Physalospora fungální infekce (Objednejte antifungální sprej OnycoSolve)

Physalospora fungální infekce

10.17.Centrбlnн expanzivnн procesy baze lebnн

  • Malignн nбdory – metastбzy, chondrosarkom, nazofaryngeбlnн karcinom, rabdomyosarkom
  • Benignн nбdory – angiofibrom, meningeom, nбdory hypofэzy, m. Paget, fibrуznн dysplazie
  • Jinй – infekce z okolн, fungбlnн infekce, sarkoidуza, encefalokйla, po ozбшenн
  • Ъtvary v oblasti klivu a prepontinnм – aneuryzma, chordom, meningeom, sarkom, epidermoid, metastбzy, nazofaryngбlnн karcinom

I. Malignн nбdory

II. Benignн nбdory

  1. / mukormykуza – nemocnн s imunosupresн
  1. / aspergilуza – nemocnн s imunosupresн

IV. Ъtvary v oblasti klivu a prepontinnм

centrГЎlnГ­ nervovГЅ systГ©m – mykotickГ© infekce

MYKÓZY na mozku, míše a mozkových plenách, které mohou být následkem ENCEFALITIDY, MENINGITIDY FUNGÁLNÍ, MYELITIDY, mozkového a epidurálního abscesu (MOZEK – ABSCES; EPIDURÁLNÍ ABSCES). Určité druhy plísní mohou vyvolat onemocnění u imunologicky normálního hostitele, zatímcojiné jsou klasifikovány jako oportunní patogeny, způsobující onemocnění zejména u imunodeficientních osob (např. AIDS).

KГіd deskriptoru: C01.703.181

PodrobnГ© informace o nemoci

Huntingtonova choroba

Nemoc, kterГЎ je znГЎmГЎ takГ© jako Huntington nebo zkrГЎcenД› jen HD. VВ 19. stoletГ­ byla znГЎmГЎ jako Huntingtonova chorea. NГЎzev vychГЎzГ­ zВ pЕ™Г­jmenГ­ americkГ©ho lГ©kaЕ™e, kterГЅ ji poprvГ© popsal (roku 1872). JednГЎ se oВ vzГЎcnГ© onemocnД›nГ­.

ReyЕЇv syndrom

JednГЎ se oВ zГЎvaЕѕnГ© onemocnД›nГ­, vyskytujГ­cГ­ se nejДЌastД›ji uВ dД›tГ­ (dД›tskГ©ho vД›ku), ale mЕЇЕѕe postihnout iВ jedince dospД›lГ©ho. Tento syndrom zpЕЇsobuje zГЎvaЕѕnГ© poЕЎkozenГ­ vГ­ce orgГЎnЕЇ (tzv. multiorgГЎnovГ© onemocnД›nГ­).

Syndrom neklidnГЅch nohou

MГ­vГЎte nД›kdy pocit, Еѕe musГ­te hГЅbat dolnГ­mi konДЌetinami jinak se zblГЎznГ­te? VtГ­ravГЅ pocit, kterГЅ se naВ zaДЌГЎtku mЕЇЕѕe docela dobЕ™e korigovat, sВ horЕЎenГ­m nemoci ovЕЎem jen tД›Еѕko sami nД›co zmЕЇЕѕete. MravenДЌenГ­, kЕ™eДЌe.

SvalovГЎ dystrofie

SvalovГ© dystrofie jsou obecnД› Е™azeny kВ tzv. myopatiГ­m, coЕѕ jsou onemocnД›nГ­, kterГ© postihujГ­ svaly. Mohou bГЅt vrozenГ© nebo zГ­skanГ©. В Jako prvnГ­ toto onemocnД›nГ­ popsal vВ 19. stoletГ­ francouzskГЅ neurolog Guillaume Duchenne de.

Narkolepsie

Narkolepsie je chronickГЎ neurologickГЎ porucha, uВ nГ­Еѕ je zvГЅЕЎenГЎ dennГ­ spavost, neboЕҐ mozek ЕЎpatnД› reguluje spГЎnkovГЅ cyklus. NarkolepsiГ­ trpГ­vajГ­ spГ­ЕЎe dospД›lГ­, uВ dД›tГ­ bГЅvГЎ diagnostikovГЎna vГЅjimeДЌnД›. В Vznik.

AutorskГЎ prГЎva pro ДЌeskou verzi tezauru Medical Subject Headings patЕ™Г­ NГЎrodnГ­ lГ©kaЕ™skГ© knihovnД›.

Informace naВ tomto portГЎlu majГ­ pouze informativnГ­ charakter aВ nenahrazujГ­ konzultaci sВ VaЕЎГ­m oЕЎeЕЎtЕ™ujГ­cГ­m lГ©kaЕ™em.

