupinami.

Seboroická dermatitida

Seboroická dermatitida rovněž zasahuje třísla a je podobná lupénce (psoriáze).

Zveřejněno dne: 21.1.2013

CANDIDA ALBICANS

Candida albicans – příznaky

  • Nafouklé břicho a/nebo bolesti břicha
  • Pomalé a zmatené myšlení
  • Bílý povlak na jazyku nebo uvnitř v ústech
  • Svědění řitního otvoru
  • Chronické záněty dutin
  • Neustálý pocit únavy
  • Pocit předčasného stárnutí a vyhoření
  • Ztráta vlasů
  • Chuť na sladké
  • Bolesti hlavy
  • Pálení žáhy, plynatost, špatné trávení
  • Opary
  • Kvasinková infekce na intimních místech, afty
  • Změny nálad, problémy s pamětí a koncentrací
  • Premenstruální syndrom
  • Červené, podrážděné oči
  • Zvýšená citlivost na plísně, vlhko, znečištěné prostředí, cigarety a určité pachy
  • Kožní mykózy – dermatomykóza, trichofycie, dermatofýza tinea (svědivá infekce mužských pohlavních orgánů), plíseň na nehtech
  • Bolesti svalů a kloubů
  • Infekce močového ústrojí
  • Únava hned po probuzení
  • Úbytky váhy, či naopak nabírání váhy

Zveřejněno dne: 17.5.2014

KVASINKY NA KŮŽI

Příznaky vždy záleží na původci. Antropofilní plísně, které jsou přenosné z člověka na člověka, postihují nejčastěji meziprstí nohou a chodidla, kde se projevují svěděním, olupováním, někdy trhlinami. Nehty postižené plísní ztrácejí lesk, bývají žlutě zbarvené, ztluštělé, drolivé. Mnohem častěji jsou postiženy nehty nohou než rukou.

Zoofilní druhy, které jsou přenesené ze zvířat, vyvolávají ložiska kdekoliv na těle, častější jsou u dětí. Ložiska bývají okrouhlá nebo oválná, růžová, mají vyvýšený okraj a jemně se olupují. Postižení vlasaté části hlavy bývá také častější u dětí.

Mykóza vlasaté části hlavy se vyskytuje u dětí do puberty, u dospělých je vzácná. Po pubertě se vlasy zvýšenou činností mazových žláz přirozeně mastí a tento maz působí protektivně proti houbové infekci. U prepubertálních dětí postižených mykózou se ve vlasech objevují ložiska s částečně ulámanými vlasy a jemnými šupinami, vzácněji se tvoří hlubší zánětlivé infiltráty. Infekce bývá v Evropě nejčastěji přenesena ze zvířat, ale může se šířit i prostřednictvím hřebenů a infikovaných ručníků.

Mykóza ovlasené části hlavy: Tinea capitis

Tiena capitis je kožní infekce postihující ovlasenou část hlavy, obočí a řasy. Je typická pro dětský věk a v dětském kolektivu se může snadno šířit. Jejím nejčastějším původcem je zoofilní dermatofyt, který přenášejí koťata. Při zánětlivé formě se tvoří na pokožce červené ložisko s pupínky a puchýřky a dochází k zanícení vlasových váčků, z nichž se lehce uvolňují vlasy. Následkem tohoto kožního onemocnění může být plešatost. Při nezánětlivé formě se tvoří oválná, ostře ohraničená ložiska s olupující se kůží a ulámanými vlasy.

Mykóza obličeje, trupu a končetin: Tinea facei a tinea corporis

Toto plísňové onemocnění postihuje nevousatou část obličeje, trup a končetiny. Vyznačuje se prstenčitými, kruhovitými, někdy i vícenásobnými ložisky s vyvýšeným okrajovým lemem. Ložisko může svědit, od centra k okraji postupně bledne. Nejčastějším důvodem nákazy je kontakt s domácími zvířaty.

Mykóza vousů: Tinea barbae

Tinea barbae postihuje vousatou část tváře a krku. Projevuje se zánětem a hnisáním kůže a folikul (vlasových váčků).

Mykóza nohou: Tinea pedis

Tinea pedis, nazývaná také atletická noha, je nejčastější dermatofytóza. Postihuje až 50 % populace. V mezerách mezi prsty se olupuje načervenalá kůže, která svědí, později zbělá, praská. Po čase svědění vymizí, mykóza se ale šíří mezi další prsty. K prasklinám je náchylná i kůže na ploskách nohou. Komplikací mykózy nohou může být bakteriální infekce. Tinea pedis má tendenci se vracet. Je proto důležité dbát na preventivní opatření, jako je nošení vzdušné obuvi, bavlněných ponožek, časté „větrání nohou“, častá dezinfekce obuvi i ošetření nohou volně prodejnými preventivními přípravky, například antimykotickým sprejem. Na to je důležité dbát obzvlášť po návštěvě prostor se zvýšeným rizikem nákazy mykózou, jako jsou bazény nebo sauny.

Mykóza rukou: Tinea manus

Komplikací mykózy nohou může být její rozšíření na ruce. Postihuje především dlaně, kde se projevuje mírným zarudnutím a jemným olupováním kůže.

Mykóza nehtů: Onychomykóza, tinea unguium

Onychomykóza je označení pro infekční plísňové onemocnění nehtů rukou a nohou. Postihuje častěji nehty na nohou, především palce, velmi často bývá také postižen nehet malíčku. Projevy onemocnění lze na nehtu často pozorovat i pouhým okem – nehet je matný, bělavý, nažloutlý či hnědavý, lomivý, drolivý a může docházet k jeho odlučování od nehtového lůžka. Rozvinuté onemocnění může být bolestivé, zejména při pohybu v uzavřených botách, které na postižený nehet vyvíjejí tlak. Onychomykóza patří k nejčastějším chronickým onemocněním nehtů. Nošení uzavřené a neprodyšné obuvi, především v letních měsících, rozvinutí onemocnění výrazně přispívá.

Zveřejněno dne: 16.10.2017

TINEA CORPORIS

Vzhled tinea corporis

Zveřejněno dne: 2.8.2016

TINEA CORPORIS

Při léčbě tinea corporis se doporučuje lokální terapie včetně cyklopiroxolaminu a naftifinu. Cyklopiroxolamin je širokospektré antimykotikum s výraznou penetrační schopností, a to dokonce i do nehtové ploténky.

Zveřejněno dne: 2.8.2016

KOŽNÍ PLÍSŇOVÁ ONEMOCNĚNÍ

Příklady kožní plísně a jejich patogenů

  • Plísně na kůži (Tinea corporis) způsobují dermatofyty Trichophyton mentagrophytes, Trichophyton rubrum a Microsporum canis.
  • Mykóza kůže na nohou (Tinea pedis), kterou nejčastěji způsobuje E. floccosum, Trichophyton rubrum a Trichophyton mentagrophytes.
  • Plíseň ve vlasech (Tinea capitis), kterou způsobují Trichophyton tonsurans, Microsporum canis a Microsporum audouinii.
  • Plíseň ve vousech (Tinea barbae), kterou způsobuje Trichophyton mentagrophytes, Trichophyton verrucosum a Trichophyton rubrum.
  • Plíseň na nehtechneboli onychomykóza (Tinea unguium), kterou způsobují E. floccosum, Trichophyton rubrum a Trichophyton mentagrophytes.

Zveřejněno dne: 1.12.2014

TINEA CORPORIS

Co postihuje tinea corporis

Tinea corporis neboli dermatofytóza je plísňové onemocnění, které postihuje nevlasatou kůži trupu a končetiny s výjimkou rukou, nohou a třísel. Klinicky má rozmanitý charakter, klasický je obraz erytematózně skvamózních ložisek se šířením okrajů a vyhojováním centra. Míra zánětlivé reakce závisí i na vyvolavateli, intenzivnější je u infekce zoofilními dermatofyty.

