Psí houbovité houby (Objednejte antifungální sprej OnycoSolve)

Psí houbovité houby

Standard F.C.I. číslo

196 z 2.11.1971 (upřesnění z 10.2.1992)

Originální název plemene

Skupina – 9 společenští psi

Sekce – 1 bišonci a příbuzní psi

Malý společenský psík, spíše rezervovaný než výbojný, vážný, velmi inteligentní, mimořádně oddaný svému pánovi, s typickou bílou, značně hustou zvlněnou srstí.

Velmi učenlivý, věrný, se spíše vážnou povahou.

Zdánlivě bez temperamentu.

Velikost, proporce, substance

Váha od 2,5 do 4 kg.

Kohoutková výška : Pes – od 27 do 30 cm

Fena – od 25 do 28 cm

Střední délky (1/3 kohoutkové výšky), šířka je větší, než 1/2 délky hlavy (index 60). Linie lebky a nosního hřbetu je rovnoběžná. Lebeční část je spíše plochá, čelní úžlabina je mírně vyznačená. Stop je výrazný, nadočnicové oblouky dobře vyvinuté.

Mají výraz živého a inteligentního psa. Jsou více otevřené a poněkud větší (ne však vyboulené), kulaté, a směřují kupředu. Z bočního pohledu nesmí být patrné bělmo. Pigmentace víček až do koutků je naprosto černá. Barva očí je tmavě hnědá.

Jsou vysoko nasazené, svěšené a dlouhé. Ve spodní části je ucho poněkud tuhé a u základny je lehce odkloněno od lebky, což činí zdání celkově širší hlavy. Uši jsou pokryty dlouhou srstí.

Délka čenichové části tvoří 2/5 celkové délky hlavy.

Čenich má být prostorný, čtvercový, ne špičatý, a je zakončen hranatým černým nosem (jiné zbarvení nosní houby není přípustné).

Horní pysky nejsou příliš dlouhé, takže se spodním pyskem tvoří jednu linii. Osrstění pysků je poněkud kratší, než na nosním hřbetu. Okrajová sliznice pysků je černě pigmentovaná.

Skus je nůžkovitý, klešťový je přípustný. Čelisti jsou souměrné v celé své délce. Zuby jsou bílé, pravidelně umístěné, chrup úplný a silný.

Je bez laloku, délka krku je téměř stejná, jako délka hlavy.

Délka trupu odpovídá kohoutkové výšce – kvadratický formát. Předhrudí málo vyvinuté.

Hruď je široká a hluboká – dosahující až k loktům. Hloubka hrudníku má tvořit téměř polovinu kohoutkové výšky. Žebra klenutá, zaoblená.

Rovná hřbetní linie, kohoutek nevystupuje příliš z linie hřbetu.

Je nasazen v prodloužené zádi a je nesen přetočený nad hřbetní linií.

Jsou rovné, rovnoběžné a po celé délce jsou pokryty dlouhou srstí. Z profilu je zápěstí poněkud pronešené.

Tlapky jsou oválné, polštářky pevné a černé, drápy velmi tvrdé a černé.

Slabiny: linie břicha je od hrudní kosti ke slabinám jen nepatrně vtažená. Délka slabin je téměř stejná, jako délka beder.

Bedra: hřbetní linie přechází v lehce zaoblenou bederní partii a harmonicky do linie zádi. Záď je široká a velmi málo zaúhlená.

Stehna: dlouhá, délka dosahuje 1/3 kohoutkové výšky. Jsou zaoblená, dobře zaúhlená.

Lýtka: delší, než stehna.

Hlezna: úhel hlezna nemá být příliš sevřený. Délka nártu se rovná 27% kohoutkové výšky.

Tlapky jsou méně oválné, než přední. Polštářky jsou pevné a černé, drápy velmi tvrdé a černé. Pánevní končetiny jsou rovné a rovnoběžné.

Na celém těle napnutá a přiléhající.

Srst pokrývá celou hlavu, tělo, končetiny i ocas, a je méně dlouhá v čenichové partii. Srst je dlouhá, jemná, tvořící chomáčky (vločky), nepřiléhá přímo k tělu, a zdá se být nadýchaná. Chomáčky srsti nesmí tvořit třásně.

Musí být čistě bílá, bez jakékoliv skvrny, nebo odstínu.

Neušlechtilý vzhled, krátké osrstění netvořící chomáčky. Nedostatek souměrnosti.

Hlava: linie hlavy a nosního hřbetu je nerovnoběžná. Lebka malá, kulatá – ne plochá. Stop málo vyvinutý, čelní úžlabina (lebeční šelf) příliš patrný.

Čenich: stopy depigmentace, také na okrajích nosních otvorů.

Čenichová partie: příliš krátká nebo příliš dlouhá, vyboulená, nebo pronešená.

Pysky: příliš vyvinuté (masivní), překrývající čelisti.