AutorskГЎ prГЎva pro ДЌeskou verzi ДЌГ­selnГ­ku diagГіz MKN-10 patЕ™Г­ ministerstvu zdravotnictvГ­ ДЊR, zdroj informacГ­ ГљZIS ДЊR.

AutorskГЎ prГЎva pro ДЌeskou verzi tezauru Medical Subject Headings patЕ™Г­ NГЎrodnГ­ lГ©kaЕ™skГ© knihovnД›.

PublikovГЎnГ­ nebo jakГ©koliv uЕѕitГ­ obsahu serveru je bez pЕ™edchozГ­ho souhlasu zakГЎzГЎno.

Invazivní fungální infekce u pediatrických pacientů

Zdroj: Medical Tribune

Invazivní aspergilóza je závažná fungální infekce s vysokým výskytem mortality. Podobně jako u dospělých jsou častým predisponujícím faktorem hematologické malignity, zejména akutní myeloidní leukémie a akutní lymfoblastická leukémie, dále allogení transplantace kmenových buněk, orgánové transplantace či užívání kortikosteroidů a imunosupresiv. V dětské populaci se vyskytuje navíc riziková skupina pacientů s dědičnými imunodeficity, jako je závažná porucha fagocytů – chronická granulomatózní choroba, při níž je až třetina úmrtí způsobena právě aspergilózou. Nejčastější formou aspergilózy je u populace dětských pacientů forma plicní (59 % případů). Na rozdíl od dospělých je u dětí častěji pozorována i mimoplicní lokalizace této choroby – zejména v oblasti kůže. Včasné stanovení diagnózy bývá obtížné.

Klinické příznaky jsou často nespecifické, typická je horečka přetrvávající navzdory probíhající antibiotické léčbě. U dětí léčených systémovými kortikosteroidy však obvykle k vysoké horečce nedochází. Dále se mohou vyskytovat respirační příznaky, jako je kašel a dušnost, bolesti na hrudi, případně hemoptýza. Z pomocných vyšetření má nezastupitelné místo radiodiagnostika (přítomnost “haló efektu” je radiologickým příznakem časné infekce). Testy na GM (galaktomanan, komponenta buněčné stěny aspergilů) v séru nebo v tekutině z bronchoalveolární laváže jsou významnou metodou stanovení diagnózy aspergilózy. Série GM testů (například dvakrát týdně, nebo dokonce denně) může významně přispět k monitorování úspěšnosti terapie.

Některé studie však prokázaly u dětí nižší pozitivní i negativní prediktivní hodnotu tohoto testu než u dospělých pacientů. Citlivost testu může být ovlivněna léčbou piperacilinem, tazobaktamem i profylaktickým podáním antifungální terapie. Test PCR (polymerázová řetězová reakce) má téměř 100% senzitivitu a akceptovatelnou specificitu (kolem 80 %), na základě negativního výsledku PCR se dá antifungální léčba bezpečně vysadit. Ovšem PCR stále nebyla zařazena do standardních diagnostických protokolů a je považována za experimentální test, proto ve většině zemí není akceptována jako diagnostická metoda volby.

Na rozdíl od dospělých pacientů nebyly na dětské populaci provedeny velké prospektivní komparativní klinické studie hodnotící účinnost léčby invazivní aspergilózy. Pokud se již taková studie prováděla, zahrnovala obvykle i vyšší věkové skupiny, například porovnání vorikonazolu oproti amfotericinu B u jedinců nad 12 let věku. Výsledky této studie však nebyly pro věkovou skupinu 12 až 18 let interpretovány samostatně. Naprostá většina dat je tedy získána z nekontrolovaných, observačních sledování, nebo jsou postupy pro děti extrapolovány z kvalitnějších klinických studií provedených na dospělé populaci.

V současnosti jsou nejpoužívanějšími přípravky liposomální amfotericin B, vorikonazol a kaspofungin. Protože největší dosud provedená klinická randomizovaná studie u pacientů s invazivní aspergilózou prokázala superioritu vorikonazolu nad amfotericinem B, a to podle odezvy na léčbu i přežívání, vorikonazol byl stanoven jako léčba první volby. Za zmínku též stojí, že vorikonazol poskytuje vynikající odezvu na léčbu při postižení mozku, vzhledem k jeho schopnosti pronikat přes hematoencefalickou bariéru.