Zveřejněno dne: 2.8.2016

TINEA CORPORIS

Příznaky tinea corporis

Po kontaminaci dochází ke vzniku různě velkého ložiska, které má převážně růžovou barvu, jemně se šupinatí, má lehce navalité okraje. Pacientům ve většině případů nečiní subjektivní potíže. Onemocnění se diagnostikuje stěrem, který je pozitivní na plísně rodu Trichophyton, Epidermophyton a Mikrosporum.

Zveřejněno dne: 2.8.2016

JAK NA POPRASKANÉ PATY

Mast na suché a popraskané paty

Lamisil 1% krém je antimykotikum, které usmrcuje houby způsobující kožní potíže. Lamisil krém se používá k léčbě těchto kožních infekcí: mykóza nohou − takzvaná atletická noha (tinea pedis), mykóza v oblasti třísel, lůna a v jiných kožních záhybech (tinea cruris), mykóza v oblasti trupu (tinea corporis). Dále se používá k léčbě kvasinkového onemocnění kůže (například kandidóza a pityriasis versicolor). Krém používejte podle doporučení po celou předepsanou dobu, i když po několika dnech budete mít pocit zlepšení. Infekce se totiž může znovu objevit, pokud se krém nepoužívá pravidelně nebo se s jeho používáním přestane příliš brzy. Úplné vyléčení a zahojení kůže trvá přibližně 4 týdny. Účinek Lamisil krému pak přetrvává i po skončení léčby, zlepšování stavu bude tedy pokračovat i v době, kdy už krém nebudete používat.

Bruska na paty

Kvalitní a výkonná elektrická bruska na paty nepotřebuje žádné baterie ani náhradní kotoučky. Vyhlazuje kůži, odstraňuje odumřelé buňky pokožky a hrubou kůži. Elektrická bruska je určena pro běžnou pedikúru.

Bateriová bruska na paty a chodidla rovněž účinně odstraňuje ztvrdlou kůži. Napájejí ji dvě AA baterie, hlavici lze snadno vyjmout a umýt.

Bolest paty se vyskytuje u dospělých osob poměrně často. Bolest bývá velmi nepříjemná a může působit významné potíže. Příčin bolesti může být celá řada, například choroby měkkých tkání a kostí nebo systémová onemocnění. Mezi nejčastější příčiny bolesti pat pak patří právě prasklá kůže na patě.

Zveřejněno dne: 14.9.2015

SVĚDĚNÍ VARLAT

Příčiny svědění varlat

Tinea cruris

Tinea cruris je častou příčinou svědění varlat. Jedná se o druh plísně způsobující podráždění. Tato plíseň se vyskytuje v teplých a vlhkých oblastech těla. Nejčastější je u sportovců. Příznaky tohoto stavu zahrnují intenzivní svědění rozkroku (varlata), vnitřní strany stehen a konečníku. Svědění je doprovázeno červenou vyrážkou a šupinatěním. Vyrážka se objevuje v záhybech kůže, odkud se šíří dále. Pro odstranění tohoto stavu se používají volně prodejné léky ve formě sprejů nebo krémů. Pokud ani tyto produkty nezklidní svědění nebo podráždění, je důležitá návštěva lékaře. Jestliže volně prodejné léky nezabírají, je pravděpodobné, že svědění bude způsobeno kvasinkovou infekcí.

Kvasinková infekce

Kvasinková infekce je způsobena plísní Candida albicans. Touto infekcí nemusí trpět jen ženy. Muži mohou získat infekci pohlavním stykem s infikovaným partnerem nebo se může objevit po užívání antibiotik, která inhibují dobré bakterie. Mezi příznaky mužské kvasinkové infekce patří podráždění, pálení, svědění a bolest v oblasti třísel. Léčba obvykle zahrnuje lokální ošetření pomocí krémů, zároveň může být použita i perorální léčba.

Kontaktní dermatitida

Další častou příčinou svědění varlat může být kontaktní dermatitida. Příznaky kontaktní dermatitidy zahrnují podráždění, vyrážku a svědění v oblasti třísel, včetně šourku. Kontaktní dermatitida je způsobena přímým kontaktem s alergeny. Iritační kontaktní dermatitida je vyvolána dráždivými látkami, jako jsou silné chemické prostředky. Tento druh dermatitidy je více bolestivý než alergická kontaktní dermatitida, ale méně svědí. Alergická kontaktní dermatitida je poměrně častá u osob s jinými alergiemi, může být způsobena vůněmi, barvami, mýdly nebo některými rostlinami (břečťan). V tomto případě je užitečné, aby se jedinci vyhýbali jakýmkoli známým alergenům.

Takzvané „filcky“ jsou hmyzem živícím se lidskou krví, a to zejména v oblasti genitálií. Kousnutí tímto hmyzem způsobuje podráždění a může vyvolat intenzivní svědění varlat. Tito parazité se šíří při pohlavním styku, ale mohou být předáni přes zamořené lůžkoviny, ručníky, oblečení, záchodové prkénko. Při léčbě tohoto problému se používají volně prodejné léky, zejména krémy nebo mýdla. V těžkých případech mohou být předepsány léky.

Svrab je svědivá vyrážka způsobená parazity. Tito parazité hledají teplé záhyby na kůži. Nejčastějším místem výskytu jsou tak právě genitálie. Svrab je podobný vši muňce, kdy stačí jedno kousnutí, aby došlo ke svědění varlat.

Další příčiny

Zveřejněno dne: 8.6.2013

ČERVENÉ NOHY

Svědivé červené fleky na kůži nohou

Svědivé červené fleky na kůži nohou mohou signalizovat plísňové onemocnění. Kožní plíseň (neboli tinea) postihuje nejčastěji oblast chodidel nohou. Nejprve se plíseň na nohou objeví mezi prsty a svědí. Kůže je obvykle zarudlá a oteklá.

Co s tím dělat

V léčbě příznaků kožních plísní se úspěšně uplatňují speciálně upravené produkty, například takzvaná chytrá houba. Doporučována je i jednoduchá koupel ve speciálních solích na nohy (soli z Mrtvého moře).

Zveřejněno dne: 14.11.2017

ZTRÁTA PIGMENTU, BÍLÉ FLEKY

Bílé skvrny na kůži můžou být plíseň

Onemocnění Pityriasis versicolor je běžná kvasinková infekce kůže, při které se na hrudníku a na zádech objevují šupinovitě vybledlé skvrny.

Příčinou onemocnění jsou lipofilní kvasinky Malassezia furfur, Malassezia globosa a Malassezia sympodialis, které se běžně vyskytují na kůži. K rozvoji nemoci dojde ve chvíli, kdy jsou tyto kvasinky silně přemnoženy, což může souviset i s oslabenou imunitou. Ke vzniku skvrn na kůži dále přispívá teplo a vlhko, nadměrné pocení a nošení nevhodného oblečení (prádla) ze syntetických materiálů. Tinea versicolor může souviset i s genetickými dispozicemi či užíváním hormonální antikoncepce. Onemocnění se častěji vyskytuje u adolescentů a dospělých. U malých dětí není časté.

Zveřejněno dne: 1.8.2017

DERMAZULEN NEJEN NA BÉRCOVÝ VŘED

Mast na bércové vředy

Bércový vřed (Ulcus cruris) je častá komplikace venózní insuficience dolních končetin s varixy (křečové žíly) a opakovanými tromboflebitidami. Někdy je vyvolávajícím faktorem i drobné poranění, které má v oblasti s narušeným oběhem a odtokem krve malou tendenci k hojení. Vředy v této oblasti vznikají i při poruše tepenného prokrvení, jako je ischemická choroba dolních končetin a Buergerova nemoc či lymfatické drenáže, nebo při diabetu. Příčiny se někdy kombinují.

