Plicní infekce po pneumonii (Objednejte antifungální sprej OnycoSolve)

Virová pneumonie

Mnohé viry mohou vyvolávat infekce dolních dýchacích cest a plic, jejichž příznaky a průběh se liší podle věku pacienta a epidemiologické situace.

Mezi kojenci i malými dětmi je nejčastější: respirační syncytiální virus (RS-virus) a virus parainfluenzy (ze skupiny paramyxovirů), adenoviry, virus influenzy – chřipky typu A a B (ze skupiny ortomyxovirů) a někdy rinoviry (ze skupiny pikornavirů). Virus spalniček ze skupiny paramyxovirů je nadále významnou příčinou infekcí dýchacích cest tam, kde se neprovádí očkování a při vysokém stupni podvýživy obyvatelstva.

U jinak zdravých dospělých jsou jedinými častými virovými původci plicních infekcí viry chřipky A a B, u starých lidí se uplatňují navíc virus parainfluenzy a RS-virus. Pacienti se sníženou obranyschopností mají časté plicní infekce vyvolané cytomegalovirem (CMV) nebo virem herpes simplex (HSV) ze skupiny herpesvirů. Většina virových infekcí vzniká při kontaktu neimunního jedince (osoby neschopné obrany proti nákaze) s infikovanou osobou, která nákazu šíří. Výjimkou jsou herpesviry, schopné po primární nákaze navodit celoživotní infekci, která se může kdykoli znovu aktivovat.

Nejdůležitějším, nejlépe studovaným virovým původcem infekcí dýchacích cest je virus chřipky A, který je dále klasifikován do podtypů podle obsahu tzv. antigenních složek zodpovědných za vyvolání specifické obranné reakce organizmu, nejčastěji za tvorbu protilátek. Imunita (obranyschopnost) proti těmto antigenních složkám snižuje pravděpodobnost infekce i závažnost vzniklého onemocnění. V rámci podtypu však může být velmi významná variabilita antigenů, takže prodělaná infekce nebo očkování nemusí nutně znamenat ochranu proti všem subtypům viru chřipky, a vznikají tak snadno rozsáhlé epidemie. Závažné onemocnění vzniká zvláště u starých lidí, u nichž také zaznamenáváme většinu smrtelných případů onemocnění.

Virus chřipky B má nižší variabilitu antigenů než virus chřipky A a vyvolává obvykle lehčí onemocnění, s výjimkou starých osob, kde také může mít závažný průběh s vysokou úmrtností.

Strukturální změny

Viry pronikají do buněk tvořících výstelku průdušinek (bronchiolů – malých dýchacích cest uložených na konci dýchacího stromu těsně před vyústěním v plicní sklípky) a vyvolávají jejich zánět (bronchiolitidu). Infekce se může šířit do plic – vmezeřené tkáně (intersticia) i do plicních sklípků (alveolů) a vyvolat plicní zánět (intersticiální a alveolární pneumonii). V postižené tkáni nacházíme otok – zmnožení tekutiny a někdy prokrvácení, tkáň je prostoupena zánětlivými buňkami. V sklípcích se může nacházet bílkovina fibrin.

Subjektivní příznaky a objektivní nález

Příznaky virových infekcí dolních dýchacích cest zahrnují zánět průdušek (bronchitidu), zánět průdušinek (bronchiolitidu) a zánět plicní tkáně (pneumonii). Většina pacientů má celkové doprovodné příznaky, nejčastěji bolesti hlavy, svalů a kašel, který je obvykle produktivní,s vykašláváním hlenohnisavého sputa („chrchlů“).

Stanovení diagnózy

Diagnóza je stanovena na základě příznaků, objektivního nálezu, znalosti epidemiologické situace. Nález na rentgenovém snímku plic často nebývá výrazný, nacházíme nejčastěji nepravidelné pruhovité stíny odpovídající přítomnosti zánětu ve vmezeřené (intersticiální) tkáni plic a v okolí průdušek. Zřídka nacházíme výpotek v pohrudniční dutině. V krevním obraze bývá obvykle normální nebo jen lehce zvýšený počet bílých krvinek (leukocytů).

Mikrobiologický průkaz viru je obvykle obtížný, ale může mít význam při epidemiích a u pacientů ve velmi těžkém stavu. Diagnózu virové pneumonie nepřímo potvrzuje negativní průkaz bakteriálního původce ve sputu. Pneumonie komplikující tzv. exantémová virová onemocnění (tj. provázená kožní vyrážkou), např. spalničky nebo plané neštovice, lze očekávat při současných projevech zánětu dýchacích cest a kožních příznacích.

Ve většině mikrobiologických laboratoří nelze rutinně provádět průkaz virů. Diagnózu je možné potvrdit průkazem protilátek v krevním séru v akutní fázi i v době rekonvalescence.

Prevence a léčba

U infekcí virem chřipky lze podávat Amantadin, preventivně nebo z léčebných důvodů do 48 hodin od začátku příznaků. Lék nepodáváme dětem mladším 1 roku.

U plicních infekcí virem herpes simplex, herpes zoster a virem planých neštovic podáváme Acyklovir.

Cytomegalovirovou pneumonii u osob s oslabenou imunitou (po transplantaci orgánů) léčíme ganciklovirem.