Zuby: nestejnoměrně umístěné, v nedostatečném počtu, psinkový chrup.

Oči: příliš malé nebo příliš velké, světlé barvy, drobná odlišnost v barvě, šilhání jednoho oka. Mandlové nebo šikmé, převislé nebo nedomykavé víčko. Částečná depigmentace víček.

Uši: krátké, odkloněné ve spodní části, krátce osrstěné.

Krk: hrubý, krátký nebo s lalokem. Nedostatečně osrstěný.

Plece: vázané v pohybu, zaúhlení lopatek rovné nebo příliš šikmé k ose těla.

Předloktí a zápěstí: houbovité kosti, lokty vybočené nebo vbočené, zápěstí křivé, nedostatečné osrstění.

Tlapky: kočičí, široké, prošlápnuté, vybočující nebo vbočující.

Trup: délka větší, než kohoutková výška.

Hrudník: málo široký a hluboký.

Hřbet: nerovný, pronešený nebo kapří.

Bedra, záď a slabiny: bedra úzká nebo příliš dlouhá, záď klesající, břicho příliš vtažené, slabiny propadlé.

Ocas: nenesený nad hřbetní linií, nedostatečně osrstěný (osrstění řídké, nebo krátké).

Zadní končetiny: lýtko (holenní kost) příliš krátké, úhel hlezna příliš sevřený nebo otevřený, nerovný postoj, paspárky, nedostatečné osrstění. Tlapky viz. přední končetiny.

Osrstění: málo husté, krátké, ne v chomáčcích.

Kůže: volná, se záhyby.

Pigment: stopy depigmentace nosní houby a očních víček. Depigmentace pohlavních orgánů, nedostatečná pigmentace drápků a polštářků.

Chůze: vysoké chody.

Úplná depigmentace jednoho očního víčka. Úplná depigmentace drápků a polštářků. Mimochod.

Hlava: linie hlavy a nosního hřbetu je sbíhavá nebo rozbíhavá, šířka lebky k délce hlavy je více než index 60, nebo méně než 50.

Čenich: úplná depigmentace, jiné zbarvení, než černé.

Čenichové partie: klabonos.

Zuby – skus: podkus, předkus natolik vyvinutý, že je čenichová partie deformovaná.

Oči: oboustranná šilhavost, barevná odlišnost obou očí.

Oční víčko: oboustranná depigmentace.

Trup: délka trupu více jak o 3 cm, než je kohoutková výška.

Ocas: krátkoocasost zděděná, nebo získaná, bezocasost.

Pohlavní orgány: monorchismus, kryptorchismus, nestejná velikost obou varlat, nesestoupená varlata v šourku.

Osrstění: příliš krátké, kadeřavé.

Barva srsti: jakákoliv jiná barva než bílá, skvrnky (i velmi malé) jiné barvy.

Kohoutková výška: pes – pod 25 cm a nad 33 cm, fena – pod 22 cm a nad 32 cm.

Samci musí mít obě varlata normálně vyvinutá a sestouplá v šourku.

Mykolog Josef Sedláček se svými nakládanými houbami.

Letošní liberecké kolo soutěže zcela opanoval mykolog Josef Sedláček s naloženým pavučincem psím, drobnou lupenatou houbou. Porotě chutnal nejvíce.

„Pavučinec psí roste v lese společně s ryzci. Je to krásná hnědofialová houba, ale lidé ji moc nesbírají. Pavučinců je totiž asi dva tisíce druhů a řada z nich jedovatých. Chce to tedy velmi dobrou znalost hub,“ svěřil se Sedláček.

S pavučincem postupuje do celostátního kola, kde bude hájit barvy Liberce. Tam si Liberečtí vedli vždycky dobře. Ze 40 uplynulých ročníků jich 29 vyhráli. „Mají nás tam rádi asi jako Rusáky v hokeji,“ směje se Sedláček.

Zkušenosti a výdrž libereckých houbařů jsou obdivuhodné a dostaly se až do televize. Právě v legendárním Receptáři kdysi zdejší houbař Jaroslav Burda představil národu svůj sladkokyselý nálev, do nějž od té doby nakládá houby úplně každý.

Samotná soutěž nakladačů se ale datuje až do roku 1974, kdy ji vymyslel právě Josef Sedláček. Z Liberce brzy expandovala do všech koutů republiky a dnes ji pořádají na dvě desítky mykologických klubů a kroužků.

Zatím se nenašla jedlá houba, která by se nedala naložit

Za čtyřicet let nakládání hub vyzkoušeli liberečtí houbaři naložit vše, co roste v lese. A zatím se nenašla jedlá houba, která by se nedala naložit a sníst.

„Já třeba miluji holubinku mandlovou a zlatou, ty jsou v nálevu přímo luxusní. Nakládají se ale všechny hřibovité houby, mladé bedly, václavky, kotrč, ucho jidášovo nebo sírovec. Nápady nám pořád ještě nedošly,“ zamýšlí se Sedláček.