Mast z heřmánku s epitelizačními účinky se využívá při léčbě bércových vředů. Kontraindikace jsou při přecitlivělosti na účinnou látku nebo na olej z heřmánku. Nesmí se aplikovat do očí. Aplikace v těhotenství je možná pouze na základě předchozí konzultace s lékařem. Nežádoucí účinky jsou ojedinělé, může se vyskytnout pálení a zarudnutí v místě aplikace či alergická kožní reakce. Pokud jde o dávkování u léčby bércových vředů, aplikuje se dospělým ve formě masti 1–2krát denně v tenké vrstvě na postižená místa. Délka terapie bez porady s lékařem je daná tím, že pokud se neobjeví během léčby žádné komplikace a nedochází ke zhoršování příznaků onemocnění, lze doporučit pacientovi, aby informoval lékaře při nejbližší návštěvě.

Zveřejněno dne: 19.1.2014

BÍLÉ SKVRNY NA STEHNECH

Příčiny bílých skvrn na kůži

Bílé skvrny mohou mít jednostranný nebo oboustranný výskyt, což znamená, že se mnou objevit na jednom nebo i druhém stehně. Tyto skvrny se mohou lišit velikostí a na světle mohou mít mléčně bílý vzhled. Kdykoli se takovéto skvrny objeví kdekoli na těle, je nutná konzultace s dermatologem. Příčinami bílých skvrn na stehnech může být:

  • Vitiligo – jedná se o kožní onemocnění zapříčiněné nedostatkem melaninu, barviva, které dodává kůži barvu. Důvod tohoto jevu není znám, ale odborníci se domnívají, že se jedná o autoimunitní problém. Vitiligo se může objevit na libovolné části kůže.
  • Pityriasis alba – tento jev způsobuje zabarvení kůže, které obvykle postihuje mladé lidi a děti. Bílé skvrny se objevují nejen na stehnech, ale i na jiných částech těla, jako je trup, ruce, obličej a další. Bílé skvrny jsou u tohoto onemocnění mírně zvednuté (nad povrchem kůže), jsou drsné a šupinaté. Tento stav se velice zhoršuje v zimním období nebo ve vlhkém prostředí.
  • Tinea versicolar – jedná se o druh plísňové infekce vyskytující se ve vlhkých oblastech.
  • Mezi další příčiny patří malomocenství nebo lupénka, které mohou také způsobit bílé skvrny na stehnech.

Zveřejněno dne: 22.7.2013

ANTIMYKOTIKA PRO MUŽE

Antimykotika volně prodejná (pro muže)

Volně prodejná antimykotika jsou obvykle ve formě mastí nebo sprejů proti plísním. Nejvíce prodávaný je Canesten krém.

Canesten krém

Léčivá látka přípravku, klotrimazol, je antimykotikum pro kožní podání. Působí proti řadě choroboplodných houbovitých mikroorganismů, včetně dermatofytů, kvasinek a plísní. Působí i na některé druhy bakterií. Canesten krém se používá k léčbě kožních a slizničních infekcí, které jsou způsobeny kvasinkami, plísněmi a některými bakteriemi.

  • plísňové onemocnění (dermatomykózy) – vyskytují se nejčastěji v místech snadné zapářky, v kožních záhybech, mezi prsty u nohou (tinea pedum), v oblasti třísel (tinea inguinalis), na trupu (tinea corporis), na rukou (tinea manuum); projevují se zčervenáním, svěděním, někdy i olupováním kůže, případně může dojít i k bolestivým prasklinám kůže;
  • pityriasis versicolor – projevuje se obvykle na hrudníku nebo na zádech jako olupující se nesvědivé skvrny;
  • erythrasma – projevuje se jako hnědočervené, mírně šupinaté, ostře ohraničené, nesvědivé skvrny až plochy v oblastech zapářky nebo mezi prsty;
  • zánět žaludu pohlavního údu (balanitida) – projevuje se zarudnutím a svěděním žaludu a předkožky, případně páchnoucím výtokem z předkožkového vaku.

Přípravek Canesten krém mohou používat dospělí a děti od věku 2 let.

Doporučená dávka přípravku

Kožní kvasinkové infekce: Pokud lékař neurčí jinak, nanáší se Canesten krém 2–3x denně na postižená místa v tenké vrstvě (obvykle postačí asi půl centimetru krému na plochu o velikosti dlaně). Krém je třeba používat 3–4 týdny u plísňových onemocnění kůže (dermatomykóz), 2–4 týdny u onemocnění erythrasma a 1–3 týdny u onemocnění pytiriasis versicolor. Pokud nedojde ke zlepšení příznaků po 14 dnech léčby, vyhledejte lékaře.

Zánět žaludu pohlavního údu u muže: Pokud lékař neurčí jinak, nanáší se Canesten krém 2–3x denně na postižená místa v tenké vrstvě (obvykle postačí asi půl centimetru krému na plochu o velikosti dlaně), tedy na kůži žaludu a předkožku. Krém je třeba používat 1–2 týdny. Před každým použitím krému je třeba postižené místo pečlivě omýt a osušit. Pokud nedojde ke zlepšení příznaků po 7 dnech léčby u zánětu nebo po 14 dnech léčby u kožních infekcí, nebo pokud se příznaky naopak zhoršují, vyhledejte lékaře. Aby byla léčba úspěšná, je důležitá pravidelná a dostatečně dlouhá péče. Pro dosažení úplného uzdravení musí být krém používán výše uvedenou dobu, a to i pokud vymizí klinické známky onemocnění. Bez porady s lékařem nepoužívejte přípravek déle než 4 týdny.

Canespor 1x denně krém

Tento přípravek obsahuje bifonazolum, což je lokální antimykotikum se širokým spektrem účinku. Používá se k místní léčbě kožních infekcí vyvolaných kvasinkami, plísněmi a jinými houbami. Bifonazol dobře proniká do kožních vrstev postižených infekcí a usmrcuje tam původce nákazy nebo brání jejich růstu. Canespor 1x denně krém se používá při plísňových onemocněních (mykózách) vyvolaných dermatofyty, kvasinkami a jinými houbami.

K nákazám citlivým na bifonazolum patří například mykózy nohou a rukou (tinea pedum, tinea manus), mykózy kůže v místech snadného zapaření, tedy především v kožních záhybech (mykózy trupu (tinea corporis), mykózy meziprstí (tinea inguinalis). Typickými příznaky těchto mykóz jsou kožní ložiska s červeným, zánětlivým lemem, který může být posetý drobnými puchýřky. Ložiska mohou být drobná, oválná, nebo větší, nepravidelného mapovitého tvaru. Může docházet k olupování na obvodu ložisek nebo k šupinatění v centru ložiska (tinea corporis, tinea inguinalis).

Muži mohou dále tento krém použít na onemocnění pityriasis versicolor (jasně ohraničené skvrny, obvykle hnědé na světlé kůži a bělavé na tmavé kůži, často se vyskytují na přední straně trupu nebo na zádech, skvrny nesvědí, může docházet k povrchovému olupování kůže), dále na povrchové kandidózy (zřetelně ohraničené, obvykle červené svědící skvrny, často se objevují v místech zapářky nebo mezi prsty) a erythrasma (červenohnědé nesvědivé skvrny až plochy v místech vystavených zvýšenému pocení a tření).

Přípravek mohou bez porady s lékařem používat děti od 3 let, dospívající a dospělí. Dětem do 3 let může být přípravek podáván pouze po poradě s lékařem a pod lékařským dohledem.

U jednotlivých typů onemocnění se doporučuje tato celková délka léčby:

  • mykózy nohou, mykózy meziprstí: 3 týdny;
  • mykózy trupu, rukou a kožních záhybů: 2 až 3 týdny;
  • pityriasis versicolor, erythrasma: 2 týdny;
  • povrchové kožní kandidózy: 2 až 4 týdny.

Aby se zabránilo opakování nákazy, je naprosto nezbytné pokračovat v léčbě ještě 1–2 týdny po vymizení příznaků onemocnění nebo po vymizení obtíží, ale délka léčby by se v zásadě měla řídit povahou onemocnění. Pokud se příznaky onemocnění nezlepší do 14 dnů, nebo se zhorší, nebo pokud se objeví nežádoucí účinky nebo jiné reakce, poraďte se o dalším používání přípravku s lékařem. Bez porady s lékařem nepoužívejte přípravek déle než 4 týdny.