K prevenci chřipky A a B je k dispozici očkovací látka ze směsi antigenů sestavených na základě zkušeností s posledním výskytem choroby i očekávaných kmenů viru. U dětí se podávají 2 dávky očkovací látky v rozmezí do 4 týdnů. Osoby starší 12 let by měly dostat pouze 1 dávku, protože mají větší obranyschopnost. Očkování ochrání příjemce před onemocněním chřipkou asi v 70 % případů. Očkováním proti chřipce by měly být chráněny především osoby s chronickým onemocněním srdečně-cévního systému a plic, osoby dlouhodobě umístěné v pečovatelských ústavech, zdravotnický personál, dále osoby starší 65 let s cukrovkou, ledvinovou nedostatečností, chudokrevností, poruchou imunity (včetně HIV infekce) a průduškovým astmatem. Očkování je nutné každoročně opakovat.

Někteří pacienti, zejména s chřipkou, mají doprovodnou bakteriální infekci, vyžadující antibiotickou léčbu. Nejčastějšími vyvolavateli jsou bakterie Streptococcus pneumoniae a Staphylococcus aureus. Prognóza je velmi různá v závislosti na původci infekce, věku pacienta a jeho přidružených onemocněních.

+ pЕ™Г­znaky .info

Seznam pЕ™Г­znakЕЇ, kterГ© se mohou u onemocnД›nГ­ vyskytovat. ZvГЅraznД›nД› jsou projevy kterГ© jsou nezbytnГ©, ostatnГ­ se mohou ale nemusГ­ vyskytovat.

Fotografie rentgenu zГЎpalu plic zpЕЇsobenГ©ho pneumokoky zdroj: Dr Jeremy Jones, Radiopaedia.org

Co je zГЎpal plic?

ZГЎpalem plic se rozumГ­ akutnГ­ infekce plicnГ­ tkГЎnД›, pЕ™edevЕЎГ­m plicnГ­ch sklГ­pkЕЇ a bronchЕЇ. PЕЇvodcЕЇ onemocnД›nГ­ je velkГ© mnoЕѕstvГ­ – u dospД›lГЅch jsou to hlavnД› baketerie nД›kolika druhЕЇ, u dД›tГ­ zpЕЇsobujГ­ zГЎpal plic pЕ™edevЕЎГ­m viry.

V USA dostane pneumonii roДЌnД› asi 2 miliony lidГ­ z toho 40 000-70 000 jich umГ­rГЎ. Pneumonie jako pЕ™Г­ДЌina smrti je na ЕЎestГ©m mГ­stД› mezi vЕЎemi onemocnД›nГ­mi. V rozvojovГЅch zemГ­ch jsou infekce dolnГ­ch cest dГЅchacГ­ch na prvnГ­m mГ­stД› nebo na druhГ©m po prЕЇjmovГЅch onemocnД›nГ­ch.

AДЌkoliv je znГЎmo mnoho pЕЇvodcЕЇ, je paradoxnД› velmi tД›ЕѕkГ© zjistit konkrГ©tnГ­ho pЕЇvodce. SamotnГЅ patogen nenГ­ zjistitelnГЅ u 30-50% pracintЕЇ s projevy nemoci. ProblГ©m metody kultivace z vykaЕЎlanГ©ho hlenu spoДЌГ­vГЎ v kontaminaci bakteriemi pЕ™i prЕЇchodu hornГ­ch cest dГЅchacГ­ch. U bakteriГЎlnГ­ pneumonie je nejspolehlivД›jЕЎГ­m zdrojem kultivace z krve, pЕ™i vГЅpotku z tekutiny, pЕ™Г­padnД› ze vzorkЕЇ odebranГЅch pЕ™Г­mo ze spodnГ­ch cest dГЅchacГ­ch.

BakteriГЎlnГ­ pneumonie

PneumokokovГЎ pneumonie

NejДЌastД›jЕЎГ­ typ pneumonie – pЕЇvodcem je Streptococcus pneumoniae. NejvГ­ce nosiДЌЕЇ je zaznamenГЎno v zimД› mezi dД›tmi a jejich rodiДЌi. Do plic se bakterie dostane inhalacГ­ pЕ™es hornГ­ cesty dГЅchacГ­. PneumokokovГ© infekci ДЌasto pЕ™edchГЎzГ­ infekce hornГ­ch cest dГЅchacГ­ch, zaДЌГЎtek bГЅvГЎ spojenГЅ s tЕ™esavkou (pokud nevymizГ­ nejednГЎ se o tento typ pneumonie), nГЎsleduje horeДЌka, bolesti pЕ™i dГЅchГЎnГ­, kaЕЎel, duЕЎnost a celkovГЎ nevolnost. KaЕЎel mЕЇЕѕe bГЅt suchГЅ, pozdД›ji vykaЕЎlГЎvГЎnГ­ hnisu, zabarvenГ©ho do oranЕѕova pЕ™Г­padnД› s Еѕilkami krve. Pro lГ©ДЌbu se pouЕѕГ­vajГ­ penecilГ­ny.

Pneumonie vyvolanГЎ haemophilus influenzae

Bakterie H. ingluenzae je uvГЎdД›na jako druhГЅ nejДЌastД›jЕЎГ­ pЕЇvodce pneumonie po S. pneumoniae. NejДЌastД›ji se objevuje u dД›tГ­ okolo 1 roku, pЕ™edchГЎzГ­ jГ­ rГЅma a v polovinД› pЕ™Г­padЕЇ i vГЅpotek na plicГ­ch. LГ©ДЌГ­ se antibiotiky.