Kouzlo dobře naložených hub podle samotných houbařů tkví v nálevu. Jeho receptura se již ustálila a Burdův nálev již nikdo příliš nevylepšuje.

Patří tam ocet, cukr, sůl, bobkový list, nové koření, celý pepř, hořčičné semínko a koriandr. Houbaři do sklenic přidávají ještě celer, mrkev a cibuli.

„Úspěch dělá právě nálev. Ten jsem vypiplal za ta léta k dokonalosti. Po období experimentování už vím, že lepší vymyslet nejde,“ podotýká dlouholetý favorit soutěže Jaroslav Burda.

Znak gázové houby

Gázové houby jsou bílé nebo nažloutlé, měkké a houbovité, s absorpcí vody; Ačkoli je tvrdě třepáno, nebude to zlomené. Tento výrobek se nerozpouští ve vodě. Zkontrolujte, zda tento výrobek absorbuje asi 1 cm * 1 cm * 0,5 cm a jeho přesnost řekla, ponořena do vody o teplotě 20 ℃, jemně zamlžena prstem, opatrně, aby nedošlo k poškození, iniciovala dostatečnou vlhkost, jemně pinzetou a uchopila roh vody po dobu 1 minuty, po uplynutí uvedené doby, absorpce vlhkosti nesmí být menší než 35násobek hmotnosti zkoušky. Na zbytku zapalování: tento výrobek je 0,1 g, kontrola (příloha Ⅷ N) v souladu se zákonem a starší zbytky nesmí překročit 2,0%. Sterilní: tento přípravek, kontrola podle zákona, by měl být v souladu s nařízením.

©Anji Fang Yuan sanitární materiál Co, Ltd

Houbové knedlíky a krokety

Všimněte si v následujících receptech na houbové přílohy, s čím je autorky doporučují podávat. Knedlíky a krokety s příměsí hub chutnají zvlášť dobře s dušenou i čerstvou zeleninou nebo třeba s jogurtovou pažitkovou omáčkou.

Houbové bramborové knedlíky

Potřebujeme

  • 200 g čerstvých hub
  • 100 g libové slaniny
  • 1 kg vařených brambor
  • 8 housek
  • 15 dkg hrubé mouky
  • 3 až 4 žloutky
  • sůl

Housky nakrájíme na kostičky a osmažíme je na nakrájené slanině. Dáme do mísy, přidáme vařené nastrouhané brambory, mouku, žloutky, předem podušené houby, osolíme a vše promícháme.

Z těsta tvarujeme kulaté knedlíky, které vaříme asi 10 minut v osolené vodě.

Podáváme polité máslem s dušenou kapustou nebo s čerstvým zeleninovým salátem.

Alena Veselá, Praha

Houbové knedlíčky se slaninou

Potřebujeme

  • 8 dkg sádla
  • 1 až 2 nadrobno nakrájené cibule
  • trochu rozsekané zelené petržele
  • mletý pepř
  • 8 žemlí nakrájených na kostičky
  • 1/4 l mléka
  • 2 vejce
  • sůl
  • 15 dkg slaniny nakrájené na drobné kostičky
  • 15 dkg očištěných a na kostičky nakrájených hub
  • 6 dkg hrubé mouky
  • 2 dkg strouhané housky

Ve větším kastrolu rozpálíme sádlo a na něm zpěníme cibuli, zelenou petržel a mletý pepř. K tomu přidáme žemle nakrájených na kostičky, dokřupava je osmažíme a necháme vychladnout.

V mléce rozkvedláme vejce a sůl, nalijeme je na osmahnuté žemle a necháme asi půl hodiny stát.

Poté nakrájenou slaninu rozškvaříme v kastrolu, přidáme nakrájené houby a krátce podusíme, směs přidáme k prochladlým žemlím, přisypeme hrubou mouku, strouhanku a vše dobře promícháme.

Z připravené směsi rukama namočenýma ve studené vodě uděláme menší knedlíčky, které vložíme do vařící slané, vody a 10 minut pomalu vaříme.

Uvařené knedlíky vyndáme drátěnou naběračkou a horké je ihned podáváme s dušenou zeleninou nebo se salátem ze syrové zeleniny.

Helena Reindlová, Liberec

Houbové krokety

60 dkg hub podusíme na zpěněné cibuli (2 kusy) na oleji.

15 dkg bílé veky nakrájíme na plátky a zvlhčíme vodou. Po nasáknutí vymačkáme a rozmělníme, promícháme s houbami, jedním vejcem, trochou mouky a strouhanky, trochou vegety speciál, mletou sladkou paprikou, špetkou mletého nového koření, mletým pepřem, drceným česnekem a solí.

Utvoříme asi osm válečků. Trochu je zploštíme, obalíme v mouce, vejci, strouhance a smažíme.