Canespor 1x denně krém nepáchne a dobře se smývá. Po aplikaci krému je třeba si umýt ruce, pokud ruce nejsou postiženým místem určeným k ošetření.

Další přípravky

Exoderil – je antimykotický, protizánětlivý kožní roztok k zevnímu použití nejen pro muže.

Terbistat krém – používá se nejen u mužů k léčbě houbovitých a kvasinkových infekcí kůže.

Zveřejněno dne: 28.9.2017

TINEA CORPORIS

Nizoral šampon je přípravek určený k léčbě kožních infekcí vyvolaných plísněmi nebo kvasinkami. Šamponem může být ošetřena vlasatá část hlavy i rozsáhlejší plochy na hrudi nebo v obličeji. Léčivou látkou je ketoconazolum (ketokonazol) s obsahem 20 miligramů v 1 gramu šamponu. Nizoral šampon dále obsahuje tyto pomocné látky: natrium-lauryl-sulfát, dinatrium-lauromakrogol-sulfosukcinát, diolamid kyseliny kokosové, kvarternizovaný kolagen, makrogol-5500-methylglukoso-dioleát, chlorid sodný, 35% kyselinu chlorovodíkovou, imidomočovinu, parfém, hydroxid sodný, sodnou sůl erythrosinu a čištěnou vodu.

Postižení kůže se obvykle jeví jako olupování kůže na hlavě v podobě bílých šupinek (lupů), dále se objevují červenohnědé skvrny se žlutými nebo bělavými šupinami, obvykle na obličeji nebo hrudi (seboroická dermatitida); malé hnědé nebo bělavě zbarvené skvrny nepravidelného tvaru objevující se na trupu (pityriasis versicolor). Pomocí šamponu Nizoral můžete tyto infekce léčit a infekcím předcházet.

Nizoral šampon používejte vždy přesně podle pokynů svého lékaře. Umyjte důkladně postižené oblasti na kůži, šampon nechejte 3–5 minut působit, teprve pak opláchněte. Přesvědčte se, že jste důkladně umyli kůži, nikoli jen vlasy. Pro jedno umytí postačí obvykle malé množství šamponu vytlačené do dlaně. Častost používání šamponu závisí na druhu infekce a rovněž na tom, zda chcete onemocnění léčit nebo zamezit jeho návratu.

Léčba: 2x týdně po dobu 2–4 týdnů.

Zamezení návratu onemocnění: 1x týdně nebo 1x za dva týdny.

Malé hnědé nebo bělavě zbarvené skvrny nepravidelného tvaru objevující se na trupu (pityriasis versicolor).

Léčba: 1x denně po dobu pěti dní.

Zamezení návratu onemocnění: každým rokem před začátkem léta 1x denně tři po sobě jdoucí dny.

Náhodné polknutí přípravku nepředstavuje vážnější ohrožení, přesto však informujte svého lékaře. Vzhledem k možné aspiraci by nemělo být vyvoláváno dávení nebo prováděna laváž žaludku.

Zveřejněno dne: 2.8.2016

TINEA CORPORIS

Pevaryl je měkký, bílý, vodou omyvatelný krém, příjemné vůně, který se dodává v hliníkové tubě s PE uzávěrem a propichovacím hrotem. Velikost balení je 30 g. Léčivou látkou je econazoli nitras 1 g ve 100 g krému. Pomocnými látkami jsou makrogol-350-stearát, glyceromakrogol-oleát, tekutý parafín, butylhydroxyanisol, kyselina benzoová, parfém, čištěná voda. Pevaryl se používá při místní léčbě onemocnění vyvolaných dermatofyty, kvasinkami nebo plísněmi, případně i některými mikroby při léčbě smíšených mikrobiálních infekcí. Léčivá látka ekonazol-nitrát ničí původce mykotických infekcí, jako jsou dermatofyty, kvasinky a plísně, a zastavuje růst dermatofytů, kvasinek, plísní i většiny grampozitivních bakterií. Pevaryl obsahuje butylhydroxyanisol a kyselinu benzoovou. Tyto pomocné látky mohou způsobit místní podráždění kůže (například kontaktní dermatitidu).

Při dermatomykózách vyvolaných dermatofyty (trichofycie, epidermofycie, mikrosporie), kvasinkami (kandidózy), fakultativně patogenními mikromycetami i plísněmi, smíšenými mykotickými a bakteriálními kožními infekcemi vyvolanými dermatofyty nebo kvasinkami v kombinaci se streptokoky, stafylokoky, nokardiemi, pityriasis versicolor, erytrasmě, doplňkově při perorální antimykotické léčbě se chorobná místa (včetně přibližně 5mm lemu okolní zdravé kůže) potírají 2x denně po dostatečně dlouhou dobu. U superficiálních kandidóz, pityriasis versicolor a erytrasmy ještě nejméně týden, u dermatofytóz intertriginózních krajin ještě po 2 až 3 týdny, u hyperkeratotických a skvamózních dermatofytóz dlaní a plosek 2 až 3 týdny po vymizení klinických projevů.

Po ošetření je vhodné vložit mezi intertriginózní kožní záhyby proužek hydrofilní gázy. Potírejte postižená místa (včetně přibližně 5mm lemu okolní zdravé kůže) dvakrát denně po dostatečně dlouhou dobu, přesně dle pokynů ošetřujícího lékaře. Trvalých léčebných výsledků lze dosáhnout pouze za předpokladu pravidelného používání přípravku a dodržováním základních hygienických návyků. Pevaryl není určen k léčbě očních onemocnění. Dbejte proto prosím, aby se nedostal do očí. Pevaryl není učený k užívání ústy (perorálnímu podání). Po předčasném přerušení léčby se může váš stav opět zhoršit.

Zveřejněno dne: 2.8.2016

ŠUPINY NA GENITÁLIÍCH

Mykóza genitálií u mužů

Kvasinkové infekce penisu nejsou příliš časté. Výskyt souvisí buď se špatnými životními návyky, nebo se závažnou poruchou imunity. V každém případě by se mykóza měla řešit, nejlépe ve spolupráci s odborníkem.

Pacienti si často myslí, že mykóza penisu je pohlavní nemoc. Úplná pravda to není, poněvadž intimní styk představuje jen jednu z možností, jak lze mykózu získat. Proto mezi klasické sexuálně přenosné infekce nepatří. Navíc k přenosu při pohlavním styku dojít nemusí, i když partnerka kandidózou trpí. Muže, který měl sex s takto nemocnou ženou, není nutné léčit, pokud se u něho neobjeví příznaky onemocnění. Nicméně se doporučuje vyhýbat se nechráněnému sexu, dokud žena infekci nevyléčí.

Mykóza penisu mívá různé podoby, přesto existuje soubor příznaků, jimiž se většinou projevuje: na žaludu se objeví zarudlá kůže, otok, podráždění, zánět, bílé skvrny, žalud může svědit; předkožka se začne obtížně přetahovat a pod ní vzniká hrudkovitý zapáchající sekret. Vše může doprovázet bolest při močení a při sexu. Mykóza penisu je vzácné onemocnění, které může upozornit na dlouhodobě špatnou životosprávu nebo na počínající, mnohem závažnější onemocnění. Mezi velmi závažné jevy patří invazivní kandidóza, při níž se kvasinky šíří krevním řečištěm do celého těla. Tento stav může u mužů se sníženou imunitou vyvolat právě kandidóza penisu. Invazivní forma nemoci musí být léčena v nemocnici, a to silnými antimykotiky. Jedná se totiž o onemocnění, jež může rychle skončit smrtí. K faktorům zvyšujícím riziko přechodu kandidózy penisu v invazivní typ se řadí: virus HIV, diabetes, chemoterapie, dialýza, centrální žilní katétr, užívání léků potlačujících imunitu.

Při podezření na mykotické onemocnění penisu se nebojte obrátit na lékaře. Ten na základě příznaků může buď rovnou zahájit léčbu, nebo provést další testy. Testy zahrnují stěry z postižené tkáně, případně i vyšetření na některé pohlavně přenosné choroby. Lékař by měl brát rovněž v potaz jiná, závažnější onemocnění, se kterými může kandidóza souviset, například diabetes nebo HIV infekci.