V současnosti je doporučená dávka vorikonazolu pro pediatrické pacienty 7 mg/kg dvakrát denně a je u dětí považována za léčbu volby v případě diagnózy invazivní aspergilózy. Pokud léčba vorikonazolem selhává, lze u dětských pacientů užít kaspofungin, liposomání amfotericin B, případně mikafungin (v kombinaci). Ačkoli jsou údaje z pediatrických studií omezené, existují důkazy o jejich účinnosti jako záchranná terapie. V případě amfotericinu B byla u dospělých pacientů prokázána horší snášenlivost i menší účinnost léčby. Nedostatek údajů je pro ABLC (lipidový komplex amfotericinu B), posakonazol a anidulafungin, proto se v současnosti u dětí nedoporučují. Dalším významným fungálním patogenem je u dětí Candida spp., způsobující až 10 % všech dokumentovaných nosokomiálních infekcí, většinou spojených s pobytem na jednotce intenzivní péče.

Nejčastěji prokázaným patogenem je u dětí Candida parapsilosis (40 % případů). Specifickou rizikovou skupinou jsou novorozenci (většinou předčasně narození, s nízkou porodní hmotností a s nitrožilní výživou), u nichž je incidence této choroby čtyřikrátvyšší než u ostatních pediatrických pacientů. Další rizikové faktory zahrnují neutropenii, maligní onemocnění, pobyt na jednotce intenzivní péče, kardiovaskulární a respirační onemocnění, vrozené imunodeficity (hyper-IgE syndrom, deficience myeloperoxidázy, deficience adheze leukocytů, DiGeorgův syndrom a další), přítomnost intravaskulárního katetru apod.

Příznaky systémové kandidózy jsou u novorozenců méně vyjádřeny, mnohem vyšší prevalenci má postižení CNS, což znamená, že novorozenci jsou i rizikovou skupinou pro výskyt následných neurologických poruch. Hemokultura bývá méně senzitivním vyšetřením, proto pro časnou diagnostiku stoupá význam PCR.

V léčbě invazivní kandidózy má u novorozenců nezastupitelné místo flukonazol a amfotericin B (dlouho známá léčiva), do popředí se dostávají i echokandiny. Odborníci nedělají explicitní rozdíly mezi léčbou dospělých a dětí, pouze u novorozenců jsou doporučeny specifické postupy. Vzhledem k nedostatku údajů jsou echokandiny rezervovány pouze pro pacienty s refrakterní infekcí nebo pokud není možno pokračovat standardními přípravky pro toxické nežádoucí účinky. K tomu přispívá i fakt, že většina invazivních kandidóz je u novorozenců způsobena Candida parapsilosis, vůči níž jsou echokandiny méně citlivé.

U novorozenců je tedy v případě diseminované kandidózy léčebnou volbou amfotericin B – deoxycholát (v dávce 1 mg/kg a den), který může být použit i u starších dětí. Pokud je vyloučena kandidurie, lze podat liposomální amfotericin B v dávce 3 až 5 mg/kg/den. Alternativou je u dětí s porodní hmotností nad 1 000 g použití flukonazolu v dávce 12 mg/kg. Doba trvání léčby by neměla být kratší než tři týdny.

U dospělých pacientů je oproti tomu standardní volbou flukonazol, který je terapeuticky ekvivalentní s amfotericinem B, avšak má superiorní snášenlivost. Lze ho použít i u dětí, ovšem stále je třeba myslet na to, že jeho bezpečnost u dětí nebyla zcela ověřena, proto musejí být pečlivě sledovány parametry neurologického vývoje. Ve všech případech je vyjmutí intravaskulárních katetrů samozřejmým opatřením.

Ze studií na dospělých pacientech vyplynula i non-inferiorita kaspofunginu, micafunginu, a dokonce superiorita anidulafunginu nad standardní léčbou. U pediatrické populace však dosud není k dispozici dostatek údajů, proto se tyto novější přípravky doporučují použít až při selhání nebo nesnášenlivosti či toxicitě standardní léčby.

Vzhledem k různým mechanismům účinku antifungálních přípravků se doporučuje tato léčiva kombinovat. Dosud však ze studií nevyplynulo jednoznačné doporučení ani pro děti, ani dospělé pacienty, která kombinace se jeví jako nejvýhodnější.

Předpokládá se, že kombinace azolů a echokandinů je vhodná především u invazivní aspergilózy. Vorikonazol podávaný s anidulafunginem je v současné době klinicky hodnocen u pacientů s invazivní kandidózou. Dokud však nebude k dispozici více údajů z klinických studií, kombinované režimy by měly zůstat vyhrazeny pro pacienty jako léčba záchranná nebo pro specifické případy vyžadující intenzifikaci standardní monoterapie.

