Samičí infekce hubovou infekcí (Objednejte antifungální sprej OnycoSolve)

VГЅukovГ© texty AlimetГЎrnГ­ nГЎkazy StЕ™evnГ­ helminti Tasemnice

Infekce vyvolanГ© Taeniarhynchus saginatus

Etiologie: Taeniarhynchus saginatus synonymum Taenia saginata (tasemnice bezbrannГЎ). DospД›lГЅ parazit mД›Е™Г­ 4-12 metrЕЇ. ДЊlovД›k je definitivnГ­ hostitel. Po pozЕ™enГ­ larvГЎlnГ­ho stadia zvanГ©ho boubel se uvolnГ­ larva a adheruje ke sliznici. BД›hem nД›kolika tГЅdnЕЇ se vyvine dospД›lГЎ tasemnice, kterГЎ mЕЇЕѕe pЕ™eЕѕГ­vat ve stЕ™evД› aЕѕ 30 let a uvolЕ€uje do stolice ДЌlГЎnky, kterГ© obsahujГ­ samДЌГ­ i samiДЌГ­ pohlavnГ­ jednotky.

Vektor: maso, nejДЌastД›ji hovД›zГ­ po nedostateДЌnГ© tepelnГ© ГєpravД›, tatarskГ© bifteky

ID: 10-12 tГЅdnЕЇ

KlinickГ© projevy: AsymptomatickГ© prЕЇbД›hy nejsou vГЅjimkou, pЕ™i manifestaci jsou popisovanГ© bolesti bЕ™icha, nechutenstvГ­, nebo naopak zvГЅЕЎenГЎ chuЕҐ k jГ­dlu.

LaboratornГ­ nГЎlezy: nespecifickГ©, mЕЇЕѕe bГЅt eozinofГ­lie

Diagnostika: parazitologickГ© vyЕЎetЕ™enГ­ stolice, nГЎlez ДЌlГЎnkЕЇ (proglotid) na spodnГ­m prГЎdle

Terapie: albendazol, praziquantel, paromomycin

Infekce vyvolanГ© Taenia solium

Etiologie: Taenia solium (tasemnice dlouhoДЌlennГЎ). ДЊlovД›k mЕЇЕѕe bГЅt jak koneДЌnГЅ hostitel, tak mezihostitel. Podle stГЎdia, kterГ© parazituje v ДЌlovД›ku, se vyskytujГ­ 2 formy nemoci a to teniГіza nebo cysticerkГіza.

OnemocnД›nГ­ se v ДЊR endemicky nevyskytuje, jsou popsanГ© importovanГ© nГЎkazy z oblastГ­ Indie, ДЊГ­ny, Afriky a JiЕѕnГ­ Ameriky. Po pozЕ™enГ­ nedostateДЌnД› tepelnД› upravenГ©ho vepЕ™ovГ©ho masa, obsahujГ­cГ­ho larvГЎlnГ­ stadia zvanГ© cysticerky se uvolnГ­ hlaviДЌka tasemnice, kterГЎ se nГЎslednД› pЕ™ichytГ­ na sliznici a vyvine se v dospД›lou tasemnici, kterГЎ dorЕЇstГЎ dГ©lky 2 aЕѕ 3 metry. Produkuje ДЌlГЎnky, kterГ© jsou na rozdГ­l od tasemnice bezbrannГ© nepohyblivГ©. KlinickГ© pЕ™Г­znaky jsou nejДЌastД›ji mГ­rnГ© dyspeptickГ© potГ­Еѕe. Diagnostika i terapie je stejnГЎ jako u infekcГ­ tasemnicГ­ bezbrannou.

JednГЎ se o tkГЎЕ€ovou infekci larvГЎlnГ­m stadiem tasemnice dlouhoДЌlennГ© (Taenia solium). PЕ™enos je fekГЎlnД›-orГЎlnГ­ a jsou popsanГ© i autoinfekce vajГ­ДЌky nemocnГ©ho. Z vajГ­ДЌka se ve stЕ™evД› diferencuje larva, kterГЎ invaduje do slizniДЌnГ­ch cГ©v a hematogennД› je zanesena do rЕЇznГЅch orgГЎnЕЇ, kde vznikajГ­ nejdЕ™Г­v cystickГ© Гєtvary, kterГ© pozdД›ji kalcifikujГ­. Ke klinickГ© manifestaci dochГЎzГ­ po nД›kolika letech od infikovГЎnГ­. KlinickГЅ obraz koreluje se zasaЕѕenГ­m orgГЎnЕЇ a poДЌtem cysticerkЕЇ. ObvyklГЅ vГЅskyt je v podkoЕѕГ­, kosternГ­m svalstvu, oku a mozku. O neurocysticerkГіze hovoЕ™Г­me pЕ™i zasaЕѕenГ­ CNS s rЕЇznГЅmi projevy od epileptiformnГ­ch konvulzГ­, intrakraniГЎlnГ­ hypertenzi, psychickГ© poruchy atd. OftalmocysticerkГіza se projevuje bolestivostГ­ oka, skotomy, zamlЕѕenГ­m vidД›nГ­m, slepotou. LaboratornГ­ nГЎlez eosinofilie doplnД›nГЅ sГ©rologickГЅmi testy z krve nebo likvoru, ДЌi nГЎlezem nitrooДЌnГ­ cysty je diagnostickГЎ moЕѕnost stanovenГ­ cysticerkГіzy. ProvГЎdГ­ se i prЕЇkaz ДЌlГЎnkЕЇ ze stolice. Terapeuticky se Е™eЕЎГ­ jen postiЕѕenГ­ CNS a oka a to snahou o extirpaci cysty s lГ©ДЌbou albendazolem nebo praziquantelem doplnД›nГ©ho kortikosteroidy a symptomatickou, antiedematГіznГ­ a dalЕЎГ­ adjuvantnГ­ terapiГ­ (antiepileptika, antikonvulziva, implantace shuntu).