Jsou výborné s pažitkovou omáčkou (čtyři lžíce majonézy promícháme se čtyřmi lžícemi bílého jogurtu, pažitkou a špetkou cukru).

Marta Kocourková, Dolní Metelsko

Mohlo by vás zajímat

  • Vaření a recepty

    Hlíva ústřičná v receptech houbařů

  • Vaření a recepty

    11 specialit aneb houby na všechny způsoby

  • Vaření a recepty

    Houbové předkrmy

  • Vaření a recepty

    Houby převážně zapékané

    Více z rubriky: Vaření a recepty

  • Vaření a recepty

    Rostou vám na zahradě podivuhodné houby? Mnohé z nich jsou…

  • Vaření a recepty

    Symbol českých Vánoc? Zadělejte na perníčky

  • Vaření a recepty

    Valentýn za dveřmi, aneb co za vás řeknou květiny

    Táhnutím přejdete na další článěk

    Rostou vám na zahradě podivuhodné houby? Mnohé z nich jsou jedlé

    Používáme soubory cookies pro poskytování kvalitních služeb. Úpravy můžete provést v nastavení prohlížeče.

    LiЕЎka oranЕѕovГЎ

    Klobouk / Plodnice

    Klobouk mГЎ 25-60 mm v prЕЇmД›ru, tence masitnГЅ, jiЕѕ v mlГЎdГ­ je pomД›rnД› plochГЅ s podvinutГЅm okrajem, pozdД›ji bГЅvГЎ uprostЕ™ed mГ­rnД› prohloubenГЅ a na okraji zvlnД›nГЅ nebo rЕЇznД› zprohГЅbanГЅ. Povrch je hladkГЅ, jemnД› sametovГЅ, aЕѕ plstnatГЅ, suchГЅ, oranЕѕovoЕѕlutГЅ, aЕѕ oranЕѕovГЅ, ale ДЌasto i ДЌervenooranЕѕovГЅ.

    Lupeny jsou sytД› oranЕѕovГ©, 1,5-4 mm ЕЎirokГ©, tenkГ©, hustГ©, vidlicovД› vД›tvenГ©, ДЌasto zvlnД›nГ©, sbГ­hajГ­cГ­ na koЕЎЕҐГЎl ve stejnГ© Гєrovni.

    KoЕЎЕҐГЎl je 30-50 mm dlouhГЅ a 3-10 mm tlustГЅ, vГЎlcovitГЅ, pod kloboukem rozЕЎГ­Е™enГЅ. Nejprve je plnГЅ, pak dutГЅ, na povrchu jemnД› plstnatГЅ, ЕѕlutГЅ nebo temno-oranЕѕovГЅ, dole ДЌasto naДЌernalГЅ.

    DuЕѕnina je tenkГЎ, bledГЎ, v tЕ™enД› nahnД›dlГЎ, houbovitГ© mД›kkГЎ, bez nГЎpadnГ© vЕЇnД›, chuЕҐ mГЎ nepЕ™Г­jemnД› naslГЎdlou, aЕѕ trpkou.

    VГЅtrusnГЅ prach

    VГЅtrusnГЅ prach je krГ©movГЅ.

    LidovГ© nГЎzvy

    TaneДЌnice, DivokГ© kuЕ™ГЎtko

    LiЕЎka oranЕѕovГЎ roste od zГЎЕ™Г­ do listopadu v jehliДЌnatГЅch i listnatГЅch lesГ­ch, v nГ­ЕѕinГЎch, ale zejmГ©na v podhorskГЅch krajГ­ch, obvykle ve velkГЅch houfech. Je rozЕЎГ­Е™enГЎ v celГ©m mГ­rnГ©m pГЎsmu severnГ­ polokoule a v AustrГЎlii.

    V minulosti ji povaЕѕovali za jedovatou. AДЌkoli nenГ­ jedovatГЎ, nelze ji doporuДЌit k jГ­dlu, protoЕѕe mГЎ nepЕ™Г­jemnou chuЕҐ. MnozГ­ houbaЕ™i si ji pletou s kuЕ™ГЎtkem jedlГЅm. PЕ™i troЕЎe pozornosti nelze si je vЕЎak splГ©st, jelikoЕѕ kuЕ™ГЎtko jedlГ© je masitГ© a vГ­ce ЕѕlutГ©, aДЌkoliv LiЕЎka oranЕѕovГЎ je mГЎlo masitГЎ, vГ­ce oranЕѕovГЎ a namГ­sto hrubГЅch Еѕilek pod kloboukem mГЎ tenkГ© nГ­zkГ© lupeny.