StafylokokovГЎ pneumonie

JednГЎ se o pЕ™ibliЕѕnД› 2% pneumoniГ­, je zpЕЇsobena bakteriГ­ Staphylococcus aureus(takГ© zlatГЅ stafylokok). Projevy jsou stejnГ© jako u pneumokokovГ© pneumonie, ale tЕ™esavka a zimnice se opakuje, objevujГ­ se vГЅpotky. Гљmrtnost 30-40% zГЎvisГ­ na zГЎvaЕѕnosti doprovodnГЅch onemocnД›nГ­, kterГ© jsou ve valnГ© vД›tЕЎinД› pЕ™Г­tomny. OdpovД›ДЏ na penicilin je delЕЎГ­ a objevuje se na nД›j rezistence.

StreptokokovГЎ pneumonie

NejvД›tЕЎГ­ epidemie streptokokovГ© pneumonie nastala mezi vojГЎky v prvnГ­ svД›tovГ© vГЎlce. Od tГ© doby jsou mГЎlo ДЌastГ© pЕ™Г­pady, vД›tЕЎinou doprovГЎzejГ­cГ­ chЕ™ipku, spalniДЌky, neЕЎtovice nebo ДЌernГЅ kaЕЎel.

DalЕЎГ­ typy bakteriГЎlnГ­ch pneumoniГ­

Podle původců existují další druhy: Friedländerova pneumonie, Pneumonie při legionářské nemoci, málo častá mykoplazmová pneumonie, chlamidiová pneumonie nebo pneumonie z moru

VirovГ© pneumonie

NejДЌastД›jЕЎГ­m pЕЇvodcem virovГЅch pneumoniГ­ jsou kromД› jinГЅch viry chЕ™ipky a to jak A i B. Vznikem zГЎvaЕѕnГ©ho onemocnД›nГ­ s pЕЇvodcem chЕ™ipky typu A jsou obzvГЎЕЎtД› ohroЕѕeny staЕ™Г­ lidГ© jelikoЕѕ vГ­ce neЕѕ 90 procent ГєmrtГ­ bylo u osob starЕЎГ­ch 65 let. Viry influenzy B zpЕЇsobujГ­ lehДЌГ­ prЕЇbД›h onemocnД›nГ­, vyЕЎГ­ mortalita se vyskytuje napЕ™. v domovech dЕЇchodcЕЇ.

Projevy virovГ© pneumonie

VД›tЕЎina pacientЕЇ mГЎ bolesti hlavy, svalovГ© bolesti, vykaЕЎlГЎvГЎ hnisavГЅ hlen. NejlГ©pe rozpoznatelnГ© je onemocnД›nГ­ pЕ™i RTG vyЕЎetЕ™enГ­.

MykotickГЎ pneumonie

MykotickГЎ pneumonie bГЅvГЎ komplikacГ­ u pacientЕЇ s AIDS a pЕ™i antibakteriГЎlnГ­ lГ©ДЌbД› zejmГ©na u pacientЕЇ s oslabenou imunitou. VД›tЕЎina pacientЕЇ mГЎ horeДЌky, duЕЎnost a suchГЅ neproduktivnГ­ kaЕЎel, prЕЇkaznГ© je vyЕЎetЕ™enГ­ RTG.

MЕЇЕѕeme sem zaЕ™adit takГ© psitaktГіzu (pЕ™enГЎЕЎenГЎ papouЕЎky),pooperaДЌnГ­ pneumonii, aspiraДЌnГ­ pneumonie (zpЕЇsobenГЎ cizГ­ tekutinou, ДЌГЎsticemi, nebo chemicky).

NapiЕЎte nГЎm VГЎЕЎ pЕ™Г­bД›h!

DД›kujeme vГЎm za VГЎЕЎ pЕ™Г­spД›vek!

VГЎЕЎ pЕ™Г­bД›h bude co nejdЕ™Г­vД› schvГЎlen administrГЎtory a potГ© se objevГ­ na tГ©to strГЎnce. Na reakce budete upozornД›ni emailem.

Komunitní pneumonie u dětí

Pneumonie je nejčastější příčinou úmrtí na infekční nemoci v rozvinutých zemích. Nejčastějším bakteriálním vyvolavatelem pneumonie u dětí i dospělých je Streptococcus pneumoniae. Bakteriemie (s rizikem metastatické infekce) je při pneumokokové pneumonii až u 25 % případů. U dětí způsobuje pneumokoková pneumonie nejvíce komplikací – empyemů.

Pneumonie je febrilní onemocnění s kašlem, případně tachypnoí až respirační tísní, poslechovým nálezem chrůpků (který ale v počátku nemusí být přítomen). Na rtg hrudníku jsou typickým nálezem infiltráty v plicní tkáni, event. změny na pleuře.

Komunitní pneumonie – CAP: Pneumonie, jež vznikla mimo nemocnici nebo byla diagnostikována do 48 hodin po přijetí u osob, které v předchozích dvou týdnech nebyly hospitalizovány nebo nepobývaly ve zdravotnických či kolektivních zařízeních.