Etiologicky Hymenolepis nana (tasemnice dД›tskГЎ) je druhem drobnГ© tasemnice mД›Е™Г­cГ­ 1-4 cm, s vyЕЎЕЎГ­m vГЅskytem v dД›tskГ©m vД›ku s pЕ™evahou v tropickГЅch oblastech. KlinickГЅ prЕЇbД›h koreluje s parazitГЎrnГ­ nГЎloЕѕГ­ od nД›mГ©ho aЕѕ po vГЅraznГ© dyspeptickГ© potГ­Еѕe.

Kagocel: zbraněmi proti virům

Domácí antivirotika Kagocel – to je další zbraň proti virovým infekcím, které jsou na denním pořádku v pozdním podzimu, v zimě a na jaře. Podle předběžných odhadů droga má dobrý vliv a je v kombinaci s jinými anti-virových onemocnění.

Software Kagocel vyvinutý farmaceutickou společností "Niarmedik plus", založena před více než dvaceti lety na základě Ústavu epidemiologie a mikrobiologie Gamaleya RAMS. Zakládání společností s cílem zavést do klinické praxe výsledky své vlastní, jedinečné výzkumu a techniky pro diagnostiku, prevenci a léčbu infekcí.

Firma během své existence etabloval jako bona fide poskytovatele kvalitního zboží, takže nový Kagocel vyvinuty na jeho základně, doporučuje ministerstvo zdravotnictví a sociálního rozvoje Ruské federace pro použití při prevenci a léčbě akutní respirační virové infekce a nachlazení, stejně jako pro léčbu onemocnění způsobené virem herpes , Za tímto účelem, Ministerstvo zdravotnictví Ruské federace vyvinuli speciální pokyny "léčbu a prevenci chřipky způsobené virem typu A (H1N1) pro dospělé." Kromě toho, kogatsel byla zařazena do schváleného seznamu důležitých a základních léků, které umožnily zahrnout do systému zadávání veřejných zakázek.

Kagocel induktor (zvyšuje produkci), interferony, ale téměř není absorbována v gastrointestinálním traktu (absorbované asi dvacet procent) jako jeho základě je celulóza chemicky pevně vázány na molekuly její účinné látky. V důsledku Kagocel tělo vytváří své vlastní nedávné interferony (směs alfa- a beta-interferonů, které vykazují vysokou antivirovou aktivitu) po dlouhou dobu (až do pěti – až sedm dní). To umožňuje použít Kagocel pro prevenci SARS a ptáků v malých dávkách a krátkých kurzů v jakékoli fázi kontaktu s pacientem.

Kagocel stimuluje produkci interferonu Interferon – chrání proti nemocem nového století? ve všech buňkách zapojených do protivirové imunity Odolnosti – druhy a vlastnosti u dětí u dospělých : T a B lymfocyty, makrofágy, granulocyty, fibroblasty Fibroblasty: tajemství pojivové tkáně , Endoteliální buňky. Po perorálním podání jednotlivé dávky Kagocel množství interferonu v krvi se zvyšuje výrazně, dosahuje největší množství po 48 hodin a potom se má další dva – 3 dny.

V procesu přípravy, stejně jako jeho další použití byl instalován kogatsela dobrou účinnost při léčbě různých virových infekcí (ARI, chřipky, herpes Herpes – virus plíživé Včetně genitální), když je to zcela bezpečné a netoxické.

Kagocel předností je vysoká bezpečnost, žádné vedlejší účinky (s výjimkou alergických reakcí, které se mohou vyskytnout na jakékoliv drogy), společný krátký přijímací obvod a možnost účinné akce na relativně pozdním načasování zahájení příjmu (na čtvrtého dne nemoci). Kromě toho, je léčivo není toxický a nemá žádný nepříznivý účinek na těhotné ženy a plodu, a není onkogenní vlastnosti.

Kagocel nevýhodou je, že zjevně nebyla provedena její klinické studie u těhotných žen a dětí do šesti let, s tím výsledkem, že lék není povoleno používat tyto kategorie pacientů.