    DiabetickГ© psГ­ suЕЎenky nejen pro psy diabetiky – dovolenasepsem.unas.cz

    Recept na psГ­ d iabetick Г© suЕЎenky

    MГЎte-li doma psa diabetika , pak vГ­te, Еѕe je v obchodД› tД›ЕѕkГ© najГ­t pamlsek, kterГЅ b y nemocnГ©mu pejskovi vyhovoval po zdravotnГ­ strГЎnce . NГ­Еѕe naleznete recept na psГ­ lahЕЇd ku , kterГЎ nenapГЎchГЎ na zdravГ­ VaЕЎeho psa ЕѕГЎdnГ© ЕЎkody a bude mu moc chutnat. Pamlsky pro diabetickГ© psy se budou d okonce lГ­bit i ps ЕЇm bez diabetu .

    D ia suЕЎenky – SloЕѕenГ­ :

    60 g celozrnnГ© mouky

    2 vejce velokosti M

    680 g hovД›zГ­ ch j ater nakrГЎj enГЅch na kousky

    PЕ™edehЕ™ejte troubu na 175 stupЕ€ЕЇ C.

    VloЕѕte jГЎtra do kuchyЕ€skГ©ho robota a jemnД› nasek ejte . MГЎte-li vД›tЕЎГ­ho robota , pЕ™id ejte i mouku a vejce, a zpracujte do hladka. V pЕ™Г­padД›, Еѕe velkГ©ho kuchyЕ€skГ©ho robota nemГЎte, vloЕѕte do mГ­sy nasekanГЎ jГЎtra, pЕ™id ejte mouku s vejci a pomocГ­ dЕ™evД›n Г© vaЕ™eДЌky zpracujte do hladka .

    ZpracovanГ© tД›sto nalijte r ovnomД›rnД› do pЕ™ipravenГ© ho pekГЎДЌe/ nГЎdoby s pergamen em – nejlГ©pe hlubokГЅ pekГЎДЌ s r ozmД›ry 38 x 26 a vloЕѕte do pЕ™edehЕ™ГЎtГ© trouby.

    PeДЌ te 15 minut nebo aЕѕ do doby, neЕѕ bude stЕ™ed pevn ГЅ . SkvД›lГ©.

    Po vychladnutГ­ nakrГЎj ejte na ДЌtverce nejlГ©pe pomocГ­ pizza n o Еѕ e . Tato pochoutka nebude tvrdГЎ jako klasickГ© suЕЎenky, ale bude houbovitГ© konzistence.

    PsГ­ dia dobrotu s kladujte v chladniДЌce v uzavЕ™enГ©m obalu .

    HLEDГЃTE KVALITNГЌ KRMIVO?

    dokonal e odstran Г­ chlup y z ДЌehokoliv

    nejlepЕЎГ­ vyДЌesГЎvaДЌ pro psy a koДЌky

    kvalitnГ­ toaleta pro psy i ЕЎtД›Е€ata

    DomГЎcГ­ psГ­ pamlsky

    recepty na ГєЕѕasnГ© peДЌenГ© pamlsky pro psy

    Cestujeme s mazlГ­ДЌky

    Přihlášení

    Registrace

    Česká republika

    Lovná zvěř

    Srnec obecný | (Carpreolus capreolus)

    Srnec obecný | 16.05 – 30.09

    Srna | 01.09 – 31.12

    Srnče | 01.09 – 31.12

  • Myslivecké pojmenování

    • samec: srnec; samice: srna, čiplenka (srna, která ještě neměla mladé); mládě: srnče
    • O historii a původu se více dozvítezde.
    • Mysliveckou mluvu si můžete přečíst natomto odkazu.

    Srnec je naše nejrozšířenější spárkatá zvěř. Žije na celém našem území. Nejvíce se však vyskytuje v pahorkatinových lesích s přilehlou zemědělskou půdou. Srnec je nejmenším představitelem jelenovitých. Dosahuje délky 90 až 140 cm a výšky asi 85 cm. Hmotnost vyvrženého mláděte bývá 13 až 25 kg. Srnci jsou těžší než srny. Letní zbarvení srnčí zvěře je žluto až rezavě červené s málo výrazným nažloutlým zrcadlem. Na jaře se tato zvěř pomalu přebarvuje, bývá to v květnu až červnu. Více se přebarvují mladí jedinci. V říjnu zase rychle mění srst na zimní, která je šedohnědá a hustší. Zrcadlo na zadku je již větší, bíle zbarvené. Srnec ho má oválného tvaru, srna srdčité a na spodní straně je viditelná prodloužená srst zvaná zástěrka.

    Mladému srnčekovi se začínají už ve 4 měsících tvořit pučnice, na kterých v říjnu až listopadu vyrůstají první parůžky podobné dvoucentimetrovým tenkým hůlkám, které hned i vytlouká. Shazuje je již v únoru a březnu. Hned po shození prvního paroží začíná růst paroží normální. Toto paroží je během vývoje obalené kožovitým obalem – lýkem. To srnec vytlouká až v červnu. Při vytloukání si srnec čistí parůžky od odumřelého lýka otíráním o větve mladých stromků a keřů. Po vytlučení jsou parůžky světle žluté a poměrně rychle mění barvu nahnědo. Parůžky srnci shazují od října až do prosince. Staré shazují dříve, mladé pozdější. Jen zřídka shodí srnec oboje parůžky najednou.