Část lehčích mykotických postižení penisu zmizí sama od sebe. Pokud se tak nestane, existuje léčba ve formě antimykotických mastí nebo tablet. Co se prášků týče, užívá se mimo jiné: ketokonazol, flukonazol, klotrimazol, mikonazol. Podobu místně nanášeného krému má antimykotikum Nystatin (obsahující stejnojmennou léčivou látku) nebo Canesten pro muže. V přípravku Canesten se nachází léčivá látka klotrimazol, což je antimykotikum určené k aplikaci na kůži. Klotrimazol působí proti řadě choroboplodných houbovitých mikroorganismů, včetně dermatofytů, kvasinek a plísní. Ničí i některé druhy bakterií. Canesten krém se tedy používá k léčbě kožních a slizničních infekcí, které jsou způsobeny kvasinkami, plísněmi a některými bakteriemi.

Kožní a slizniční onemocnění

  • Plísňová onemocnění (dermatomykózy), jež se nejčastěji vyskytují v místech snadného zapaření (v kožních záhybech): mezi prsty u nohou (tinea pedis), v oblasti třísel (tinea inguinalis), na trupu (tinea corporis), na rukou (tinea manus). Projevují se zčervenáním, svěděním, někdy olupováním kůže, případně může kůže i bolestivě popraskat.
  • Pityriasis versicolor: toto onemocnění má podobu olupujících se nesvědivých skvrn, které se obvykle objevují na hrudníku nebo na zádech.
  • Erythrasma: projevuje se jako hnědočervené, mírně šupinaté, ostře ohraničené, nesvědivé skvrny až plochy, jež najdeme v oblastech snadného zapaření nebo mezi prsty.
  • Zánět zevních rodidel u žen (vulvitida): projevuje se svěděním, zarudnutím, pálením, zduřením nebo bolestivostí zevních rodidel.
  • Zánět žaludu pohlavního údu u mužů (balanitida): projevuje se zarudnutím a svěděním žaludu a předkožky, případně páchnoucím výtokem z předkožkového vaku.

Neurčí-li lékař jinak, nanáší se Canesten krém 2krát až 3krát denně na postižená místa v tenké vrstvě (obvykle stačí asi 0,5 cm krému na plochu o velikosti dlaně). U žen se krémem potírá oblast zevních rodidel až ke konečníku, u mužů kůže žaludu a předkožka. Krém je třeba používat 1–2 týdny.

Před každým použitím krému je třeba postižené místo pečlivě omýt a osušit.

Jestliže nedojde ke zlepšení stavu po 7 dnech léčby u zánětu zevních rodidel nebo po 14 dnech léčby u kožních infekcí, případně pokud se příznaky dokonce zhorší, vyhledejte lékaře. Pro úspěšnost léčby přípravkem Canesten krém je důležitá pravidelná aplikace a dostatečně dlouhá doba léčení. Aby se pacient úplně uzdravil, musí krém používat výše uvedenou dobu, a to i v případě, že vymizely klinické známky onemocnění. Bez porady s lékařem nepoužívejte přípravek déle než 4 týdny.

Zveřejněno dne: 2.12.2016

ANTIMYKOTIKA PRO MUŽE

Antimykotika na předpis

Antimykotika jsou léky používané k léčbě mykóz, dělí se na lokální a systémové, podle toho, zda se používají k léčbě povrchových mykóz (lokální – kůže, nehty, vlasy), nebo při mykotickém postižení vnitřních orgánů (systémová mykotická onemocnění).

Systémová mykotická onemocnění jsou v naší krajině méně častá, i když v poslední době se jejich výskyt zvyšuje. Souvisí především se stavy, při nichž je vážně narušen imunitní systém (nádorová onemocnění, leukémie, systémové autoimunitní choroby, HIV/AIDS), a představují velice závažný problém. Při vážném oslabení organismu mohou houby napadat téměř kterýkoli orgán a vést k jeho významnému poškození.

Lokální mykózy pak patří mezi poměrně častá onemocnění. Nejčastější onemocnění u mužů vyvolaná houbami jsou povrchové mykózy způsobené různými dermatofyty a kandidami. Jedná se o mykózy postihující kůži (nejčastěji na nohou, v tříslech a v předkožkovém vaku), nehty (onychomykóza), případně vlasy.

Antimykotika pracují na různých principech, ale téměř všem je společné to, že narušují buněčné stěny hub a kvasinek a porušují tak jejich integritu. Mezi antimykotika se řadí několik skupin léčiv, dělených podle chemické struktury.

Lokální antimykotika jsou obecně velice dobře snášena, kůží se nevstřebávají, účinné koncentrace tvoří v hlubších vrstvách pokožky. Jejich užívání bývá dlouhodobé (2–4 týdny), často s dobrým výsledkem. Většinou je možno je získat bez lékařského předpisu.

Systémová antimykotika jsou oproti tomu zatížena množstvím nežádoucích účinků, proto jejich předepisování patří do rukou lékařů specialistů. A je jen na lékaři, jaké antimykotikum zvolí.

Nejčastěji se jako účinné látky v antimykotických krémech používají azoly. Azoly však vyvolávají alergické reakce a lidé jsou na ně přecitlivělí a stále více se ukazuje, že přírodní prostředky jsou v léčbě mykóz často mnohem účinnější než běžná antimykotika.

Antimykotika tablety

Polykací tablety neboli pro vnitřní užití s účinnými látkami flukonazol a ketokonazol (perorální = ústy užívané) a místně aplikované přípravky s účinnými látkami ekonazol, bifonazol, klotrimazol, mikonazol a sulkonazol jsou určené pro vnitřní použití a jsou na lékařský předpis.

Existuje celá řada plísňových infekcí, přičemž mezi nejčastější patří mykózy nohou (tinea pedis/pedum), nehtů (onychomykóza) na rukou či nohou a kvasinkové infekce (kandidózy). Houby (plísně) ale mohou vyvolat i závažná onemocnění, jako je například zánět mozkových blan (meningitida). K léčbě mykóz se velmi často používají speciální antimykotické krémy a masti.

Některá antimykotika, která vám předepíše lékař, mohou způsobit poškození jater. Proto vždy pečlivě čtěte příbalový leták a používejte je tak, jak bylo doporučeno (nepřekračovat dávky).

Klinickým používáním antimykotik došlo ke vzniku rezistence. Antimykotika vyvolávají nebezpečné interakce s ostatními léčivy a mohou v těle vyvolat pěknou paseku. Výzkum nadále probíhá a farmaceutické firmy se snaží přicházet s novými a lepšími léky, které by se dokázaly lépe vypořádat s rezistentními i novými, dosud neznámými patogeny. Přesto se zdá, že přírodní léky jsou v této oblasti úspěšnější, vykazují lepší antimykotické účinky a jsou bezpečnější než běžná léčiva. To neznamená, že byste měli všechny antimykotické krémy hodit do koše a používat jen přírodní léky. Vždy je nutná porada s lékařem a dobrý lékař vám dokáže říct pravdu a poradit tak, aby se váš problém vyřešil. Nějaký čas možná budete muset používat silná průmyslově vyráběná antimykotika, ale poté je budete moct nahradit přírodními léky. Vždy je však nutné dodržovat pokyny a rady lékaře a vybrat si takového, který umí poradit.

Zveřejněno dne: 28.9.2017

RÁNA NA KŮŽI

Nemoci způsobující rány na kůži

Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.

Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.

Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.

Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:

  • 1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
  • 2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
  • 3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
  • 4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
  • 5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.

Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.

Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrchovému porušení kůže, a postupně dochází k tomu, že se dekubit prohlubuje a tvoří se nekróza. V nejtěžších stadiích proleženin může dekubit zasahovat i kloubní spojení, tělní dutiny nebo kosti. Vždy je tento stav spojen s vysokým rizikem sepse.