Jak Kagocel vylučuje z těla

Jeden den po příjem Kagocel nejprve začne do krevního oběhu, a pak se na různých orgánech a tkáních, se hromadí v játrech, thymu, plic, sleziny, ledvin, lymfatických uzlin. V menší míře Kagocel uloženy v tukové tkáni, srdce, svalů, mozku (stěží překonává bariéru krev-mozek, že je pronikání krve do mozku, díky své vysoké molekulové hmotnosti). V krvi Kagocel je hlavně ve vázané formě (váže se na krevní proteiny a lipidy), ale některé její část (o něco více než patnáct procent) zůstávají nevázané. Pokud si vzít Kagocel v souladu se systémy výrobce, se hromadí v téměř všech orgánů, což způsobuje požadovaný terapeutický účinek.

Převážná část léku se vylučuje v gastrointestinálním traktu, ale malá část (asi deset procent) vylučován ledvinami. Týden po obdržení Kagocel se zdá téměř devadesát procent.

Kagocel vydáno na základě známé v ruském vědeckého výzkumného ústavu epidemiologie a mikrobiologie pojmenoval NF Gamalei RAMS, které umožnily, aby zahrnout do seznamu základních léků. Nicméně, je léčivo není zcela dokončeno není významné klinické zkoušky prováděny na všech pacientů.

Uživatel pomoc v případě nouze – Tsiprolet

Tsiprolet se týká skupiny fluorochinolonů – léky s výrazným antibakteriálním účinkem, které však nepatří na antibiotika. Charakteristickým rysem fluorochinolonů je, že je velmi vzácné, aby rozvíjet návykové mikroorganismy.

Mechanismus účinku tsiprolet

Tsiprolet (INN – ciprofloxacin) se odkazuje na skupinu léků, tzv fluorochinolony. Toto umělé chemikálie, které mohou snadno proniknout lidské tkáně a buňky mikroorganismů.

Mechanismus účinku tsiprolet (a všechny fluorochinolony) založené na inhibici DNA gyrázy výrobků – enzym, který se podílí na množení bakterií. Akční fluorochinolony se liší od působení antibiotik, takže často jsou účinné tam, kde se již používá bez úspěchu, některých antibiotik.

Dnes produkoval čtyři generace fluorochinolonů, tsiprolet odkazuje na druhé generace těchto léků. Droga je k dispozici v tabletách a má silný baktericidní (zabíjí patogeny) akce. Pro většinu druhů tsiprolet citlivý Staphylococcus, Streptococcus, E. coli. Č citlivost na tsiprolet v určitých druhů streptokoků, jakož i v Mycoplasma a Ureaplasma. Tsipolet účinnost proti střevní mikroflóry. A další pozitivní kvalita tsiprolet: závislost patogenů to skoro stane.

Tsiprolet hladce vstřebává ve střevě, a vstupuje do krevního řečiště první, a pak ve tkáni, a to především při zánětech, pokud existuje více kyselé prostředí než v jiných tkáních. Protože tělo tsiprolet objeví nezměněné zejména močí.

Indikace a kontraindikace pro příjem tsiprolet

Tsipolet jmenovaný po zřízení konečného diagnózy s odhodláním k jeho citlivosti infekce. Ale v některých akutních onemocnění vyžadující nouzovou antibakteriální terapii, a přijímání pacienta a analýzu bez čekání na výsledek, určí tsiprolet a po bude mít za následek, v případě potřeby léčba nastavení. Tsiprolet předepsané pro následující infekčních a zánětlivých onemocnění:

  • horních cest dýchacích a bronchopulmonální systém – faryngitida, bronchitida, pneumonie;
  • Otolaryngology – angina pectoris, exacerbace chronické angíny, akutní a chronické zánětu středního ucha, zánět vedlejších nosních dutin, faryngitida;
  • Eye – hnisavý zánět spojivek, zánět rohovky;
  • ledvin a močových cest a – pyelonefritida, cystitida, močové trubice;
  • samčí a samičí pohlavní orgány, včetně s kapavkou;
  • kožní a podkožní tkáně – absces, flegmona, vaří, carbuncles, mastitidy;
  • muskuloskeletální systém – artritida, osteomyelitida;
  • gastrointestinálního traktu – akutní gastroenteritida, enterokolitida;
  • žlučníku a žlučových cest – akutní a chronická cholecystitida a cholangitida;
  • v těžkých infekcí, komplikovaný sepse (otrava krve) a zánět pobřišnice (zánět pobřišnice – tenký film, která lemuje dutiny břišní);

Tsiprolet Průběh léčby musí být provázeno velkým objemem příjem tekutin, aby nedošlo ke ztrátě nerozpustných solí v močovém traktu.

Tsiprolet by neměl být užíván s těmito onemocněními a podmínek:

  • přecitlivělost k ní pacienta;
  • těhotenství a kojení;
  • v dětství a dospívání;
  • Pacientům se sklonem ke vzniku záchvatů jakéhokoliv původu;
  • pacientů se závažnými zraněními a nádorů mozku a míchy.