    V dalším roce nasazuje srnec delší a tlustší paroží, ale zůstává obvykle na stupni šesteráka. To znamená, že má tři hroty, jeden dopředu, druhý nahoru a třetí dozadu. Ve spod paroží bývají velké růžice, které mohou být věnčité nebo stříškovité. Starší srnci mají parůžky bohatě perlovité a rýhované. Vývoj paroží srnců kulminuje v 5. až 8. roce. Pak začínají ztrácet na síle a mohutnosti a tehdy mluvíme o srnčích zpátečnících. Při vývoji paroží se velmi často vyskytují různé abnormality, což bývá způsobeno poraněním pučnice nebo nemocí. I poranění nohou má vliv na růst paroží. Deformace parůžků se projeví na opačné straně, než je poraněná noha. Při nemoci nebo poranění varlat parůžky nezkostnatějí, ale jejich růst se projeví tvořením houbovité paruky na hlavě. Srnec ji nemůže shodit a nakonec hyne.

    Srnčí zvěři nejlépe vyhovují listnaté a smíšené lesy s loukami a přilehlou zemědělskou půdou. V potravě je velmi vybíravá a vyhledává pouze vysoce výživné rostliny. Spásá listy a větvičky dřevin a keřů, byliny, trávy, lišejníky, houby a různé plody jako žaludy, bukvice a kaštany. Pase se zejména za šera večer a brzy ráno. Srnčí zvěř žije v létě samotářsky, nevytváří stáda, pouze na zimu vytváří skupinky. Každý srnec se snaží ovládat určité teritorium, kterému je věrný více let. Své teritorium si značkuje hrabáním a otloukáním parůžků o větvičky stromů a keřů, čímž zanechává pach výměšků z čelní mezipučnicové žlázy. V takto označeném teritoriu nestrpí žádného soka, a tak může dojít i k soubojům. Jen přestárlí a slabí srnci si nedokáží vybojovat své teritorium a žijí po okrajích teritorií jiných srnců. Srnčí zvěř má výborně vyvinutý sluch a čich, zrak je slabší, ale pohyby v terénu rozpozná. Není vytrvalým běžcem, ale umí se dobře ukrýt v hustých rostlinných zákoutích. Při náhlém vyrušení se ozývá hlasitým bečením. Hlas srnce bývá hrubší, než projev srny.

    Srnec si v době říje, tedy od poloviny července do poloviny srpna, vyhledává ve svém teritoriu říjné srny podle jejich pachu ve stopě. Srnec před pářením dlouho honí srnu, která se ozývá velmi hlasitým táhlým pískáním a srnec zas hlasitě fouká. Páření je krátké a často se opakuje. Po skončení říje srny, což trvá 3 až 5 dní, srnec srnu opouští a hledá jinou říjnou srnu. Pokud některá srna nebyla v létě oplodněna, může ji oplodnit do listopadu srnec, který ještě nesundal paroží. Stává se to však velmi zřídka.

    V oplozené srně zůstává zárodek v latentním stavu a začíná se vyvíjet až v zimě koncem roku. Po 38 až 40 týdnech, tedy v květnu až červnu, srna klade nejčastěji 2 mláďata, která jsou bíloskvrnitá, což se po dvou měsících ztrácí. Zpočátku leží v utajení v hustém porostu, kam je jejich matka přichází krmit. Jinak se zdržuje dále od mláďat, ale vždy je připravena je chránit. V tomto období mláďata nevylučují žádný pach, a tak zůstávají před predátory chráněna. Mláďata přivolávají matku tenkým pískáním a asi po 10 dnech už běhají s ní. Při matce zůstávají až do příštího jara kromě času říje, když je jejich matka na pár dní opustí. Pohlavně dospívají ve věku jednoho roku. Největším nepřítelem srnčí zvěře jsou vlci, rysi, lišky a toulaví psi. Mláďata může napadnout i kočka divoká, divočák či orel. Mnoho srnčí zvěře uhyne při sklizni obilnin při žních, ale i pod koly automobilů.

    Mechy, lišejníky, houby

    Jsou stélkaté rostliny složené z heterotrofní houby a autotrofní sinice či řasy, které žijí v symbióze. Morfologicky jsou jednotnými organismy se stélkou, mezi nimiž jsou buňky sinic nebo řas. Množí se pomocí soredií Rostou velmi pomalu v místech polárních kruhů až po tropy. Jsou také indikátory znečištění ovzduší.

    Mechorosty jsou zelené výtrusné rostliny s vyvinutým kořínkem, stonkem a lístky.