Ačkoli vývoj antifungálních léčiv zaznamenal v posledních letech významný skok, přesto je u pediatrické populace stále omezené množství kvalitních údajů. Proto by se nové studie měly více zaměřit na tuto věkovou a rizikově specifickou skupinu pacientů. Jasněji by měla být definována zejména role echokandinů v primární léčbě, stejně tak jako profylaktické režimy novějších antimykotik.

Další články z této rubriky

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Bradavice – léčba musí být odborníkem – Tea tree oil

Tea tree oil – bradavice lze léčit pomocí tohoto nástroje

Australští domorodci používají tea tree olej pro různá zranění a onemocnění kůže. Potom se tea tree oil začala používat v Evropě. V éře antibiotik Antibiotika – ať už vám pomůže v dohledné době? tea olej pro terapeutické účely bylo použito mnohem méně často, ale nyní jeho popularita opět zvýšil od účinnost antibiotik je snížena. Kromě toho, mohou antivirální a imunostimulační vlastnosti čaje oleje, což umožňuje jeho použití při virových infekcích.

Představuje chronických virových infekcí kůže a sliznic

Mezi nejčastější chronické virové infekce kůže a sliznic papilloma virem lidské jsou dnes a herpes infekce. Zvláštností těchto infekcí je jejich široké selhání velké procento populace, a pouze manifestaci onemocnění na pozadí snížené imunity.

Charakteristickým rysem těchto infekcí je také skutečnost, že patogeny jim znovu infiltrovat do lidského těla zůstat tam navždy, pravidelně, když za dočasné snížení imunity, způsobuje úpadek. Proto, pro léčbu chronických virových infekcí léčiv aplikován antivirovou a imunostimulační aktivitu. Jedním z takových nástrojů je tea tree olej.

Tea tree oil se týká esenciálních olejů, získaných z listů a větviček čajovníku myrta rodina, domácí v Austrálii, a je vynikající přírodní antiseptikum. Skládá se z alfa-pinenu, alfa-terpinen, limonenu, p-cymen, cineol, 1, 8, gama-terpineol, terpinolen, terpeny-4-ol, alfa-terpineol, a jiných přírodních antiseptika.

Tea tree oil inhibuje životních podmínek bakteriální, fungální mikroflóry, patogeny různých virových infekcí, má protizánětlivý a imunitní stimulační účinek, přispívá k rychlému obnovení buněk tkáně po úrazech a nemocí.

Když genitální bradavice tea tree oil inhibuje živobytí HPV (lidský papilloma virus – původcem infekce), stimuluje epitelové buňky kůže a sliznic vlastních látek s antivirovými vlastnostmi (včetně interferonu).

Genitální bradavice, zejména velké nebo se šíří na velké plochy listů, často komplikuje další bakteriální infekce, houbové Plísňové infekce: k prevenci a porážka a vývoj zánětu. Tea tree oil je v tomto případě inhibuje aktivitu patogenních hub a bakterií a snížení zánětu.

Tea tree oil je dokonale v kombinaci s jinými léky pro léčbu bradavice, to je často zahrnuta v komplexní léčbě této nemoci.

Máte čajovníkový olej vedlejší účinky a kontraindikace pro použití?

Stejně jako u jiných esenciální olej Esenciální oleje a koncepce: může pomoci růže? To může dráždit kůži a sliznice, které jsou vyjádřeny v krátkodobé zarudnutí a pálení. Je možné (a zcela běžné), alergické reakce.

Použití olej tea tree je kontraindikován při přecitlivělosti na jeho složky lidského těla, alergická onemocnění (zejména astma – by mohla vyvolat záchvat bronchospasmu), děti do šesti let. Během těhotenství, tea tree olej lze použít pouze na lékařský předpis, a striktně na svědectví.

Nepoužívejte neředěný tea tree olej u alergických kožních onemocnění, hlavní popáleniny a omrzliny, aplikovaných na macerovaným (mokrý) kůži.

Jak používat tea tree olej pro léčbu genitálních bradavic

Genitální bradavice mohou být umístěny na kůži perinea a pohlavních orgánů a sliznic. Použití tea tree oleje k pokrytí různých částí lidského není stejný.

Na kůži, tea tree olej Tea tree olej To je někdy používán v čisté formě. Ale častěji (zejména pro citlivou pokožku), přesto zředí olivový olej, broskev, wild růžový olej, a jiné mastné oleje, v ředění 1: 5 a 1:10. V případě, že pokožka se vyznačuje zvýšenou citlivostí je tea tree olej se aplikuje čistý přímo na bradavice jednou denně. Délka léčby předepsal lékař. Pokud jste citliví tea tree olej se používá po delší dobu ve zředěné formě.