Vedlejší účinky, které se objevují při užívání tsiprolet

Při příjmu tsiprolet se mohou objevit následující nežádoucí účinky:

  • část oběhového systému: tachykardie Tachykardie – tělo na limitu? , Flushing, mdloby;
  • na straně žaludku a střev: porušení chuti k jídlu, nevolnost, zvracení, průjem, bolesti břicha Břicha bolest: Typy a symptomy , Nadýmání;
  • Z nervového systému: únava, ospalost, poruchy spánku, ale Dreams: jak porozumět své sny noc; může dojít, naopak zvýšil neklid, bolesti hlavy (včetně typu migrény), třes (třepání) rukou a nohou, porušení citlivosti, zvýšené pocení, ztráta koordinace, škubání, úzkost, deprese Deprese – o něco více než špatné náladě , Halucinace, poruchy zraku a sluchu;
  • v krvi: anémie, zvýšení počtu eosinofilů (alergická dispozice), včetně snížení zrnitých bílých krvinek (nízká odolnost) a krevních destiček (zvýšená krvácení);
  • Alergické reakce okamžitého a zpožděného typu;

V průběhu léčby nemůže být zapojen do práce tsiprolet, které vyžadují pozornost a koordinaci pohybů, včetně řízení motorových vozidel.

Tsiprolet osvědčil jako aktivní antimikrobiální činidlo.

Samičí pohlavní choroby

Pondělí, 10. březen 2008

Rozmnožovací ústrojí feny je velmi náchylné k různým chorobám, z nichž většina je vyvolána hormonálními změnami.

Pyometra (hnisavý zánět dělohy)

Infekce bývá vyvolána hormonálními změnami a obvykle se projeví za 6 až 8 týdnů po hárání. Jako další příčina se uvádí nadměrné cystózní bujení děložní sliznice vlivem samičího pohlavního hormonu. Dochází k němu například při opakovaných falešných březostech nebo nepravidelným háráním.

Bledé dásně, nepřiměřená žíznivost, hustý, nazelenalý, žlutý nebo načervenalý výtok, skleslost, zvracení, při uzavřené formě se hnis hromadí v děloze a kvůli vstřebávání děložního obsahu do krve dochází k otravě.

Při podezření na toto onemocnění okamžitě navštivte veterinárního lékaře. Feně může zachránit život pouze sterilizace – odstranění dělohy i vaječníků (ovarohisterectomie). Bez chirurgického zákroku fena umírá. Někdy se léky dosáhne zklidnění a operace se může odložit na dobu celkového zlepšení stavu, ale je nevyhnutelná, protože pyrometra se při hárání opakuje.

Cysty na vaječnících u feny

Stálé slabé, jasně červené krvácení z vulvy po hárání.

Hormony může cysta prasknout, ale při složitějším případu vám lékař doporučí odstranění vaječníků.

Falešná březost (pseudogravidita)

Falešná březost obvykle začíná mezi 8. a 9. týdnem po hárání a může trvat i několik týdnů.

Rostoucí chuť k jídlu, výstřední chování, obliba plyšových hraček a bačkor a jejich ukrývání jako štěňat, vyčerpanost, zvětšení mléčných žláz a tvorba mléka, citové výlevy, zvětšování břicha.

Je dobré se poradit s veterinárním lékařem, protože častá falešná březost může vést k zánětům dělohy, mléčných žláz až k nádorům na mléčných žlázách. Možnosti léčby jsou různé například léčiva omezující normální reprodukční cyklus. Pokud nechcete, aby fena měla štěňata, je vhodnou prevencí sterilizace, protože tak předejdete mnohem závažnějším nemocem.

Nádor na mléčné žláze

U nesterilizovaných fen často dochází ke změnám na mléčné žláze, které mohou končit nádorem. Pokud objevíte na mléčných žlázách uzlíky, poraďte se s veterinárním lékařem. Ne každý nádor je zhoubný, ale je dobré fenu pravidelně prohmatávat.

Metritis (zánět dělohy)

Jde o infekci, která se objevuje po několika týdnech po porodu.

Hnisavý, žlutozelený výtok, ochablost, nechuť k žrádlu a zvracení.

Příznaky tasemnice

Základy biologie tasemnic ve vztahu k infekci člověka

K přesnému popisu nemocí, které jsou způsobeny tasemnicemi, si musíme uvědomit několik faktů. Prvý fakt je ten, že pojem tasemnice skrývá obrovské množství organizmů, vytvářejících celou třídu. Druhý fakt je ten, že pro popis nemocí se musíme seznámit s biologií těchto organizmů, zejména s jejich stavbou a životními cykly. Životní cykly tasemnic bývají velmi složité, ale pro čtenáře velmi zajímavé.

Z velmi úzkého pohledu zaměřeného pouze na interakci tasemnice-člověk, můžeme říci, že některé druhy či lépe rody tasemnic škodí člověku spíše v dospělosti ( míněno v dospělosti tasemnice, nikoliv člověka) – jako nejlepší příklad poslouží tasemnice rodu Diphyllobothrium, jiné pak napadají člověka ve svém stadiu larválním: čeleď Taeniidae a její dva rody: rod Taenia a rod Echinoccocus.