    Jejich životní cyklus je charakterizován, jako rodozměna, tedy dvou životních stádií tzn. gametofytu (pohlavní) – z výtrusu klíčí protonema (prvoklíček) – a sporofytu (nepohlavní).

    Mechorosty rostou na vlhkých, ale i suchých místech. Pro příklad: v lesích, na skalách, polích zdech atd. Mechorosty se dělí na 1. JÁTROVKY, 2. HLEVÍKY a 3. na vlastní MECHY.

    Houby jsou stélkaté organismy, které neobsahují chlorofyl a rozmnožují se výtrusy. Houby se sestávají z hyfů (houbové vlákna), která tvoří mycelium, což je větvené podloubí. Určité druhy hub vytvářejí u člověka mykózy, mykotoxikózy (což jsou onemocnění vnitřních orgánů vyvolaných plísněmi) avšak jiné druhy jsou pro člověka neškodné nebo prospěšné. Některé mají plodnice, které jsou jedovaté, nejedlé anebo jedlé.

    A) zygomycotina = zygomycety, spájivé houby

    B) ascomycotina = vřeckovýtrusé houby

    C) basidiomycota = stopkovýtrusé houby

    D) deuteromycotina = nedokonalé houby

    Některé druhy hub se pěstují uměle, v České republice to jsou žampion, hlíva ústřičná, méně často límcovka vrásčitoprstenitá, penízovka sametonohá, polnička topolová, houževnatec jedlý a kukmák sklepní.

    K houbám se řadí i houbovité organismy

    hlenky  (myxomycota – nezelené primitivní organismy)

    plazmodiofory  (= nádorovitost kořenů košťálovin. Je způsobena houbou Plasmodiophora brasscae)

    oomycety  (=řasovky, vodní plísně, mikroskopické houbovité organismy, které se rozmnožují pohlavními tlustostěnnými výtrusy oosporami)

    chydrie  (=chytriodiomycota, ve svém životním cyklu procházejí stádiem pohyblivých bičíkovců).

    1.  MUCHONŮRKA ZELENÁ 

    Klobouk bývá v průměru až 15 cm široký, zprvu polokulovitý, později zploštělý. Je olivově zelený až žlutozelený, může být i bílý, má matný, hedvábný lesk, je vlhký, lehce mazlavý. Lupeny jsou nestejně dlouhé, husté a volné, bílé. Třeň může být až 15 cm vysoký a až 2.5 cm tlustý, naspodu s výraznou pochvou.

    Roste obvykle pod duby, ale i pod buky, zřídka v čistých jehličnatých lesích. Dává přednost bohatým půdám, nevyhýbá se ani půdám vápenitým.

    Celé mírné pásmo severní polokoule.

    Je smrtelně jedovatá. Obsahuje více než 20 jedovatých sloučenin.

    2.  ŽAMPION LESNÍ 

    Klobouk nebývá obvykle větší než 10 cm v průměru. Malá polokoule se s postupující zralostí rozšiřuje, často bývá zcela plochá, střed klobouku se ve stáří poněkud prohlubuje. Pokožka je pokrytá hustými vláknitými, okrově a tmavě hnědými šupinami. Vysoký až 12 cm, dlouhý štíhlý třeň je bělavý, málokdy vločkovitě šupinatý, ale při poranění se zbarvuje do červena, stejně jako dužina klobouku. Báze třeně je mírně hlízově ztloustlá. Výtrusný prach je hnědý.

    Hojný, dává přednost jehličnatým lesům na vápenitém podkladě. Zřídka pod buky, často ve skupinách. Od léta do podzimu.

    Mírný pás Evropy a Asie.

    Lesní žampiony – jedlé houby.

    3.  MUCHOMŮRKA JÍZLIVÁ 

    Klobouk bývá 3 až 7 cm široký, výrazně kuželovitý a většinou tak zůstává; ve stáří se někdy rozvíjí plocha až do široka, bílý nebo s krémovým nádechem, za vlhka je slizký, suchý, matně lesklý. Lupeny jsou husté, volné a bílé. Třeň bývá vysoký do 15 cm, 1 až 1,5 cm tlustý, bílý, často zakřivený, štíhlý, křehký s vláknitým povrchem. Má volný , kožnatý a pomíjivý prsten. Třeň vyrůstá z často poléhavé, volné pochvy. Hlíza s otevřenou pochvou vězí obyčejně hluboko v půdě. Výtrusný prach je bílý.

    Všeobecně rozšířená v jehličnatých lesích, zřídka i v listnatých. Hojnější je v nižších polohách. Objevuje se od června do září.

    Severní, západní a střední Evropa.

    Smrtelně jedovatá stejně jako muchomůrka zelená (viz. 1.). Naděje na přežití je závislá na množství snědených hub. Vyvolává těžké poškození jater.