Klasifikace onemocnění je možná podle mnoha kritérií. 1. Podle závažnosti: Lehká – kašel bez tachypnoe a dušnosti, eventuálně s rýmou, faryngitidou Středně těžká – kašel a tachypnoe bez dušnosti Těžká – kašel, tachypnoe, dušnost se zapojením přídatných dechových svalů nebo neschopnost pít (u kojenců) Určení tachypnoe podle věku a dechové frekvence: • 0–2 měsíce – od 60/min • 2–12 měsíců – od 50/min • 1–5 let – od 40/min • 6–8 let – od 30/min

2. Podle typu postižení: Typická (lobární, segmentární, krupózní) pneumonie. Ohraničené zánětlivé postižení zejména plicních alveolů. Klinicky se projeví náhlým vzestupem teploty, postupně se přidává produktivní kašel (s expektorací purulentního sputa u starších dětí), někdy i pleurální bolest při pleurálním dráždění. Bronchopneumonie: Zánět plicního parenchymu navazující na infekci bronchiálního stromu a šířící se do přilehlé plicní tkáně. Atypická pneumonie: Typická je diskrepance mezi minimálním fyzikálním nálezem při objektivním vyšetření a rozsáhlým nálezem na rtg snímku hrudníku. Klinicky dominuje pozvolný nástup, suchý kašel, mimoplicní chřipkovité příznaky.

Epidemiologie a rizikové faktory

Incidence. V zemích EU je udáváno na 1000 dětí/rok celkově 2–3 miliony případů dětské CAP. Do věku 1 roku 15–20 případů na 1000 dětí/rok. Ve věku 1–5 let 30–40 případů na 1000 dětí/rok. Ve věku 6–14 let 10–20 případů na 1000 dětí/ rok. Mortalita. Pneumonie je nejčastější smrtelné infekční onemocnění v rozvinutých zemích. U nekomplikované CAP bez rizikových faktorů je mortalita pod 0,5 %, v přítomnosti rizikových faktorů až 30 %. V rozvojových zemích na pneumonii zemřou asi 2–4 mil. dětí (číslo se liší podle toho, zda jsou do něj započítávána úmrtí novorozenců) ve věku do 5 let za jeden rok.

Rizikové faktory pro komplikovaný průběh pneumonie jsou: • nízký věk • nedonošenost • komorbidity (chronické onemocnění plic, onemocnění srdce, ledvin, jater, diabetes mellitus, malnutrice, maligní onemocnění, neurologická onemocnění) • těžký celkový stav a současné extrapulmonální projevy – artritida, meningitida • závažný rtg nález (multilobární bilaterální infiltráty, lobární infiltráty a kavitace, pleurální výpotek) • hyposaturace • výrazná leukocytóza nebo leukopenie • známky renálního selhání

Pneumonie většinou probíhá pod obrazem rychle se rozvíjejících příznaků respiračního onemocnění, kterými jsou nejčastěji: • kašel • horečka • poslechový nález (oslabené dýchání, trubicové dýchání při kondenzaci plicní tkáně, chrůpky a rachoty při provzdušňování tkáně) • tachypnoe • dyspnoe • známky pleurálního dráždění

Další významné symptomy, které bývají zejména u dětí, jsou: • bolesti břicha – při pravostranné (pleuro)pneumonii může nález imitovat akutní appendicitidu • zvracení po kašli i bez něj • meningeální syndrom při vysoké horečce

K závažným faktorům a příznakům, které indikují hospitalizaci, patří: • věk pod 2 měsíce • dušnost, grunting • klidový stridor • saturace hemoglobinu pod 92 %, cyanóza • porucha příjmu potravy • výrazná malnutrice • porucha vědomí • non-compliance rodiny dítěte • selhání ambulantní léčby

Při diagnostice pneumonie je nejdůležitější určit: 1. zda se jedná o pneumonii 2. jaká je její závažnost a rozsah 3. jaký je její vyvolavatel Z anamnézy nás zajímá zejména: Osobní anamnéza. Perinatální průběh, věk, rizikové faktory, očkování, pobyt v kolektivním zařízení. Epidemiologická anamnéza. Kontakt s infekcí, kontakt se zvířaty. Cestovatelská anamnéza včetně kontaktu s rizikovými osobami (imigranti). Zlatým standardem diagnostiky pneumonie u dětí je zadopřední skiagram hrudníku, případně doplněný i bočným snímkem. Při podezření na fluidothorax můžeme ke zpřesnění rozsahu a charakteru použít vyšetření sonografické. Při nutnosti podrobnějšího prostorového zobrazení nebo podezření na intersticiální změny je indikováno CT nebo HRCT vyšetření plic.

Typickou rentgenologickou známkou pneumonie je zastínění, které v závislosti na typu a míře postižení plicního parenchymu může být infiltrátem či atelektázou. Infiltrát bývá při méně komplikovaném průběhu bronchopneumonie perihilární a peribronchiální. Při pokračujícím zánětu šířícím se do plicní tkáně může infiltrát nabývat charakteru smíšeného s rysy zvýrazněné intersticiální kresby. Alveolární náplň při pneumoniích nejčastěji virové etiologie má charakter jemně skvrnité kresby difuzní či lobární. Lobární konsolidace je typická pro pneumokokovou pneumonii.