Na sliznice tea tree olej se používá pouze ve zředěné formě. Když bradavice na sliznici zevního genitálu, v močové trubici, anus použije ředění 1: 5, 1:10, nebo s olivovým olejem a šípkové olej. Když bradavice v pochvě a děložního čípku tea tree olej je někdy používá pro sprchování. V tomto případě se 5 kapek oleje, se přidá do 200 ml vody.

Tea tree olej – je účinný lék, který vyžaduje pečlivou aplikaci.

Bradavice u mužů – tak často jako u žen – léčba

  • Bradavice u mužů – tak často, jak ženy
  • Příčiny
  • Příznaky
  • Ošetření

Nepříjemné onemocnění, přenáší zejména pohlavním stykem, jsou bradavice u mužů. Léčba virových bradavic by měly být včasné a komplexní, jeho cíle patří snížení infekčního agens v těle (to se provádí konzervativní léčbu a odstranění bradavic), a zvýšení imunity.

Proč potřebujeme komplexní léčbu genitálních bradavic u mužů

Bradavice u mužů jsou způsobeny lidským papilomavirem (HPV), které nemohou být zcela odstraněny z těla. Po odstranění bradavic u každé epizodě redukčním HPV imunitu dá recidivám. To je důvod, proč by měla léčba být komplexní. Kromě odstraňuje potřebu potlačit zásadní aktivitu viru a posílit imunitní systém. V případě, že důvody pro pokles jsou nejasné imunitu, před zahájením léčby by měl provést důkladné vyšetření.

Konzervativní léčba bradavic Bradavice – léčba musí být expert To může být obecné a místní. Obecné zacházení – je to antivirová a imunostimulační terapie. Antivirotika, jako je acyklovir Acyclovir – jak je to bezpečné? Když bradavice jsou neúčinné. Proto je svět je neustále hledá nové antivirotik a imunostimulačních léků.

Jedním z těchto drog je panavir – extrakt z výhonků brambor. Panavir protivirový účinek vzhledem ke stimulaci tvorby ve vlastních buněk lidského těla, antivirové bílkoviny interferonu. Panavir má také imunostimulační vlastnosti, chrání kožní buňky před viry a podporuje rychlou obnovu. S ohledem na společné antivirovými a imunostimulační účinky panavir intravenózně podle zvláštního režimu.

Také provádí ošetření Ingaron (interferon gama), který je vložen do pěti subkutánně injekcí v intervalech během dne.

Chcete-li zlepšit obecnou imunitu Odolnosti – druhy a vlastnosti u dětí u dospělých používán jako bylinné léky, aktivaci vrozenou imunitu – tinktura Sibiřský ženšen, Rhodiola rosea, ženšen, echinacea, Immunal. To má hodnotu správné výživy, nedostatek v potravě velkého množství tučné maso, kořeněné a slané potraviny, silný čaj a kávu, alkoholické nápoje. Vzhledem k tomu, jakýchkoliv chronických onemocnění a intoxikací (např kouření) přispívají ke snížení imunity by měly sledovat svůj zdravotní stav a zbavit se špatných návyků.

Místní konzervativní léčba může být antivirotikum, imunitní podnětné a symptomatická. Jako antivirotikum a imunostimulačních činidel lokálně v místech, kde je gel aplikovaných na genitálních bradavic panavir.

Za stejným účelem bradavice může být odříznuta interferonem, a aplikována na léze 5% krému Aldara (imiquimod), který je také induktorem (stimuluje jeho výroba kleitkami epitelu) interferon. Spray Epigenes sex je antivirotikum, a imunitní-posílení drogy, která se používá, před, během a po odstranění bradavic.

V závislosti na umístění a rozsahu jejich bradavice porostů uplatňovat různé metody k jejich odstranění. Odstranění bradavic snižuje HPV v těle, a zabraňuje vzniku komplikací.

Nejúčinnější a bezpečné, je dnes považována za odstranění bradavic pomocí radionozha. Za tímto účelem je zařízení se obvykle používá Surgitron. Radionozh nevztahuje na tkáně, pomáhá trim parametr dopadu odpařování – ablace. Tato operace je bezbolestný, není doprovázen krvácení, nekomplikuje další bakteriální infekce. Rána se hojí rychle, opouštět žádné jizvy. S radionozha můžete odstranit bradavice všech velikostí.

Odstranění bradavic pomocí laserového jako moderní a efektivní způsob. Laser tkáň šetřící méně než radionozh, ale také inhibuje krvácení a zabíjí bakteriální infekci. Jizvy po těchto operací může zůstat, pokud bradavic nárůsty byly skvělé.