V tomto textu se pokusím čtenáře seznámit jednak se základní biologií tasemnic, dále s druhy napadajícími člověka a nemocemi, které mohou tasemnice vyvolat.

Tasemnice je celá třída organismů. Tato třída se označuje odborně jako Cestoda, a patří mezi ploštěnce ( Plathelminthes). Cestoda obsahují přes 5000 druhů tasemnic, ale to je počet zatím známých druhů, a existuje předpoklad, že se toto číslo bude dále zvyšovat.

Stavba těla tasemnice

Typická tasemnice se skládá z hlavičky, které se říká skolex, a z článkovaného čili segmentovaného těla-strobily. Na skolexu jsou umístěny různé přichycovací orgány ( každý druh má morfologicky odlišné, ale několik základních typů přichycovacích orgánů lze na nich popsat). Přichycovací orgány jsou přizpůsobeny životní strategii konkrétní tasemnice, tedy tasemnice žijící ve střevě bude mít tyto orgány uzpůsobeny tak, aby se mohla co nejlépe zachytit a udržet na stěně střeva apod.

Mezi základní typy přichycovacích orgánů patří přísavné rýhy ( botrie) či kruhové přísavky. Část tasemnic ( konkrétně rod Cyclophyllidea) má na skolexu jakýsi zasunovatelný chobotek (rostellum), který je navíc opatřen háčky pro optimální přichycení tasemnice.

Tělo tasemnice čili strobila je složena z jednotlivých článků, které se nazývají proglotidy. Každý proglotid představuje samostatnou reprodukční jednotku, obsahuje jak samčí , tak samičí pohlavní žlázy, proto tasemnice může produkovat vajíčka, i když je v těle pouze jedna jediná. Tasemnice jsou tedy hermafrodité, jedinci disponující jak samčím, tak samičím pohlavním systémem, a mohou se rozmnožovat ( cestou produkce vajíček, ze kterých se líhne larva) samostatně, bez přítomnosti dalšího jedince. Články mohou být řazeny jednoduše za sebou ( akraspedotní články) nebo jeden článek svým koncem přechází jako část článku následujícího ( kraspedotní články). Nutno dodat, že existují tasemnice, které jsou nečlánkované – monozoické. Článkované tasemnice pak označujeme jako polyzoické.

Z hlediska biologie i medicíny je důležitý povrch těla tasemnice. Tento povrch má zásadní důležitost v příjmu živin, neboť tasemnice nedisponují trávicím systémem jako např. lidé, protože tasemnice nemají střevo. Veškerý přísun živin se tak odehrává transportem přes tento povrch těla, který se označuje jako tegmentum ( neodermis). Neodermis má specifickou strukturu, která je tvořena povrchovým syncytiem ( soubuním – společenstvem buněk), kde jsou těla těchto buněk umístěna pod vrstvu podpovrchové svaloviny. Na povrchu neodermis jsou mikrotrichy ( mikroskopické chloupky obalené vrstvou cukernatých makromolekul – glykokalyxem).

Pod tímto povrchem se nachází podpovrchová svalovina, která je tvořena cirkulární a longitudiální svalovinou ( šikmá svalová vlákna chybí). Svalovina bývá velmi dobře vyvinuta v oblastech přichycovacích orgánů.

Nervová soustava tasemnice má své centrum v podobě párových hlavových gangliích, ze kterých vybíhají nervová vlákna, která prostupují celou strobilou. Exkreční a osmoregulační systém je tvořen protonefridiemi.

Proces nákazy tasemnicemi

Člověk může být definitivním hostitelem některých druhů tasemnic, dále může být mezihostitelem druhů jiných, a ve vzácných případech také mezihostitelem a definitivním hostitelem tasemnice jednoho druhu. Z uvedeného vyplývá, že tasemnice mají obvykle dva hostitele ( jednoho mezihostitele, a jednoho definitivního hostitele: ovšem nutno brát jako stádia, protože mezihostitelem a častěji i definitivním hostitelem může být více druhů organismů u jednoho druhu tasemnice). U člověka také parazituje škulovec široký (Diphyllobothrium latum), který má vývoj tříhostitelský (viz dále).

Celý proces lze popsat na modelovém příkladu obecné tasemnice: tasemnice žije ve střevě člověka, a uvolňuje velké množství vajíček, které odcházejí spolu se stolicí hostitele ven z organismu. Vajíčka mohou opouštět článek izolovaně tzv. uterinním pórem( proces se nazývá anapolýza) či po rozpadu celého článku( proces apolýzy). To, že se tasemnice rozmnožují pomocí produkce vajíček dává tasemnicím název oviparní organismy.

Z vajíčka se líhne první larva: u skupiny Gyrocotylidea a skupiny Amphilinidea se první larva označuje jako lykofora (syn.: dekakant, název je odvozen od skutečnosti, že lykofora má deset embryonálních háčků. U skupiny Eucestoda se první larva označuje jako onkosféra (neboli hexakant, analogicky podle přítomnosti šesti embryonálních háčků). Onkosféra, která je obklopena ciliárním obalem, který ji umožní pohyb ve vodě, se označuje jako koracidium.