    4.  VÁCLAVKA OBECNÁ 

    Václavka roste hromadně v trsech. U samostatně rostoucích jedinců dosahuje klobouk průměru asi 10 cm. Třeň může být až 15 cm vysoký a má bělavý až lehce hnědý prsten ( zbytky původně blanitého obalu, který kryl lupeny)

    Roste výhradně na živém i mrtvém dřevu. Jedinci, kteří zdánlivě ze země, rostou ve skutečnosti na podzemních kořenech nebo dřebu zahrnutém půdou.

    Mírný pás severní polokoule a Austrálie.

    Může vyvolat žaludeční a střevní potíže. Patří lesnicky k významným škodlivým houbám. Způsobuje červenou hnilobu dřeva a hlavně ve smrkových porostech střední věkové třídy. V noci světélkuje.

    5.  LIŠKA OBECNÁ 

    Klobouk bývá 2 až 10 cm široký, zprvu polokulovitý, ale potom se klene stále výše, rozšiřuje se a začíná pak se středu silně prohlubovat. Matný povrch je hladký. Houba je žloutkově nebo oranžově žlutá, pouze zřídka světlejší nebo bledá. Okraj zůstává dlouho lehce podvinutý a pozvolna nabývá vlnitých, roztřepaných forem. Silný, 3 až 6 cm dlouhý třeň bývá kolem 2 cm tlustý a je světle žlutý. Výtrusy jsou bezbarvé.

    Tato velmi rozšířená houba roste v listnatých a jehličnatých lesích, nejčastěji pod smrky v mechu, ale i ve vysoké trávě. Plodnice je možno nalézt již v červnu a pozěji od srpna do října.

    V mírném pásu severní polokoule a Austrálie.

    Houba je jedlá. Možnost záměny s nechutnou, ale nejedovatou strmělkou oranžovou.

    Silně masitý klobouk může být široký až 25 cm. Zprvu je půlkulatý, pak polštářovitě klenutý, starší bývá širší a nepravidelně zaoblený. V mládí šedobílý až šedý, starší spíše okrový a zelenavý, často se špinavě zelenými místy, jen zřídka slabě narůžovělý. Je jemně plstnatě ochlupený, později olysává a bývá často lepivě mazlavý. Rourky jsou zpočátku bledě žluté a přecházejí konečně do zeleno-žluta a lehce do bledě modra, ústí mají karmínové. Výtrusný prach je žlutoolivový. 5 až 12 cm dlouhý třeň je hlízově baňatý s červenou síťkou.

    V celém mírném pásu, avšak v Evropě je rozšířen znatelně více na jihu. Dává přednost suchým stráním v bukových a dubových lesích a objevuje se od června do října.

    Euroasijské mírné pásmo, evropské vápencové oblasti.

    Jedovatý, způsobuje těžké žaludeční a střevní potíže.

    7.  KOZÁK BŘEZOVÝ 

    Klobouk bývá 5 až 15 cm široký, za mlada polokulovitý, později polštářkovitý a uprostřed někdy zploštělý. Pokožka klobouk nepřesahuje, je světle šedohnědá až červeně šedohnědá, později více nebo méně hnědá, hladká, suchá, lysá, a za mokra skoro kluzká. Rourky jsou bělavé, později špinavější a bledě šedé. Póry mají stejnou barvu jako rourky, jsou úzké a kulaté a při stisku se rovněž nemění. Výtrusný prach je žlutavý. Třeň bývá 5 až 15 cm dlouhý a 1 až 2,5 cm tlustý. Je štíhlý, do výšky se zužuje, spodní konec je často ohnutý. Dužina je bělavá, později spíše šedá a suchá bledě hnědá. U starších plodnic klobouk měkne, třeň je naopak tvrdý, vláknitě dřevnatý.

    V Evropě je široce rozšířený a hojný všude, kde jsou břízy, na které je mykorhiticky vázán. Roste od června do října.

    Mírné pásmo severní polokoule.

    8.  SUCHOHŘIB HNĚDÝ 

    Zprvu polokulovitý, později nepravidelně polštářkově klenutý nebo plochý klobouk bývá 5 i 10 cm široký. Většinou je kaštanově hnědý, nebo dokonce olivově hnědý, světle načervenale hnědý. Rourky jsou přirostlé či nepravidelně natlačené ke třeni a mají nápadnou bledou barvu, která je později olivově žlutá nebo špinavě olivově zelená. Třeň bývá 5 až 12 cm dlouhý a 1 až 4 cm tlustý. Má velmi proměnlivý tvar, často méně válcovitý s lehce zašpičatělou spodní částí, ale také baňatě ztlustlý. Výtrusný prach je světle žlutohnědý.

    Dává přednost jehličnatým lesům, jen zřídkakdy v lesích listnatých.

    ROZŠÍŘENÍ: Celá mírná severní polokoule a Austrálie.

  • Leave a Reply