Atelektáza je nevzdušnost plicní tkáně vznikající při závažném zánětlivém postižení a obturaci bronchů nebo vzniká v důsledku tlakových změn v pleurální dutině. Může být buď subsegmentální, segmenální či lobární. K dalším obrazům pneumonie patří difuzní rozsev, fluidothorax, kavitace – tenkostěnná, solitární, mnohočetné (při komplikovaném průběhu, ev. stafylokoková etiologie). Cave!! Rtg nález může chybět: • na úplném počátku onemocnění • při významné dehydrataci • při leukopenii, agranulocytóze • při infiltraci v oblasti nepostihnutelné zadopředním zobrazením, pokud se nalézá retrokardiálně či retrodiafragmaticky.

Při jasném klinickém nálezu, bez podezření na komplikace není ale vždy nezbytné provádět skiagram hrudníku. Indikace k provedení rtg hrudníku: • pneumonie, která neodpovídá na standardní ambulantní léčbu • pneumonie s komplikovaným průběhem – závažný stav, vysoké parametry zánětu (CRP, leukocytóza, FW) • podezření na aspiraci • podezření na komplikace • neurčená příčina febrilií („fever of no focus“) – až 26 % případů má pneumonii • podezření na tbc Při diagnóze etiologické se snažíme prokázat vyvolávající agens.

Na počátku léčby se však musíme opírat o znalosti empirické. Bereme v úvahu zejména věk dítěte, průběh onemocnění a epidemiologickou situaci. Pro přímé určení patogenu je nedůležitější odběr hemokultury, dále kultivace a mikroskopie sputa, sekretu DCD, event. pleurálního punktátu. U malých dětí je však problematické sputum získat, neboť nejsou schopné vykašlávat. Proto používáme další metody, jako je stanovení antigenů v moči – Streptococcus pneumoniae a u pacientů nad 14 let Legionella pneumophilla. Viry je možné prokázat přímo v nazofaryngeálním sekretu (imunofluorescence, aglutinace, PCR).

Na rozdíl od bakterií totiž ve zdraví nekolonizují sliznice respiračního traktu, a tak na nich mimo infekt nejsou nalézány. Zpětně můžeme etiologii prokázat sérologickým vyšetřením – minimálně 4násobným vzestupem titru protilátek v párovém séru odebraném za 10–21 dní po odběru v akutní fázi onemocnění. K určení závažnosti onemocnění používáme další pomocná vyšetření, jako je stanovení saturace hemoglobinu O2, vyšetření zánětlivé aktivity – FW, CRP, prokalcitonin, KO + dif, krevní plyny (pO2, pCO2) a acidobazická rovnováha, hladiny laktátu, iontogram, urea aminotransferázy, při těžkém stavu a rozvíjející se sepsi i koagulační parametry.

Léčba včetně monitorování účinku léčby

U prokázané pneumonie je vždy indikováno neodkladné podání antibiotik, které je třeba nasadit ihned po odebrání základního mikrobiologického materiálu (hemokultura, sputum). Základní volba antibiotika je empirická a vychází z klinického a laboratorního obrazu, věku a anamnézy. Pokud se podaří určit vyvolávající agens, upravuje se léčba podle aktuální citlivosti, jinak se řídí účinkem léčby a vývojem klinického obrazu. Kromě kauzální léčby používáme léčbu symptomatickou – kyslík, antipyretika, dehydratace, korekce vnitřního prostředí. Bronchodilatancia mají význam jen při známkách bronchiální hyperreaktivity. Při těžší dyspnoi, intersticiální pneumonii nebo při septickém stavu jsou podávány systémově kortikosteroidy.

Dávkování ATB: • PNC G 100–200 000 IU/kg/den, i více, ve 4–6 dávkách • Ampicillin 100–400 mg/kg/den ve 4–6 dávkách i. v. • Amoxicillin 50–90 mg/kg/den ve 3 dávkách per os • Amoxicillin/klavulanát 90 mg/kg/den per os, 100 mg (amoxicillinu) i. v. • Cefuroxim 30–50 mg/kg/den ve 2 dávkách per os, ale až 150 mg/kg/den i. v. • Cefotaxim 150 mg/kg/den ve 3 dávkách i. v.

Délka ATB léčby a hospitalizace u nekomplikované CAP: • 1–4 dny parenterálně, přechod na per os po jasném zlepšení (klinické zlepšení s poklesem teploty, pokles parametrů zánětu) • hospitalizace průměrně 2 dny až 5 dní ATB léčba celkem při nekomplikovaném průběhu trvá obvykle 7–10 dní, u atypické pneumonie je doporučována léčba minimálně 14 dní. Monitorování účinku léčby

1. Podle klinického stavu – pokles teplot, zmírnění dušnosti, pokles laboratorních parametrů zánětu.

2. Rtg kontrola je doporučována vždy u lobárního infiltrátu nebo atelektázy, okrouhlého infiltrátu, při pleurálním výpotku. Při příznivém klinickém průběhu je možné zachovat odstup nejméně 4–6 týdnů. Pleurální výpotek je třeba v mezidobí kontrolovat sonograficky. Při komplikovaném průběhu je rtg kontrola indikována kdykoli v závislosti na závažnosti komplikací (přetrvávající příznaky, neustupující známky zánětu, pneumatokély, podezření na plicní absces, fluidothorax, pneumothorax).

Po ukončení léčby je vždy nutná řádná rekonvalescence, jejíž délka se řídí závažností nemoci a klinickým průběhem. Délka rekonvalescence po nekomplikované pneumonii by neměla být kratší než dva týdny, při komplikovaném průběhu i významně delší (minimálně 6 týdnů).