První larva napadne svého mezihostitele , ve kterém z ní vzniká larva druhého či třetího stupně ( u tasemnic se dvěma mezihostiteli) zvaná metacestod. Metacestod je pak podle své morfologie dělen na typy: procerkoid, plerocerkoid, cysticerkoid a cysticerkus.. Metacestod pak různou cestou nakazí svého definitivního hostitele. A celý kruh se uzavírá, protože tasemnice uvnitř svého definitivního hostitele dospívá a začíná produkovat vajíčka.

Rizikové faktory tasemnicové infekce

konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa či dokonce konzumace masa syrového, špatná úroveň hygieny zejména před jídlem, po toaletě apod.

Prevence nemoci tasemnicové infekce

Přenos neboli infekce člověka se děje především perorální cestou, zejména konzumací mezihostitelů, jejichž maso není dostatečně dobře tepelně upraveno, proto je základním preventivním opatřením dostatečná tepelná úprava masa prasat, krav, ryb a krabů.

Další preventivní opatření je zejména v tom, aby rodiče dbali na přiměřenou úroveň hygieny svých dětí.

Popis jendotlivých druhů tasemnic

Tasemnic, které napadají člověka, je více. Mezi ty nejčastější, a proto i podrobněji popsané, patří: tasemnice bezbranná (Taenia saginata), tasemnice dlouhočlenná ( Taenia solium), tasemnice dětská ( Hymenolepis nana) a škulovec široký (Diphyllobothri­um latum)

Taenióza ( taeniasis) je onemocnění, které je způsobeno tasemnicemi Taenia saginata a Taenia solium. U infekce Taenia solium se ještě užívá označení cysticerkóza čili cysticercosis.

Obě tyto tasemnice žijí v tenkém střevě člověka, přičemž T.saginata dosahuje délky 3-10 metrů a T. solium délky 2-3 metry. Klasickým mezihostitelem je u T.saginata skot a u T.solium prase či jiný člověk.

Ve svalech mezihostitele, tedy v mase prasete či krávy, nebo i člověka se vytváří metacestod ( larva druhého stádia) zvaný cysticerkus. U T.saginata se cysticerkus nazývá Cysticerkus bovis a u T.solium se nazývá stejný metacestod jako Cysticerkus cellulosae. Pokud se jedná o případ, že se tasemnice druhu Taenia solium chová v těle člověka jako ve svém mezihostiteli, může být její metacestod umístěn kromě svaloviny také v mozku, míše, v plicích, srdci či pod kůží.

Výskyt této nemoci je kosmopolitní, přičemž v České republice jsou hlášeny ojedinělé případy infekce T.saginata, u T.solium jsou to případy importované k nám z ciziny. Dospělé tasemnice se vyvíjejí z metacestoda, který je obsažen v nedostatečně tepelně upraveném mase krav či prasat nebo může dojít ke kontaminaci potravy vajíčky tasemnice.

Příznaky a projevy teniózy

Většina těchto onemocnění probíhá asymptomaticky ( nijak se neprojevují), někdy se však mohou vyskytnout mírné gastrointestinální potíže ( nechutenství, nevolnost, průjem).

Závažná je varianta, kdy se cysticerkus dostává do mozku, pak hovoříme o mozkové cysticerkóze, která se projevuje křečemi, intrakraniální hypertenzí ( zvýšený tlak v dutině lební), bolestí hlavy, poruchami vidění a psychickými poruchami. Z 50% případů je tato varianta smrtelná.

Diagnostika teniózy

Provádí se jednak mikroskopicky, tzn. nález vajíček ve stolici pod mikroskopem. U infekcí T.solium se používá sérologické vyšetření, dále RTG, sonografie a CT.

Léčba teniózy

Užívají se látky niklosamid či praziquantel. U infekce T. solium je to léčba těmito preparáty v kombinaci se steroidy, které tlumí zánětlivé reakce po smrti parazita

Difylobotrioza

Difylobotrioza je onemocnění, které je způsobeno škulovcem širokým ( Diphyllobothrium latum ).Toto onemocní se vyskytuje především v povodích velkých řek ( např. delta Nilu) nebo oblasti jezer a řek mírného pásma.

Škulovec široký je poměrně dlouhá tasemnice, jejíž délka často přesahuje 10 metrů a některé zdroje uvádějí délku až 17 metrů. Dospělé tasemnice produkují vajíčka s víčkem ( s tzv. operculem), které se musí dostat do vody.

Z vajíčka se líhne koracidium, které napadne svého prvního mezihostitele ( to jsou buchanky z čeledí Cyclopidae a Diaptomidae). V buchance vznikne procerkoid, který je infekčním stádiem pro mezihostitele číslo dva: rybu. Když ryba pozře buchanku, tak se z procerkoidu vyvíjí plerocerkoid, který se usadí ve svalovině ryby. Člověk, ale i jiní masožraví savci se nakazí pozřením ryby ( nejčastěji okoun, štika, mník apod.)