Faktory přispívající ke vzniku dekubitů:

  • lokální faktory (dlouhotrvající tlak zejména na predilekčních místech tření, střižné síly při manipulaci imobilním pacientem přímo po podložce, vlhkost způsobená nejen inkontinencí, ale i nedokonale vysušeným prádlem);
  • celkové, působící v každém věku (pohlaví – ženy jsou náchylnější než muži, mobilita – imobilní klient musí spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu);
  • celkové, působící spíše ve vyšším věku (tělesná teplota nad 39 °C, anémie, premedikace, narkóza, těžká deprese, těžká apatie, imobilizace, imobilita, komplikovaný celkový zdravotní stav, sedativa);
  • stav nutrice (nízká hladina albuminů, minerálů, nedostatek tekutin);
  • inkontinence (podráždění kůže, působení infekčních agens – Staphylococcus aureus, Escherichia coli);
  • ostatní (kóma, paraplegie, šok, analgezie, kachexie – nízký podkožní tukový polštář, obezita).

Prvním krokem léčby je posouzení zdravotního stavu pacienta s důrazem na výskyt nežádoucích změn na kůži. Dále je snahou eliminovat patologický tlak až do úplného zhojení tkáně. Samotné léčení rány pak zahrnuje chirurgické ošetření, vlhkou terapii a boj proti infekci. K urychlení léčby přispívá celkové zlepšení stavu pacienta, správné stravování a zmírnění bolesti. Nejdůležitější prevencí vzniku dekubitů je správné polohování. Rizikové pacienty je nutné polohovat po dvou hodinách (záda – pravý bok – záda – levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30° úhlu. Pro větší komfort i pocit bezpečí je vhodné používat polohovací pomůcky (například válce, klíny), dále pak aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunu na lůžku, aby se vyhnul střižným silám a tření. Při polohování je vhodné věnovat zvláštní pozornost eliminaci zátěže pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se také udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunu na lůžku.

Nezbytnou součástí léčby je redukce působení tlaku správným a pravidelným polohováním. Vhodné je použití podložek ze studených pěn a pasivních či aktivních (především u těžších případů) antidekubitních matrací. Důležitá je i redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu, sledování pokožky ošetřujícím personálem a použití vhodné tělové kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných nutričních doplňků, a to především v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy, nebo je v jeho stravě nutné zvýšit hladinu bílkovin a albuminu. Snahou je také odstranit či zmírnit případné bolesti a pacienta co nejdříve mobilizovat.

Arteriální bércový vřed

Vznik arteriálního bércového vředu je následkem ischemické choroby dolních končetin (periferního arteriálního obliterujícího onemocnění), respektive jejím čtvrtým stadiem. Nepodaří-li se předejít vzniku ulcerace včasnou preventivní léčbou, vzniká většinou náhle, rychle progreduje, a to nejčastěji v následujících lokalizacích: akrální (vzdálená) místa, jako prsty u nohou, interdigitální prostory (mezi prsty), na patách, mohou ovšem vzniknout i kdekoli jinde na dolních končetinách.

Arteriální vřed bývá velmi bolestivý (kromě přidružené diabetické neuropatie) a také hluboký – nezřídka sahá až po fascii nebo ke kosti. Toto onemocnění doprovází jen minimálně nebo vůbec nehmatatelný pulz na příslušných arteriích, index kotníkového tlaku (ABPI) menší než 0,6, zpomalený kapilární návrat a hladká chladná pokožka s dystrofickými změnami. Často se může jednat o vřed smíšené arteriovenózní etiologie. Tato rána se nejčastěji vyskytuje na prstech a patě nohy.

Rozhodující pro úspěšný začátek léčby arteriálních vředů je zejména včasné stanovení diagnózy a zvolení nejlepšího léčebného postupu včetně plasticko-chirurgických operací na tepenném řečišti. Přibližně 10 % všech bércových vředů je arteriálního původu. Tyto vředy vznikají v důsledku postupného zužování až ucpání periferních tepen. Lumen artérií se vlivem aterosklerotických a ateromatózních usazenin na stěně cévy postupně zužuje. Následkem je chronická ischemie až nekróza kůže.

Arteriální bércové vředy se vyskytují především u pacientů ve vyšším věku nebo u pacientů s déletrvajícím vysokým tlakem. Nejčastěji jsou lokalizovány na prstech a na patě, v oblasti zevního kotníku či v místech tlaku obuvi nad kostními prominencemi. Vředy vzniklé na podkladě onemocnění tepen často zasahují tkáň velmi hluboko (nezřídka až ke kosti) a jsou doprovázeny modrými až černými hemoragiemi. Následkem těžkých poruch prokrvování dochází ke vzniku nekróz. Zánětlivé změny odehrávající se v nejbližším okolí počínajících vředů jsou příčinou okolního zarudnutí.

Vzniku ulcerací předcházejí asi u 10 % pacientů klaudikační obtíže, zvláště u nemocných trpících dyslipidemií, cukrovkou, hypertenzí a u silných kuřáků. Mezi rizikové faktory vzniku aterosklerózy patří konstituční dispozie, nezdravý způsob života (především strava bohatá na tuky a kalorie), hypertenze, diabetes mellitus, hypotyreóza, nefropatie, poruchy metabolismu lipidů, trombofilie a plicní insuficience. Arteriální bércový vřed je značně bolestivé onemocnění, a to především v nočních hodinách při vodorovné či zvýšené poloze nohou.

Důležitá je přesná diagnóza a odstranění nekrózy. Na počátku léčby stojí přesné stanovení diagnózy a zhodnocení stupně postižení tepenného systému. Pro stanovení stupně postižení aterosklerózou je vhodné řídit se následující stupnicí:

  • 1. stadium – bez příznaků, lehká unavitelnost;
  • 2. stadium: a) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti delší než 200 m; b) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti kratší než 200 m;
  • 3. stadium – klidová bolest;
  • 4. stadium – trvalá bolest, ulcerace až gangréna.

Dále je nutné odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit a kompenzovat doprovodná onemocnění. Snahou je také obnovit nebo zlepšit prokrvení.

Systém lokálního ošetření je velmi podobný postupu u venózních bércových vředů. Na prvním místě vždy stojí hygiena rány, nutné je odstranění nekróz a v případě potřeby doplnění léčby antibiotiky k potlačení infekce. Při lokálním ošetřování se dále řídíme aktuálním stavem rány a volíme materiál dle fáze hojení a vlastností krycích materiálů. Vhodnou prevencí, a to nejen arteriálních bércových vředů, je přestat kouřit a zbavit se nadváhy. Dále se doporučuje snížit množství tuků ve stravě a jíst více ovoce a zeleniny. Krevní oběh v nohou také zlepšuje pravidelné cvičení. Velmi důležitou úlohu hraje i správná volba obuvi a její velikosti stejně jako pravidelná hygiena dolních končetin a návštěva pedikéra. U bércového vředu arteriálního původu většinou není vhodná kompresivní terapie.

Syndrom diabetické nohy

Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. SDN je dle WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace) definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání nohy spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny (ICHDK).

Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie Charcotova, a to nejčastěji v oblasti nohy. Onemocnění se v akutním stadiu projevuje zejména otokem a zarudnutím postižené nohy. Pokud není urgentně zahájena adekvátní terapie, pak často dochází k destrukci postižených kostí a kloubů, což vede ke vzniku deformit nohy. Ty jsou pak příčinou zvýšení rizika vzniku ulcerace a následně i amputace nohy.

Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie.

Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný debridement, tedy očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed. Syndrom diabetické nohy je jednou z chronických komplikací diabetu. Definovat jej lze jako soubor změn na dolních končetinách, které vznikají z různých příčin a různými mechanismy, vždy však se společným jmenovatelem – diabetem. Nejtěžší formou tohoto postižení je diabetický vřed, který v nejhorších případech může vést k amputaci končetiny. Diabetická noha zahrnuje širokou škálu chorob: neuropatický vřed, ischemickou gangrénu, infekční gangrénu, osteoartritidu a jejich kombinace. Za nejčastější příčiny tohoto syndromu jsou považovány periferní neuropatie, ischemická choroba dolních končetin a neuroischemická kombinace.