Cryodestruction bradavice – Odstranění pomocí studené. Kapalný dusík je používán, který je aplikován na bradavice. Tímto způsobem můžete odstranit jen malé bradavice. Nevýhodou této metody je dostatečně dlouhá hojení ran, jizvy ale obvykle zůstává.

Elektrokoagulace – zastaralý metoda, která je široce používán dříve. Metoda bolestivé zraní poranění tkání hojí po dlouhou dobu, i nadále závažné zjizvení.

Odstranění bradavice užívají drogy. Pro tento účel mohou přípravky podporovat nekróza tkáně bradavice příklad kondilin.

Léčba bradavic předepsaných lékařem, on také zvolí nejvhodnější způsob, jak odstranit bradavice Odstranění bradavice – různé způsoby, ,

Diagnostika a léčba dermatofytóz

Autor: Jana Hercogová

Dermatofytózy jsou vyvolávány dermatofyty a jsou klasifikovány podle toho, kterou část těla postihují. U prepubertálních dětí se nejčastěji vyskytují tinea corporis a tinea capitis, zatímco u dospívajících a dospělých se s větší pravděpodobností vyvinou tinea inguinalis, tinea pedis a tinea unguium (onychomykóza). Klinická diagnostika nemusí být vždy spolehlivá, neboť stejné léze jako v případě dermatofytóz se mohou tvořit také při jiných onemocněních. Například u tinea corporis hrozí záměna za ekzém, u tinea capitis za alopecia areata a u onychomykózy za dystrofii nehtů na nohou vzniklou v důsledku opakovaných nezávažných traumat. Lékaři by si měli podezření na onychomykózu a tinea capitis potvrdit za pomoci testu s hydroxidem draselným nebo kultivací. Tinea corporis, tinea inguinalis a tinea pedis obecně reagují na levnou topickou léčbu, např. krémy s obsahem terbinafinu či butenafinu, ale při rozsáhlém postižení, selhání topické terapie, u imunokompromitovaných pacientů nebo u závažné „mokasínové“ tinea pedis mohou být indikována perorální antimykotika. Perorální podávání terbinafinu je vzhledem ke snášenlivosti, vysoké četnosti vyléčení a nízké ceně farmaka léčbou první linie u tinea capitis a onychomykózy. Fungální absces bychom měli léčit griseofulvinem, pokud jako jeho vyvolávající patogen nebyl prokázán Trichophyton. Není‑li fungální absces ve vlasaté části hlavy léčen promptně, hrozí jizvení a trvalá ztráta vlasů.

Tinea infections are caused by dermatophytes and are classified by the involved site. The most common infections in prepubertal children are tinea corporis and tinea capitis, whereas adolescents and adults are more likely to develop tinea cruris, tinea pedis, and tinea unguium (onychomycosis). The clinical diagnosis can be unreliable because tinea infections have many mimics, which can manifest identical lesions. For example, tinea corporis can be confused with eczema, tinea capitis can be confused with alopecia areata, and onychomycosis can be confused with dystrophic toenails from repeated low‑level trauma. Physicians should confirm suspected onychomycosis and tinea capitis with a potassium hydroxide preparation or culture. Tinea corporis, tinea cruris, and tinea pedis generally respond to inexpensive topical agents such as terbinafine cream or butenafine cream, but oral antifungal agents may be indicated for extensive disease, failed topical treatment, immunocompromised patients, or severe moccasin‑type tinea pedis. Oral terbinafine is first‑line therapy for tinea capitis and onychomycosis because of its tolerability, high cure rate, and low cost. However, kerion should be treated with griseofulvin unless Trichophyton has been documented as the pathogen. Failure to treat kerion promptly can lead to scarring and permanent hair loss.

Diagnostika a léčbadermatofytóz

Prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc., MHA

Autoři předkládají doporučení, jak diagnostikovat a léčit mykotické infekce působené vláknitými houbami, tj. dermatofyty. Protože jsou to praktičtí lékaři, je vidět řadu rozdílů v přístupu jak k diagnostice a léčbě, tak i ke klasifikaci jednotlivých nozologických jednotek, které jsou navíc ve Spojených státech amerických tradičně nazývány jinak než v Evropě. Už samotný název článku „diagnostika a léčba tinea infections“ nedává žádný smysl, neboť „tinea“ je klinické označení pro infekci působenou vláknitými houbami. Podobně používat jako synonyma „tinea unguium“ a „onychomykóza“ není správné (onychomykóza má více příčin, způsobují ji nejen dermatofyta), stejně jako „tinea versicolor“ a „pityriasis versicolor“ (jde o chorobu působenou kvasinkami, nikoli o tineu, tedy jen druhý název je správný). Článek problematiku dermatofytóz velmi zjednodušuje a neuvádí hlavní dělení těchto dermatomykóz, tzn. na infekce superficiální a infekce hluboké, což má zásadní význam pro léčbu. V českém překladu je nesprávně užit opakovaně termín „fungální absces“ pro kerion, chybí zmínka o dalším projevu hluboké dermatofytózy postihující kštici (scutulum).