Příznaky a projevy difylobotriozy

Základní postižení, které škulovec způsobuje je to, že absorbuje velké množství vitaminu B12, který je velmi důležitým vitamínem pro krvetvorbu. Vzniká tzv.zhoubná ( perniciózní) anémie.

Diagnostika difylobotriozy

Opět spočívá v mikroskopickém nálezu vajíček a článku škulovce

Léčba difylobotriozy

Niklosamid, dále praziquantel. Podpůrná léčba je podávání vitaminu B12.

Hymenolepióza

Hymenolepióza (hymenolepiasis) je onemocnění, které je způsobeno tasemnicí dětskou ( Hymenolepis nana), což je tasemnice velká jen 7-40 mm, která se vyskytuje především v dětských kolektivech.

Probíhá tak, že obě fáze tasemnice jsou ve střevě. Nemoc se projevuje bolestmi břicha, špatným dýcháním, bolestmi hlavy. Vyskytuje se svědění, závratě a nechutenství.

Diagnostika hemolepiózy

Opět spočívá v mikroskopickém nálezu vajíček a článku tasemnice.

Léčba hemolepiózy

Niklosamid a praziquantel.

Jak si mohu pomocí sám

klíčová je prevence, při nemoci je důležitý klid na lůžku, zavodňovat organismus

Komplikace tasemnicové infekce

Jsou dány konkrétně u každé tasemnice. Je to především mozková cysticerkóza a perniciózní anémie.

Další názvy: infekce tasemnicí, parazitóza způsobená tasemnicemi, tenióza, taeniasis, cysticerkóza, cysticercosis, difylobotrioza

Zkušenosti uživatelů s tasemnicí

Tasemnice a bolesti břicha Janna50 (29.08.12)

Ubývání na váze, nechuť k jídlu, křečovité bolesti břicha.

Prazikvantel – 50 mg/kg/d ve 3 dílčích dávkách 15 d nebo 75 mg/kg/d ve 3 dílčích dávkách 10 d

Co mi pomohlo

Tasemnice Michaela (14.02.10)

Křečovité bolesti břicha okolo pupíku – zhruba hodinu po jídle nebo fyzické zátěži, občasná zácpa, občasné slabé šimrání v konečníku, tělesná teplota kolem 36°C, bolest hlavy, častá žízeň, občasné tupé bodání na hrudi, dvou-tří denní kašel se zvýšeným vykašláváním hlenů, koutky, exémy, bledost, občas zvýšená únava – tyto příznaky měl syn. Dcera akorát trpěla nevysvětlitelnými změnami nálad, plačtivostí a občasným „břichabolem“ s výrazným odchodem plynů. Ani jeden z nich neubýval na váze a měli normální chuť k jídlu – občas odmítli večeři.

Vermox, Vermox, Vermox. Na základě toho, že jsem ve stolici našla článek tasemnice psí, lékař naordinoval Vermox. Ten se téměř nevstřebává do krve, proto nevyhubí všecka stádia tasemnice. Dávkování bylo – Po, út, st – ráno na lačno tableta – první týden to bylo téměř neúčinné. Další týden s větší účinností totéž, ale út, st, čt a následující týden to stejné, ale opět s posunem o 1 den. Vždy jeden den po užívání Vermoxu byl syn bez bolestí, ale další den nastoupil kašel a opět kruté křeče v břiše.

Nikdy bych nevěřila, že se nám tohle může stát. I na internetu je psáno, že je toto onemocnění vzácné, proto první diagnoza určená po sonu břicha, zněla: nefunkčnost žlučníku.

Až nálezem článku tasemnice se diagnoza opravila. Lékař mi vysvětlil, proč první přeléčení Vermoxem bylo neúčinné – obě děti byly velmi masivně nakaženy.

Ani teď ještě nejsou obě vyléčeny. Podle veterinářky je toto onemocnění na velmi dlouho, protože se ti zmetci pěkně a rychle množí. Příští týden opět nasazuji tří-denní kůru Vermoxem a doufám a už se i skoro modlím, abychom to měli zdárně za sebou a nepřidaly se ještě možné komplikace – zauzlení střev nebo zánět tenkého střeva.

Tasemnice a všechny informace – příznaky, léčba 4.75 / 5 ( 8 )

Tasemnice jsou paraziti, jejichž vývojový cyklus je charakteristický změnou hostitele. Tasemnice bezbranná je široká ca. 1,5 cm a může dosahovat délky mezi 4 až 10 metrů. Délka života pohlavně zralého parazita je až 20 let. Pojmenování pochází od hlavního mezihostitele, skotu. Infekce člověka nastává požitím syrového nebo tepelně nedostatečně upraveného masa, obsahujícího vajíčka. Napadení tasemnicí nevyvolává většinou žádné potíže.

Stolicí vyloučené články tasemnice bývají často prvními příznaky onemocnění. Články tasemnice se dají rozeznat pouhým okem a mikroskopem mohou být prozkoumány ještě podrobněji. K léčbě se používá praziquantel nebo niclosamid. K zabránění infekce se v rámci veterinární prohlídky posuzují jatečná zvířata kvůli výskytu vajíček ve svalovině. Měli bychom se vyhýbat spotřebě syrového a tepelně nedostatečně upraveného masa.