U diabetiků s periferní neuropatií, kterou trpí až 90 % pacientů s cukrovkou, je závažným projevem, kterému by měla být věnována pozornost, změna vnímání citlivosti, vibrací, bolesti, tepla či chladu. Ta se projevuje ztrátou citu v nohách, díky níž pacient necítí bolestivost již vzniklých kožních lézí. Neuropatické vředy jsou většinou nebolestivé a nejčastěji se nacházejí na plantě nebo v místech kostních prominencí. Periferní pulzace zůstává hmatatelná, končetina je teplá a růžová. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin dochází k zúžení průsvitu tepen až uzávěru v důsledku usazování kyselých mukopolysacharidů do stěny tepny. To se projevuje výraznou bolestivostí: zpočátku při chůzi, následně i v klidu. Diabetické vředy ischemického původu bývají velmi bolestivé a objevují se na špičkách prstů, na patě či na hraně nohy. Pokud dojde k uzávěru tepny, objeví se prudká bolest, která signalizuje nedostatek kyslíku a živin ve tkáních a svalech. Ischemická noha bývá také chladná, nafialovělá a bez hmatatelného pulzu na periferii. Poměrně časté jsou neuroischemické kombinované vředy, na jejichž vzniku se podílejí obě příčiny. Mezi rizikové faktory syndromu diabetické nohy patří stáří, vysoký krevní tlak a kouření.

Léčba diabetu a jeho komplikací musí být vždy vedena lékařem. V první řadě je nezbytné diabetes řádně kompenzovat, upravit metabolické poruchy a výživu. Při vzniku diabetického defektu se zpravidla přechází na intenzivní inzulinovou terapii. Dále se klade důraz na odlehčení nohy (prostřednictvím klidu na lůžku, pojízdných křesel, berlí, léčebných bot a podobně). Další působení tlaku v místě defektu by narušilo proces granulace a vedlo k ischemii tkáně. Léčba samotné rány se skládá z mechanického odstranění hyperkeratózy v okolí rány, účinné terapie infekce a místní léčby vředu (prostředky pro vlhké ošetřování ran). U ischemického vředu je nutné zlepšit krevní zásobení (například cévním rekonstrukčním výkonem), a pokud pacient kouří, tak mu to přísně zakázat. Pravidelná kontrola končetin může předejít amputaci. Nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.

Venózní bércový vřed

Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.

Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chirurgickému odstranění nekróz a k lokální péči se správnými postupy a vhodným krytím (produkty pro vlhké hojení ran). V průběhu léčby je nutné zabránit tlaku v dolních končetinách, a to jak jejich podkládáním, tak bandážováním.

K faktorům zhoršujícím hojení patří deficit vitamínu C, anémie, hypoxie, hypoproteinémie, kortikosteroidy a hypertenze. Součástí léčby venózního bércového vředu je bandážování. Nezbytnou součástí úspěšné léčby je kompresivní terapie. Provádí se za účelem omezení průtoku chorobně změněnými povrchovými žilami, zvýšení průtoku hlubokým žilním systémem a zmenšení doprovodného otoku. Stupeň komprese musí být pečlivě posouzen – špatná komprese může stav i zhoršit. Při léčbě je důležitý pohyb i vhodná volba obuvi. Doporučuje se pravidelné chození, jízda na kole a předepsané cviky. Vhodné je také zabránit zvýšenému tlaku v dolních končetinách (například podložením postele v nohách o 10 cm) nebo působení vyšších teplot (lázně, horké koupele, sauna, přímý kontakt se zdrojem tepla). Ke zlepšení návratu krve k srdci naopak přispívají masáže studenou vodou. Pro celkovou dobrou tělesnou kondici je důležitá zdravá a pestrá strava a přiměřená tělesná hmotnost. Podstatná je i prevence dalších poranění a volba vhodné obuvi (bez příliš vysokého či naopak nízkého podpatku).

Tipy na jednoduché cviky, které podpoří návrat žilní krve z dolních končetin:

  • kdykoliv během dne alespoň 30x stoupnout na špičky, zhoupnout se ze špičky na patu nebo kroužit nohama;
  • při sedu se střídavě opírat o špičky a paty;
  • vsedě se opřít o paty a špičkami pohybovat od sebe a k sobě;
  • vleže propínat a krčit špičku střídavě jedné a druhé nohy nebo se zvednutými končetinami propínat a krčit prsty u nohou.

Poškození způsobené zářením

Akutním poškozením kůže po ozáření nepřiměřeným ionizujícím zářením bývá popálení, které se projevuje zarudnutím, otokem, v těžších případech puchýři. Chronické defekty způsobené radiačním zářením se projevují jako chronická radiodermatitida – atrofií kůže, její snadnou zranitelností a v nejvážnějších případech vzniká chronický radiační vřed. Jedná se o jednu z nejobtížněji léčitelných chronických ran. Často je potřebná excize (operativní odnětí) celé zraněné oblasti a rozsáhlý zákrok plastického chirurga. Chronický radiační vřed představuje i riziko vzniku maligního nádoru.

U lokální léčby postupujeme podle obvyklých pravidel ošetřování vlhkou terapií.

Vlhká terapie

Moderní terapeutická krytí pracují na principu tvorby optimálně vlhkého prostředí v ráně, odtud také pojem vlhké hojení ran nebo moderní léčba ran. Vlhkost rány je nezbytná pro dobrou granulaci a epitelizaci rány.

Moderní vlhké krytí udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech, prodlužuje intervaly mezi převazy. Většina vlhkého krytí chrání ránu před sekundární infekcí a vnějšími vlivy, některá působí dokonce antisepticky – HydroClean nebo Atrauman Ag. Jedinečnou vlastností některých produktů vlhkého hojení ran je schopnost netraumaticky provádět debridement rány (enzymatický, autolytický, microdebridement).

Popáleniny

Popáleniny jsou poranění způsobená účinkem vysoké teploty (horkými předměty, plamenem, horkými plyny, případně radiačním zářením). Dle výše teploty a doby jejího působení dochází ke vzniku změn na kůži a podkožní tkáni a k jejich částečné či úplné destrukci. Kromě místního poškození může dojít k poruchám regulace a funkce vnitřních orgánů.

Rozlišujeme 3 stupně popálení:

  • 1. stupeň – začervenání, otok, bolest (reverzibilní změny);
  • 2. stupeň – ztráta epidermis: a) puchýře s většinou spontánním zhojením; b) poškození dermis, vznik nekróz a příškvary;
  • 3. stupeň – ztráta kůže v celé tloušťce a postižení tkáně ležící pod ní, může jít až o zuhelnatění.

Celkový klinický obraz závisí nejen na stupni popálení, ale také na jeho rozsahu. K jeho odhadu se používá takzvané pravidlo devíti podle Wallacea (hlava, horní končetina, bérec a chodidlo, stehno, horní část hrudníku, břicho, horní část zad, dolní část zad – každá z těchto částí odpovídá 9 % povrchu lidského těla).

Při ošetření popálenin používáme neadherentní krytí se sekundárním překrytím suchým gázovým krytem v několik vrstvách tak, aby krytí neprosakovalo na povrch. Popálenina 2a) stupně se hojí cca 10 dní, 2b) stupně pak 2–3 týdny. Pokud dojde ke komplikacím hojení popáleniny 2b) stupně, bývá nutná léčba na specializovaném pracovišti (hlubší debridement, užití speciálních krytů, případně autotransplantace dermoepidermálními štěpy). Při popálení od stupně 2b) dochází k porušení celistvosti kožního krytu a tím i k narušení bariéry proti sekundární infekci. To je třeba při výběru vhodného krytí zohlednit, pro ošetření větších ploch lze použít například některá polyuretanová krytí, která ochrannou funkci kůže nahrazují.