Mykotické infekce se dělí z různých hledisek: podle původce, podle toho, kde se tento agens vyskytuje (v půdě, u zvířat, u lidí), podle lokalizace nebo hloubky postižených struktur kůže. Základní dělení je na povrchové (postihují rohovou vrstvu epidermis, vlasy/chlupy a nehty), hluboké (infekce škáry a podkoží, některá dermatofyta mohou působit i hluboké dermatofytózy kštice) a systémové. Superficiální dermatomykózy jsou buď nezánětlivé (pityriasis versicolor), nebo zánětlivé – dermatofytózy (předmět tohoto sdělení) a kandidózy.

Dermatofytózy mají tři hlavní původce – rody Trichophyton, Microsporum a Epidermophyton, nejčastější příčinou dermatofytóz jsou s výjimkou tinea capitis druhy Trichophyton rubrum a Trichophyton mentagrophytes. Poslední jmenovaný druh má navíc dvě varianty – Trichophyton mentagrophytes var. mentagrophytes (zoofilní typ, přenášený na člověka ze zvířat) a Trichophyton mentagrophytes var. interdigitale (antropofilní typ, přenášený z člověka na člověka).

Typickou kožní lézí tinea superficialis na hladké kůži (trupu, obličeji, končetinách) je červený, ostře ohraničený plak (plochá široká léze nad niveau okolníkůže), s vyvýšenými okraji, na kterých jsou šupiny a v případě akutního průběhu i pustuly. Tyto kožní léze se jednak kontaktem s nemocnou kůží šíří na další místa na těle a jednak se rozšiřují do plochy. Důležitým subjektivním příznakem je svědění, důležitým objektivním příznakem jsou šupiny na okraji, nebo pokud mají léze tzv. formu iris (mají soustředné kruhy připomínající duhovku nebo terč), i na těchto anulárních projevech. Důvodem přítomnosti šupin na povrchu plaků je fakt, že mikroskopické houby se nacházejí ve stratum corneum pokožky. V klinické praxi je důležité znát různé klinické podoby povrchových dermatofytóz, včetně jejich variant. V USA se používá řada názvů, které se u nás nepoužívají (např. tzv. atletická noha je označení pro tinea pedis interdigitalis, „mokasinový typ tiney“ je hyperkeratoticko‑skvamózní tinea pedis). Vezikulózní tinea pedis se manifestuje v podobě puchýřků v klenbě nohy.

Diferenciální diagnostika tinea superficialis na hladké kůži je široká, jak autoři ukazují v přehledných tabulkách. Ráda bych zdůraznila, že pro odlišení jiných dermatóz autoři článku nezmiňují predilekční lokalizace – zatímco tinea vzniká v místě kontaktu s infekčním agens, kožní léze jsou proto na těle asymetricky rozšířeny a nemají typickou lokalizaci, o většině nemocí, jež je třeba odlišit, to neplatí. Psoriáza chronicky stacionární neboli plaková postihuje obvykle symetricky kůži nad lokty, koleny, křížovou oblast a kštici. Atopický ekzém je symetrický na končetinách i trupu a obličeji, u dětí často probíhá pod obrazem „pulpitis sicca“ neboli lamelózního olupování kůže na ploskách (často mylně považováno za superficiální dermatofytózu). Terčovité léze erythema multiforme jsou obvykle na dlaních, ploskách a nikdy nemají šupiny (nejde o zánět epidermis), podobně jako fixní lékový exantém či granuloma anulare. A pokud u některých dalších klinických jednotek šupiny přítomny jsou, jsou v celém rozsahu lézí, nejen na okraji (psoriáza, numulární ekzém). Šupiny na okrajích primárního plaku pityriasis rosea Gibert naopak jsou podobně distribuovány a i výsev vícečetných, menších sekundárních lézí s odstupem týdne může činit diferenciálně diagnostický problém. Ráda bych upozornila na fakt, že autoři opomenuli zmínit iniciální stadium mycosis fungoides, T‑buněčného kožního lymfomu a sekundární stadium syfilidy. Obě tyto klinické jednotky mohou probíhat pod obrazem mnohočetných červených nesvědivých makul až plaků se šupinami na povrchu, lokalizovaných na trupu.