Mortalita pneumonie ve vyspělých zemích je pod 0,5 %, v přítomnosti rizikových faktorů až 30 %.

Na komplikace musíme pomýšlet vždy, když ani po 48 hodinách nedochází ke zlepšení celkového stavu a pacient je stále febrilní. Nejčastějšími komplikacemi jsou pleurální výpotek a empyem. Pneumokoková pneumonie je dnes u dětí vůbec nejčastější příčinou závažných komplikací, především empyemu. Plicní absces je vzácnější. Vzácnější je také metastatický rozsev infekce během septikemie (osteomyelitida, artritida).

Prevencí pneumonie je: • odstranění rizikových faktorů – snížení expozice infekci, tj. omezení návštěvy kolektivních zařízení v rizikovém období, zamezit kouření ( i pasivnímu) • dostatečná léčba chronických onemocnění • očkování – k dispozici je očkování proti nejčastějšímu bakteriálnímu původci pneumonie S. pneumoniae – od 2 měsíců do 5 let Prevenar, od 2 let, ale lépe až od 5 let Pneumo 23), dále očkování proti viru chřipky, v pravidelném kalendáři je již začleněno očkování proti H. influenzae, B. pertusis, tbc a morbilliviru, které mohou být rovněž původci pneumonie • prevencí komplikací a nárůstu antibiotické rezistence je správná indikace antibiotik v dostatečném dávkování

MUDr. Zuzana Vančíková Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol

1. British Thoracic Society of Standards of Care Committee. BTS Guidelines for the Management of Community Acquired Pneumonia in Childhood Thorax, May 2002;57:1–24.

2. Kumar P, McKean MC. Evidence based paediatrics: review of BTS guidelines for the management of community acquired pneumonia in children. J Infect 2004;48(2):134–8. Review.

3. Doporučený postup ČLS JEP pro antibiotickou léčbu komunitních repiračních infekcí v primární péči, 2002.

4. Swingler GH, Hussey GD, Zwarenstein M. Randomised controlled trial of clinical outcome after chest radiograph in ambulatory acute lower-respiratory infection in children. Lancet 1998;351(9100):404–8.

5. Juvén T, Mertsola J, Waris M, Leinonen M, Ruuskanen O. Clinical response to antibiotic therapy for community-acquired pneumonia. Eur J Pediatr 2004;163(3):140–4. Epub 2004 Jan 31.

6. Jadavji T, Law B, Lebel MH, Kennedy WA, Gold R, Wang EE. A practical guide for the diagnosis and treatment of pediatric pneumonia CMAJ 1997;156(5):S703–11.

7. Charpentier E, Tuomanen E. Mechanisms of antibiotic resistance and tolerance in Streptococcus pneumoniae. Microbes Infect 2000;2(15):1855–64. Review.

8. Low DE, Pichichero ME, Schaad UB. Optimizing antibacterial therapy for community acquired respiratory tract infections in children in an era of bacterial resistance. Clin Pediatr (Phila) 2004;43(2):135–51. Review.

9. Ostapchuk M, Roberts DM, Haddy R. Communityacquired pneumonia in infants and children Am Fam Physician 20041;70(5):899–908.

10. McCracken GH. Diagnosis and management of pneumonia in children. Pediatr Infect Dis J 2000;19(9):924–8.

11. Rudan I, Tomaskovic L, Boschi-Pinto C, Campbell H; WHO Child Health Epidemiology Reference Group. Global estimate of the incidence of clinical pneumonia among children under five years of age. Bull World Health Organ 2004;82(12):895–903. Epub 2005 Jan

Klíčová slova

K tomuto článku nejsou přiřazena žádná klíčová slova.

Plicní chlamýdie neboli Chlamydiová pneumonie 4.86 / 5 ( 14 )

Chlamydiové infekce se léčí antibiotiky, jako doxycyklin, azitromycin, erytromycin a levofloxacin.

Chlamydia pneumoniae (Plicní chlamýdie) je ze všech druhů chlamydií vyskytujících se v lidské populaci nejrozšířenější. Způsobuje infekce horní a dolní části respiračního systému – sinusitidy, faryngitidy, bronchitidy i pneumonie. Odhaduje se, že celosvětově odpovídá za 5 – 15% pneumonií získaných v kolektivu. Přestože je průběh infekce převážně mírný až asymptomatický, může přejít do chronické bronchitidy, chronické obstrukční plicní nemoci, sarkoidózy a astmatu. První ohraničenou epidemii pneumonií způsobenou neobvyklým kmenům chlamydií pozorovali ve Finsku v roce 1978. Až retrospektivně sérologické vyšetření odhalilo, že šlo vlastně o infekci Ch. pneumoniae. Podobně se zjistilo, že rozsáhlá epidemie chlamydiových infekcí, která se vyskytovala v Dánsku, Norsku a Švédsku v letech 1981 – 1983, diagnostikována původně jako ornitóza (původce Ch. Psittaci), v podstatě byla také způsobena Ch. pneumoniae.

Příčiny vzniku plicní chlamýdie

Původcem onemocnění je bakterie Chlamydia pneumoniae. Chlamydie jsou vnitrobuněční paraziti, podobně jako viry. Mikroorganismus se původně nazýval TWAR, a to podle názvu dvou původních izolací – Taiwan (TW-183 a AR-39). Dnes se považují za dva samostatné druhy chlamydií.