Omrzliny jsou akutní poranění způsobená lokálně působícím chladem, zpravidla teplotami pod bodem mrazu. Ke vzniku omrzlin ovšem může stačit i teplota nad bodem mrazu – při vysoké vlhkosti vzduchu, silném větru nebo při zhoršeném prokrvování, které je dáno stavem pacienta. Vlivem chladu dojde ke stažení tepének a k omezení krevního oběhu v postižené oblasti. Nedostatečné místní prokrvení může vést k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě ke vzniku nekrózy.

Rozlišujeme čtyři stupně omrznutí:

  • 1. stupeň – šedobílé zbarvení, ztráta citlivosti, později zčervenání a bolest;
  • 2. stupeň – tvorba puchýřů;
  • 3. stupeň – krvácení do kůže, vznik modročerného zbarvení;
  • 4. stupeň – nezvratné zničení tkáně, která při zahřátí odpadá.

V rámci lékařského ošetření je vhodné zahřát postižená místa v horké vodě do 40 °C. Omrzlinu dále osušíme, dezinfikujeme a překryjeme vhodným sterilním krytím. Pokud již došlo ke vzniku puchýřů, pak je na okraji incidujeme, aby neutlačovaly spodinu rány a neprohlubovaly ischemii postižené tkáně. Důležitá je prevence komplikací, zejména vzniku sekundární infekce. Pokud se totiž infekce dostaví a následná sepse ohrožuje život pacienta, bývá nutná amputace.

Exulcerované nádory

Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.

Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.

Zanícená rána

Zanícená rána se projevuje zarudnutím a bolestí. Mezi nejběžnější rány tohoto druhu patří akutní zánět nehtového lůžka na rukou nebo nohou.

Akutní zánět nehtového lůžka

Akutní zánět nehtového lůžka může být na první pohled poměrně nenápadný, ale zato velice obtěžující problém. Jedná se o místní povrchovou infekci či absces, tedy dutinu vyplněnou hnisem, v oblasti ruky nebo méně často nohy. Jak můžete sami doma takový zánět léčit a s čím už zajít k lékaři?

Postižené místo se vyznačuje lokalizovanou bolestí, citlivostí na dotek, zarudnutím, zanícením, změněnou barvou, nebo dokonce různě pokrouceným nehtem. Pokud postižení zůstane neléčeno, může dojít ke vzniku abscesu a infekce se může šířit do dalších struktur prstu. Při některých činnostech je riziko vzniku zánětu nehtového lůžka vyšší. Patří mezi ně: kousání nehtů, sání prstů, nesprávná, agresivní manikúra, různá poranění nehtů včetně uvíznutí cizího tělesa (např třísky), modeláž nehtů, použití gelových nehtů.

Nejlepší léčbou je prevence. Pokud se vám ale nepodaří vzniku zánětu předejít, máme pro vás několik rad, jak s infekcí bojovat. Pokud se ještě v místě postižení nevytvořil absces, může stačit přikládání obkladů z teplé vody 3–5x denně cca na 15 minut. Když infekce navzdory přikládání obkladů nepolevuje, je třeba dané místo znehybnit dlahou a nasadit antibiotickou léčbu. To už je ale práce pro lékaře. Když se na místě už vyvine absces, je třeba hnis vypustit. Někdy může stačit hnis vytlačit, pouze ale v případě, že na místo postižení není potřeba vyvinout příliš velký tlak – ten by totiž mohl tkáně ještě více poškodit. Po vypuštění hnisu místo sterilně překryjte a opět zahajte terapii teplými mokrými obklady 3–5x denně na 15 minut. Mezi jednotlivými obklady ránu vždy opět sterilně překryjte, abyste předešli opětovné infekci. V tomto případě antibiotika obvykle nejsou vůbec potřeba, protože absces je zánět ohraničený na určitou oblast. Pokud je absces příliš rozsáhlý, je na obtížně přístupném místě nebo není možné jeho obsah vypustit jen slabým tlakem, je třeba jeho ošetření přenechat chirurgovi.

Hlavní zásadou prevence akutního zánětu nehtového lůžka je sice pečlivá, ale v žádném případě ne agresivní hygiena. Používejte nedráždivou kosmetiku. Také se zkuste zbavit zlozvyků spojených s nehty – hlavně kousání a sání nehtů. A pokud toužíte po gelových nehtech či modeláži, dbejte na to, aby obojí bylo prováděno opravdu čistými nástroji v seriózních hygienických podmínkách.

Zde můžete vidět, jak vypadá zanícená rána.

Již v 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.

Zveřejněno dne: 18.4.2016

Mějte stále při ruce aktuální dění na webu ČeskáOrdinace.cz. Stáhněte si naši aplikaci pro mobilní zařízení Android.

Synergia Indonal Man 120 kapslí

Synergia Indonal Man 120 kapslí + 30 kapslí

Omega Pharma Lactacyd Pharma Zklidňující 250 ml

Joalis Joalis TesteDren 50 ml

Synergia Indonal Man 90 kapslí

Omega Pharma Lactacyd Pharma Senzitivní 250 ml

Omega Pharma Lactacyd Pharma Hydratující 250 ml

Omega Pharma Lactacyd Pharma s antibakteriální přísadou 250 ml

Neutrogena Šampon proti lupům T/Gel Forte (Shampooing) 125 ml

BENEMEDO Medivet šampon 100ml

Cannaderm Šampon proti lupům Capillus 150 ml

Cannaderm Šampon proti lupům Capillus 150 ml

Johnson & Johnson NEUTROGENA T/Gel Forte šampon silné svědění 125 ml

SALUTEM Pharma Folixil PLUS pro muže 60 tbl.

Avon Šampon a kondicionér 2 v 1 s Pyrithionem zinku proti lupům Advance Techniques (2 In 1 Shampoo & Conditioner) 400 ml

Styx Tea Tree vlasový šampon 200 ml

Advance nutraceutics Cholesten 60 kapslí

Vitalitis BIO mýdlo z bahna Mrtvého moře, 100g

Salcura Sprej pro intimní hygienu (Topida Intimate Hygiene Spray) 50 ml

Skin-Cap Skin-Cap krém 50 g

Schwarzkopf Professional Fluid proti lupům (Dandruff Control Fluid) 100 ml

La Roche Posay Ultra jemný čisticí krémový gel proti podráždění a svědění suché pokožky Lipikar Syndet AP+ (Lipid replenishing Cream Wash) 400 ml s pumpičkou 8592807124642

Wella Professional Zklidňující šampon pro citlivou pokožku hlavy (Balance Scalp Shampoo) 250 ml

Nivea SOS krém pro děti Baby Pure & Sensitive 150 ml

Mixa Multi-komfortní tělové mléko 400 ml

Cannaderm Capillus vlasové sérum seborea 40 ml

Sada Na Kvasinky – Cat´s Claw (Uncaria tomentosa, Vilcacora) 150 tob. + Nachové Lapacho PM (Pau d´Arco) 60 kapslí.

Monoderma ET 10 – hojivý vitamín E na pokožku

Sebamed Regenerační tělové mléko s 10 % ureou Urea (Repair Lotion) 200 ml

Herbo Medica Protopan® Shower Oil Sensitive 250 ml

rakovina konečníku příznaky

zácpa rychlá pomoc

březová voda

pásový opar inkubační doba

co na suchý dráždivý kašel babské rady

recept na čaj z rýmovníku

svrab u člověka fotogalerie

bolest ledvin

chlamydie příznaky

Re: Re: Re: Re: prodán adipex

Mam zajem o Adipex mate jeste k prodeji 733252842

skořice a krevní tlak

Dobrý den prosím mám dotaz dcera má problémy s nízkým tlakem může jíst skořici ?A prosím co by měla.

Nežádoucí účinky

Došel si někdo z Vás co to užívá na jaterní testy?

Re: Re: Re: Re: prodán adipex

Dobrý den koupím adipex. Je možné se nějak domluvit? Email klalka123@email.cz. Děkuji

Re: Re: Re: furolin diskuze

Dobrý den,i já přidávám své zkušenosti s tímto “lékem”.Po využívání téměř celého balení jsem zažila rychlou.

Leave a Reply