Ze všech uvedených důvodů se domnívám, že doporučení léčit dermatofytózy hladké kůže pouze na základě klinického obrazu může být mnohdy obtížné i pro dermatologa. Pokud jsou anamnéza a klinický obraz typické, lze připustit zahájení léčby topickými antimykotiky, ale nedojde‑li ke zlepšení či zhojení lézí do dvou týdnů, je třeba odeslat pacienta k dermatologovi ke stanovení diagnózy. Úloha kožního lékaře je však zároveň velmi ztížená, protože kultivace původce z kožních lézí již ošetřovaných antimykotiky je prakticky nemožná. Dermatolog musí nejprve antimykotickou léčbu přerušit a teprve s odstupem buď provést vyšetření v louhovém preparátu (mikroskopické vyšetření s 20% KOH, jehož výsledek má zkušený dermatolog okamžitě, eventuálně do dvou hodin), nebo odebrat po otření kožní léze alkoholem pomocí sterilního tupého skalpelu šupiny z okraje lézí, které se kultivují na Sabouraudově glukózovém agaru (výsledek je za tři až čtyři týdny). Protože tyto obě varianty jsou problematické a oddalují stanovení diagnózy, v praxi se často přistupuje k provedení probatorní excize a dermatohistopatologickému vyšetření za použití barvení PAS. Správnou klinickou praxí by proto mělo být nejprve provedení mikroskopického vyšetření s pomocí KOH (louhového preparátu), eventuálně současného odběru na kultivaci a teprve poté zahájení léčby.

Zatímco u superficiální dermatofytózy kůže může dermatolog diagnózu určit bez laboratorních vyšetření, při podezření jak na hlubokou tineu kůže i kštice, tak na onychomykózu jsou louhový preparát a kultivace etiologického agens nezastupitelné. Proto lékař, který nemá možnost provést sám mikroskopické vyšetření, by měl pacienta odeslat na specializované pracoviště. Samotná problematika diferenciální diagnostiky tinea capitis i tinea unguium je totiž ještě složitější a i provedení odběru na kultivaci je třeba znát. Zahájení léčby systémovými antimykotiky bez předchozího přímého průkazu původce nejen že není lege artis, ale neodpovídá v případě fluconazolu ani podmínkám úhrady ze zdravotního pojištění. V praxi se setkáváme nejčastěji s lichen planus nebo psoriázou, eventuálně s různými onychodystrofiemi (včetně geneticky podmíněných – pachyonychia congenita) postihujícími nehtové ploténky, které byly opakovaně neúspěšně léčeny systémovými antimykotiky bez předchozího vyšetření a stanovení diagnózy.

Podobně jako jsou odlišně nazývány typy dermatofytóz, liší se i doporučená léčba. Lze zobecnit, že nejprve používáme topická léčiva a při neúspěchu léčby nebo při větším rozsahu onemocnění přistupujeme k systémové terapii. Hluboké dermatofytózy vyžadují vždy léčbu systémovou, podobně jako je tomu v případě imunosuprimovaných nemocných. Připadá mi zvláštní zdůraznění jen některých antimykotik a opomenutí jiných. Chybí též zmínka o možnosti využít topická léčiva připravovaná magistraliter s důrazem na vhodné vehiculum pro konkrétní lokalizaci. Např. pro onychomykózu je vhodné využívat laky a roztoky, na hladkou kůži krémy a masti, do kštice roztoky atd. Antimykoticky působí řada různých léků, které lze kombinovat se specialitami. Důvodem může být minimální využívání magistraliter léků v USA na rozdíl od ČR. Důležitou součástí léčby je správně vysvětlit pacientovi, jak aplikovat antimykotika (nestačí jen na samotnou kožní lézi, ale i do širšího okolí) a jak onemocnění předcházet, včetně dezinfekce oděvu či obuvi.

Předložený článek by měl upozornit na rozmanitost klinických obrazů dermatofytóz, na nezbytnost přímého průkazu etiologického agens před zahájením terapie a nezastupitelnost mezioborové spolupráce. Na závěr mi dovolte připomenout, že dermatologická mykologie má v ČR velkou tradici, v minulosti byla doménou kožních klinik, ze kterých se v poslední době pomalu přesouvají mykologické laboratoře do centrálních mikrobiologických. Diagnostika paradoxně sice pokročila, ale nemusí být vždy dostupná. Proto znalost provedení poměrně jednoduchého louhového preparátu v ordinaci dermatologa může být alternativou ke kultivačnímu vyšetření. Úlohou praktického lékaře je včas na dermatofytózu pomyslet, pacienta v případě jasného nálezu léčit nebo odeslat k dermatologovi a nezapomenout na hlášení infekční nemoci při hromadném výskytu.

Další články z této rubriky

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Leave a Reply