Zdrojem nákazy je infikován jedinec, který sekrety z respiračního traktu přenáší původce onemocnění na vnímavého jedince. Infekce se šíří vzdušnou cestou – aerosolem.

V zemích západní Evropy výskyt infekce u dětí prudce stoupá zahájením školní docházky. Prevalence protilátek u dospělé populace dosahuje díky reinfekce 40 – 70%. Infekce způsobené CHPS se vyskytují každoročně, byla však pozorována určitá periodicita. Po 2 – 3 ročním období vysoké incidence (výskyt najednou probíhajících onemocnění) následuje 4 – 5 roční období s nízkým výskytem onemocnění.

Příznaky chlamydiové pneumonie

Silné bolesti krku, často s laryngitidou, doprovázejí velkou část pacientů s pneumonií a s bronchitidou. Až 70% případů může probíhat asymptomaticky. Těžší průběh onemocnění se vyskytuje u starších pacientů. Pokud se takový zápal plic vyskytne u starších pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí nebo srdečním selháním, probíhá velmi těžko, může se skončit i smrtí. U dětí a mladistvých se vyskytuje mírnější průběh onemocnění, který nevyžaduje hospitalizaci. U nesprávně léčených pacientů může rekonvalescence trvat dlouho, kašel může přetrvávat jeden až dva měsíce. Imunita po překonání nákazy je nízká, možné jsou endogenní a exogenní reinfekce.

Léčba chlamydiové pneumonie

Chlamydiové infekce se léčí antibiotiky, jako doxycyklin, azitromycin, erytromycin a levofloxacin. Nesmí se podávat sulfonamidy, penicilin a ampicilin – pro jejich bakteriostatické působení, které je často po ukončení léčby doprovázeno návratem nemoci k předešlému stavu s pneumonií. Krátkodobá ATB terapie infekci sice potlačuje, ale neodstraňuje chronickou infekci. Proto se doporučuje dlouhodobá, až třítýdenní léčba.

Vakcína Chlamydia pneumoniae není k dispozici. Účinná vakcína by měla navodit tvorbu slizničních protilátek, i buňkami zprostředkovanou imunitu. V době zvýšeného výskytu respiračních infekcí je třeba důsledné dodržování epidemiologických opatření, aby se zabránilo šíření onemocnění.

Na závěr – Plicní chlamýdie v kostce

Chlamydia pneumoniae (CPN) – je ze všech druhů chlamydií v lidské populaci nejrozšířenější. Nákaza probíhá kapénkovou infekcí či přímým kontaktem s nakaženou osobou. Inkubační doba je 1 až 3 týdny. V prvotní fázi může CPN způsobovat onemocnění jako rhinitis (zánět sliznice nosní), sinusitis (zánět vedlejších dutin nosních), otitis media (zánět středního ucha), pharingitis, bronchitis (zánět průdušek), pneumoniae, bronchiální astma, konjunktivitis (zánětlivé onemocnění oční spojivky), artritis (reaktivní artritida) atd. Dále může být roznesena do celého těla a může napadnout mnoho dalších tkání (nervová a svalová tkáň, mozek a také imunitní buňky – markofágy). Důsledkem toho je vysoká pravděpodobnost vzniku velice těžkých a závažných onemocnění při neléčené nebo pozdě diagnostikované chlamydiové infekci: astma, artritida, Alzheimerova choroba, Crohnova choroba, chronický únavový syndrom, chronická sinusitida, RS (roztroušená skleróza), zánětlivé střevní onemocnění, prostatitida, fybromyalgia, kardiovaskulární onemocnění a spoustu dalších.

Zápal plic – pneumonie

Zápal plic je zánětem plicní tkáně. Podle místa postižení plicní tkáně se projeví jako pneumonie (zánět v nejdrobnějších strukturách, podstatných pro dýchání – plicních sklípcích), bronchopneumonie, (drobné, ale nikoli nejmenší struktury dýchacích cest, průdušinky a tkáně přiléhající) a intersticiální pneumonie, (zánět ve vmezeřeném vazivu ve kterém probíhají cévy.

Příčinou je přemnožení patologických původců. Bakterií u bakteriálních bronchpneumonie a pneumonie, nebo virů a bakteriím podobných mikroorganismů u atypických pneumonií, někdy u oslabeného organizmu i plísní a kvasinek nebo parazitů (u AIDS kandidózy nebo pneumocystis carinii). Některé pneumonie vznikají při neinfekčním zánětu, jehož příčina je např. v alergii, vdechnutí toxických a dráždivých látek apod.

Postižení plicní tkáně může pohltit celý lalok (lobární pneumonie) nebo i větší, častěji však menší objem plíce. Pneumonie a bronchopneumonie mohou být projevem jiné celkové nemoci, (např. při městnavé srdeční nemoci), pak se nazývají sekundární.

Jak je stanovena diagnóza bronchopneumonie nebo pneumonie?

Na toto onemocnění může myslet nemocný při horšících se příznacích: při zvýšené teplotě (u pneumonie začíná zimnicí a třesavkou) s postupně narůstajícím zprvu suchém, pak produktivním kašli, při vyšší frekvenci dechu, eventuálně oparu na rtech, při epidemiologické situaci (viróza). U atypických (virových) bronchopneumonií a pneumonií převažují celkové příznaky jako bolesti kloubů, svalů, spavost a únavnost nad příznaky plicními.