Obecné informace o tasemnici

Tasemnice jsou paraziti a patří do skupiny červů plochých. Žijí ve střevě svých konečných hostitelů a mohou zde narůst do délky od několika milimetrů až do několik metrů (patří tedy ke střevním parazitům). Vývojový cyklus tasemnic je charakteristický změnou hostitele, přičemž se názvosloví jednotlivých tasemnic orientuje podle hostitele, např. rybinou, psí tasemnice, tasemnice skotu (tasemnice bezbranná), nebo prasat. Člověk se požitím vajíček nebo larev může stát nejen mezihostitelem, ale i konečným hostitelem ve vývojovém cyklu tasemnic.

Vývojový cyklus tasemnice

Tasemnice se svou hlavičkou, scolexem, přichytí na stěně střeva konečného hostitele. Na to mají na hlavičce přísavné štěrbiny nebo háčky. Na hlavičku se připojují články tasemnice, které jsou označovány jako proglotidy. Tyto články tasemnice obsahují jak samčí, tak samičí pohlavní žlázy. Tasemnice jsou tedy hermafroditi. Vajíčka po oplodnění dozrávají v parazitovi. Články tasemnice, které obsahují zralá vajíčka, se od parazita oddělí a jsou vyloučeny se stolicí. Tyto vajíčka jsou pak přijaty mezihostitelem. Ve střevě medzihostiele se z vajíček vylíhnou larvy, takzvané onkosféry. Tyto larvy provrtají stěnu střeva a rozdělí se v těle krevním oběhem. V orgánu se usadí a vytváří tu vajíčko parazita, čili úhoř. Požitím masa obsahujícího vajíčka dochází k infekci konečného hostitele. Ve střevě konečného hostitele se z vajíčka vyvíjí parazit a vývojový cyklus začíná znovu.

Původcem onemocnění je tasemnice bezbranná Taenia saginata. Je široká ca. 1,5 cm a může dosahovat délky mezi 4 a 10 metry. Na hlavičce tasemnice bezbranné se nacházejí jen čtyři přísavné štěrbiny ale žádné přísavné háčky. Délka života pohlavně zralého parazita je až 20 let.

Cesty šíření nákazy

Skot do sebe vezme vajíčka tasemnice bezbranné. Larvy se vylíhnou v tenkém střevě a provrtávají stěnu střeva. Krví se dostanou do svalstva skotu, a tam tvoří úhoř, takzvaný cysticerkus. V tomto měchýři naplněném tekutinou se nachází zárodek hlavičky parazita.

Požitím syrového masa, např. mletého hovězího masa, se larvy dostanou do tenkého střeva člověka. Ze zárodku hlavičky se vytvoří hlavička, která se přísavnými štěrbina přichytí na stěnu střeva a dozrává na dospělého parazita. Vyvinutí řetězce článků vyžaduje několik týdnů. Tělesné články tasemnice bezbranné mají značnou vlastní pohyblivost, poté co se sami oddělili od zbylého těla parazita.

Inkubační doba tasemnice

Vajíčka jsou pro skot ihned nakažlivé. Vývin tasemnice z vajíčka trvá ca. 2-4 měsíce. Po požití masa obsahujícího tasemnici vyrůstá během ca. 3-4 měsíců tasemnice bezbranná do pohlavní zralosti.

Tasemnice – příznaky a potíže

Napadení tasemnicí nevyvolává většinou žádné potíže. Příležitostně pacienti popisují svědění na análním otvoru a bolesti v břiše. Prvními příznaky onemocnění bývají často články tasemnice ve stolici. příznaky tasemnice

  • Infekce může probíhat bezpříznakově
  • Mírně žaludečně-střevní potíže
  • Některé typy mohou postihovat i mozek a způsobovat křeče, zvýšení nitrolebního tlaku, zvracení, bolesti hlavy, poruchy zraku a psychické poruchy – toto spíše velmi vyjímečně

Články tasemnice se dají rozeznat pouhým okem. Pod mikroskopem lze určit počet větví na mateřském parazitovi. Diagnostika tasemnice dále také:

  • Mikroskopické vyšetření stolice – nález vajíček nebo článků tasemnice
  • Rtg, sonografie, CT
  • Vyšetření krve

Terapie a léčba tasemnice

Podle výběru lze použít praziquantel nebo niclosamid. Někdy je zapotřebí i chirurgický zásah.

Dokud nedojde k tvorbě úhoře v lidském těle, což se však stává zcela vzácně, je prognóza onemocnění dobrá.

Onemocnění se dá zabránit, pokud se zřekneme spotřeby syrového a tepelně nedostatečně upraveného hovězího masa. Pokud se maso zamrazí na minimálně 10 dní, také neexistuje žádné nebezpečí nákazy. Kromě toho se jatečná zvířata sledují v rámci prohlídky masa kvůli výskytu úhořů ve svalovině.

Leave a Reply