Definitivní diagnózu stanoví lékař z fyzikálního vyšetření a rentgenu plic. U atypických bronchopneumonií je fyzikální nález chudý, diagnózu někdy potvrdí teprve zmíněný rentgenový snímek.

Léčba brochopneumonie a pneumonie

Léčba je zahájena antibiotiky – aminopeniciliny, tetracykliny a chinolony (Amoclen, Ampicilin, Deoxymykoin). Po výsledcích kultivačních vyšetření sputa, kde se určí přesně bakterie a jejich citlivost na antibiotika, se léčba případně upraví. Léčba antibiotiky má trvat 7 až 10 dní. Další léky: expektorancia, usnadňující vykašlávání zkapalněním hlenu (Ambrosan, Vincentka, Mukoseptonex, kalium jodid). V těžších případech pneumonie se musí použít oxygenotherapie a jiné protizánětlivé léky než antibiotika (steroidy). Je třeba dbát na udržování kondice nemocného, dostatečný příjem potravy včetně vitaminů, ústy nebo infuzemi.

Při léčbě atypických bronchopneumonií a pneumonií se antibiotika užívají k likvidaci bakterií, který se pomnoží v oslabeném organismu. Samotnou virózu tyto léky neléčí. K léčbě viróz se zkouší řada léků, z nichž v léčbě pneumonie a bronchopneumonie nedosáhl žádný zásadního úspěchu.

Spolupráce nemocného s lékařem má být ve vzájemné komunikaci a porozumění, které ústí do správného pravidelného užívání ordinovaných léků, což pro někoho může být např. u antibiotik náročnější. V epidemiologicky náročných situacích má nemocný dodržovat zásady hygieny a bránit např. rozšiřování virózy kapénkovou infekcí.

Prevence bronchopneumonie a pneumonie spočívá v opatřeních několika úrovní. Jednak jde o pravidelné udržování dobré tělesné odolnosti pravidelným cvičením, otužováním, přijímáním dostatku vitaminu C a nekouřením cigaret a pod. Toto udržování kondice se zdůrazňuje často, avšak pevná vůle k pravidelnosti často chybí.

Další možností, jak předejít plicnímu zánětu je omezit až vynechat na plicní tkáň škodlivě působící látky, které se k ní dostanou inhalací. Jedná se o kouření cigaret i o smog, případně toxické aerosoly vznikající v nejrůznějších továrních provozech.

Před dobou očekávaných chřipkových epidemií, během kterých se mohou vyskytovat sekundární bronchopneumonie, je možno nemocného proti určitému sérotypu virózy očkovat.

Vyhledejte lék pomocí jeho celého názvu nebo jeho části. V databázi najdete kompletní příbalovou informaci daného léku a průměrný doplatek v lékárně.

Potřebujete se poradit s lékařem o svém zdravotních stavu? Jeho odpověď obdržíte do 3 pracovních dnů. Napsat lékaři

Podívejte se na zveřejněné odpovědi o zdraví a nemocech. Všechny odpovědi

Klikněte na část těla, která Vás trápí a otestujte se online.

Archiv živých diskusí zde

Na vaše dotazy odpovídají na Ordinace.cz lékaři z různých odborů při pravidelných chatech, zde si můžete přečíst položené otázky i odpovědi odborníků.

Potřebujete se poradit s lékařem o svém zdravotních stavu? Jeho odpověď obdržíte do 3 pracovních dnů. Napsat lékaři

Podívejte se na zveřejněné odpovědi o zdraví a nemocech. Všechny odpovědi

Chcete-li mít přehled o nových článcích na Ordinace.cz, objednejte si zdarma náš pravidelný zpravodaj.

  • Příznaky rakoviny, které bychom neměli podceňovat (4888 čtenářů)
  • Zubní kámen. Jak ho odstranit? (4468 čtenářů)
  • Máte neustále ucpaný nos a rýmu? Možná se jedná o nosní polypy. (3771 čtenářů)
  • Rýmovník, bylinka nejen na rýmu a nachlazení (3234 čtenářů)
  • Příspěvek na péči: Pro koho je určený a jak o něj zažádat (2502 čtenářů)
  • Pozor na zubní kazy u dětí. Vznikají rychleji než u dospělých a chrup mohou doživotně poškodit. (2171 čtenářů)
  • Nemocné ledviny nebolí (1920 čtenářů)
  • Kdo má nárok na lázně a jaké jsou typy úhrad (1814 čtenářů)
  • Předání zdravotnické dokumentace při změně lékaře (1684 čtenářů)
  • Antibiotika se nesnesou s alkoholem: Ano či ne? (1455 čtenářů)

Ahoj. Majk vysadil si sám Citalec alebo s pomocou lekárky? A Citalec si bral na PP? Ak ti to… Diskutovat

To asi jo, ale jestli s tím máš problém, tak bych spíš doporučila obětovat čas a vypravit… Diskutovat

Chyběl ti i Diják jak se mu říkávalo? Tak ses jakoby pro to narodil. Já ho rád moc nemám.… Diskutovat

Děkujeme Vám za všechny dotazy a připomínky.

Copyright Pears Health Cyber, s. r. o. 2018,

Poslední aktualizace 4.4.2018, ISSN 1801-8467

Leave a Reply